Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichta.
Uchopení námětu Orlanda pro jakékoliv scénické provedení není vůbec jednoduché, neboť se děj odehrává na několika místech a v průběhu několika století. V opeře samotné navíc není děj vyprávěn chronologicky. Hlavní dějová linka se odehrává u soudu, ze kterého příběh pomocí svědectví a vzpomínek přeskakuje do různých časových období. Scénografie Dragana Stojčevského ale dokázala vytvořit perfektní podklad pro režii Jiřího Heřmana a společně se s těmito nástrahami vypořádali více než výborně. Monumentální scéna, kterou ve svém základu tvořil velký kvádr ohraničený ze zadní a bočních stran, se rozprostírala na celé přední ploše jeviště. Její vnitřní strany byly za pomoci náznaku sloupů, obdélníkových „oken“ a dalších prvků laděny neoklasicistně. Zadní stěnu bylo možné vysunout. Její spodní část se tak stala průchozí a z oken se stal další prostor pro hraní. Navíc se tímto vysunutím divákům otevřel pohled na plátno, na které byly promítány různé motivy, které dokreslovaly konkrétní scény. Videoart Dominika Žižky k promítání využíval i samotný prostor scény, kdy na zdi byly promítány různé ornamenty nebo sněhové vločky.
Prostor soudu, ve kterém se děj z velké části odehrával, byl vyřešen pomocí stolu a několika zábradlí na kolečkách. Právě jejich mobilita umožnila svižné přestavby, které byly v rámci celého představení vyřešeny až geniálně. Když bylo potřeba dostat do prostoru naráz větší množství rekvizit, které se u soudu nenacházely, byla k tomu využita pojízdná plošina - do středu jeviště dojela z otevřené zadní stěny.
Svižným proměnám napomohl také fakt, že účinkující obecenstvo soudu ze scény často neodcházelo, i když se děj odehrával jinde. Jedním z nejdůležitějších prvků režijního konceptu byla digitální cedule zobrazující konkrétní místo a čas, ve kterém se právě děj odehrával. Toto řešení divákům usnadnilo orientaci v častých proměnách místa i časového období. Digitální cedule byla umístěna na předním straně stolu zavěšeném na lanech. Když byl spuštěn dolů, sloužil také jako soudní lavice.
Nádhernou vizuální stránku inscenace dokreslovaly kostýmy Alexandry Gruskové. Nebyly žádným způsobem výstřední a k opeře se perfektně hodily. Hlavní postavy byly barevně i stylově zvýrazněny. Odděleny byly vždycky tak, že to korelovalo s jejich povoláním nebo společenským postavením. Velice originálně a funkčně byly vyřešeny kostýmy Orlandy a Orlanda. Na začátku byl Orlando oblečen jasně jako muž a Orlanda jako žena. Během představení se však drobnými změnami kostýmů tyto rozdíly mazaly, čímž se zmenšoval i rozdíl mezi Orlandovou mužskou a ženskou stránkou.
Výtečné režijní uchopení, skvěle vytvořená scéna a krásné kostýmy pomohly tomu, aby naplno vyzněla okouzlující hudba Ľubice Čekovské. Autorka sama podotkla, že se v kompozici nesnažila jít stylově vpřed, ale spíše konfrontovala hudební dějiny. A tak to přesně bylo. V opeře zazněly části barokní a klasicistní a byly v ní slyšet i renesanční a středověké prvky. „Okořeněný“ vídeňský valčík střídaly vlivy Pařížské šestky nebo impresionismu a v několika místech Čekovská lehce zavadila o sféru hudby filmové. Zejména v instrumentálních mezihrách, které doplňovaly rychlé přestavby, pak mohli diváci zaslechnout výraznou inspiraci dílem Sergeje Prokofjeva. To vše ale skladatelka dokázala výtečně zkombinovat se soudobými postupy. Občas plynule, občas tak, že se snažily spojit dvě naprosto rozdílné hudební plochy, až se v určitý moment ukázalo, že do sebe zapadají naprosto perfektně.
Nad těmito montážemi se pak často klenuly půvabné melodie jednotlivých nástrojů. Výrazná melodika ale provázela dílo celé. Na zpěvních partech bylo slyšet, ač nebyly ani zdaleka jednoduché, že Čekovská moc dobře ví, jak pro lidský hlas psát. Hudba velice dobře pracovala s libretem Viktorie Knotkové, které je také opravdu zdařilé. Děj měl příjemně rychlý spád a celý příběh obsahoval i jasné poselství, které samozřejmě vychází částečně z původního námětu, které je i dnes stále aktuální. V mnohých aspektech snad ještě aktuálnější než v době vzniku literární předlohy. V libretu se navíc objevovaly i vtipné pasáže: i přes spíše vážnější polohy se diváci na několika místech upřímně zasmáli. Dobrou volbou bylo ponechání původního anglického jazyka i pro libreto (v některých částech se objevily i krátké pasáže v ruštině či francouzštině). V českém překladu vyzněly některé fráze poněkud toporněji, protože je to jazyk genderově mnohem méně neutrální (toto je samozřejmě zjednodušeně řečeno). Šlo především o pasáže, kdy se o Orlandovi/Orlandě mluvilo neurčitě a nebylo požadováno jeho/její zařazení do škatulky pohlaví.
Pěveckým výkonům představitelů hlavních rolí nelze nic vytknout, a to i přesto, že skladatelka interprety nešetřila a jejich party byly velmi obtížné. V opeře se objevilo několik „epizodních“ rolí, které sice nebyly na scéně dlouho, přesto ale dostaly dostatečný prostor na ukázku svého umu. Někteří pěvci se objevili v rolích svědků u soudu, jejichž svědectví často přerostla ve scénickou vzpomínku nebo se ve vzpomínce jen mihli. Ti všichni podali velice dobré pěvecké výkony, které navíc doplnili i výborným hraním. Druhé půli naprosto vévodila představitelka Saši Monika Jägerová, která kromě perfektní intonace zaujala i nádhernou barvou hlasu. Téměř po celou dobu byli na scéně David Nykl v roli soudce a soudní zapisovatelka Daniela Straková-Šedrlová. I pro ně platí výše zmíněné pochvaly. Oba dokázali výtečně herecky zvládnout vyhrocené situace u soudu a ke zpěvu přidali i kýženou dávku expresivity. Nejvíce prostoru logicky dostali představitelé titulních rolí Orlanda/y Markéta Cukrová a Maayan Licht. Ti nejen že se bez sebemenšího zaváhání vypořádali s náročnými pěveckými party a herecky výborně vystihli vnitřní pochody Orlanda/y, také byla až uchvacující podobnost jejich hlasů a celkového projevu, což jen přispělo k režisérskému záměru, že šlo opravdu pouze o jednu postavu, byť hranou dvěma herci.
Orchestr po vedením Roberta Kružíka podal taktéž velice dobrý výkon a dokázal vystihnout jak ty nejintimnější lyrické části, tak úderné forte pasáže. Nu a podobná slova chvály konečně patří také sboru pod vedením Martina Buchty. K výborné intonaci se navíc přidala i skvělá výslovnost a textu tak bylo velmi dobře rozumět. Zde je potřeba podotknout, že hudba Ľubice Čekovské nebyla ani pro sbor ani pro orchestr jednoduchá, celý ansámbl zpěváků i muzikantů se svých partů ale zhostil s grácií.
Opera Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské na libreto Viktorie Knotkové je krásným hudebním dílem. V kombinaci s famózní režií, nádhernou scénou a kostýmy a naprosto suverénním provedením ze strany všech sólistů, sboristů i muzikantů, se divákům naskytla možnost vidět naprosto uchvacující inscenaci výtečného díla ve světové premiéře. Novinka ukazuje, že dávat prostor moderním, žijícím autorům, je krok naprosto správnou cestou.
Ľubica Čekovská: Here I am, Orlando
libreto: Viktorie Knotková na motivy románu Orlando od Virginie Woolfové
dirigent a hudební nastudování: Robert Kružík
režie a světelný design: Jiří Heřman
scéna: Dragan Stojčevski
kostýmy: Alexandra Grusková
dramaturgie: Patricie Částková
choreografie: Jan Kodet
sbormistr: Martin Buchta
videoart: Dominik Žižka
obsazení:
Orlanda: Markéta Cukrová
Orlando: Maayan Licht
soudce: David Nykl
soudní zapisovatelka: Daniela Straková–Šedrlová
kapitán: Richard Šveda
arcivévoda Harry: Tadeáš Hoza
Green, kritik: Ondřej Koplík
básník I: Vít Nosek
básník II: Josef Škarka
Shelmerdine: Lukáš Bařák
starý kněz: Josef Škarka
Rosita Pepita: Jana Hrochová
Saša: Monika Jägerová
královna Alžběta: Magdaléna Vášáryová
dítě Orlandy a Shelmerdina: Tadeáš Mikulášek
hlas společnosti a dvorní dámy: Hana Kopřivová
služebná: Veronika Zaplatilová
světová premiéra 14. června 2024 v 19 hodin, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..