Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Když jsme se letos v červnu sešli s Petrem Vášou, mluvili jsme o reedici prvního alba jeho první vážně míněné kapely Z kopce a také o posledním albu jeho současné skupiny Ty Syčáci. Syčácké album už bylo prakticky na světě, reedice Z kopce se zadrhla na technických problémech a vyšla před několika dny. Album, které vyšlo na vinylu v roce 1989, se dočkalo své digitální podoby, remasteringu, ale především se ukázalo, že jde svým způsobem mimo čas. Jeho výpověď je pořád stejně naléhavá, místy skoro svádí k povzdechu, že se za posledních dvacet čtyři let vlastně nic nezměnilo. Ono se toho ale změnilo dost a to je zase slyšet z alba Syčáků nazvaného Eldorado.

Když se po poslechu EldoradaZ kopce pokouším najít nějaké styčné body obou alb, zjišťuji, že je to asi marnost. Přímo nemají společného nic, hledat nějakou logickou vývojovou linii je zřejmě totální nesmysl a pokud se ponořím do hledání metafor a skrytých významových vazeb, úplně se v nich ztratím. Když už jsem si ale obě nahrávky schovával na společnou recenzi, nerad bych po této stránce vyšel naprázdno. Jedna souvislost se tu přece jen objevuje a ani se nezdá být přitažená za vlasy. Petrovi Vášovi se v obou případech daří přiřazovat konkrétním slovům významy mnohem obecnější, než v jakých je běžně vnímáme. A nedělá to nijak násilně, ten otevřený prostor vzniká u Z kopce kontrastem mezi použitými hudebními prostředky a samotnými texty, Eldorado zase vrší povědomé zvuky bez ukotvení v očekávaných souvislostech.

Z kopce byli kapela, která hrála vlastně hodně tvrdé rhythm & blues říznuté brněnskou alternativou, což znamená především Captainem Beefheartem, což je vlastně také hodně tvrdé rhythm & blues, navíc hodně divné. Je to poněkud zjednodušený popis, ale rámcově, myslím, sedí. Do toho se ovšem míchaly všemožné další vlivy, především z šedesátých let, která pokládala odlišnost za jednoznačně pozitivní aspekt umělecké tvorby. Petr Váša svoje šedesátkové inspirace nikdy přímo nekopíroval, čímž se jim – víc logicky než paradoxně – přibližoval nejvíc. Svou extaticky drásavou hrou na kytaru a zpěvem asi mohl připomenout Hendrixe, nepravidelnou formou právě Beefhearta a schopností vidět jednu věc z mnoha úhlů najednou Boba Dylana (Petr Váša to ovšem připisuje své diplomce o kubismu, kterou tehdy psal). Dylana mi Vášova tehdejší tvorba připomíná ještě přinejmenším z jednoho vážného důvodu, a to jsou texty, za nimiž zůstává hudba ukrytá někde v druhém plánu. Přitom má ale nápady, sílu i potřebnou naléhavost a dává písničkám jejich hlavní smysl. Zní to banálně, ale ani Dylanovy písně nepřežily půlstoletí díky mnohovrstevnatým textům, jejich síla je v muzice samotné. K emocionálně vypjaté hudbě se řadí zcela odosobněné popisy skutečnosti: nevydrží se sedět, co se dá dělat, ono to nejde...

Z kopce byli hudebně vytříbená kapela, což v osmdesátých letech nebylo nic samozřejmého a v alternativní hudbě už vůbec ne. Techniku pilovali hlavně metalisti, kteří se na alternativce dívali s despektem jako na hráčská kopyta s mizernými nástroji. Alternativci se naopak dívali s pohrdáním na technicky pěstěnou myšlenkovou prázdnotu konvenčních rockerů. Z kopce přišli v době, kdy u nás začaly vznikat první kapely, které nejen že uvažovaly zcela nestandardně a kašlaly na velkou popularitu, ale zakládaly si také na instrumentální zručnosti, přesnosti, prostě technice – napadají mě třeba Už jsme doma nebo Ser un Peyjalero. Z kopce se oproti nim obešli se základním rockovým triem, v němž kromě Petra Váši hrál ještě Pavel Žemla na baskytaru a Pavel Koudelka na bicí. Jejich tehdejší tvorbu reflektuje první strana původního vinylu, respektive první čtyči sklaby remasterovaného CD. V období „druhé strany“ se připojil ještě houslista Vojtěch Kupčík. Stručně řečeno první strana je přímočařejší v hudbě i textech, víc si hledí sloganů a refrénů, přes všechny koncepty a trefná pozorování doby „it’s only rock’n’roll but I like it“. Druhá strana už se víc zamýšlí, psychologizuje, zkoumá vztahy. Jenom ale ne vztahy milostné, na ty dojde jen ve druhém bonusu Kde je Marie (oba bonusy pocházejí z prvního EP, které Z kopce vydali). Na albu se objevují hostující hráči na dechy a smyčce, jedná se o promyšlenou studiovou práci.

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo. Zatímco u Z kopce to bylo z důvodu přesného a univerzálního popisu obecných frustrací, u Eldorada tím důvodem bude obecný jazyk. Petr Váša jej nazval translatina, jsou v něm prvky angličtiny, latiny, němčiny, ruštiny... všechno na velmi základní úrovni. Pohrávání s významem samotného zvuku se dá dobře ilustrovat na konfrontaci britské a americké výslovnosti slova „tomato“ ve stejnojmenné písni. O autentickou „američtinu“ se postarala hostující Jennifer de Felice, další hostující zpěvačkou je Jana Šteflíčková. V hudbě je spousta elektronických zvuků, samplů, další členové Těch Syčáků Petr Zavadil (kytara) a Tomáš Fröhlich (baskytara) jsou zde slyšet především jako členové soudobého translatinského voicebandu. Hudba si hraje s exotickými inspiracemi stejně lehce jako texty se zdrojovými jazyky – všechno zní povědomě, ale úplně jinak, než jsme zvyklí.

Z konfrontace Syčáků a Z kopce mi vyšlo především zjištění, že žijeme v době, kdy si taková uvolněná Eldorada můžeme dovolit a necítit se přitom provinile, že opomíjíme vážné problémy doby, nebo od nich dokonce z prospěchářství utíkáme. Chci říct, že nejde všechno tak úplně z kopce, jak to většinou vypadá.

Z kopce: Z kopce, 2013, reedice LP z roku 1989. Ty Syčáci: Eldorado, 2013. Obojí vyšlo u Indies Happy Trails.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více


Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více