Dvojitá saxofonová jízda v Sono Centru

Dvojitá saxofonová jízda v Sono Centru

Šestnáctý ročník festivalu JazzFestBrno – vedle dalších silných dramaturgických linií – nabízí srovnání hry několika výborných saxofonistů. Hned v rámci úvodního večera (23. března) se v Sono Centru představil výtečný Joe Lovano, 19. dubna se tamtéž má blýsknout Chris Potter, několikanásobný vítěz různých novinářských anket o nejlepšího světového hráče na tenorový saxofon. Hned dva evropské hráče si divák mohl porovnat ve středu 29. března, kdy se taktéž na pódiu Sono Centra vystřídali český saxofonista usazený v Dánsku Luboš Soukup a jeho norský vrstevník, také žijící v Kodani, Marius Neset. A 5. dubna má svůj mezinárodní ensemble představit mladý Čech studující v Norsku Michal Wróblewski.

Ale zpět k dvojkoncertu Luboše Soukupa a Mariuse Neseta 29. března. Oba mladí hráči (Soukup i Neset jsou ročník 1985) předvedli výběr toho nejlepšího ze své autorské tvorby, přičemž první sahal především po novinkách, zatímco druhý relativně více čerpal ze staršího materiálu. Mnohem zajímavější však bylo samotné porovnání techniky hry, práce s rytmem a také pódiovou prezentací obou hudebníků, kteří ve své generaci oba patří ke špičce. V neposlední řadě pak na výsledném pozitivním dojmu z obou koncertů měly zásluhu obě doprovodná tria (vždy v tradičním jazzovém obsazení piano, kontrabas a bicí), které v případě českého hráče rozšířil jako zvláštní host beninský kytarový virtuóz Lionel Loueke.

jazzFest_2017_m.ZemanLouekeho účast lze vnímat jako skvělé koření i jako drobné zklamání současně. Pokud posluchač čekal jeho zvukové a rytmické exhibice, tak jak je známe například ze zatím posledního Afričanova autorského alba Gaïa, byl možná zklamán. Jenže Loueke plnil přesně tu úlohu, která mu příslušela. Byl čestným hostem, nikoli sólistou. A tak svou hrou svého českého kolegu citlivě doprovázel, volil díky efektům zajímavé zvukové rejstříky (často jeho kytara zněla spíše jako klávesové nástroje) a přidával k doprovodnému akustickému triu originální barvy, jaké zatím z žádné Soukupovy sólové desky neznáme. Výrazným oživením byly také Louekeho vokály, které prosvětlily hned úvodní skladbu koncertu Země (člověka ihned napadlo srovnání s kytaristovou Gaïou) i závěrečný přídavek. V tomto ohledu je česko-beninská spolupráce, která by se měla zúročit i na příštím Soukupově autorském albu, velkým příslibem. Ty, kteří přece jen čekali i něco z Louekeho vlastní tvorby, pak kapela potěšila v závěru přibližně hodinového bloku skladbou Aziza Dance z alba Gaïa, v níž si fanoušek užil jak opravdu úchvatné kytarové exhibice (s technikou, která připomínala spíše virtuózní hru na baskytaru), tak Louekeho symbiózy s celou kapelou.

Samotný Luboš Soukup, který nedávno v Dánsku obdržel titul Objev roku, jako by částečně kopíroval Louekeho. I když zde byl v tu chvíli za hvězdu, nedral se do popředí a spíše sloužil své vlastní kvalitní hudbě. Střídal nástroje (tenor, soprán) i tempa, dával dostatek prostoru spoluhráčům, k nimž se pak sám připojoval, dokázal se naladit na různé polohy hry pianisty Christiana Pabsta. Jeho skladby jsou členité, často přecházejí z baladických pasáží do dramatických a méně melodických úseků (např. v Černém žralokovi). A důležitou roli v jeho promyšlených a bravurně zahraných skladbách hraje i ticho: ve smyslu práce s dynamikou i jako skutečné pauzy mezi tóny.

jazzFest_2017_M.Zeman_01Zcela jiným typem hráče je Marius Neset. Pokud se tvrdí, že norská scéna neměla tak dobrého saxofonistu od nedostižného Jana Garbareka, není to daleko od pravdy. Jestliže Soukup nechal vyniknout především svému kompozičnímu umění, Neset na sebe od první výrazně expresivní skladby strhával pozornost jako technicky vyspělý hráč. I on střídal tenorový a sopránový saxofon, i on pochopitelně dával dostatek prostoru spoluhráčům, a to dokonce na delší sóla či celé úseky skladeb. Jakmile se však postavil s nástrojem k mikrofonu, na pauzy nebyl prostor. Navíc jeho skladby jako by přecházely jedna v druhou a tenor se sopránkou střídal tak nenápadně, že posluchač musel být stále ve střehu. Nesetův koncert, který budil zdání jedné rozsáhlé suity s pasážemi rychlými i baladickými, nabídl i drobný exkurs do skandinávské jazzové školy. Především v práci rytmické sekce a konkrétně bubeníka Antona Egera jako bych slyšel vzdálený ohlas dnes už legendárních e.s.t. tragicky zesnulého Esbjörna Svenssona. Projevovalo se to nejen ve zvuku akustických bicích, který jako by místy napodoboval elektronické nástroje, ale i ve zdánlivě nestejném rytmu kontrabasu, bicích a saxofonu.

Marius Neset jen v posledním roce vydal dvě výrazná alba – jedno s orchestrem London Sinfonietta a jedno s kontrabasistou Larsem Danielssonnem a s bubeníkem Mortenem Lundem – a na obou se představuje jako mimořádný hráč. V Brně této pověsti bez nejmenší pochybnosti dostál.

Luboš Soukup Quartet feat. Lionel Loueke, Marius Neset Quartet, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. 29. března 2017, 19.00, Sono Centrum, Brno

Foto Martin Zeman

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více