Dva světy začátku Velikonočního festivalu duchovní hudby

Dva světy začátku Velikonočního festivalu duchovní hudby

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.

Ačkoliv je brněnská katedrála svatých Petra a Pavla bezpochyby impozantní dominantou města, nelze přehlédnout její charakteristické akustické dispozice a indispozice. Táhnoucí se dozvuk je sice milostivý k chorálním zpěvům, velkým orchestrálním dílům však hrozí, že jemné nuance instrumentace stejně jako celé melodické úseky zaniknou v nesrozumitelné hradbě zvuku. Je chvályhodné, že organizátoři Velikonočního festivalu duchovní hudby na tuto problematickou provozovací praxi pamatovali a snažili se katedrále i posluchačům vyjít vstříc. Gregoriánský chorál, který zazněl v podání Scholy Gregoriany Pragensis pod vedením Davida Ebena, je zde totiž jako doma. A se záměrem naplno využít akustický potenciál katedrály oslovil festival estonského skladatele Toiva Tuleva, který chrám několikrát navštívil pro hlubší pochopení jeho akustických možností. Dramaturgie tak proti sobě postavila nejstarší, stále aktivní vrstvu křesťanské hudební tradice a premiéru duchovní skladby promlouvající k posluchačům současným hudebním jazykem.

Gregoriánský chorál do katedrály na Petrově nepochybně patří – dlouhý dozvuk zde nepůsobí jako rušivý element, který by slil hlasy zpěváků do nesrozumitelné masy, ale naopak pomáhá propojit jednotlivé melodie do pokojného souznění s meditativním vyzněním. Schola Gregoriana Pragensis byla schopna naplnit celý prostor katedrály, aniž by ztratila cokoliv ze své srozumitelnosti nebo svého pokojného hudebního a duchovního kontextu. Přestože by se mohlo zdát, že pouhý gregoriánský chorál nemůže dosahovat pestrosti jiných hudebních žánrů a stylů, výběrem rozdílných liturgický prvků se ansámblu podařilo udržet si jedinečnost každé skladby, a to nejen v ryze chorálním kontextu.

Zatímco u gregoriánského chorálu se dalo předpokládat, že prostory katedrály svatého Petra a Pavla nebudou klást pomyslný odpor, premiérovaná skladba Toiva Tuleva byla díky okolnostem svého vzniku terčem pozornosti. Vzhledem k důkladnému studiu akustiky chrámu se dala předpokládat výraznější práce s prostorem a instrumentací, která by vyšla vstříc svérázné akustice kostela. Bylo pro mne překvapením, že až na drobnou výjimku nastoupili všichni interpreti do přední části chrámu jako na každém jiném koncertě a žádní zpěváci nebo instrumentalisté nevystoupili na zdejší kůr. Tulev svůj boj s dlouhým dozvukem válčil na jiném poli – valná většina skladby zaznívala v asketické instrumentaci sestávající z pouhých několika nástrojů hrajících společně. Samotné sólové vstupy jednotlivých nástrojů tak neměly žádný výraznější problém. Tempo bylo uměřené a žádné rychlejší pasáže se ve skladbě v podstatě neobjevovaly. Z hlediska srozumitelnosti zahájil skladatel své dílo relativně povedeně – sólové nástroje byly doprovázeny dlouhou basovou prodlevou a rytmická stránka skladby respektovala možnosti chrámu. S postupem díla se však objevily prazvláštní instrumentační kroky, které srozumitelnost hlasů přinejmenším rozmazaly. Do zpěvu sboru občas zaznívaly zdivočelé dechové nástroje, které se nešťastně pohybovaly v podobném rejstříku jako zpěvní hlasy, což mělo za následek sníženou melodickou i rytmickou čitelnost. Podobně problematické úseky se vyskytovaly také při zpěvu sólistů, který vlivem instrumentace částečně zanikal, což byl problém především tenoristy Jaroslava Březiny a barytonisty Jiřího Hájka. Potemnělá a místy operní barva hlasu mezzosopranistky Bettiny Schneebeli by také vynikla mnohem lépe v jiném kontextu. Sopranistka Ivana Rusko byla díky přirozené průraznosti sopránových částí tohoto nešvaru uchráněna. Problém dichotomie a nespojitosti zpěvní a instrumentální složky vystrkoval růžky sice jen občas, ale logicky v neprospěch skladby. Nástupy sboru Ars Brunensis mohly být přesnější, přesto byla v tomhle ohledu akustika paradoxně ku prospěchu věci. Samotné provedení Filharmonie Brno nebylo špatné, přesto by dirigent Denis Russell Davies mohl přidat na pestrosti dynamické složky, větší rozdílnost by dílu pomohla. V tomto nastudování působila zvolna se linoucí hudba oproštěná o dynamické a rytmické zvraty jako Wagner na anesteticích. Bylo by rozhodně zajímavé zjistit, jak by skladba obstála v jiném chrámu a zda jsou její problematická místa vinou skladatele nebo akustiky brněnského sakrálního prostoru.

Zahajovací koncert 28. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby vedle sebe postavil dva zcela odlišné světy – ten první do katedrály na Petrově právoplatně patří, ten druhý si v ní stále hledá své místo. Jsou to nepochybně kroky správným směrem a je třeba pochválit dramaturgii za snahu nabídnout na Petrově skladbu, která by naplno využila zdejší prostory. Přesto bude nejspíš ještě chvíli trvat, než se nová hudba v brněnské katedrále nadobro zabydlí.

Schola Gregoriana Pragensis:

Hasan El-Dunia, Ondřej Holub, Jan Kukal, Ondřej Maňour, Ondřej Múčka, Stanislav Předota, Michal Medek, umělecký vedoucí David Eben

 

Tulev: So Shall He Descend

sólisté Ivana Rusko, Bettina Schneebeli, Jaroslav Březina, Jiří Hájek zpěv

malý sbor Aneta Bendová Podracká, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Ars Brunensis / Dan Kalousek

Filharmonie Brno / Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla, Petrov

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více