Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Když jsme se letos v červnu sešli s Petrem Vášou, mluvili jsme o reedici prvního alba jeho první vážně míněné kapely Z kopce a také o posledním albu jeho současné skupiny Ty Syčáci. Syčácké album už bylo prakticky na světě, reedice Z kopce se zadrhla na technických problémech a vyšla před několika dny. Album, které vyšlo na vinylu v roce 1989, se dočkalo své digitální podoby, remasteringu, ale především se ukázalo, že jde svým způsobem mimo čas. Jeho výpověď je pořád stejně naléhavá, místy skoro svádí k povzdechu, že se za posledních dvacet čtyři let vlastně nic nezměnilo. Ono se toho ale změnilo dost a to je zase slyšet z alba Syčáků nazvaného Eldorado.

Když se po poslechu EldoradaZ kopce pokouším najít nějaké styčné body obou alb, zjišťuji, že je to asi marnost. Přímo nemají společného nic, hledat nějakou logickou vývojovou linii je zřejmě totální nesmysl a pokud se ponořím do hledání metafor a skrytých významových vazeb, úplně se v nich ztratím. Když už jsem si ale obě nahrávky schovával na společnou recenzi, nerad bych po této stránce vyšel naprázdno. Jedna souvislost se tu přece jen objevuje a ani se nezdá být přitažená za vlasy. Petrovi Vášovi se v obou případech daří přiřazovat konkrétním slovům významy mnohem obecnější, než v jakých je běžně vnímáme. A nedělá to nijak násilně, ten otevřený prostor vzniká u Z kopce kontrastem mezi použitými hudebními prostředky a samotnými texty, Eldorado zase vrší povědomé zvuky bez ukotvení v očekávaných souvislostech.

Z kopce byli kapela, která hrála vlastně hodně tvrdé rhythm & blues říznuté brněnskou alternativou, což znamená především Captainem Beefheartem, což je vlastně také hodně tvrdé rhythm & blues, navíc hodně divné. Je to poněkud zjednodušený popis, ale rámcově, myslím, sedí. Do toho se ovšem míchaly všemožné další vlivy, především z šedesátých let, která pokládala odlišnost za jednoznačně pozitivní aspekt umělecké tvorby. Petr Váša svoje šedesátkové inspirace nikdy přímo nekopíroval, čímž se jim – víc logicky než paradoxně – přibližoval nejvíc. Svou extaticky drásavou hrou na kytaru a zpěvem asi mohl připomenout Hendrixe, nepravidelnou formou právě Beefhearta a schopností vidět jednu věc z mnoha úhlů najednou Boba Dylana (Petr Váša to ovšem připisuje své diplomce o kubismu, kterou tehdy psal). Dylana mi Vášova tehdejší tvorba připomíná ještě přinejmenším z jednoho vážného důvodu, a to jsou texty, za nimiž zůstává hudba ukrytá někde v druhém plánu. Přitom má ale nápady, sílu i potřebnou naléhavost a dává písničkám jejich hlavní smysl. Zní to banálně, ale ani Dylanovy písně nepřežily půlstoletí díky mnohovrstevnatým textům, jejich síla je v muzice samotné. K emocionálně vypjaté hudbě se řadí zcela odosobněné popisy skutečnosti: nevydrží se sedět, co se dá dělat, ono to nejde...

Z kopce byli hudebně vytříbená kapela, což v osmdesátých letech nebylo nic samozřejmého a v alternativní hudbě už vůbec ne. Techniku pilovali hlavně metalisti, kteří se na alternativce dívali s despektem jako na hráčská kopyta s mizernými nástroji. Alternativci se naopak dívali s pohrdáním na technicky pěstěnou myšlenkovou prázdnotu konvenčních rockerů. Z kopce přišli v době, kdy u nás začaly vznikat první kapely, které nejen že uvažovaly zcela nestandardně a kašlaly na velkou popularitu, ale zakládaly si také na instrumentální zručnosti, přesnosti, prostě technice – napadají mě třeba Už jsme doma nebo Ser un Peyjalero. Z kopce se oproti nim obešli se základním rockovým triem, v němž kromě Petra Váši hrál ještě Pavel Žemla na baskytaru a Pavel Koudelka na bicí. Jejich tehdejší tvorbu reflektuje první strana původního vinylu, respektive první čtyči sklaby remasterovaného CD. V období „druhé strany“ se připojil ještě houslista Vojtěch Kupčík. Stručně řečeno první strana je přímočařejší v hudbě i textech, víc si hledí sloganů a refrénů, přes všechny koncepty a trefná pozorování doby „it’s only rock’n’roll but I like it“. Druhá strana už se víc zamýšlí, psychologizuje, zkoumá vztahy. Jenom ale ne vztahy milostné, na ty dojde jen ve druhém bonusu Kde je Marie (oba bonusy pocházejí z prvního EP, které Z kopce vydali). Na albu se objevují hostující hráči na dechy a smyčce, jedná se o promyšlenou studiovou práci.

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo. Zatímco u Z kopce to bylo z důvodu přesného a univerzálního popisu obecných frustrací, u Eldorada tím důvodem bude obecný jazyk. Petr Váša jej nazval translatina, jsou v něm prvky angličtiny, latiny, němčiny, ruštiny... všechno na velmi základní úrovni. Pohrávání s významem samotného zvuku se dá dobře ilustrovat na konfrontaci britské a americké výslovnosti slova „tomato“ ve stejnojmenné písni. O autentickou „američtinu“ se postarala hostující Jennifer de Felice, další hostující zpěvačkou je Jana Šteflíčková. V hudbě je spousta elektronických zvuků, samplů, další členové Těch Syčáků Petr Zavadil (kytara) a Tomáš Fröhlich (baskytara) jsou zde slyšet především jako členové soudobého translatinského voicebandu. Hudba si hraje s exotickými inspiracemi stejně lehce jako texty se zdrojovými jazyky – všechno zní povědomě, ale úplně jinak, než jsme zvyklí.

Z konfrontace Syčáků a Z kopce mi vyšlo především zjištění, že žijeme v době, kdy si taková uvolněná Eldorada můžeme dovolit a necítit se přitom provinile, že opomíjíme vážné problémy doby, nebo od nich dokonce z prospěchářství utíkáme. Chci říct, že nejde všechno tak úplně z kopce, jak to většinou vypadá.

Z kopce: Z kopce, 2013, reedice LP z roku 1989. Ty Syčáci: Eldorado, 2013. Obojí vyšlo u Indies Happy Trails.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více


Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více