Fazil Say učaroval publiku. Starými kousky na novém Steinwayi

28. březen 2014, 9:49

Fazil Say učaroval publiku. Starými kousky na novém Steinwayi

Vyprodaný Besední dům až po střechu – nebo lépe řečeno až po poslední přístavek na pódiu. Fazil Say dovolil umístit židle pro dychtivé publikum i okolo klavíru, který byl dalším hrdinou večera. Filharmonie Brno po dvaceti letech pořídila nový koncertní Steinway.

Recitál Fazila Saye, sólisty Filharmonie Brno pro tuto sezónu, začal krátkým ceremoniálem, při němž ředitelka Marie Kučerová symbolicky rozbalila dárek pro hudebníky i publikum. Nové koncertní křídlo Steinway přijelo před nedávnem z továrny v Hamburku a bylo připraveno na první zkoušku v ostrém provozu. Klavír vybírali mimo jiné Ivo Kahánek a Anna Vinnickaja, kromě zvukových a mechanických vlastností hrály roli akustické dispozice Besedního domu a potřeby nahrávání. Poděkování magistrátu doprovázené potleskem publika mělo poněkud kyselou pachuť. Koncertní klavír je pro špičkový hudební provoz nezbytně potřeba, ale rád bych se dočkal chvíle, kdy se bude vybírat do nového koncertního sálu. Nechci celou věc shazovat, ale město upouští drobky tam, kde chybí chleba. Lid je nakonec vděčný i za to málo, takže asi není potřeba se vzrušovat ani před komunálními volbami.

Sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“ Leoše Janáčka je inspirovaná tragickou událostí, kdy byl na schodech Besedního domu zabit dělník František Pavlík během demonstrace za českou univerzitu v Brně. Začít koncertní život nového klavíru právě touto kompozicí je to samé, jako říct mu jinými slovy „tady jsi doma“. Byla to bezvadná volba, která otevřela první, mnohem zdařilejší polovinu večera. Fazil Say je klavírista, který žije ve svém vlastním světě a je otázka, do jaké míry se do něj chce vstupovat i posluchači. S notovým záznamem zachází velmi volně, bere ho spíš jako inspirační zdroj a vytváří nad ním novou vrstvu, která se pohybuje nevyzpytatelnými cestami. Jakkoli jeho vystoupení s orchestrem přijímám s radostí, myslím, že je to právě jistá svázanost s velkým ansámblem, která jeho uvolněnému hraní prospívá a dává mu aspoň rámcově řád. V sólovém projevu už vnímám Sayovy manýry spíš jako svévoli a v tak nakumulovaném množství, jak je předvedl včera, už mě začaly vyloženě iritovat. První větu Janáčkovy sonáty rozmlžil pedálem a nemohl jsem se do jeho pojetí pocitově vůbec dostat. Samozřejmě nezpochybňuji Sayovy hráčské schopnosti, dovede dostat z klavíru všechno, co chce. Nebylo mi ale jasné, proč z něj vytahuje zrovna tohle. Ve druhé větě se přece jen dostal k přímočařejšímu projevu, v němž pokračoval v Sonátě č. 7 B dur Sergeje Prokofjeva.

Toto brilantní dílo, tragické a ironické zároveň, bylo pro mě vrcholem koncertu. Náladové hraní Fazila Saye se tu střetlo s náladou samotné skladby zřejmě nejvíc. Virtuózní charakter sonáty mu evidentně vyhovoval a pokud jsem při podzimním koncertu chválil jeho „kontrolované rubato“, tady na něj opět došlo. Zdálo se mi, že dostal své emoce víc pod kontrolu a aspoň do přibližného a vysledovatelného souladu s partiturou. Výborně vyzněla druhá věta s nostalgickou citací Schumannovy písně Wehmut, Fazil Say se nenechal příliš unést ani uvolněnou chromatikou střední části a vystavěl ji opravdu krásně. Divoké a živelné podání třetí věty připomnělo, že dílo patří mezi Prokofjevovy válečné sonáty.

Program pokračoval po přestávce Sonátou č. 11 A dur W. A. Mozarta. Tady jsem se vůbec nemohl smířit s tím, jak Fazil Say buduje variace v první větě. Jedná se samozřejmě o dílo milionkrát omleté, legraci si z něj kdysi dělal už Glenn Gould („Hollywood by to zahrál se smyčci“). Legendárního kanadského klavíristu Fazil Say vnějškově připomíná svým prozpěvováním při hraní i neotřelým interpretačním přístupem, jinak se ale jedná o osobnosti velmi odlišné. U Fazila Saye mi rozhodně chybí Gouldovy analytické schopnosti a jakkoli mohou vnější projevy obou klavíristů působit stejně bláznivě, u Fazila Saye se v mém případě nedostavuje pocit, že by věděl, co dělá. Vím, že se tu ocitám na půdě spekulací, ale myslím, že bych se měl alespoň pokusit o vysvětlení toho, proč se mi tak nelíbilo něco, čím bylo publikum naprosto fascinováno. Navíc zde nemluvíme o technických chybách, ale čistě o interpretačním přístupu, který mě dokonale minul. Na první větě Mozartovy jedenácté sonáty by se daly rozdílné světy obou pianistů dokumentovat velmi dobře. Oba polemizují s notovým zápisem a hrají si věc po svém, ale zatímco u Goulda se jedná o promyšlenou stavbu s dlouhou gradací a logickým vyvrcholením, u Saye jsem se s překotnými tempy a dynamikou nemohl smířit. Zklidnil se teprve v předposlední variaci, kterou si připravil kontrastní zklidnění, z nějž vytrysklo efektní finále. Druhá věta byla tempově uvolněná a zpěvná, ale poněkud zanikla – vlastně ještě ani nestačil doznít válcující dojem z první věty, a už se přes Sayovu impresi menuetu valilo závěrečné Rondo alla turca. Ve strhujícím tempu, ale v rámci interpretace celé sonáty bez improvizací, na které došlo při opakování „tureckého pochodu“ v přídavku.

Závěr koncertu tvořily vlastní skladby Fazila Saye, k nimž se mi těžko hledá komentář. Fazil Say je bezpochyby zručný skladatel a s hudbou zacházet umí. Jeho kompoziční svět ale není příliš složitý ani současný, spíš se pohybuje v autorových představách a dojmech. Jednotlivé kompozice sice nebyly uvedeny názvy, ale jednalo se o charakteristické skladby inspirované konkrétními místy, náladami a vzpomínkami. Souvislost s filmovým charakterem Istanbulské symfonie je zřetelná, ale v klavírním podání vyznívají Sayovy kompozice banálně. Tady skutečně ze všeho nejvíc záleželo na tom, kdo chce jeho myšlenkové potulování sdílet. Mně se to narozdíl od nadšeného publika nedařilo a nemůžu říct, že bych z toho měl radost.

Jsem rád, že má Filharmonie Brno nový klavír. Je bezvadné, že se podařilo včerejší i dnešní koncert nejen vyprodat, ale až přeprodat. Jsem také rád, že tu Fazil Say v aktuální sezóně hostoval takto intenzivním způsobem – je to silná hudební osobnost bez ohledu na to, co si myslím o jeho včerejším recitálu.

Leoš Janáček: Sonáta es moll 1. X. 1905 „Z ulice“, Sergej Prokofjev: Sonáta č. 7 B dur op. 83, Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta č. 11 A dur KV 331, Fazil Say: vlastní skladby. Fazil Say – klavír. 27. 3. 2014, Besední dům, Brno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více

Orchestr hrál pod svým šéfdirigentem výrazně nadprůměrně a úroveň večera byla postupně stoupající. Co víc si přát? Návštěvu dnešní reprízy lze prakticky bez výhrad doporučit, a to především díky Stravinskému ve druhé polovině.  více

Pianistka Anna Vinnickaja působila vzhledem k repertoáru a své národní interpretační škole překvapivě mírně, pokorně a ukázněně.  Spíše dominoval nadhled, přirozená suverenita a vyrovnanost. Milan Paľa usiluje o krajně expresivní tón, mimo jiné i extrémním vibratem, nad kterým ovšem má natolik pevný přednesový i intonační nadhled, že tu opravdu dochází k pokusu o posunutí interpretačních hranic. Dirigenta Aleksandara Markoviće už netřeba chválit za to, jak proniká do Janáčkovy orchestrální sazby – prostě je v ní také jako doma.  více


V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Komorní program 53. ročníku mezinárodního festivalu Moravský podzim ve čtvrtek představil písně Franze Schuberta v úpravě pro kytaru a zpěv vystoupilo duo ve složení María Cristina Kiehr (soprán) a Pablo Márquez (romantická kytara). Večer nazvaný Touha se odehrál v brněnském Besedním domě.  více

Nejčtenější

Kritika

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce