Ensemble Opera Diversa, pozoruhodná flétna i premiéra

Ensemble Opera Diversa, pozoruhodná flétna i premiéra

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.

Koncert zahájil orchestr skladbou Henryka Góreckiho Trzy utwory w dawnym stylu (Tři útvary ve starém stylu). Jak název napovídá, autor v tomto desetiminutovém díle poněkud vybočil ze svého avantgardního hudebního smýšlení a tři tempově odlišné části postavil na základech renesančního stylu. První mírná část započala tajemným pianem, které nad legatovými prodlevami gradovalo až k úsečnému závěru, nahrazenému svižnou druhou částí. S podporou pravidelného pulzu v pozadí si orchestr umně vyhrál s výraznými dynamickými kontrasty a třetí, ponurá část dala vyniknout melodiím nesoucím náznaky renesančního stylu, avšak skrytého v moderním, disonantním pojetí.

Napjatým pianem ve vysoké poloze zahájil orchestr druhou skladbu, Landscape Andrzeje Panufnika. Zaznívající disonance by se mohly zdát skoro až chybné, kdyby však nebyly zahrány s takovou pečlivostí a jistotou celého tělesa, kterou nebylo možno nepostřehnout. Ve shluku táhlých tónu ve výsledku vygradovala ve své podstatě harmonická struktura, kterou se autor snažil ztvárnit krajinu zachycenou ve svých představách.

EOD_a_michaela_koudelkova_2019_vit_kobza_02

Večer ozdobný původní premiéru oživil také příchod dvou zmiňovaných sólistek. Za přítomnosti autorky Petry Čtveráčkové zazněla její skladba Quasi lontano, v níž se úloha smyčcového orchestru omezila spíše na barevnou funkci a nechala vyznít dialogickou práci sólových nástrojů. Výraznějšího flétnového partu se Michaela Koudelková ujala s přesností a lehkostí, neméně kvalitně ji ve společné i střídavé hře doplňovala Dominika Kvardová na harfu. Orchestr však nebyl nijak upozaděný, s pečlivostí patrnou v průběhu celého koncertu ovládal všechny nelehké nástupy i techniky hry a přispíval tak k propracovanému provedení. Svou proměnlivostí napjatých disharmonických pasáží a formově přehledných úseků skladba zcela vhodně zapadla do konceptu celého večera a byla zaslouženě odměněna dlouhým potleskem.

Po přestávce se představila sama flétnistka v sólové skladbě Voci, Voci Willema Wandera van Nieuwkerka. Již od prvních tónů zůstával rozum stát nad tím, co lze z tohoto jednoduchého nástroje dostat. Zobcová flétna přitom mnohým nejspíše splývá jen s prvním nástrojem, na který v dětství hráli. Ve virtuózní fantazii v neutuchajícím tempu však nebylo slyšet jediné zaváhání či nejistotu, vynikla především fascinující hra v extrémních polohách a rovněž hra prokládaná hlasovými vstupy, které se následně rozšířily až do legatového zpěvu skrz útroby flétny. To na flétnistku zároveň kladlo také pěvecké a intonační nároky, které jí však nečinily potíže, stejně jako hbité přechody mezi hrou a hlasovým projevem.

Zvukomalebností se následně vyznačovala skladba Pelimannit Einojuhaniho Rautavaary. Původní klavírní suita napsaná jako skladatelovo první dílo byla v neúplnosti přepracována také pro smyčcový orchestr jako řada volných fantazií. Všech šest částí pak pojí námět lidových melodií sepsaných v 18. století. Ty byly při poslechu poměrně jasně patrné, zejména pak druhá, tajemná část, znázorňující podivná světla severské svatojánské noci. Stručný cyklus zakončila rozverně laděná část, jasně vyznívající jako veselá slavnost, avšak podkreslená nezvyklými basovými hloubkami.

EOD_a_michaela_koudelkova_2019_vit_kobza_03

Propojení moderního se staršími kompozičními tendencemi dovršila také poslední, nejrozsáhlejší skladba programu. Gordon Jacob ve své Suitě pro zobcovou flétnu klade na sólový nástroj ještě větší nároky než předchozí autoři večera, i proto se jednalo o brilantní vyvrcholení večera. Virtuozitu dokládá rovněž fakt, že skladba byla složena na popud jednoho z prvních flétnových virtuózů 20. století Carla Dolmetsche, který skladbu premiéroval. Složení suity z tempově kontrastních tanců po vzoru suity barokní umožnilo flétnistce „oddechnout si“ v klidných částech rámující ty svižné. V těchto nároky na hru vystoupaly do extrémů, kterými se však zkušená sólistka nenechala rozhodit a její výkon umocnila navíc hra zpaměti. S živelnou podporou orchestru zakončila večer sedmá část Tarantella, umocněná sehraným accelerandem, která byla pro velký aplaus publika ve stejných kvalitách provedena znovu.

V přívětivé akustice jmenovaného sálu, která nechávala hudbu zaznít v její pravé a nezkreslené podobě s příjemným dozvukem, se tak odehrál velmi povedený koncertní večer.

HENRYK GÓRECKI

Trzy utwory w dawnym stylu

ANDRZEJ PANUFNIK

Landscape 

PETRA ČTVERÁČKOVÁ

Quasi lontano

WILLEM WANDER VAN NIEUWKERK

Voci, voci

EINOJUHANI RAUTAVAARA

Pelimannit

GORDON JACOB

Suita pro zobcovou flétnu a smyčce

Michaela Koudelková – flétna

Dominika Kvardová – harfa

Gabriela Tardonová – dirigentka

Ensemble Opera Diversa

Konvent Milosrdných bratří

Úterý 22. října 2019

Foto Vít Kobza

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více