Existenciální tíseň a lidská pomíjivost třikrát jinak v podání orchestru Janáčkovy opery

17. listopad 2024, 16:00
Existenciální tíseň a lidská pomíjivost třikrát jinak v podání orchestru Janáčkovy opery

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas a Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Vít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brno.

Páteční program zahájil houslový koncert Putování dušičky Leoše Janáčka (1854–1928). Tuto jednovětou kompozici Janáček rozpracoval během podzimu roku 1926. Záhy ji však opustil a hudební materiál z Putování posléze použil v předehře k jeho poslední opeře Z mrtvého domu. Z dochovaných náčrtů koncert v roce 1988 zrekonstruovali Miloš Štědroň (*1942) a Leoš Faltus (1937–2024). Ve stejném roce proběhla i premiéra díla v podání houslisty Jana Stanovského a Státní filharmonie Brno. Při pátečním provedení se sólového partu ujal Jan Mráček, který zaujal výbornou komunikací s dirigentem, díky které byl s orchestrem velmi dobře sehraný, a to i v náhlých tempových změnách. Interpretaci lehce ublížily vracející se intonační nedostatky, které se projevily především v rychlých postupech. Na druhou stranu byl Mráčkův projev dynamicky pestrý, čemuž se Orchestr Janáčkovy opery NdB vždy velice dobře podřídil, a housle nikdy nebyly v celkovém zvuku utopené. Robert Kružík navíc dokázal z orchestru dostat patřičnou energii, která se projevila především v dynamicky exponovaných pasážích a bez níž si lze Janáčkovu hudbu jen stěží představit. Na několika místech byl orchestr rytmicky lehce rozhozený (například pizzicata smyčců pod tématem objevujícím se v předehře Z mrtvého domu), ale nebylo jich mnoho.

První polovinu uzavřelo Zaklínaní času pro dva vypravěče a orchestr Miloslava Ištvana (1928–1990). Skladbu nejprve představili muzikologové Jiří Zahrádka a Martin Flašar, a dramaturgickým úvodem tak efektně překryli pauzu potřebnou pro přestavbu pódia. Zahrádka nejdříve zmínil, že oproti Putování dušičky, o kterém nevíme skoro nic, víme o Zaklínání velmi mnoho. Podotknul, že se jedná o jednu z nejpozoruhodnějších českých kompozic. Martin Flašar pak krátce shrnul Ištvanovu tvorbu. Připomněl dva jeho nejdůležitější skladatelské postupy: techniku montáže, ve které vychází z Leoše Janáčka, a techniku koláže ve smyslu spojování různých stylů. Poté společně představili přímo Zaklínání času a popřáli divákům příjemný poslech.

Ištvanovo Zaklínaní času otevírá v jeho tvorbě období svébytné syntézy, která nahrazuje předcházející seriální období. Kompozice o čtyřech větách bez názvu vznikla na slova Oldřicha Mikuláška, českého barokního anonymního textu a Bible, jenž spojuje ústřední motiv pomíjivosti a smrti. Jak bylo zmíněno v dramaturgickém úvodu, cyklus je sestaven technikou montáže a koláže odlišných prvků: recitace, komponované fragmenty quasi staré hudby, názvuky jazzu, neobvyklé obsazení, které je zdůrazněno především výraznými party bicích nástrojů nebo užitím elektrické kytary. Orchestr pod vedením Roberta Kružíka zaujal především precizní práci s dynamikou, která vyzněla nejvýrazněji v náhlých a markantních rozdílech mezi pianem a fortissimem. V obou těchto krajních polohách (i mezi nimi) navíc hráli muzikanti velice energicky, ve smyslu procítěnosti jednotlivých pasáží. K tomu se přidala velmi dobrá sehranost a skvělé ladění zejména žesťové části, jejichž party hrály v tomto díle velice výraznou roli. Obsazení Daniela Bambase a Hany Briešťanské do rolí vypravěčů pak bylo naprosto výbornou volbou. Oba recitátoři disponovali velmi příjemnými hlasy, které dokázali naplno využít v procítěném, dramatickém a velmi srozumitelném projevu. Pouze v pasážích, kdy hrál orchestr ve velmi silné dynamice, se hlasy trochu ztrácely. To ovšem byla spíše akustická chyba a také v těchto momentech bylo přednášenému textu rozumět.

Páteční večer zakončila Kytice pro smíšený a dětský sbor, sóla a malý orchestr Bohuslava Martinů (1890–1959). Skladatel se zde obrací k inspiraci a poetice vycházející z textů lidové poezie ze sbírek Františka Sušila a Karla Jaromíra Erbena. V kompozici se mísí vlivy lidové hudby s trendy hudební Paříže 30. let, první ze zmíněných ovšem dominuje. Orchestr Janáčkovy opery při Kytici doplnilo kvarteto sólistů ve složení Jana Šrejma Kačírková – soprán, Václava Krejčí Housková – alt, Vít Nosek – tenor, a Tadeáš Hoza – baryton, Český filharmonický sbor a Dětský sbor Brno (pouze VII. část). Orchestr pod vedením Roberta Kružíka hrál velmi dobře. Až na několik míst, ve kterých lesní rohy neladily zcela přesně, byla intonace orchestru v pořádku. Podobně jako v předchozích skladbách dokázal Kružík výtečně vystihnout dynamické rozdíly jak postupné, tak náhlé a energie, kterou do hry muzikanti vkládali, byla obdivuhodná.

Český filharmonický sbor pod vedením Joela Hány podal suverénní výkon. Intonace zpěváků byla výtečná a všechny hlasy disponovaly krásnou společnou barvou. Toto platilo jak v tutti částech, tak v pasážích, kde byly hlasy rozděleny. V místech, kde zpíval sbor bez orchestru nebo s orchestrem v nižší dynamice, bylo i velmi dobře rozumět textu. S přidávající hlasitostí muzikantů se však srozumitelnost ztrácela. Totéž se týkalo i Dětského sboru Brno pod vedením Valerie Maťasové. Horší srozumitelnost textu je však to jediné, co se dá malým zpěvákům vytknout. Přezpívat orchestr však není jednoduché pro dospělé natož pro děti, jejichž intonace byla výborná. I čtveřice sólistů předvedla podobně podařené výkony. Všichni zpěváci skvěle ladili mezi sebou i se sborem a s orchestrem. Velice hezky vyzněly jak kvartety, duety mužských a ženských hlasů, tak sóla jednotlivých zpěváků. Jediný výraznější zádrhel nastal v momentu, kdy se sopranistka ve verši „Potkala ho smrti...“ přidala o něco později než zbytek kvartetu, což ale vyznění díla nenarušilo. Všichni zpěváci pak k čisté intonaci přidali i povedenou práci s výrazem, jenž se projevila nejvíce v exponovaných a expresivních pasážích.

Přestože se v interpretaci skladeb objevilo několik nepřesností, muzikanti to dohnali dobrou energií. Brněnskému publiku povedeně předvedli dramaturgicky velmi zajímavý program. Dramaturgie si zaslouží pochvalu především za uvedení Ištvanova pozoruhodného Zaklínání času z prostého důvodu. Brněnským skladatelům druhé poloviny 20. století a jejich tvorbě je v současnosti věnováno pramálo prostoru.

Leoš Janáček: Putování dušičky

Miloslav Ištvan: Zaklínání času pro dva vypravěče a orchestr

Bohuslav Martinů: Kytice. Cyklus skladeb na lidové texty pro smíšený (dětský) sbor, sóla a malý orchestr, H. 260

Jan Mráček – housle

Jana Šrejma Kačírková – soprán

Václava Krejčí Housková – alt

Vít Nosek – tenor

Tadeáš Hoza – baryton 

Daniel Bambas – recitátor I (vyšší mužský hlas) 

Hana Briešťanská – recitátor II (nižší ženský hlas) 

Orchestr Janáčkovy opery NdB

Robert Kružík – dirigent

Český filharmonický sbor

Joel Hána – sbormistr

Dětský sbor Brno

Valerie Maťasová – sbormistryně

pátek 15. 11. v 19 hodin, Mahenovo divadlo

 

 

 

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více