Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…
Brněnské nastudování je už dvanáctým v řadě. Inscenační tým v čele s režisérem Stano Slovákem sáhl po divadelní adaptaci Miroslava Hanuše, která vznikla přímo pro jeho inscenaci ve Středočeském divadle Kladno v roce 2003. Posléze ji použili v Ostravě, Jihlavě, Českém Těšíně, Zlíně a Městských divadlech pražských.
V této dramaturgické optice není volba titulu něčím převratným a novátorským. Inscenátoři se spoléhají, že Hlasovy (jejich tvůrce osobně navštívil i brněnskou premiéru) rock´n´rollové hity si od devadesátých let získaly srdce fanoušků jmenovaného žánru. Písňová čísla jako Jednou mi fotr povídá, Rock’n’roll pro Beethovena nebo Na kolena už dávno zlidověla.
Inscenátoři v Brně ale správně pochopili, že už se nelze spolehnout jen na milosrdné retro, které při divadelním výprodeji naší socialistické minulosti tak rádo zve do své náruče zejména pamětníky. Mladé a dospívající generaci odér šílených, šedivých padesátek už tak moc neřekne a nedojímá je. Upřímně: ani ústřední story Šakalích let nevyniká a nestrhává hloubkou či architekturou příběhu, jehož devizou je nyní v Brně mládí hereckého kolektivu a otřískaná, ale přitažlivá hudba Ivana Hlase. O tyto skutečnosti Slovák svoji inscenacemi také nejvíce opřel. Výsledkem je rukodělně zdatná, ale divadelně nikterak obrazoborecká podívaná, která na mladší publikum zaútočí zejména ústřední love story teenagerů. Ostatně nejde tady o nějaké politizující ohlédnutí do občansky šedivých a politicky rudých let, ale o čistou zábavu a demonstrovaní radosti ze života i v neutěšených časech. Politikum tady dotírá z vnějšku jen skrze postavu Potentáta tedy manžela barové zpěvačky Milady. Minulost se dnes už i barevně rozostřuje a zřejmě proto tady dvě mladinké pionýrky mají kolem krku kdovíproč zelenomodré šátky a plisované sukýnky ve stejném tónu.
Divák se ve dvou a půlhodinovém představení ocitne v pražských Dejvicích koncem 50. let, kde se odehrává příběh klučičí party žijící pod rudou hvězdou na špici hotelu International. A právě do tohoto socialisticky unylého světa jednoho dne vtrhne blesk z čistého nebe Bejby, tedy uhlazený chuligán, který svým barevným oblečením a zaujetím pro soudruhům neznáme či přímo zapovězené rokenrolové rytmy způsobí rozruch a malou revoluci.
Jak jsem naznačil, Šakalí léta jsou v Brně takovým standardním muzikálovým obrobkem, který zas tak velké pozdvižení ve zdejší nabídce neudělá. Jde o profesionálně odvedenou zábavu, jejíž přitažlivost obstarává zejména jedinečná energie mladé části souboru. A tady má večer své velké malé hvězdy. Patří mezi ně hostující Šimon Fikar v hlavní roli číšnického učně Edy Drábka a jeho milá Alena Prokopová v podání hostující Eleny Juráčkové. Tomuto zamilovanému páru lze herecky i pěvecky jen máloco vytknout. Podobně vypravěč příběhu Kšanda tedy Alenin brácha je v podání Kryštofa Helbicha skutečně autentickou a hereckou bezprostředností odzbrojující figurou. Ale i zbylá mladická company je odzbrojující ukázkou radosti z pohybu a hraní…
Bejby Kristiana Pekara je ponejvíce vhodně obsazeným typem, ale vzpomínku na Dejdarův filmový originál nepřetlačil. Velmi živé kreace vytvořili Aleš Slanina v roli poněkud nešťastného strážníka a otce dvou zmíněných ratolestí Jindřicha Prokopa. A zejména Erika Kubálková jako duchy honící, popletená teta Juřičková.
Pastelová scénografie Jaroslav Milfajta se spíše než v šedi tehdejší reality uviděla v barevných snech o svobodě a nezávislosti. Využívá tady grafický i reklamní design daného období, kdy ještě doznívala světová výstava v Bruselu. Autorka kostýmů Andrea Kučerová proto v podobném duchu využívá stylizovanou barevnost. Zvukově velmi barevné je ovšem hudební nastudování Tonyho Marka, dirigujícího tucet muzikantů přímo v horní části scény, kde jsou vidět vždy, když obstarávají hotelovou kapelu. Zajímavý vklad obstarali František Šterbák a Daniel Kyzlink, kteří pro inscenaci vytvořili nové, zdařilé aranžmá písní.
Brněnská Šakalí léta zůstávají standardním hudebním divadlem, které si publikum podmaní výkony mladých protagonistů a jejich zpěvem rokenrolových šlágrů.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..