Jediným zahraničním účastníkem letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně byl Ensemble Discantus. Ženský pěvecký soubor z Paříže provedl zpěvy ze středověkých rukopisů, mezi nimi také z jednoho domácího.
Ensemble Discantus je soubor zaměřený především na provozování středověké hudby. Jeho obsazení kolísá podle potřeby mezi šesti a deseti členkami, do Brna jich včera přijelo sedm. Repertoár souboru se pohybuje v čase přibližně mezi 9. a 15. stoletím a stylově mezi gregoriánským chorálem a raným vícehlasem – ať už se jedná o zdobený chorál nebo ranou polyfonii. Objevují se tedy formy jako konduktus, organum, moteto a rondeau ve tvaru, který měly v období označovaném jako ars antiqua. To spadá do druhé poloviny 13. století a počátku 14. a zmíněné vícehlasé formy směřují od chorálu téměř k písňovému charakteru. Vedoucí souboru Brigitte Lesne často vytváří koncertní programy v součinnosti s muzikoložkou Marie-Noël Colette, bývá za nimi vidět jasná myšlenková linie. Z tohoto hlediska včerejší koncert zapadal do způsobu práce, jaký je pro Ensemble Discantus charakteristický.
Repertoár včerejšího koncertu se zaměřoval na zpěvy popisující a oslavující Kristovo zmrtvýchvstání. Kombinoval přitom francouzské rukopisy, které tvoří základ repertoáru Ensemble Discantus, s antifonářem Elišky Rejčky z počátku 14. století. Tady je nutné pochválit dramaturgii Velikonočního festivalu duchovní hudby, která se nespokojila s dovozem kvalitního souboru, ale navíc se s ním ještě dohodla na provozování specifického materiálu. Na koncertě zazněly v několika provázaných blocích zpěvy z Codexu Tours, Graduálu z Nevers, Pařížského misálu a dalších sbírek. Francouzský materiál byl až na několik výjimek vícehlasý, celým programem se ale prolínaly právě jednohlasé chorály z antifonáře Elišky Rejčky. Ty vytvářely nejen zklidňující předěly v toku vícehlasů, ale také odkazovaly k domácímu prostředí.
Včerejší koncert se konal v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně a nebyla to náhoda. Bazilika dnes patří ke klášteru augustiniánů, ale ti přišli na Staré Brno až v čase josefinských reforem. Původně se jednalo o klášter cisterciaček, jehož zakladatelkou byla právě Eliška Rejčka. Ta také nechala vytvořit potřebné liturgické knihy, jejichž součástí byl i dvoudílný antifonář. Jeho rukopisy se dnes nacházejí v Moravském zemském archivu a v knihovně benediktinského kláštera v Rajhradě.
Dramaturg Vladimír Maňas vytvářel letos podobu festivalu již po páté a zatímco minulé čtyři ročníky byly věnovány jednotlivým světovým stranám, letošním tématem byl návrat domů – k srdci. Zpěvy z Antifonáře Elišky Rejčky tedy nejen znovu zazněly v prostředí, pro které byly původně určeny, ale uzavřely také myšlenkový oblouk, který spojoval posledních pět ročníků velikonočního festivalu. Navíc zafungovaly jako nenápadná připomínka, že klášter na Starém Brně se na vývoji hudebního života města podílel mnohem dříve, než v něm působil Pavel Křížkovský a jeho nejslavnější žák Leoš Janáček.
Ensemble Discantus je soubor nejen vynikající pověsti, ale i úrovně. Všechny jeho zpěvačky disponují charakteristickými, objemnými a dobře ovládanými hlasy. Ty jsou především výborně sjednocené stylově, vícehlas zní jednotně, celý soubor jako by společně myslel a zpěv se nesl na jedné vlně dechu. V tom je největší síla ansámblu, jakkoliv si říká o pozornost snadno rozeznatelný projev jednotlivých interpretek při sólech.
Koncerty středověké hudby nesou pro dnešního posluchače vždy jisté riziko jednotvárnosti. Současné vnímání emocí a jejich hudební vyjadřování je úplně jiné. Ensemble Discantus čelil tomuto riziku mimo jiné používáním zvonků – ty jsou pro něj něco jako zvukový podpis a slouží kromě vytváření kratičkých meziher zároveň jako ladičky. Proud hudby je tedy prakticky nepřetržitý a nepřerušují ho obvyklé technické pauzy na chycení výchozího tónu. Také celkový pořad byl promyšlený jako paralela třívětého koncertu s energickým začátkem, klidnější střední částí, návratem živějšího charakteru hudby ve třetí části a efektním závěrem. Ten vytvořila zpívaná výzva Benedicamus Domino (Dobrořečme Pánu) – bohaté zdobení vytvořilo z každé slabiky samostatnou sloku. Všechny tyto zpestřující prvky ale byly použité s ohromným citem pro míru a ponechávaly první místo výborně provedené i vybrané hudbě.
Velikonoční festival duchovní hudby má před sebou ještě dva večery. Zítra, tedy v pátek 1. dubna čeká posluchače koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Jezuitské. Kompozici Petra Ebena Labyrint světa a ráj srdce provede na varhany Ivana Chřibková, recitovat bude Marek Eben. Závěrečný koncert festivalu se koná v katedrále sv. Petra a Pavla, kde orchestr pořádající Filharmonie Brno provede Symfonii č. 4 c moll „Veliká noc“ Josefa Bohuslava Foerstera a Te Deum Antonína Dvořáka. Zpívat budou Pavla Vykopalová, Jiří Brückler a Český filharmonický sbor Brno, diriguje Libor Pešek.
Ženy u prázdného hrobu. Akvitánská a notredamská polyfonie a velikonoční zpěvy z antifonáře Elišky Rejčky. Ensemble Discantus (ženský pěvecký soubor) – Brigitte Lesne (umělecká vedoucí), Christel Boiron, Hélène Decarpignies, Emilie Fleury, Lucie Jolivet, Brigitte Lesne, Caroline Magalhaes, Catherine Sergent (zpěv a zvonky). Program: Custodi nos, Domine – konduktus, rukopis ze Saint Victor, Sexta passusferia – sekvence, Adam de Saint-Victor, Mors vite propitia, sexta passusferia – rondeau, rukopis z Tours. Angelus Domini descendit – responsorium, antifonář Elišky Rejčky, Alleluia V/ Angelus Domini descendit – aleluja, rukopis Chartres. Surgens Iesus Dominus – responsorium, antifonář Elišky Rejčky, Resurgentis Domini – konduktus, rukopis Las Huelgas. Ecce manu forti – epištola, rukopis ze Saint Martial de Limoges, Expurgate vetus fermentum – responsorium, antifonář Elišky Rejčky, Laus, honor, virtus – tropus z communia Pascha nostrum, rukopis z Nevers, In Domino confidite, pascha nostrum recolite – rondeau, rukopis Florencie. Hec dies leticie celebris memorie / Hec – moteto, rukopis Wolfenbüttel2, Hec dies V/ Confitemini – graduale, Pařížský misál, Deo confitemini / Domino – moteto, rukopis Wolfenbüttel2. Dum transisset sabatum – responsorium, antifonář Elišky Rejčky, Alleluia V/ SurrexitChristus – aleluja, rukopis Chartres, Surrexit de tumulo – konduktus, rukopis Las Huelgas. In hoc ortus occidente – konduktus, rukopis Florencie, Victime pascali laudes – sekvence, rukopis Las Huelgas, Mors a primipatris / Mors que stimulo / Mors morsu / Mors – moteto, rukopis Montpellier. Si conresurrexistis cum Christo – responsorium, antifonář Elišky Rejčky, Benedicamus Domino – organum, rukopis Florencie. 30. března 2016, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..