Dva světy začátku Velikonočního festivalu duchovní hudby

Dva světy začátku Velikonočního festivalu duchovní hudby

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.

Ačkoliv je brněnská katedrála svatých Petra a Pavla bezpochyby impozantní dominantou města, nelze přehlédnout její charakteristické akustické dispozice a indispozice. Táhnoucí se dozvuk je sice milostivý k chorálním zpěvům, velkým orchestrálním dílům však hrozí, že jemné nuance instrumentace stejně jako celé melodické úseky zaniknou v nesrozumitelné hradbě zvuku. Je chvályhodné, že organizátoři Velikonočního festivalu duchovní hudby na tuto problematickou provozovací praxi pamatovali a snažili se katedrále i posluchačům vyjít vstříc. Gregoriánský chorál, který zazněl v podání Scholy Gregoriany Pragensis pod vedením Davida Ebena, je zde totiž jako doma. A se záměrem naplno využít akustický potenciál katedrály oslovil festival estonského skladatele Toiva Tuleva, který chrám několikrát navštívil pro hlubší pochopení jeho akustických možností. Dramaturgie tak proti sobě postavila nejstarší, stále aktivní vrstvu křesťanské hudební tradice a premiéru duchovní skladby promlouvající k posluchačům současným hudebním jazykem.

Gregoriánský chorál do katedrály na Petrově nepochybně patří – dlouhý dozvuk zde nepůsobí jako rušivý element, který by slil hlasy zpěváků do nesrozumitelné masy, ale naopak pomáhá propojit jednotlivé melodie do pokojného souznění s meditativním vyzněním. Schola Gregoriana Pragensis byla schopna naplnit celý prostor katedrály, aniž by ztratila cokoliv ze své srozumitelnosti nebo svého pokojného hudebního a duchovního kontextu. Přestože by se mohlo zdát, že pouhý gregoriánský chorál nemůže dosahovat pestrosti jiných hudebních žánrů a stylů, výběrem rozdílných liturgický prvků se ansámblu podařilo udržet si jedinečnost každé skladby, a to nejen v ryze chorálním kontextu.

Zatímco u gregoriánského chorálu se dalo předpokládat, že prostory katedrály svatého Petra a Pavla nebudou klást pomyslný odpor, premiérovaná skladba Toiva Tuleva byla díky okolnostem svého vzniku terčem pozornosti. Vzhledem k důkladnému studiu akustiky chrámu se dala předpokládat výraznější práce s prostorem a instrumentací, která by vyšla vstříc svérázné akustice kostela. Bylo pro mne překvapením, že až na drobnou výjimku nastoupili všichni interpreti do přední části chrámu jako na každém jiném koncertě a žádní zpěváci nebo instrumentalisté nevystoupili na zdejší kůr. Tulev svůj boj s dlouhým dozvukem válčil na jiném poli – valná většina skladby zaznívala v asketické instrumentaci sestávající z pouhých několika nástrojů hrajících společně. Samotné sólové vstupy jednotlivých nástrojů tak neměly žádný výraznější problém. Tempo bylo uměřené a žádné rychlejší pasáže se ve skladbě v podstatě neobjevovaly. Z hlediska srozumitelnosti zahájil skladatel své dílo relativně povedeně – sólové nástroje byly doprovázeny dlouhou basovou prodlevou a rytmická stránka skladby respektovala možnosti chrámu. S postupem díla se však objevily prazvláštní instrumentační kroky, které srozumitelnost hlasů přinejmenším rozmazaly. Do zpěvu sboru občas zaznívaly zdivočelé dechové nástroje, které se nešťastně pohybovaly v podobném rejstříku jako zpěvní hlasy, což mělo za následek sníženou melodickou i rytmickou čitelnost. Podobně problematické úseky se vyskytovaly také při zpěvu sólistů, který vlivem instrumentace částečně zanikal, což byl problém především tenoristy Jaroslava Březiny a barytonisty Jiřího Hájka. Potemnělá a místy operní barva hlasu mezzosopranistky Bettiny Schneebeli by také vynikla mnohem lépe v jiném kontextu. Sopranistka Ivana Rusko byla díky přirozené průraznosti sopránových částí tohoto nešvaru uchráněna. Problém dichotomie a nespojitosti zpěvní a instrumentální složky vystrkoval růžky sice jen občas, ale logicky v neprospěch skladby. Nástupy sboru Ars Brunensis mohly být přesnější, přesto byla v tomhle ohledu akustika paradoxně ku prospěchu věci. Samotné provedení Filharmonie Brno nebylo špatné, přesto by dirigent Denis Russell Davies mohl přidat na pestrosti dynamické složky, větší rozdílnost by dílu pomohla. V tomto nastudování působila zvolna se linoucí hudba oproštěná o dynamické a rytmické zvraty jako Wagner na anesteticích. Bylo by rozhodně zajímavé zjistit, jak by skladba obstála v jiném chrámu a zda jsou její problematická místa vinou skladatele nebo akustiky brněnského sakrálního prostoru.

Zahajovací koncert 28. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby vedle sebe postavil dva zcela odlišné světy – ten první do katedrály na Petrově právoplatně patří, ten druhý si v ní stále hledá své místo. Jsou to nepochybně kroky správným směrem a je třeba pochválit dramaturgii za snahu nabídnout na Petrově skladbu, která by naplno využila zdejší prostory. Přesto bude nejspíš ještě chvíli trvat, než se nová hudba v brněnské katedrále nadobro zabydlí.

Schola Gregoriana Pragensis:

Hasan El-Dunia, Ondřej Holub, Jan Kukal, Ondřej Maňour, Ondřej Múčka, Stanislav Předota, Michal Medek, umělecký vedoucí David Eben

 

Tulev: So Shall He Descend

sólisté Ivana Rusko, Bettina Schneebeli, Jaroslav Březina, Jiří Hájek zpěv

malý sbor Aneta Bendová Podracká, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Ars Brunensis / Dan Kalousek

Filharmonie Brno / Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla, Petrov

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více