Dvakrát pět jazzmanů v Sono Centru

27. listopad 2018, 8:00

Dvakrát pět jazzmanů v Sono Centru

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.

Možná tomu chtěla náhoda, že v obou případech se zaplněnému sálu Sono Centra předvedla pětice hudebníků ve složení trubka, klávesy, kytara, baskytara a bicí. Frontmanem byl v jednom případě trumpetista z kolébky jazzu New Orleans, v případě druhém baskytarista, který jako malý kluk hrál v rodné vesnici v Kamerunu na balafon a k jazzu se dostal skrze africkou hudbu. To však není hlavní rozdíl mezi Blanchardem a Bonou. První z nich se Brňanům představil jako mlčenlivý mistr, který promlouvá téměř výhradně skrze různě zkreslené a zdeformované tóny své trubky, případně svou hudbu dokresluje pomocí kláves laptopu. Posluchače, kteří soustředěně poslouchali jeho náročné skladby o délce patnáct i více minut, pozdravil až hodinu a půl po začátku koncertu. Bona se naopak předvedl jako komik, který si pohrával se slovem BRRRRno (malá osobní vzpomínka: jednou jsem se náhodou ocitl s tímto mimořádným baskytaristou v jednom letadle; povedlo se mi prohodit s ním pár slov ještě na letišti, pochválil jsem jeden z minulých brněnských koncertů a Bona si ještě v letadle chrčivé BRRRRno několikrát opakoval), varoval před „mafií“ (v souvislosti s italským spoluhráčem Cirem Mannou), podivili se, že v neděli Brňané místo do kostela přišli „na Bonu“ a zpíval si s vděčným publikem Vyletěla holubička ze skály.

blanchard_terence_2018_echoes_foto_martin_zeman

Terence Blanchard věnoval dvě alba své současné skupiny E-Collective tématu násilí v současných Spojených státech. Letošní CD Live dokonce nahrál na místech, kde policisté „nedopatřením“ usmrtili nevinné Afroameričany nebo kde naopak při nepokojích zahynuli policisté tmavé pleti. Na toto téma (jak sdělil autorovi článku v telefonickém rozhovoru) sice neupozorňuje přímo během koncertní produkce, ale osvětu šíří prostřednictvím besed, rozhovorů nebo videí. Bona má také své velké téma (v rozhovoru pro náš web si posteskl, jak málo vysílají africké rozhlasové stanice písně v tradičních jazycích), ale bojovat za ně nehodlá („Ale já jsem se přece nenarodil, abych bojoval. Narodil jsem se, abych žil. Proti komu bych měl bojovat? Chci žít s ostatními lidmi v míru, chci se s nimi sdílet,“ říká). Zatímco Blanchardova aktuální tvorba je tedy ze své podstaty aktivistická a bojovná (zvlášť pro toho, kdo dobře zná kontext), Bona chce především bavit. Ovšem tím, jak dovedně propojuje hudbu africkou, kubánskou, indickou nebo americkou, evokuje život v míru a sdílení s ostatními, a je tím pádem vlastně také aktivistický. Ve skutečnosti tedy Blanchard i Bona nastavují dnešní době zrcadlo, a i když používají jiné prostředky a jinou formu, cíl – mírové soužití mezi rasami, resp. národy – je svým způsobem stejný.

bona_richard_2018_JFB_foto_martin_zeman

Oba koncerty byly samozřejmě mimořádné i tehdy, když se posluchač zcela oprostil od zmíněného kontextu, případně když o žádném kontextu nevěděl. Blanchardova energická a místy záměrně „ušpiněná“ hra na trubku si od první skladby Hannibal konkurovala s několika klávesovými nástroji a především se sóly elektrické kytary Charlese Altury. Bonův kytarista Ciro Manna se naopak první dvě skladby držel v pozadí, ale v hitové Please Don’t Stop se projevil naplno. I Bona využíval jako „doplněk“ mistrně ovládané basy klávesové party svého kolegy Michaela Le Coqa a naprosto klíčovým nástrojem byla i v případě jeho kapely trubka Kubánce Dennise Hernandeze, která chvílemi zněla téměř jako celá dechová sekce.

blanchard_terence_2018_JFB_foto_martin_zeman

Zatímco Blanchardův koncert stál zcela na abstraktním jazyce hudby, podpořeném hrou světel, a pracoval s dlouhými plochami i fragmentovanými pasážemi, Bona se nepředstavil pouze jako virtuózní baskytarista, ale také jako zpěvák ovládající několik hlasových rejstříků. Zatímco Blanchardův E-Collective byl velkou oslavou elektrického a elektronického jazzu, Bona zaujal i čistě vokálním číslem s použitím smyčkovače.

Oba listopadové večery měly mnoho společného (a nejen sestavu pěti nástrojů), ale současně nabídly dva téměř antagonistické pohledy na současný jazz s přesahy k jiným žánrům. Oba představily výrazné kapelníky, ale současně byly zprávou o důležité roli sidemanů. Oba koncerty byly zprávou o tom, že k současnému jazzu patří přesahy mimo hudební sféru. A také ukázkou toho, že špičkový jazz je v Brně jako doma a že hudebníci z první ligy se zde jako doma také cítí.

JazzFestBrno, poslední dva koncerty ročníku 2018: Terence Blanchard & the E-Colletive (Sono Centrum, 23. 11. 2018); Richard Bona Group (Sono Centrum, 25. 11. 2018).

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více