Dvakrát pět jazzmanů v Sono Centru

27. listopad 2018, 8:00

Dvakrát pět jazzmanů v Sono Centru

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.

Možná tomu chtěla náhoda, že v obou případech se zaplněnému sálu Sono Centra předvedla pětice hudebníků ve složení trubka, klávesy, kytara, baskytara a bicí. Frontmanem byl v jednom případě trumpetista z kolébky jazzu New Orleans, v případě druhém baskytarista, který jako malý kluk hrál v rodné vesnici v Kamerunu na balafon a k jazzu se dostal skrze africkou hudbu. To však není hlavní rozdíl mezi Blanchardem a Bonou. První z nich se Brňanům představil jako mlčenlivý mistr, který promlouvá téměř výhradně skrze různě zkreslené a zdeformované tóny své trubky, případně svou hudbu dokresluje pomocí kláves laptopu. Posluchače, kteří soustředěně poslouchali jeho náročné skladby o délce patnáct i více minut, pozdravil až hodinu a půl po začátku koncertu. Bona se naopak předvedl jako komik, který si pohrával se slovem BRRRRno (malá osobní vzpomínka: jednou jsem se náhodou ocitl s tímto mimořádným baskytaristou v jednom letadle; povedlo se mi prohodit s ním pár slov ještě na letišti, pochválil jsem jeden z minulých brněnských koncertů a Bona si ještě v letadle chrčivé BRRRRno několikrát opakoval), varoval před „mafií“ (v souvislosti s italským spoluhráčem Cirem Mannou), podivili se, že v neděli Brňané místo do kostela přišli „na Bonu“ a zpíval si s vděčným publikem Vyletěla holubička ze skály.

blanchard_terence_2018_echoes_foto_martin_zeman

Terence Blanchard věnoval dvě alba své současné skupiny E-Collective tématu násilí v současných Spojených státech. Letošní CD Live dokonce nahrál na místech, kde policisté „nedopatřením“ usmrtili nevinné Afroameričany nebo kde naopak při nepokojích zahynuli policisté tmavé pleti. Na toto téma (jak sdělil autorovi článku v telefonickém rozhovoru) sice neupozorňuje přímo během koncertní produkce, ale osvětu šíří prostřednictvím besed, rozhovorů nebo videí. Bona má také své velké téma (v rozhovoru pro náš web si posteskl, jak málo vysílají africké rozhlasové stanice písně v tradičních jazycích), ale bojovat za ně nehodlá („Ale já jsem se přece nenarodil, abych bojoval. Narodil jsem se, abych žil. Proti komu bych měl bojovat? Chci žít s ostatními lidmi v míru, chci se s nimi sdílet,“ říká). Zatímco Blanchardova aktuální tvorba je tedy ze své podstaty aktivistická a bojovná (zvlášť pro toho, kdo dobře zná kontext), Bona chce především bavit. Ovšem tím, jak dovedně propojuje hudbu africkou, kubánskou, indickou nebo americkou, evokuje život v míru a sdílení s ostatními, a je tím pádem vlastně také aktivistický. Ve skutečnosti tedy Blanchard i Bona nastavují dnešní době zrcadlo, a i když používají jiné prostředky a jinou formu, cíl – mírové soužití mezi rasami, resp. národy – je svým způsobem stejný.

bona_richard_2018_JFB_foto_martin_zeman

Oba koncerty byly samozřejmě mimořádné i tehdy, když se posluchač zcela oprostil od zmíněného kontextu, případně když o žádném kontextu nevěděl. Blanchardova energická a místy záměrně „ušpiněná“ hra na trubku si od první skladby Hannibal konkurovala s několika klávesovými nástroji a především se sóly elektrické kytary Charlese Altury. Bonův kytarista Ciro Manna se naopak první dvě skladby držel v pozadí, ale v hitové Please Don’t Stop se projevil naplno. I Bona využíval jako „doplněk“ mistrně ovládané basy klávesové party svého kolegy Michaela Le Coqa a naprosto klíčovým nástrojem byla i v případě jeho kapely trubka Kubánce Dennise Hernandeze, která chvílemi zněla téměř jako celá dechová sekce.

blanchard_terence_2018_JFB_foto_martin_zeman

Zatímco Blanchardův koncert stál zcela na abstraktním jazyce hudby, podpořeném hrou světel, a pracoval s dlouhými plochami i fragmentovanými pasážemi, Bona se nepředstavil pouze jako virtuózní baskytarista, ale také jako zpěvák ovládající několik hlasových rejstříků. Zatímco Blanchardův E-Collective byl velkou oslavou elektrického a elektronického jazzu, Bona zaujal i čistě vokálním číslem s použitím smyčkovače.

Oba listopadové večery měly mnoho společného (a nejen sestavu pěti nástrojů), ale současně nabídly dva téměř antagonistické pohledy na současný jazz s přesahy k jiným žánrům. Oba představily výrazné kapelníky, ale současně byly zprávou o důležité roli sidemanů. Oba koncerty byly zprávou o tom, že k současnému jazzu patří přesahy mimo hudební sféru. A také ukázkou toho, že špičkový jazz je v Brně jako doma a že hudebníci z první ligy se zde jako doma také cítí.

JazzFestBrno, poslední dva koncerty ročníku 2018: Terence Blanchard & the E-Colletive (Sono Centrum, 23. 11. 2018); Richard Bona Group (Sono Centrum, 25. 11. 2018).

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více