Eggnoise: 4 ze Svaté čtveřice

22. listopad 2013, 0:09

Eggnoise: 4 ze Svaté čtveřice

Pražskou kapelu Eggnoise spojuje s Brnem nejen vydavatel jejího nejnovějšího alba (Indies Scope), ale také fakt, že na jihu Moravy má skupina silnou fanouškovskou základnu. Ne náhodou se jeden ze tří křtů nového CD 4 koná v Brně – ve Staré Pekárně v pátek 22. listopadu.

Eggnoise už vlastně neměli existovat. Skupina, která se vyznačovala bohatými aranžemi na pomezí popu, jazzu, rocku a alternativy, ohlásila před dvěma lety konec aktivní činnosti. Ondřej Galuška, jeden z jejích lídrů, loni představil svůj sólový projekt s krkolomným názvem O. G. & The Odd Gifts a zdálo se, že osvědčená značka skutečně patří do historie. Jenže Ondřej s druhým Ondřejem (Kopičkou) mezitím složili písně k filmu Svatá čtveřice. A protože byla škoda tento repertoár nevyzkoušet v klubech na fanoušcích, obklopili se novými spoluhráči, a vytvořili novou verzi Eggnoise. Je ovšem otázka, zda se pod staronovým názvem skrývá stále tatáž kapela…

V nových Eggnoise najdeme vedle zakladatelského dua mimo jiné dvě známé osobnosti – baskytaristu Jaryna Janka (člen několik žánrově různorodých kapel vydal předloni u Indies Scope autorské album Ty lidi) a hráče na dechové nástroje (zde trumpetistu) Bharatu Rajnoška (vyhledávaný host a sideman, který letos vydal svou sólovou prvotinu For You). Dalšími muzikanty na albu jsou kytarista Jan Mizler, bubeníci Emil Frátrik a Michael Nosek a – Lenka Dusilová. Tento výčet – všichni jsou v bookletu alba skutečně uvedeni v jednom jediném odstavci – svědčí o tom, že současní Eggnoise příliš nerozlišují mezi členem kapely a hostem. Podobně mimochodem na starším albu Albumen Eggnoise neuváděli složení skupiny, nýbrž pouze nástrojové obsazení každé písně zvlášť. Na koncertech sice zakladatelské duo doprovázejí pánové Mizler, Nosek a Janek, ale berme to třeba tak, že dnes jsou Eggnoise oba Ondrové (z nichž každý hraje na několik nástrojů) plus hosté.

Noví Eggnoise se od původní verze kapely liší především ve dvou ohledech. Jednak poprvé na jejich albu zazní několik písní v češtině: Pilotní singl Něco se s vokálem Lenky Dusilové sice neoslní bohatým textem, ale zaujme energií, a připomene tak starší hity skupiny. Mucha je naopak po textové stránce velmi zajímavá propojením témat hmyzu, smrti a pochmurné, až kafkovské imaginace. Zajímavými obraty zaujme i skvěle frázovaná píseň Houpacího koně („Dneska jsem vyšel ven před dům / a zapomněl psa, kterého nemám“). Všechny tři skladby pak spojuje jeden detail, který s českými texty nemá nic společného – zajímavá práce bubeníka.

Je to možná nečekané, ale kapelu, na níž jsem vždy obdivoval práci dechové sekce, vnímám na její nové desce především přes bicí. Dechy jako by ustoupily do pozadí (což neznamená, že by zmizely úplně). Naopak v každé jednotlivé písni si všímám, jak zajímavě, nervózně, plně, přesně, rozvolněně… se pracuje s bubny. A právě díky bicím – ve spojení s charakteristickými hlasy obou Ondřejů – nezní noví Eggnoise jako nápodoba Kryštofa nebo dokonce Chinaski. V některých momentech (např. při zmíněné Houpacího koně) mám totiž skutečně pocit, že Eggnoise svou novou hudbu tlačí víc do popu. Na druhou stranu píseň PAT jako nepopsatelná směs jazzu a indie-elektra táhne celek na druhou stranu, k alternativní klubové scéně. Mimochodem i v ní hrají bicí výraznou roli.

Právě na ne zcela zřetelné hraně mezi hudbou komerční a alternativní se Eggnoise se svou čtvrtou deskou ocitli. Jako jedni z mála u nás dokazují, že pop není vulgární slovo a že hitová píseň se dá zazpívat důvěryhodně (čímž myslím i velmi slušnou výslovnost angličtiny). Současně však dokážou naservírovat hezkých pár taktů, při jejichž poslechu se posluchač ztrácí v moři akustických i elektrických zvuků. I v tomto ohledu jde o stále stejné Eggnoise jako kdysi. Pojítkem mezi jednotlivými sestavami je navíc nejen energie, ale také optimistický styl zpěvu (připomíná mi anglické skupiny Chumbawamba a The Beautiful South). Nové jsou důrazy na některé složky písně, jiný byl také start nové sestavy. Zatímco původní Eggnoise se naprosto přirozeně vyvinuli ze studentské rockové skupiny, nový model vznikl původně jako studiový projekt pro realizaci už hotových filmových písní. Že z tohoto projektu oba Ondřejové dokázali vykouzlit regulérní kapelu, je jen logickým vyústěním příběhu.

Foto Klára Víznerová, archiv Eggnoise

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní ročník JazzFestuBrno se chýlí ke konci. Minulou středu hrály v Divadle Husa na provázku kvartety saxofonistů Luboše Soukupa a Willa Vinsona.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více


První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více