Epoque Quartet jazzově i minimalisticky

Epoque Quartet jazzově i minimalisticky

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.

Večer zahájila světová premiéra rozverného díla Coffee with Ennio M. kytaristy a skladatele Lukáše Sommera. Jak název napovídá, inspirací se autorovi stalo setkání se skladatelem filmové hudby Enniem Morriconem. Mistrův zápal (líčený v úvodním slovu Sommerem) při hovoru o jídle, vínu a kávě dal vzniknout lehkostí naplněné skladbě s řadou barevně pestrých ploch – tonální jazyk okořenil skladatel například výraznými glissandy violoncella, která později převzala i ostatní nástroje, hrou col legno, užíváním smyčce na marimbě, nebo také dýcháním do basklarinetu. Skladatel zvolil relativně prostší sazbu, která umožnila povedeným barveným kombinacím vyniknout. Hudebníci v tomto rozšířeném složení neměli nejmenší problémy se souhrou a klavírista Karel Košárek, basklarinetista Petr Valášek a perkusista Oleg Sokolov působili dojmem, že do Epoque Quartet vždy patřili.

epoque Quartet_trebic_foto_jiri_slama_04

Mnohem vážněji laděné hudební sdělení pocházelo od skladatele a muzikologa Aleše Březiny, jehož skladba Falling Leaves v úpravě pro klavír, basklarinet, melodické bicí a smyčcové kvarteto navázala na Sommerovu jednohubku. I v tomto případě byl autor přítomný a zasvětil posluchače do geneze díla, které originálním a nevykonstruovaným způsobem představuje jednotlivá roční období na dvorku skladatelova domu. Pro svůj záměr užil skladatel převážně neotřelých onomatopoických prostředků. V části Jaro tak vyhrocené trylky připomínaly povšechné hemžení drobné i velké zvířeny, parné dusno Léta s jeho úmornou strnulostí naopak skladatel vyobrazil dlouhými vysokými tóny přeznívajícími v ostrých disonancích. Podobně také listí Podzimu se snášelo k pomyslné zemi v dlouhých imitačně nastupujících klesajících glissandech.

epoque Quartet_trebic_foto_jiri_slama_03

Po odeznělých tónech nového jara představili interpreti skladbu Zrození autora Jana Kučery. Přestože v podstatě všichni uvedení skladatelé jsou do jisté míry ovlivněni hudebním minimalismem, v případě tvorby Jana Kučery byl tento vliv nejzřetelnější. Skladba Zrození je součástí scénické hudby k představení 13. měsíc, kterou skladatel vytvořil pro soubor Spitfire Company. Dlouhé opakující se tonální struktury s občasnou táhlou melodickou linkou byly po mnohem prokomponovanějším díle Aleše Březiny nečekaným a z hlediska dramaturgie i možná ne zcela ideálním zvolněním tempa. Tam, kde Kučerova hudba funguje ve svazku s divadelní scénou, náhle chyběl tento dřívější předpoklad skladby a to i přesto, že roku 2016 vznikla úprava pro smyčcové kvarteto a orchestr, která s vizuálním propojením nejspíš nepočítala. Naopak druhá skladba z pera Jana Kučery Pljeskavica žádný vizuální doprovod nepotřebovala. Oscilování mezi hřejivým popěvkem a dravou slovanskou mollovou melodikou s charakteristickými přiznávkami pobavilo značnou část publika, a především manifestovalo skladatelovu formální a tektonickou kompoziční dovednost.

epoque Quartet_trebic_foto_jiri_slama_02

V tu dobu již bylo zřejmé, že jednou z největších předností tělesa Epoque Quartet je stylová pestrost, na kterou jsou hudebníci zvyklí. Skladba EQ 172 Alexeye Aslamase stavěla totiž na typickém jazzovém zvuku. Členové kvarteta prokázali nesmírný cit pro jazzovou synkopickou rytmiku i pro charakteristický glissandový zvuk sólových výstupů. Právě ona rytmika totiž bývá pro tradičně zaměřená kvarteta častým kamenem úrazu, Epoque Quartet se zde však cítí jako doma a jeho uchopení Aslamasovy skladby zvýrazňovalo veškerá jazzová specifika díla. Z hlediska samotné kompozice bylo také pozoruhodné vedení houslových partů, které ve svorném pohybu stejným směrem skutečně připomínaly zvuk žesťových nástrojů z jazzových big bandů. Také skladba Tuitytuityutyu song od Petra Wajsara stavěla částečně na jazzových hudebních postupech. Zatímco však EQ 172 bylo nefalšovanou jazzovou kompozicí, dílo Petra Wajsara se bluesem a jazzem spíše inspirovalo a lovilo svůj hudební jazyk také ve studnici minimalismu a baroka. I zde je třeba vyzdvihnout výkon členů smyčcového kvarteta, kteří zůstávali stylově věrohodní ve všech těchto protichůdných polohách autorovy skladby.

Koncert tělesa Epoque Quartet vystavil posluchače netypickému kvartetnímu repertoáru, který však zaslouženě tvoří důležitý a pestrý segment hudební produkce. Neutuchající rozmach minimalismu rezonuje dobře nejen se skladateli, ale také s návštěvníky koncertů a jazzové manýry již od dob Stravinského pomáhají překračovat hranice mezi hudebními žánry a sbližovat dříve nesmiřitelné hudební tábory. Pestrost hudební tvorby nezná mezí a Epoque Quartet se nebojí zabrousit i do pro tradiční smyčcová kvarteta netypických vod, a to vše k radosti milovníků hudby.

Karel Košárek / klavír

Petr Valášek / basklarinet

Oleg Sokolov / marimba, perkuse

Epoque Quartet

Program:

Lukáš Sommer: Coffee with Ennio M. - světová premiéra

Aleš Březina: Falling Leaves

Jan Kučera: Zrození

Jan Kučera: Pljeskavica

Alexey Aslamas: EQ 172

Petr Wajsar: Tuitytuityutyu song

8. června 2019, foyer divadla Pasáž, Třebíč

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více