Dvojitá saxofonová jízda v Sono Centru

Dvojitá saxofonová jízda v Sono Centru

Šestnáctý ročník festivalu JazzFestBrno – vedle dalších silných dramaturgických linií – nabízí srovnání hry několika výborných saxofonistů. Hned v rámci úvodního večera (23. března) se v Sono Centru představil výtečný Joe Lovano, 19. dubna se tamtéž má blýsknout Chris Potter, několikanásobný vítěz různých novinářských anket o nejlepšího světového hráče na tenorový saxofon. Hned dva evropské hráče si divák mohl porovnat ve středu 29. března, kdy se taktéž na pódiu Sono Centra vystřídali český saxofonista usazený v Dánsku Luboš Soukup a jeho norský vrstevník, také žijící v Kodani, Marius Neset. A 5. dubna má svůj mezinárodní ensemble představit mladý Čech studující v Norsku Michal Wróblewski.

Ale zpět k dvojkoncertu Luboše Soukupa a Mariuse Neseta 29. března. Oba mladí hráči (Soukup i Neset jsou ročník 1985) předvedli výběr toho nejlepšího ze své autorské tvorby, přičemž první sahal především po novinkách, zatímco druhý relativně více čerpal ze staršího materiálu. Mnohem zajímavější však bylo samotné porovnání techniky hry, práce s rytmem a také pódiovou prezentací obou hudebníků, kteří ve své generaci oba patří ke špičce. V neposlední řadě pak na výsledném pozitivním dojmu z obou koncertů měly zásluhu obě doprovodná tria (vždy v tradičním jazzovém obsazení piano, kontrabas a bicí), které v případě českého hráče rozšířil jako zvláštní host beninský kytarový virtuóz Lionel Loueke.

jazzFest_2017_m.ZemanLouekeho účast lze vnímat jako skvělé koření i jako drobné zklamání současně. Pokud posluchač čekal jeho zvukové a rytmické exhibice, tak jak je známe například ze zatím posledního Afričanova autorského alba Gaïa, byl možná zklamán. Jenže Loueke plnil přesně tu úlohu, která mu příslušela. Byl čestným hostem, nikoli sólistou. A tak svou hrou svého českého kolegu citlivě doprovázel, volil díky efektům zajímavé zvukové rejstříky (často jeho kytara zněla spíše jako klávesové nástroje) a přidával k doprovodnému akustickému triu originální barvy, jaké zatím z žádné Soukupovy sólové desky neznáme. Výrazným oživením byly také Louekeho vokály, které prosvětlily hned úvodní skladbu koncertu Země (člověka ihned napadlo srovnání s kytaristovou Gaïou) i závěrečný přídavek. V tomto ohledu je česko-beninská spolupráce, která by se měla zúročit i na příštím Soukupově autorském albu, velkým příslibem. Ty, kteří přece jen čekali i něco z Louekeho vlastní tvorby, pak kapela potěšila v závěru přibližně hodinového bloku skladbou Aziza Dance z alba Gaïa, v níž si fanoušek užil jak opravdu úchvatné kytarové exhibice (s technikou, která připomínala spíše virtuózní hru na baskytaru), tak Louekeho symbiózy s celou kapelou.

Samotný Luboš Soukup, který nedávno v Dánsku obdržel titul Objev roku, jako by částečně kopíroval Louekeho. I když zde byl v tu chvíli za hvězdu, nedral se do popředí a spíše sloužil své vlastní kvalitní hudbě. Střídal nástroje (tenor, soprán) i tempa, dával dostatek prostoru spoluhráčům, k nimž se pak sám připojoval, dokázal se naladit na různé polohy hry pianisty Christiana Pabsta. Jeho skladby jsou členité, často přecházejí z baladických pasáží do dramatických a méně melodických úseků (např. v Černém žralokovi). A důležitou roli v jeho promyšlených a bravurně zahraných skladbách hraje i ticho: ve smyslu práce s dynamikou i jako skutečné pauzy mezi tóny.

jazzFest_2017_M.Zeman_01Zcela jiným typem hráče je Marius Neset. Pokud se tvrdí, že norská scéna neměla tak dobrého saxofonistu od nedostižného Jana Garbareka, není to daleko od pravdy. Jestliže Soukup nechal vyniknout především svému kompozičnímu umění, Neset na sebe od první výrazně expresivní skladby strhával pozornost jako technicky vyspělý hráč. I on střídal tenorový a sopránový saxofon, i on pochopitelně dával dostatek prostoru spoluhráčům, a to dokonce na delší sóla či celé úseky skladeb. Jakmile se však postavil s nástrojem k mikrofonu, na pauzy nebyl prostor. Navíc jeho skladby jako by přecházely jedna v druhou a tenor se sopránkou střídal tak nenápadně, že posluchač musel být stále ve střehu. Nesetův koncert, který budil zdání jedné rozsáhlé suity s pasážemi rychlými i baladickými, nabídl i drobný exkurs do skandinávské jazzové školy. Především v práci rytmické sekce a konkrétně bubeníka Antona Egera jako bych slyšel vzdálený ohlas dnes už legendárních e.s.t. tragicky zesnulého Esbjörna Svenssona. Projevovalo se to nejen ve zvuku akustických bicích, který jako by místy napodoboval elektronické nástroje, ale i ve zdánlivě nestejném rytmu kontrabasu, bicích a saxofonu.

Marius Neset jen v posledním roce vydal dvě výrazná alba – jedno s orchestrem London Sinfonietta a jedno s kontrabasistou Larsem Danielssonnem a s bubeníkem Mortenem Lundem – a na obou se představuje jako mimořádný hráč. V Brně této pověsti bez nejmenší pochybnosti dostál.

Luboš Soukup Quartet feat. Lionel Loueke, Marius Neset Quartet, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. 29. března 2017, 19.00, Sono Centrum, Brno

Foto Martin Zeman

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více