Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Eldorado doby, kdy šlo všechno Z kopce

Když jsme se letos v červnu sešli s Petrem Vášou, mluvili jsme o reedici prvního alba jeho první vážně míněné kapely Z kopce a také o posledním albu jeho současné skupiny Ty Syčáci. Syčácké album už bylo prakticky na světě, reedice Z kopce se zadrhla na technických problémech a vyšla před několika dny. Album, které vyšlo na vinylu v roce 1989, se dočkalo své digitální podoby, remasteringu, ale především se ukázalo, že jde svým způsobem mimo čas. Jeho výpověď je pořád stejně naléhavá, místy skoro svádí k povzdechu, že se za posledních dvacet čtyři let vlastně nic nezměnilo. Ono se toho ale změnilo dost a to je zase slyšet z alba Syčáků nazvaného Eldorado.

Když se po poslechu EldoradaZ kopce pokouším najít nějaké styčné body obou alb, zjišťuji, že je to asi marnost. Přímo nemají společného nic, hledat nějakou logickou vývojovou linii je zřejmě totální nesmysl a pokud se ponořím do hledání metafor a skrytých významových vazeb, úplně se v nich ztratím. Když už jsem si ale obě nahrávky schovával na společnou recenzi, nerad bych po této stránce vyšel naprázdno. Jedna souvislost se tu přece jen objevuje a ani se nezdá být přitažená za vlasy. Petrovi Vášovi se v obou případech daří přiřazovat konkrétním slovům významy mnohem obecnější, než v jakých je běžně vnímáme. A nedělá to nijak násilně, ten otevřený prostor vzniká u Z kopce kontrastem mezi použitými hudebními prostředky a samotnými texty, Eldorado zase vrší povědomé zvuky bez ukotvení v očekávaných souvislostech.

Z kopce byli kapela, která hrála vlastně hodně tvrdé rhythm & blues říznuté brněnskou alternativou, což znamená především Captainem Beefheartem, což je vlastně také hodně tvrdé rhythm & blues, navíc hodně divné. Je to poněkud zjednodušený popis, ale rámcově, myslím, sedí. Do toho se ovšem míchaly všemožné další vlivy, především z šedesátých let, která pokládala odlišnost za jednoznačně pozitivní aspekt umělecké tvorby. Petr Váša svoje šedesátkové inspirace nikdy přímo nekopíroval, čímž se jim – víc logicky než paradoxně – přibližoval nejvíc. Svou extaticky drásavou hrou na kytaru a zpěvem asi mohl připomenout Hendrixe, nepravidelnou formou právě Beefhearta a schopností vidět jednu věc z mnoha úhlů najednou Boba Dylana (Petr Váša to ovšem připisuje své diplomce o kubismu, kterou tehdy psal). Dylana mi Vášova tehdejší tvorba připomíná ještě přinejmenším z jednoho vážného důvodu, a to jsou texty, za nimiž zůstává hudba ukrytá někde v druhém plánu. Přitom má ale nápady, sílu i potřebnou naléhavost a dává písničkám jejich hlavní smysl. Zní to banálně, ale ani Dylanovy písně nepřežily půlstoletí díky mnohovrstevnatým textům, jejich síla je v muzice samotné. K emocionálně vypjaté hudbě se řadí zcela odosobněné popisy skutečnosti: nevydrží se sedět, co se dá dělat, ono to nejde...

Z kopce byli hudebně vytříbená kapela, což v osmdesátých letech nebylo nic samozřejmého a v alternativní hudbě už vůbec ne. Techniku pilovali hlavně metalisti, kteří se na alternativce dívali s despektem jako na hráčská kopyta s mizernými nástroji. Alternativci se naopak dívali s pohrdáním na technicky pěstěnou myšlenkovou prázdnotu konvenčních rockerů. Z kopce přišli v době, kdy u nás začaly vznikat první kapely, které nejen že uvažovaly zcela nestandardně a kašlaly na velkou popularitu, ale zakládaly si také na instrumentální zručnosti, přesnosti, prostě technice – napadají mě třeba Už jsme doma nebo Ser un Peyjalero. Z kopce se oproti nim obešli se základním rockovým triem, v němž kromě Petra Váši hrál ještě Pavel Žemla na baskytaru a Pavel Koudelka na bicí. Jejich tehdejší tvorbu reflektuje první strana původního vinylu, respektive první čtyči sklaby remasterovaného CD. V období „druhé strany“ se připojil ještě houslista Vojtěch Kupčík. Stručně řečeno první strana je přímočařejší v hudbě i textech, víc si hledí sloganů a refrénů, přes všechny koncepty a trefná pozorování doby „it’s only rock’n’roll but I like it“. Druhá strana už se víc zamýšlí, psychologizuje, zkoumá vztahy. Jenom ale ne vztahy milostné, na ty dojde jen ve druhém bonusu Kde je Marie (oba bonusy pocházejí z prvního EP, které Z kopce vydali). Na albu se objevují hostující hráči na dechy a smyčce, jedná se o promyšlenou studiovou práci.

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo. Zatímco u Z kopce to bylo z důvodu přesného a univerzálního popisu obecných frustrací, u Eldorada tím důvodem bude obecný jazyk. Petr Váša jej nazval translatina, jsou v něm prvky angličtiny, latiny, němčiny, ruštiny... všechno na velmi základní úrovni. Pohrávání s významem samotného zvuku se dá dobře ilustrovat na konfrontaci britské a americké výslovnosti slova „tomato“ ve stejnojmenné písni. O autentickou „američtinu“ se postarala hostující Jennifer de Felice, další hostující zpěvačkou je Jana Šteflíčková. V hudbě je spousta elektronických zvuků, samplů, další členové Těch Syčáků Petr Zavadil (kytara) a Tomáš Fröhlich (baskytara) jsou zde slyšet především jako členové soudobého translatinského voicebandu. Hudba si hraje s exotickými inspiracemi stejně lehce jako texty se zdrojovými jazyky – všechno zní povědomě, ale úplně jinak, než jsme zvyklí.

Z konfrontace Syčáků a Z kopce mi vyšlo především zjištění, že žijeme v době, kdy si taková uvolněná Eldorada můžeme dovolit a necítit se přitom provinile, že opomíjíme vážné problémy doby, nebo od nich dokonce z prospěchářství utíkáme. Chci říct, že nejde všechno tak úplně z kopce, jak to většinou vypadá.

Z kopce: Z kopce, 2013, reedice LP z roku 1989. Ty Syčáci: Eldorado, 2013. Obojí vyšlo u Indies Happy Trails.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více