Dramata lásky, manželství, zklamání a pomsty. Magdalena Kožená a Emmanuelle Haïm ve Valticích

Dramata lásky, manželství, zklamání a pomsty. Magdalena Kožená a Emmanuelle Haïm ve Valticích

„Úžasné a úžasnoucnější,“ vydechla by možná Alenka, kdyby se místo v kraji divů nebo za zrcadlem ocitla v jízdárně zámku ve Valticích. Nově zrekonstruovaný sál impozantních rozměrů včera slavnostně otevřel závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae. S Emanuelle Haïm a jejím souborem Le Concert d’Astrée vystoupila patronka festivalu Magdalena Kožená.

O koncerty Magdaleny Kožené je vždy obrovský zájem a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Pravděpodobně se jednalo o nejrychleji vyprodanou událost letošního ročníku festivalu, lístky se pořizovaly s půlročním předstihem. K zájmu o samotnou pěvkyni ale tentokrát jistě přistupovala i zvědavost, kterou vzbuzovalo samotné místo konání. Jízdárna valtického zámku byla součástí obsáhlé rekonstrukce, spolu s ní se jí dočkalo i zámecké barokní divadlo a zahradníkův domek. Divadlo na oficiální otevření ještě čeká, všechny tři objekty jsou součástí Národního centra divadla a tance, které s nimi získává ve Valticích mimořádné zázemí. Sama jízdárna ohromí už svými rozměry, sál má na délku nějakých 80 metrů, šířku odhaduji na 35. Bez stupňovitého hlediště a s nízkým pódiem její velikost ještě víc vyniká, působí dojmem malého uzavřeného náměstí. Jak bude v takové hale zaplněné publikem znít komorní soubor starých nástrojů a jeden lidský hlas? Tuto otázku si kladli zřejmě všichni, kdo se na včerejším koncertu jakýmkoliv způsobem podíleli.

Během vystoupení samozřejmě nebylo možné přecházet z místa na místo, ale tentokrát mě to mrzelo. Vyzkoušet si poslech z různých částí sálu bylo neobyčejně lákavé a občas jsem při koncertu – navzdory jeho skvělé úrovni – v myšlenkách zabíhal k posluchačům v zadních řadách a zkoušel si představit, co asi slyší oni. Ke mně doléhal srozumitelný, čistý zvuk s minimálním dozvukem a v přiměřené intenzitě odpovídající níže naladěným a proti dnešku méně zvučným nástrojům minulosti. Dotazováním jsem zjistil, že tomu tak prý bylo i vzadu, což mě příjemně překvapilo. Po příchodu do poloprázdného sálu, v němž se tloukl ode zdi ke zdi hovor přítomných posluchačů, jsem měl dojem, že vzadu musí vzniknout jen málo srozumitelná zvuková koule. Pokud můj nereprezentativní vzorek respondentů nelhal, nestalo se tak.

Emmanuelle Haïm založila svůj soubor Le Concert d’Astrée v roce 2000. Vyváženost emocionálního a intelektuálního přístupu k hudbě možná načerpala od Williama Christieho a Simona Rattlea, s nimiž předtím spolupracovala jako hráčka continua a asistentka. S Magdalenou Koženou přivezli program z francouzské hudby 17. až 18. století, tedy od raného po pozdní baroko. Tématika byla milostná, dívala se na lásku a vztahy z mnoha úhlů – dovedu si představit, jak by z mnohostranného nahlížení na jedno téma dokázali postavit album Bob Dylan nebo Joni Mitchell ve svých nejlepších obdobích. Nicméně v našem barokním nahlížení byla mnohost podob lásky nakonec zkoncentrovaná do příběhu Médey, která si ve vztahu s Iásónem prožila vlastně úplně všechno – od prudkého zamilování, přes manželství a děti až po zradu, opuštění a pomstu. Program byl sestaven z několika bloků, které postupně směřovaly ke svému zastřešujícímu tématu.

Le Concert d’Astrée přijeli v komorním obsazení, dvoje housle a flétnu podporovalo tříčlenné kontinuo sestávající z loutny, violy da gamba a cembala, od nějž provedení vedla Emanuelle Haïm. Soubor hrál energicky, s důrazem na střídání afektů, do popředí se mi ale stále dralo především melodické cítění, krásné legato a smysl pro frázování. Dlužno říci, že si v tomto směru hudebníci dobře rozuměli s projevem Magdaleny Kožené a proplétání jejího hlasu v áriích s obligátními nástroji bylo prostě okouzlující. Právě tyto vypracované detaily ve výrazu bývají závažím, které překlopí úroveň interpretace od dobré k mimořádné. A včera jsme si ji užili zcela bez kompromisů.

Program zahájila trojice skladeb Jeana-Baptisty BésardaMichela Lamberta. Jejich tituly Má drahá, když tvá duše (Bésard) – Každodenní pohrdání – Stín mého milence (Lambert) už samy o sobě nastiňují jakýsi příběh od okouzlení ke zklamání. Magdalena Kožená zpívala „divadelně“, gesta a mimika se přidávaly k pěveckému výrazu, s nímž vytvářely komplexní a konzistentní celek. První instrumentální intermezzo tvořily Tatarský pochodSarabanda Marina Maraise. Le Concert d’Astrée se ukázali jako svébytný a soběstačný soubor, koncert na náboji a přitažlivosti neztrácel vůbec nic. Magdalena Kožená do ansámblu při svých výstupech vlastně zapadala jako další člen navzdory tomu, že jí publikum pochopitelně věnovalo zvýšenou pozornost. Árie z Rameauovy opery Castor et Pollux navázala na Maraise prakticky bez přerušení a vytvořila s ním druhý uzavřený blok programu. V následující Passacaille (opět Marais) vystoupila do popředí vyrovnaná kvalita prvních a druhých houslí.

Vrcholnou část programu nazvaného Zrazená Médea zahájila árie Co stojí má láska. Pochází z opery Médea Marca-Antoina Charpentiera, s nímž jsme dospěli k titulní hrdince večera. Árie ji zastihuje ve chvíli klidnějšího, byť neradostného uvažování, které jako by bylo přípravou pro uvedení celého příběhu. Napětí vystupňovala ještě instrumentální Chaconne Jeana-Marie Leclaira, příležitost v ní dostala především příčná flétna. Po ní následovala sólová kantáta Médea Louise-Nicolase Clérambaulta, v níž se do patnácti minut zkoncentroval celý příběh, který k nám dosud přicházel v útržcích pocitů a malých, jednotlivých dramatech. Čtyři recitativy a čtyři árie gradovaly od dramatického setkání Médey s Iásónem v Kolchidě, přes něžnou, láskyplnou část až k exaltovanému vzývání podsvětí a zběsilou pomstu. Ve čtvrthodině se nakumulovalo nejen velké drama jednoho mytického života, ale také výrazově všestranné pěvecké umění Magdaleny Kožené završené efektními koloraturami, kterými francouzské baroko proti italskému přece jen poněkud šetří – více si všímá textu a deklamace. Výslovnost a práce s textem ovšem také patří k silným stránkám pěvkyně, program byl sestavený bezvadně.

Koncertu předcházelo několik slavnostních proslovů a zdravic, ať už pro zrekonstruovanou jízdárnu nebo pro festival. Všichni řečníci byli uměření, ceremonie proběhly svižně a neproměnily začátek v otravné čekání, kdy už koncert konečně začne – díky za to. Vlastně za celý ten zážitek díky, takových koncertních večerů si posluchač mimo kulturní metropole příliš mnoho neužije.

Zrazená Médea – Médée trahie. Francouzské dvorské písně, kantáty a instrumentální skladby 17. a 18. století. Jean-Baptiste Bésard: Ma belle, si ton âme, Michel Lambert: Vos mespris chaque jour, Ombre de mon amant, Marin Marais: Svita na cizokrajný způsob (Marche Tartare – Sarabande – La Tartarine), Jean-Philippe Rameau: Tristes apprêts (árie Télaïre z opery Castor et Pollux), Marin Marais: 2. suita g moll (Prélude – Sarabande – Gigue – Gavotte – Plainte – Passacaille), Marc Antoine Charpentier: Quel prix de mon amour (árie z opery Médée), Jean-Marie Leclair: 2. hudební osvěžení (Ouverture – Sarabande – Badinage – Chaconne –Tambourins), Louis-Nicolas Clérambault: Kantáta Médée. Le Concert d’Astrée, umělecká vedoucí Emmanuelle Haïm, Magdalena Kožená – mezzosoprán. 25. června 2015, Valtice, zámek, jízdárna. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Magdalena Kožená se na našem serveru zatím objevila především jako autorka fejetonů. Ohlédněme se za jejím pondělním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu.  více

Pokus přetvořit hudbu Johanna Sebastiana Bacha k obrazu lidových hudebníků ze Švédska a vybroušená interpretace Stabat Mater Arvo Pärta. Concentus Moraviae provedl své publikum ve dvou dnech dvěma hudebními světy. Zcela odlišnými a blízkými zároveň.  více

V Doubravníku se před několika lety podařilo dát dohromady čtyři a půl milionu korun na opravu unikátních varhan těsně před úplným zničením. Teď se městys s 808 obyvateli dočkal koncertu, jaký by mu mohla závidět kterákoliv světová metropole.  více





Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více