Elia Cmíral - part 1. Film, kterému chybí druhý díl

9. prosinec 2014, 11:14

Elia Cmíral - part 1. Film, kterému chybí druhý díl

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.

Elia Cmíral začínal mezinárodní kariéru jako emigrant, který přišel v 80. letech do Švédska bez peněz, jen v oblečení, které měl na sobě. Vstřícná sociální politika švédské vlády i tolerantní společnost mu umožnila, aby se nejen usadil, ale mohl také pracovat. Hrál v různých kapelách, psal hudbu k divadelním hrám. A hlavně – získal stipendium do USA, studoval filmovou hudbu u Christophera Younga a složil hudbu k filmu Apartment Zero. Na úspěch zareagoval tím, že se neuváženě vrátil do Švédska, a po třech letech zjistil, že na něj v Hollywoodu všichni zapomněli a může začínat znovu. Povedlo se, žije spokojeně se svojí japonskou ženou a dvěma dětmi, jen nějaké velké ocenění – třeba Oscar – ještě chybí. Ale jak sám hned ze začátku říká, o tom se může natočit part 2.

Scénárista a režisér Petr Kaňka ve svém portrétu Elii Cmírala předkládá téměř operetní příběh o tom, jak chudý a talentovaný chlapec skrze vlastní píli ke štěstí přišel. Jako exemplum pro nejisté a nerozhodné existence je to jistě dobré, ale pořád mi v něm něco chybělo. Především to byl důvod, proč se na takový film vůbec dívat, když stačí poslouchat. Velkou část snímku tvořily mluvící hlavy – kromě samotného Elii Cmírala se objevila i jeho žena a děti, ale hlavně zmíněný Christopher Young, Frank Mancuso a další vlivní kolegové. Kdo nebyl k dispozici živě, objevil se aspoň na společné fotografii nebo jako autor věnování na plakátu: Elio, jsi génius. Věnování Cmíral divákovi přečte i přeloží, což je jaksi příznačné pro celý film. Ani v nejmenším mi nevadí, že se Elia Cmíral tak trochu chlubí, nakonec má čím, ale celou dobu jsem měl neodbytný dojem, že sleduji rozhlasový pořad a z filmu by vlastně stačila jen zvuková stopa.

Televizní premiéra 10. prosince ve 20:20 na ČT art

Nic na tom nemění ani ukázky z filmů, ke kterým Elia Cmíral napsal hudbu, naopak spíš upozorňují na to, že v dokumentu samotném se po vizuální stránce skoro nic neděje. Záběry na Hollywood Sign nebo na Sunset Boulevard jsme viděli všichni tisíckrát a dnes už koneckonců není velký problém si do Kalifornie zajet a podívat se na ně osobně. Film se zaměřuje na efektní vrcholy Cmíralovy kariéry, což je logické, ale cesty k nim se jen povrchně dotýká – místy mi připomínal Leacockovu povídku o milionářích, kteří přišli do města s pětníkem v kapse. Prostě přišel, chvíli mu nevěřili, ale nakonec viděli, jak zvítězil. Zdálo se, že jediným zádrhelem ve Cmíralově životě byl první nepovedený pokus o emigraci skrze formální manželství s Američankou, která si překvapivě začala dělat nároky na to, aby byl jejich svazek i naplněn. Tady musím říct, že vtípek s písní Ruty šuty Arizona, Texas jsem ocenil, ale zase fungoval čistě jako audio.

Po seznámení s životními úspěchy Elii Cmírala bych se opravdu rád podíval na part 2, který by reflektoval něco z toho, co zůstalo pod povrchem. Kde vůbec přišel k prvnímu hudebnímu vzdělání a praxi? Cmíralova matka ve filmu uvádí, že ji syn několikrát přemlouval, aby u něj v Kalifornii zůstala. Jak bylo jemu, když ji opouštěl a potom spoustu let neviděl? I jeho manželka působí dojmem bytosti jaksi nepodstatné a vedlejší, i když ji zmiňuje jako velkou lásku a na začátku druhé hollywoodské kariéry jej pravděpodobně živila (opět – nic proti tomu, manželé si mají pomáhat podle svých sil). Je pro něj rodina něco víc než dítě, které musí někdo vyzvednout ze školy? Po většinu doby dostáváme informace především o tom lepším ze Cmíralovy práce. V zásadě se ale nedozvíme, na čem vlastně stojí. Máme před sebou něco mezi oslavným portrétem a neúplným encyklopedickým heslem.

Nestojím samozřejmě o žádné bulvární šťourání v soukromí, ale o komplexnější pohled na život člověka, který i přes nepříznivé vnější okolnosti dosáhl svého. Amerika se do snímku dostala ve formě zcela samozřejmého připomínání vlastních úspěchů, ale rád bych ji tam viděl i z její další stránky: chtěl bych zkrátka vědět, co Elia Cmíral za svůj úspěch zaplatil. A na to už dokument bohužel žádné odpovědi nepřináší.

Elia Cmíral – part 1. Dokumentární / Hudební, Česko, 2014, 57 min. Režie: Petr Kaňka, scénář: Petr Kaňka, dramaturgie: Martin Polák, hudba: Elia Cmiral, kamera: Petr Vejslík, zvuk: Petr Kaláb, střih: Pavel Stříbrný. Hrají: Elia Cmiral, Juraj Herz, Christopher Young, Sachiko Cmiral, Adam Klemens, Christopher Lennertz, Frank Mancuso Jr., Michael Sandoval, Joel Soisson, Miroslava Svobodová. Předpremiéra 8. prosince 2014, kino Art, Brno, televizní premiéra 10. prosince ve 20:20 na ČT art.

Foto archiv České televize

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více