Festival Concentus Moraviae vypustil první koncert, který boural bariéry

Festival Concentus Moraviae vypustil první koncert, který boural bariéry

V brněnském Blahoslavově domě se  uskutečnil koncert čerpající z odkazu Jana Garbarka a The Hilliard Ensemble. Spíše než o kopírování projektu z devadesátých let předvedl soubor Cantar Lontano a Gavino Murgia autentickou interpretaci a vesměs velmi zdařilou.

V roce 1994 nahrál norský saxofonista Jan Garbarek ve spolupráci s The Hilliard Ensemble úspěšné album Officium, které smělým způsobem vytvořilo fúzi raně renesančních vokálních kompozic a jazzu. Ukončení činnosti souboru před třemi lety přimělo Marca Mencoboniho, cembalistu a varhaníka se zvláštním zaujetím pro starou hudbu, k nastudování větší části Officia ve spolupráci se souborem Cantar Lontano a Gavinem Murgiou, hráčem na sopránsaxofon. Bylo mu zkrátka líto, že repertoár, ke kterému si sám vytvořil silný vztah, by už nikdo živě neuváděl.

mecoboni_CM_2017_foto-slama_02Sérii skladeb, která je fakticky přehlídkou nejvlivnějších skladatelů raně renesanční Evropy, na rozdíl od Garbarkovy předlohy, předcházel gregoriánský Introitus, což bylo logickou reminiscencí na tradici západní křesťanské liturgie. Zatímco kvartet pěvců pomalu nastoupil do čelní části sálu, Murgia jim kontroval ze zádveří. Efekt nevyšel na sto procent - intonace souboru nebyla zpočátku nejlepší, stejně tak i celková soudržnost.

Ansámbl plynule přešel do skladby Parce Mihi Domine Cristóbala de Morales, při níž se poprvé svojí barvou hlasu zaskvěl kontratenorista Alessandro Carmignani. Murgia se staral o pojítko mezi jednotlivými skladbami. Jeho improvizované vstupy si místy držely určitou modálnost korespondující s charakterem vokálních kompozic. Prosakování jazzových figur a ornamentace byly však velmi patrné. Oproti Garbarkovi byl Murgiův přednes zahuštěnější a s výraznějšími dynamickými zvraty. Rozdíl mezi norským a italským naturelem byl tak více než patrný. Murgia navíc v několika momentech přidal hrdelní alikvótní zpěv, což výrazně rozšířilo efekt již tak výrazného spojení dvou zdánlivě neslučitelných světů.

mecoboni_CM_2017_foto-slama_03Vztah sólového nástroje a vokálního kvarteta se během provedení cyklu organicky proměňoval. Zatímco někde řeč saxofonu jen citlivě komentovala probíhající zpěv, jinde Murgia vstupoval s vervou a téměř free-jazzovou roztržitostí. Šlo tak o neustálé střídání souznění a protikladů.

Ve skladbě Pulcherima Rosa neznámého autora se poprvé prosadil basista Guglielmo Buonsanti, což bylo však spíše výjimkou, protože nižší hlasy po celou dobu koncertu spíše zanikaly. V gregoriánské sekvenci Regnantem Sempiterna došlo opět na Murgiův alikvótní zpěv. Ten tak coby primitivistický, tribální prvek maximálně kontrastoval s kultivovaným chorálem. Závěrečný souzvuk v amen byl pak nesporným vrcholem první poloviny večera.

mecoboni_CM_2017_foto-slama_04Beata viscera Magistera Perotina, kapelníka z Notre Dame, dala zazářit kontratenoru. Alessandro Carmignani skrze pozici vedoucího hlasu plně rozvinul svůj potenciál, který v kvartetu vyniknout nemohl. Jeho citlivé vibrato, pěkná barva a dynamická pestrost tak dopomohly k jednomu z nejpůsobivějších momentů večera.

V Josquinově chansonu Mille regrets kvartet z počátečního sóla vystavěl povedenou ansámblovku, interpreti navíc pracovali s prostorem, ve kterém měnili svoje pozice. Patrně nejznámější skladbou večera bylo mariánské Ave, maris stella od Guillauma Dufay. V ní si posluchači užili téměř kakofonní momenty, které střídaly průzračný chorál.

Původnímu projektu, jak je z nahrávky patrné, evidentně velmi prospěla plná klášterní akustika. Delší ozvy nejsou však doménou kostelního prostoru v Blahoslavově domě, nevelká místnost však za kratší dozvuk na oplátku nabízela vyšší intenzitu a žádný tón se tak neztratil. To jsou na druhou stranu podmínky pro hudebníky poněkud nemilosrdné. Kvartetu to sice během koncertu párkrát intonačně ustřelilo a vrzající židličky, na kterých seděli posluchači, celkovému vyznění rovněž příliš nepomáhaly. Interpreti nicméně slepě nekopírovali předešlý projekt, ale nechali ho volně dýchat a převedli své nesporné kvality. Jednalo se tak o zážitek v kategorii Výborný.

Galakoncert pro Concentus Moraviae. CANTAR LONTANO (Alessandro Carmignani – kontratenor, Paolo Borgonovo – tenor, Riccardo Pisani – tenor, Guglielmo Buonsanti – bas) GAVINO MURGIA – saxofon, MARCO MENCOBONI – umělecký vedoucí. Officium Divinum – Introito Gregoriano: Requiem Aeternam, Christóbal de Morales: Parce Mihi Domine, Pierre de La Rue: O Salutaris Hostia, Anonimo: Pulcherrima Rosa, Sequenza Gregoriano: Regnantem Sempiterna, Magister Perotinus: Beata Viscera, Josquin Desprez: Mille Regrets, Guillaume Dufay: Ave Maris Stella, Christóbal de Morales: Parce Mihi Domine. Úterý 4. dubna 2017, Blahoslavův dům, Brno.

Galakoncert pro Concentus Moraviae/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více