Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Když jsme se letos v červnu sešli s Petrem Vášou, mluvili jsme o reedici prvního alba jeho první vážně míněné kapely Z kopce a také o posledním albu jeho současné skupiny Ty Syčáci. Syčácké album už bylo prakticky na světě, reedice Z kopce se zadrhla na technických problémech a vyšla před několika dny. Album, které vyšlo na vinylu v roce 1989, se dočkalo své digitální podoby, remasteringu, ale především se ukázalo, že jde svým způsobem mimo čas. Jeho výpověď je pořád stejně naléhavá, místy skoro svádí k povzdechu, že se za posledních dvacet čtyři let vlastně nic nezměnilo. Ono se toho ale změnilo dost a to je zase slyšet z alba Syčáků nazvaného Eldorado.

Když se po poslechu EldoradaZ kopce pokouším najít nějaké styčné body obou alb, zjišťuji, že je to asi marnost. Přímo nemají společného nic, hledat nějakou logickou vývojovou linii je zřejmě totální nesmysl a pokud se ponořím do hledání metafor a skrytých významových vazeb, úplně se v nich ztratím. Když už jsem si ale obě nahrávky schovával na společnou recenzi, nerad bych po této stránce vyšel naprázdno. Jedna souvislost se tu přece jen objevuje a ani se nezdá být přitažená za vlasy. Petrovi Vášovi se v obou případech daří přiřazovat konkrétním slovům významy mnohem obecnější, než v jakých je běžně vnímáme. A nedělá to nijak násilně, ten otevřený prostor vzniká u Z kopce kontrastem mezi použitými hudebními prostředky a samotnými texty, Eldorado zase vrší povědomé zvuky bez ukotvení v očekávaných souvislostech.

Z kopce byli kapela, která hrála vlastně hodně tvrdé rhythm & blues říznuté brněnskou alternativou, což znamená především Captainem Beefheartem, což je vlastně také hodně tvrdé rhythm & blues, navíc hodně divné. Je to poněkud zjednodušený popis, ale rámcově, myslím, sedí. Do toho se ovšem míchaly všemožné další vlivy, především z šedesátých let, která pokládala odlišnost za jednoznačně pozitivní aspekt umělecké tvorby. Petr Váša svoje šedesátkové inspirace nikdy přímo nekopíroval, čímž se jim – víc logicky než paradoxně – přibližoval nejvíc. Svou extaticky drásavou hrou na kytaru a zpěvem asi mohl připomenout Hendrixe, nepravidelnou formou právě Beefhearta a schopností vidět jednu věc z mnoha úhlů najednou Boba Dylana (Petr Váša to ovšem připisuje své diplomce o kubismu, kterou tehdy psal). Dylana mi Vášova tehdejší tvorba připomíná ještě přinejmenším z jednoho vážného důvodu, a to jsou texty, za nimiž zůstává hudba ukrytá někde v druhém plánu. Přitom má ale nápady, sílu i potřebnou naléhavost a dává písničkám jejich hlavní smysl. Zní to banálně, ale ani Dylanovy písně nepřežily půlstoletí díky mnohovrstevnatým textům, jejich síla je v muzice samotné. K emocionálně vypjaté hudbě se řadí zcela odosobněné popisy skutečnosti: nevydrží se sedět, co se dá dělat, ono to nejde...

Z kopce byli hudebně vytříbená kapela, což v osmdesátých letech nebylo nic samozřejmého a v alternativní hudbě už vůbec ne. Techniku pilovali hlavně metalisti, kteří se na alternativce dívali s despektem jako na hráčská kopyta s mizernými nástroji. Alternativci se naopak dívali s pohrdáním na technicky pěstěnou myšlenkovou prázdnotu konvenčních rockerů. Z kopce přišli v době, kdy u nás začaly vznikat první kapely, které nejen že uvažovaly zcela nestandardně a kašlaly na velkou popularitu, ale zakládaly si také na instrumentální zručnosti, přesnosti, prostě technice – napadají mě třeba Už jsme doma nebo Ser un Peyjalero. Z kopce se oproti nim obešli se základním rockovým triem, v němž kromě Petra Váši hrál ještě Pavel Žemla na baskytaru a Pavel Koudelka na bicí. Jejich tehdejší tvorbu reflektuje první strana původního vinylu, respektive první čtyči sklaby remasterovaného CD. V období „druhé strany“ se připojil ještě houslista Vojtěch Kupčík. Stručně řečeno první strana je přímočařejší v hudbě i textech, víc si hledí sloganů a refrénů, přes všechny koncepty a trefná pozorování doby „it’s only rock’n’roll but I like it“. Druhá strana už se víc zamýšlí, psychologizuje, zkoumá vztahy. Jenom ale ne vztahy milostné, na ty dojde jen ve druhém bonusu Kde je Marie (oba bonusy pocházejí z prvního EP, které Z kopce vydali). Na albu se objevují hostující hráči na dechy a smyčce, jedná se o promyšlenou studiovou práci.

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo. Zatímco u Z kopce to bylo z důvodu přesného a univerzálního popisu obecných frustrací, u Eldorada tím důvodem bude obecný jazyk. Petr Váša jej nazval translatina, jsou v něm prvky angličtiny, latiny, němčiny, ruštiny... všechno na velmi základní úrovni. Pohrávání s významem samotného zvuku se dá dobře ilustrovat na konfrontaci britské a americké výslovnosti slova „tomato“ ve stejnojmenné písni. O autentickou „američtinu“ se postarala hostující Jennifer de Felice, další hostující zpěvačkou je Jana Šteflíčková. V hudbě je spousta elektronických zvuků, samplů, další členové Těch Syčáků Petr Zavadil (kytara) a Tomáš Fröhlich (baskytara) jsou zde slyšet především jako členové soudobého translatinského voicebandu. Hudba si hraje s exotickými inspiracemi stejně lehce jako texty se zdrojovými jazyky – všechno zní povědomě, ale úplně jinak, než jsme zvyklí.

Z konfrontace Syčáků a Z kopce mi vyšlo především zjištění, že žijeme v době, kdy si taková uvolněná Eldorada můžeme dovolit a necítit se přitom provinile, že opomíjíme vážné problémy doby, nebo od nich dokonce z prospěchářství utíkáme. Chci říct, že nejde všechno tak úplně z kopce, jak to většinou vypadá.

Z kopce: Z kopce, 2013, reedice LP z roku 1989. Ty Syčáci: Eldorado, 2013. Obojí vyšlo u Indies Happy Trails.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více