Festival Janáček Brno 2014 otevřela nová Makropulos

22. listopad 2014, 11:53

Festival Janáček Brno 2014 otevřela nová Makropulos

Věc Makropulos se v Janáčkově městě Brně nehrála už hodně dlouho. Inscenace, kterou nyní pro úvodní večer janáčkovského mezinárodního festivalu připravil nastupující operní šéfdirigent Marko Ivanović, vzácný režisérský host David Radok a výtvarníci Zuzana Ježková a Ondřej Nekvasil, je událostí. Souzní s hudbou a potřebné poselství předává neokázale, ale s plnou silou.

Na premiérovém představení (21. listopadu) bylo vidět, že David Radok je ve zralých letech, že nemá ambici oslňovat samoúčelnými nápady, že naopak věci důkladně promýšlí a zůstává u toho podstatného… a hlavně: že poslouchá a slyší hudbu. Míst, kdy se děj pohybuje nebo zřetelně posune v rytmu a podle proměn Janáčkovy hudby, je v inscenaci řada. Nebylo by to tak ani nezbytné, ale když taková situace nastane, je to skvělé. Samozřejmě nejde o žádná schémata či „choreografii“, pouze o vítanou synergii. Radokovo vedení postav je celkově múzické, přirozené a jednoduché, v souladu nejen s hudbou, ale i s textem. Samozřejmost, dokonalost a míra, s níž se tak děje, je hodna pozoru.

Je vlastně v současném operním provozu a zvyklostech vzácné, že vyjádření děje zůstává v době, kterou měli autoři díla na mysli, na místě, které stvořili. V tomto případě jde o Čapkovu a Janáčkovu meziválečnou civilní současnost. Žádná „nadčasová“ řešení, žádné letecké základny či jiná domýšlení, žádné abstraktní kulisy či šokující přeznačení. Nic než dílo, jak bylo napsáno, respektive vlastní výklad zůstávající v souladu s ním. V Radokově pojetí se civilnost odráží i v poměrně nízké míře patosu a divadelní stylizovanosti. Což se ovšem nevylučuje s okamžiky, kdy se vše zastaví, kdy se promění nasvícení nebo je něco pohybem či gestem zvýrazněno nad běžnou úroveň realismu. Režie v tomto konkrétním případě působí jako vzácně vyvážená – ani bezradná, ani chtěná, ani nedomyšlená, ani schematická. Je pokorná. V Česku nerežíroval Radok operu víc než deset let – a brněnská inscenace jasně říká, že to byla škoda. Má totiž co říci, a to několikrát víc než někteří jiní.

Třistaletá Emilia Marty ožívá v tomto představení jako zahořkle nešťastná, vyhaslá a zoufalá, nikoli však cynicky krutá žena. Její poznání, že život bez konečnosti, bez smrti, ztrácí smysl, je uvěřitelné a aktéři příběhu je chápou.

Marko Ivanović se zatím jako výrazně operní dirigent neprofiloval. Do souřadnic hudebního divadla patří, a to dokonce i jako autor nebo jako aranžér, ale stejně tak patří třeba k edukativním orchestrálním koncertům pro mladé a doposud i k pardubické filharmonií. Má-li v lednu nastoupit do brněnské opery, nemohl se uvést lépe než novou janáčkovskou inscenací. Není typem maestra nořícího se do odkazu klasika. Spíše dává najevo, aniž by s klasikou bojoval, že má svůj názor. Detektivní konverzační drama obdařuje až překvapivým lyrismem. Janáčkovu hudbu cítí méně vyhroceně, nezvýrazňuje v ní exaltovanou zkratkovitost. Zpočátku to dokonce vede k pocitu menšího spádu děje. Ani ve scéně se senilním staříkem Haukem, ve vzpomínce na Španělsko, není přítomno tolik náhle probuzeného elánu jako v jiných inscenacích. O to působivější je dirigentovo posílení závažnosti závěru opery – generální pauzou, odsazením, pomalým tempem.

Titulní role je svěřena švédské sopranistce Gittě-Marii Sjöberg, která není typem heroiny, není ani výrazně dramatickým hlasem. Působí zranitelněji, lidsky, její postava není monstrem. Zpívá bez jakéhokoli tlaku, někdy je dokonce v dynamice z hlediska srozumitelnosti textu trochu překryta orchestrem. Nedominuje tolik. Postavu však zpívá a hraje velmi přesvědčivě. Její protihráči se sešli v inscenaci v reprezentativním pěveckém výběru, typově jsou odlišeni a každý je oborově na svém místě.

Jediným dramaturgickým problémem této opery je Prusův syn Janek, jehož dobrovolný odchod ze života, závažný dějový faktor, důležitý moment, o němž se divák dozvídá před vrcholem hry, nelze asi v dané zkratce nikdy dostatečně přesvědčivě psychologicky vyargumentovat. Barytonista Svatopluk Sem, jeho dominantní otec, ústřední mužská figura, zpívá, deklamuje i hraje velmi přirozeně. Je umělecky v nejlepších letech. Stejně tak tenorista Aleš Briscein. Žádná hlasová forze, žádné postávání či přehrávání. S nimi Eva Štěrbová, Peter Račko, Petr Levíček, František Ďuriač a další. Srdečný premiérový ohlas byl plně zasloužený.

David Radok se rozhodl hrát celou operu bez pauzy. Jednotlivá dějství zůstávají zřetelně oddělena, ale odpadá vyrušení přestávkovým vytržením z atmosféry a nesouvisejícím klábosením. Stopáž čistého času díla kolem sta minut takovou soustředěnost umožňuje bez problémů. Děj získal na soudržnosti a atmosféře, má tah až k závěrečnému poselství. U Čapka je ve hře možná trochu mravoučné, v Janáčkově opeře je stručně úderné. Režisér s dirigentem zvolili jeho zvýraznění slyšitelným zmírněním tempa, doprovázeného pomalým zavíráním opony. Vzácně dávají čas pointu pochopit a prožít. Stojí za to, je přes atraktivní zábavnost podání především moudrá.

Leoš Janáček: Věc Makropulos, libreto skladatel podle komedie Karla Čapka. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: David Radok, scéna: Ondřej Nekvasil, Zuzana Ježková, kostýmy: Zuzana Ježková, světelný design: Petr Kozumplík, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Pavel Petráněk. Emilia Marty – Gitta-Maria Sjöberg, Albert Gregor – Aleš Briscein, Solicitátor Vítek – Petr Levíček, Kristina – Eva Štěrbová, Jaroslav Prus – Svatopluk Sem, Janek – Peter Račko, Advokát dr. Kolenatý – František Ďuriač, Strojník – Jiří Klecker, Poklízečka – Jitka Zerhauová, Hauk-Šendorf – Josef Škrobánek, Komorná – Jana Hrochová Wallingerová. Orchestr a sbor Janáčkovy opery ND Brno. 21. listopadu 2014, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Foto Jana Hallová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více

Festival Janáček Brno - Matiné HF JAMU

22.11.2014, 11:00 / Koncertní sál HF JAMU v Brně

Festival Janáček Brno - Sborový koncert, Kantiléna

22.11.2014, 16:00 / Janáčkovo divadlo

Festival Janáček Brno - Příhody lišky Bystroušky

22.11.2014, 19:00 / Divadlo Na Orlí

Festival Janáček Brno - Janáček Ensemble

23.11.2014, 10:00 / Památník Leoše Janáčka

Festival Janáček Brno - Alice in bed

23.11.2014, 15:00 / Reduta

Vánoční koncert Václava Hybše

23.11.2014, 17:00 / Mahenovo divadlo

Festival Janáček Brno - Její pastorkyňa

23.11.2014, 18:00 / Janáčkovo divadlo

Festival Janáček Brno - Věc Makropulos

24.11.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více