Druhá tráva. Ve výborné formě, zblízka a bez zbytečného přikrašlování

Druhá tráva. Ve výborné formě, zblízka a bez zbytečného přikrašlování

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.

Označit Druhou trávu za bluegrassovou skupinu je značně zavádějící, jedná se spíš o mechanické zařazení kapely na místo, z něhož vzešla a kde ji publikum tradičně vnímá. Obsazení dobro, pětistrunné banjo, kytara, mandolína, kontrabas a bicí sice do žánru patří, ale kapelu z něj permanentně vyděluje aranžérský přístup, uměřený hráčský projev obvykle prostý veškerého předvádění a především specifický autorský rukopis Roberta Křesťana. Ten kdysi „zlobil“ už v ryze bluegrassových Poutnících, které svým stylově neuzavřeným přístupem dovedl v 80. letech na vrchol jejich umělecké dráhy. Už tehdy se i přes instrumentální suverenitu kapely prosazovaly jeho mimořádné písničky a rozhled, který přes country viděl i k hudbě, která z něj čerpala nebo s ním měla společné zdroje. V repertoáru se začaly objevovat i cover verze písní Jethro Tull nebo Dire Straits – Telegraph Road našla své místo i na DVD, které zkompletovala Druhá tráva ke svým pětadvacetinám a vydala u labelu Indies Happy Trails.

Jedná se o záznam koncertu z divadla Stará střelnice – sálu pro necelých pět set lidí, který je součástí areálu mezi Teplicemi nad Bečvou a Hranicemi. Místo je dobře zvolené: má dostatečnou kapacitu a svým uspořádáním navozuje komorní a přátelskou atmosféru, která celý záznam charakterizuje. Natočit koncert Druhé trávy patrně není velký problém po hudební stránce, tady může být pravděpodobně největším zádrhelem perfekcionismus samotných muzikantů. Jiná věc ovšem je, že Druhá tráva je zcela netelevizní kapela – nehoní image, nedělá žádné pódiové show, nepředvádí se, nepózuje, zkrátka stojí a hraje. Jak je takový přístup na koncertě sympatický, tak představuje pro natáčení více než dvouhodinového záznamu problém, který je nutné vyřešit.

Režisér Roman Vávra si s ním poradil výborně a uchopil kapelu jakoby zevnitř. Kamera se prochází mezi hudebníky, střídají se záběry, časté polodetaily a detaily zvou diváka na koncert tak, jak ho ani v tom nejmenším sále nemůže prožít. DVD získává smysl i pro pravidelného návštěvníka živých vystoupení, který kapelu dobře zná. Při sledování záznamu snadno získá pocit, že je s Druhou trávou na pódiu a na jednotlivé hudebníky si může takřka sáhnout. I při statičnosti samotných hudebníků nikdy nevzniká dojem statické podívané na „zpívající hlavy“. Jakkoli může věc z popisu působit rutinérsky, režie společně s kamerou (Tomáš Kobolka) a střihem (Jiří Mikula) odvedly výbornou práci. Záznam přitom kapelu nijak nepatřičně nepřikrašluje včetně minimálního průvodního slova Roberta Křesťana. Zvuk (Filip Mošner) vyvažuje přímočarý charakter živého záznamu s komfortem domácího poslechu.

Výběr písní je překvapivý snad především z toho hlediska, jak skromně se tu jako autor hudby představuje Robert Křesťan. Časově se divák projde od začátků až prehistorie Druhé trávy k dnešku, samozřejmě si užije Křesťana jako zpěváka, ale jako autor hudby stojí poněkud stranou. Jako by se chtěl ukázat především jako textař, ale také tak souzní s uměřeným hudebním projevem celé kapely. Technicky výborně vybavení hráči zvažují každý tón a jejich sóla jsou školou střídmosti. Na koncertě se také podílelo několik hostů a prvním z nich – byť v nepřítomnosti – je Bob Dylan. Z celkových pětadvaceti písní nahrazujících počtem narozeninové svíčky se jich od něj na záznamu objeví sedm, tedy víc než čtvrtina – to je hodně silná pocta.

Přibližně v polovině záznamu má svůj blok Peter Rowan, s nímž se Druhá tráva poprvé setkala už v roce 1994 a který ztělesňuje to, co je pro kapelu pořád nejdůležitější: bluegrassové kořeny. Koncert také příznačně začíná jeho písní Ossian. Kytarista a producent Steve Walsh se objeví v několika písních a jeho střídání sól s dobrem v Dívce ze severu přinese ojedinělý náznak pódiového soutěžení „kdo zahraje líp a výš“. Svůj prostor dostává také Katka García, jejíž čistý zpěv vyniká s doprovodem samotného dobra i s celou kapelou. Nejnenápadnějším a nemálo vytíženým hostem koncertu je houslista Josef Malina.

Druhá tráva se samozřejmě neskládá z hostů, ale má své pevné, tvůrčí a hudebně suverénní jádro. Robert Křesťan samozřejmě nejen jako autor hudby a textů, ale také jako charakteristický i charismatický zpěvák a občasný hráč na mandolínu. Melodicky mu z kapely nejsilněji sekunduje dobro Luboše Novotného. Nenápadně pestré banjo Luboše Maliny tvoří spojnici mezi melodiemi a rytmikou tvořenou kytarou Emila Formánka, kontrabasisem či baskytarou Tomáše Lišky a bicími Kamila Slezáka. Celá sestava individualit hraje jednotně a uvolněně zároveň, z koncertu je cítit vnitřní napětí i energie, ale také klid. I tempa jsou mírná, snad místy i pomalejší než na studiových nahrávkách – tedy naopak, než tomu u živých záznamů bývá.

Záznam koncertu Druhé trávy je hlavní, ale nikoli jednou součástí narozeninového setu. Přiložené je rovněž živé CD, které je ovšem vzhledem ke kapacitě média o deset písní chudší, omezuje účast hostů a je koncentrovanějším pohledem na Druhou trávu samotnou. Přiložený je také zpěvník s pětadvaceti písněmi – tady je škoda, že kapela neopustila lpění na své jubilejní pětadvacítce a nevypravila ke svým příznivcům obsažnější materiál, podklady by se jistě našly. To ovšem patří ke klasickým „vadám“ Druhé trávy – snad je nejlepší to brát jako připomínku umění jak ze záplavy dobrých tónů vybrat několik nejlepších.

Druhá tráva In Concert. DVD – 25 písní, režie Roman Vávra, natočeno na koncertě v divadle Stará střelnice 23. listopadu 2012, celková stopáž 132:12. CD – 15 písní, celková stopáž 68 min. Vydali Indies Happy Trails.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více