Dvakrát pět jazzmanů v Sono Centru

27. listopad 2018, 8:00

Dvakrát pět jazzmanů v Sono Centru

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.

Možná tomu chtěla náhoda, že v obou případech se zaplněnému sálu Sono Centra předvedla pětice hudebníků ve složení trubka, klávesy, kytara, baskytara a bicí. Frontmanem byl v jednom případě trumpetista z kolébky jazzu New Orleans, v případě druhém baskytarista, který jako malý kluk hrál v rodné vesnici v Kamerunu na balafon a k jazzu se dostal skrze africkou hudbu. To však není hlavní rozdíl mezi Blanchardem a Bonou. První z nich se Brňanům představil jako mlčenlivý mistr, který promlouvá téměř výhradně skrze různě zkreslené a zdeformované tóny své trubky, případně svou hudbu dokresluje pomocí kláves laptopu. Posluchače, kteří soustředěně poslouchali jeho náročné skladby o délce patnáct i více minut, pozdravil až hodinu a půl po začátku koncertu. Bona se naopak předvedl jako komik, který si pohrával se slovem BRRRRno (malá osobní vzpomínka: jednou jsem se náhodou ocitl s tímto mimořádným baskytaristou v jednom letadle; povedlo se mi prohodit s ním pár slov ještě na letišti, pochválil jsem jeden z minulých brněnských koncertů a Bona si ještě v letadle chrčivé BRRRRno několikrát opakoval), varoval před „mafií“ (v souvislosti s italským spoluhráčem Cirem Mannou), podivili se, že v neděli Brňané místo do kostela přišli „na Bonu“ a zpíval si s vděčným publikem Vyletěla holubička ze skály.

blanchard_terence_2018_echoes_foto_martin_zeman

Terence Blanchard věnoval dvě alba své současné skupiny E-Collective tématu násilí v současných Spojených státech. Letošní CD Live dokonce nahrál na místech, kde policisté „nedopatřením“ usmrtili nevinné Afroameričany nebo kde naopak při nepokojích zahynuli policisté tmavé pleti. Na toto téma (jak sdělil autorovi článku v telefonickém rozhovoru) sice neupozorňuje přímo během koncertní produkce, ale osvětu šíří prostřednictvím besed, rozhovorů nebo videí. Bona má také své velké téma (v rozhovoru pro náš web si posteskl, jak málo vysílají africké rozhlasové stanice písně v tradičních jazycích), ale bojovat za ně nehodlá („Ale já jsem se přece nenarodil, abych bojoval. Narodil jsem se, abych žil. Proti komu bych měl bojovat? Chci žít s ostatními lidmi v míru, chci se s nimi sdílet,“ říká). Zatímco Blanchardova aktuální tvorba je tedy ze své podstaty aktivistická a bojovná (zvlášť pro toho, kdo dobře zná kontext), Bona chce především bavit. Ovšem tím, jak dovedně propojuje hudbu africkou, kubánskou, indickou nebo americkou, evokuje život v míru a sdílení s ostatními, a je tím pádem vlastně také aktivistický. Ve skutečnosti tedy Blanchard i Bona nastavují dnešní době zrcadlo, a i když používají jiné prostředky a jinou formu, cíl – mírové soužití mezi rasami, resp. národy – je svým způsobem stejný.

bona_richard_2018_JFB_foto_martin_zeman

Oba koncerty byly samozřejmě mimořádné i tehdy, když se posluchač zcela oprostil od zmíněného kontextu, případně když o žádném kontextu nevěděl. Blanchardova energická a místy záměrně „ušpiněná“ hra na trubku si od první skladby Hannibal konkurovala s několika klávesovými nástroji a především se sóly elektrické kytary Charlese Altury. Bonův kytarista Ciro Manna se naopak první dvě skladby držel v pozadí, ale v hitové Please Don’t Stop se projevil naplno. I Bona využíval jako „doplněk“ mistrně ovládané basy klávesové party svého kolegy Michaela Le Coqa a naprosto klíčovým nástrojem byla i v případě jeho kapely trubka Kubánce Dennise Hernandeze, která chvílemi zněla téměř jako celá dechová sekce.

blanchard_terence_2018_JFB_foto_martin_zeman

Zatímco Blanchardův koncert stál zcela na abstraktním jazyce hudby, podpořeném hrou světel, a pracoval s dlouhými plochami i fragmentovanými pasážemi, Bona se nepředstavil pouze jako virtuózní baskytarista, ale také jako zpěvák ovládající několik hlasových rejstříků. Zatímco Blanchardův E-Collective byl velkou oslavou elektrického a elektronického jazzu, Bona zaujal i čistě vokálním číslem s použitím smyčkovače.

Oba listopadové večery měly mnoho společného (a nejen sestavu pěti nástrojů), ale současně nabídly dva téměř antagonistické pohledy na současný jazz s přesahy k jiným žánrům. Oba představily výrazné kapelníky, ale současně byly zprávou o důležité roli sidemanů. Oba koncerty byly zprávou o tom, že k současnému jazzu patří přesahy mimo hudební sféru. A také ukázkou toho, že špičkový jazz je v Brně jako doma a že hudebníci z první ligy se zde jako doma také cítí.

JazzFestBrno, poslední dva koncerty ročníku 2018: Terence Blanchard & the E-Colletive (Sono Centrum, 23. 11. 2018); Richard Bona Group (Sono Centrum, 25. 11. 2018).

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Ke stému výročí narození Jiřího Ortena připravila společnost ProArt v brněnské káznici na Cejlu multižánrový projekt nazvaný Ohnice – kde tančí vítr. Poetickou inscenaci s verši mladého básníka, která reflektovala jeho těžký a krátkým život, představil soubor v premiéře 25. června.  více

Dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae po takřka měsíci plném intenzivních hudebních zážitků dospěl ke konci. Hudební díla tematicky nadepsaná jako Koncert národů provedla návštěvníky festivalu třinácti malebnými moravskými městy a dala jim ochutnat stěžejní hudební díla (nejen) evropských národů. To vše bylo navíc servírováno v interpretaci více než dvaceti světově proslulých ansámblů. S uvědoměle nadnárodním, české hranice překračujícím konceptem zvolili organizátoři festivalu jako vhodné místo pro slavnostní závěrečný večer Zlatý sál proslulého vídeňského koncertního domu Musikverein. Mimořádné finále 24. ročníku tak otevřelo řadu Koncertů česko-rakouského partnerství a zároveň tak předznamenalo oslavy festivalového čtvrtstoletí na příští rok. V souladu s tímto symbolickým podtextem koncertu vystoupila jako hlavní hvězda večera patronka festivalu a proslulá zpěvačka Magdalena Kožená doprovázená neméně známým orchestrem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.  více

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více