Festival Janáček Brno 2014 otevřela nová Makropulos

22. listopad 2014, 11:53

Festival Janáček Brno 2014 otevřela nová Makropulos

Věc Makropulos se v Janáčkově městě Brně nehrála už hodně dlouho. Inscenace, kterou nyní pro úvodní večer janáčkovského mezinárodního festivalu připravil nastupující operní šéfdirigent Marko Ivanović, vzácný režisérský host David Radok a výtvarníci Zuzana Ježková a Ondřej Nekvasil, je událostí. Souzní s hudbou a potřebné poselství předává neokázale, ale s plnou silou.

Na premiérovém představení (21. listopadu) bylo vidět, že David Radok je ve zralých letech, že nemá ambici oslňovat samoúčelnými nápady, že naopak věci důkladně promýšlí a zůstává u toho podstatného… a hlavně: že poslouchá a slyší hudbu. Míst, kdy se děj pohybuje nebo zřetelně posune v rytmu a podle proměn Janáčkovy hudby, je v inscenaci řada. Nebylo by to tak ani nezbytné, ale když taková situace nastane, je to skvělé. Samozřejmě nejde o žádná schémata či „choreografii“, pouze o vítanou synergii. Radokovo vedení postav je celkově múzické, přirozené a jednoduché, v souladu nejen s hudbou, ale i s textem. Samozřejmost, dokonalost a míra, s níž se tak děje, je hodna pozoru.

Je vlastně v současném operním provozu a zvyklostech vzácné, že vyjádření děje zůstává v době, kterou měli autoři díla na mysli, na místě, které stvořili. V tomto případě jde o Čapkovu a Janáčkovu meziválečnou civilní současnost. Žádná „nadčasová“ řešení, žádné letecké základny či jiná domýšlení, žádné abstraktní kulisy či šokující přeznačení. Nic než dílo, jak bylo napsáno, respektive vlastní výklad zůstávající v souladu s ním. V Radokově pojetí se civilnost odráží i v poměrně nízké míře patosu a divadelní stylizovanosti. Což se ovšem nevylučuje s okamžiky, kdy se vše zastaví, kdy se promění nasvícení nebo je něco pohybem či gestem zvýrazněno nad běžnou úroveň realismu. Režie v tomto konkrétním případě působí jako vzácně vyvážená – ani bezradná, ani chtěná, ani nedomyšlená, ani schematická. Je pokorná. V Česku nerežíroval Radok operu víc než deset let – a brněnská inscenace jasně říká, že to byla škoda. Má totiž co říci, a to několikrát víc než někteří jiní.

Třistaletá Emilia Marty ožívá v tomto představení jako zahořkle nešťastná, vyhaslá a zoufalá, nikoli však cynicky krutá žena. Její poznání, že život bez konečnosti, bez smrti, ztrácí smysl, je uvěřitelné a aktéři příběhu je chápou.

Marko Ivanović se zatím jako výrazně operní dirigent neprofiloval. Do souřadnic hudebního divadla patří, a to dokonce i jako autor nebo jako aranžér, ale stejně tak patří třeba k edukativním orchestrálním koncertům pro mladé a doposud i k pardubické filharmonií. Má-li v lednu nastoupit do brněnské opery, nemohl se uvést lépe než novou janáčkovskou inscenací. Není typem maestra nořícího se do odkazu klasika. Spíše dává najevo, aniž by s klasikou bojoval, že má svůj názor. Detektivní konverzační drama obdařuje až překvapivým lyrismem. Janáčkovu hudbu cítí méně vyhroceně, nezvýrazňuje v ní exaltovanou zkratkovitost. Zpočátku to dokonce vede k pocitu menšího spádu děje. Ani ve scéně se senilním staříkem Haukem, ve vzpomínce na Španělsko, není přítomno tolik náhle probuzeného elánu jako v jiných inscenacích. O to působivější je dirigentovo posílení závažnosti závěru opery – generální pauzou, odsazením, pomalým tempem.

Titulní role je svěřena švédské sopranistce Gittě-Marii Sjöberg, která není typem heroiny, není ani výrazně dramatickým hlasem. Působí zranitelněji, lidsky, její postava není monstrem. Zpívá bez jakéhokoli tlaku, někdy je dokonce v dynamice z hlediska srozumitelnosti textu trochu překryta orchestrem. Nedominuje tolik. Postavu však zpívá a hraje velmi přesvědčivě. Její protihráči se sešli v inscenaci v reprezentativním pěveckém výběru, typově jsou odlišeni a každý je oborově na svém místě.

Jediným dramaturgickým problémem této opery je Prusův syn Janek, jehož dobrovolný odchod ze života, závažný dějový faktor, důležitý moment, o němž se divák dozvídá před vrcholem hry, nelze asi v dané zkratce nikdy dostatečně přesvědčivě psychologicky vyargumentovat. Barytonista Svatopluk Sem, jeho dominantní otec, ústřední mužská figura, zpívá, deklamuje i hraje velmi přirozeně. Je umělecky v nejlepších letech. Stejně tak tenorista Aleš Briscein. Žádná hlasová forze, žádné postávání či přehrávání. S nimi Eva Štěrbová, Peter Račko, Petr Levíček, František Ďuriač a další. Srdečný premiérový ohlas byl plně zasloužený.

David Radok se rozhodl hrát celou operu bez pauzy. Jednotlivá dějství zůstávají zřetelně oddělena, ale odpadá vyrušení přestávkovým vytržením z atmosféry a nesouvisejícím klábosením. Stopáž čistého času díla kolem sta minut takovou soustředěnost umožňuje bez problémů. Děj získal na soudržnosti a atmosféře, má tah až k závěrečnému poselství. U Čapka je ve hře možná trochu mravoučné, v Janáčkově opeře je stručně úderné. Režisér s dirigentem zvolili jeho zvýraznění slyšitelným zmírněním tempa, doprovázeného pomalým zavíráním opony. Vzácně dávají čas pointu pochopit a prožít. Stojí za to, je přes atraktivní zábavnost podání především moudrá.

Leoš Janáček: Věc Makropulos, libreto skladatel podle komedie Karla Čapka. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: David Radok, scéna: Ondřej Nekvasil, Zuzana Ježková, kostýmy: Zuzana Ježková, světelný design: Petr Kozumplík, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Pavel Petráněk. Emilia Marty – Gitta-Maria Sjöberg, Albert Gregor – Aleš Briscein, Solicitátor Vítek – Petr Levíček, Kristina – Eva Štěrbová, Jaroslav Prus – Svatopluk Sem, Janek – Peter Račko, Advokát dr. Kolenatý – František Ďuriač, Strojník – Jiří Klecker, Poklízečka – Jitka Zerhauová, Hauk-Šendorf – Josef Škrobánek, Komorná – Jana Hrochová Wallingerová. Orchestr a sbor Janáčkovy opery ND Brno. 21. listopadu 2014, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Foto Jana Hallová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více

Festival Janáček Brno - Matiné HF JAMU

22.11.2014, 11:00 / Koncertní sál HF JAMU v Brně

Festival Janáček Brno - Sborový koncert, Kantiléna

22.11.2014, 16:00 / Janáčkovo divadlo

Festival Janáček Brno - Příhody lišky Bystroušky

22.11.2014, 19:00 / Divadlo Na Orlí

Festival Janáček Brno - Janáček Ensemble

23.11.2014, 10:00 / Památník Leoše Janáčka

Festival Janáček Brno - Alice in bed

23.11.2014, 15:00 / Reduta

Vánoční koncert Václava Hybše

23.11.2014, 17:00 / Mahenovo divadlo

Festival Janáček Brno - Její pastorkyňa

23.11.2014, 18:00 / Janáčkovo divadlo

Festival Janáček Brno - Věc Makropulos

24.11.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více