Dva světy začátku Velikonočního festivalu duchovní hudby

Dva světy začátku Velikonočního festivalu duchovní hudby

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.

Ačkoliv je brněnská katedrála svatých Petra a Pavla bezpochyby impozantní dominantou města, nelze přehlédnout její charakteristické akustické dispozice a indispozice. Táhnoucí se dozvuk je sice milostivý k chorálním zpěvům, velkým orchestrálním dílům však hrozí, že jemné nuance instrumentace stejně jako celé melodické úseky zaniknou v nesrozumitelné hradbě zvuku. Je chvályhodné, že organizátoři Velikonočního festivalu duchovní hudby na tuto problematickou provozovací praxi pamatovali a snažili se katedrále i posluchačům vyjít vstříc. Gregoriánský chorál, který zazněl v podání Scholy Gregoriany Pragensis pod vedením Davida Ebena, je zde totiž jako doma. A se záměrem naplno využít akustický potenciál katedrály oslovil festival estonského skladatele Toiva Tuleva, který chrám několikrát navštívil pro hlubší pochopení jeho akustických možností. Dramaturgie tak proti sobě postavila nejstarší, stále aktivní vrstvu křesťanské hudební tradice a premiéru duchovní skladby promlouvající k posluchačům současným hudebním jazykem.

Gregoriánský chorál do katedrály na Petrově nepochybně patří – dlouhý dozvuk zde nepůsobí jako rušivý element, který by slil hlasy zpěváků do nesrozumitelné masy, ale naopak pomáhá propojit jednotlivé melodie do pokojného souznění s meditativním vyzněním. Schola Gregoriana Pragensis byla schopna naplnit celý prostor katedrály, aniž by ztratila cokoliv ze své srozumitelnosti nebo svého pokojného hudebního a duchovního kontextu. Přestože by se mohlo zdát, že pouhý gregoriánský chorál nemůže dosahovat pestrosti jiných hudebních žánrů a stylů, výběrem rozdílných liturgický prvků se ansámblu podařilo udržet si jedinečnost každé skladby, a to nejen v ryze chorálním kontextu.

Zatímco u gregoriánského chorálu se dalo předpokládat, že prostory katedrály svatého Petra a Pavla nebudou klást pomyslný odpor, premiérovaná skladba Toiva Tuleva byla díky okolnostem svého vzniku terčem pozornosti. Vzhledem k důkladnému studiu akustiky chrámu se dala předpokládat výraznější práce s prostorem a instrumentací, která by vyšla vstříc svérázné akustice kostela. Bylo pro mne překvapením, že až na drobnou výjimku nastoupili všichni interpreti do přední části chrámu jako na každém jiném koncertě a žádní zpěváci nebo instrumentalisté nevystoupili na zdejší kůr. Tulev svůj boj s dlouhým dozvukem válčil na jiném poli – valná většina skladby zaznívala v asketické instrumentaci sestávající z pouhých několika nástrojů hrajících společně. Samotné sólové vstupy jednotlivých nástrojů tak neměly žádný výraznější problém. Tempo bylo uměřené a žádné rychlejší pasáže se ve skladbě v podstatě neobjevovaly. Z hlediska srozumitelnosti zahájil skladatel své dílo relativně povedeně – sólové nástroje byly doprovázeny dlouhou basovou prodlevou a rytmická stránka skladby respektovala možnosti chrámu. S postupem díla se však objevily prazvláštní instrumentační kroky, které srozumitelnost hlasů přinejmenším rozmazaly. Do zpěvu sboru občas zaznívaly zdivočelé dechové nástroje, které se nešťastně pohybovaly v podobném rejstříku jako zpěvní hlasy, což mělo za následek sníženou melodickou i rytmickou čitelnost. Podobně problematické úseky se vyskytovaly také při zpěvu sólistů, který vlivem instrumentace částečně zanikal, což byl problém především tenoristy Jaroslava Březiny a barytonisty Jiřího Hájka. Potemnělá a místy operní barva hlasu mezzosopranistky Bettiny Schneebeli by také vynikla mnohem lépe v jiném kontextu. Sopranistka Ivana Rusko byla díky přirozené průraznosti sopránových částí tohoto nešvaru uchráněna. Problém dichotomie a nespojitosti zpěvní a instrumentální složky vystrkoval růžky sice jen občas, ale logicky v neprospěch skladby. Nástupy sboru Ars Brunensis mohly být přesnější, přesto byla v tomhle ohledu akustika paradoxně ku prospěchu věci. Samotné provedení Filharmonie Brno nebylo špatné, přesto by dirigent Denis Russell Davies mohl přidat na pestrosti dynamické složky, větší rozdílnost by dílu pomohla. V tomto nastudování působila zvolna se linoucí hudba oproštěná o dynamické a rytmické zvraty jako Wagner na anesteticích. Bylo by rozhodně zajímavé zjistit, jak by skladba obstála v jiném chrámu a zda jsou její problematická místa vinou skladatele nebo akustiky brněnského sakrálního prostoru.

Zahajovací koncert 28. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby vedle sebe postavil dva zcela odlišné světy – ten první do katedrály na Petrově právoplatně patří, ten druhý si v ní stále hledá své místo. Jsou to nepochybně kroky správným směrem a je třeba pochválit dramaturgii za snahu nabídnout na Petrově skladbu, která by naplno využila zdejší prostory. Přesto bude nejspíš ještě chvíli trvat, než se nová hudba v brněnské katedrále nadobro zabydlí.

Schola Gregoriana Pragensis:

Hasan El-Dunia, Ondřej Holub, Jan Kukal, Ondřej Maňour, Ondřej Múčka, Stanislav Předota, Michal Medek, umělecký vedoucí David Eben

 

Tulev: So Shall He Descend

sólisté Ivana Rusko, Bettina Schneebeli, Jaroslav Březina, Jiří Hájek zpěv

malý sbor Aneta Bendová Podracká, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Ars Brunensis / Dan Kalousek

Filharmonie Brno / Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla, Petrov

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více