Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špaček.
Závěrečný večer přehlídky zahájil The Lark Ascending (Vzlet skřivana) anglického autora Ralpha Vaughana Williamse (1872–1958). Toto dílo, snad skladatelovo nejznámější, je inspirováno stejnojmennou básní George Mereditha (1828–1909). Vaughan Williams napsal Vzlet skřivana v roce 1914, v době politických i společenských otřesů. Obraz skřivana stoupajícího k nebi lze vnímat jako hudební ztělesnění naděje, klidu a transcendence. Filharmonii Brno se pod vedením Anny-Marie Helsing podařilo již s prvními tóny perfektně vykreslit intimní atmosféru díla. Orchestr začal v kýžené nízké dynamice, i tak dokázali hudebníci na intenzitě ještě lehce ubrat, aby naplno vynikly nastupující housle. Práce s dynamikou byla celkově obdivuhodná, neboť na výbornou vyzněla pomalá gradování i velmi prudká ztišení. Až na drobné zaváhání lesních rohů se v provedení neobjevily žádné výraznější chyby. Intonace orchestru byla výborná, podobně jako sehranost. Dirigentka publiku předvedla svoji muzikálnost pomocí nádherného vedení frází, které se silně projevilo například po jednom z ritardand sólisty, na které orchestr perfektně navázal.
Houslista Josef Špaček se taktéž předvedl v nejlepším možném světle. Ačkoliv skladba neklade na sólistu vyloženě vysoké požadavky v technice, o to více po něm vyžaduje výrazovou vyspělost, která Špačkovi rozhodně nechyběla. Lehoučké, perfektně ladící tóny se nad orchestrem vznášely a skvěle ilustrovaly let skřivánka. I ty nejvyšší tóny v pianissimu zněly pevně, přesto jemně a podobně jako dirigentka si i houslista krásně pohrával s vedením frází. Celkový zvuk byl vyvážený a tato kompozice do akustiky kostela sv. Janů perfektně zapadala. Pochválit je zapotřebí i kratičká sóla členů orchestru. Při hodnocení této krásné interpretace si neodpustím jeden sentimentální dodatek: zpěv ptáčků poletujících nad kostelem, který se ozval s posledním tónem sólových houslí, jako by celý zážitek ještě povznesl. Zatímco ve Vzletu skřivana předvedl Josef Špaček především výrazovou vyspělost a práci s tónem, v přídavku v podobě Aurory ze Sonáty č. 5 Eugèna Ysaÿe (1858–1931) pak demonstroval i bezchybnou techniku, která se kromě četných běhů ukázala i v pizzicatech levou rukou.
Druhá, výrazně delší část koncertu patřila Symfonii č. 7 (Angel of Light / Anděl světla) z pera finského skladatele Einojuhaniho Rautavaary (1928–2016). Tato symfonie vznikala v době, kdy byla jeho díla již hluboce formována duchovními, filozofickými a existenciálními úvahami a stala se odrazem autorova hledání světla a klidu nejen v jeho vlastní duši, ale i v roztříštěném světle kolem něj. Filharmonie Brno plynule navázala na svůj výkon ve Skřivanovi, a i zde se nenašlo moc věcí, které by šly orchestru vytknout. Práce s dynamikou byla povedená. Ačkoliv by nevadilo, kdyby byla forte v první větě o něco intenzivnější, takto ještě výrazněji vyzněla energická druhá věta, která svým zvukem zaplnila rázem celý prostor kostela, aniž by se staly jednotlivé tóny nečitelnými. Všechny nástrojové skupiny předvedly vynikající výkony, z nichž si pochvalu zaslouží především ta žesťová za nádherné ostré tóny a křišťálově čistou intonaci, která byla narušena pouze jedním opravdu drobným zaváháním trubek v druhé větě. V kratší vyhrávce a výraznějším sóle se ve velmi dobrém světle předvedla horna a první housle. Dirigentka Anna-Maria Helsing disponovala jasnými a výraznými gesty, což mělo za následek velice dobrou souhru, která byla rozhozena pouze na malý okamžik, opět v druhé větě. Podobně jako v první skladbě dokázala Helsing výborně vést fráze, zvuk orchestru byl jednotný a do chrámového prostoru perfektně zapadal.
Letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby uzavřel nadmíru povedený koncert. Výborné byly výkony jak sólisty, tak orchestru pod vedením dirigentky Anny-Marie Helsing. Ke světlu tak vytvořilo pomyslnou tečku za velice zdařilým a pestrým ročníkem. Zde je zapotřebí pochválit také dramaturgy festivalu Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčku. Pestrost jednotlivých ročníků VFDH je dlouhodobá a dramaturgie tak klade sama na sebe velmi vysoké nároky. Diváci mohli letos slyšet skladby od středověku, přes renesanci a baroko až k hudbě dvacátého století, včetně výjimečné jazzové Velikonoční suity Oscara Petersona. Atraktivnosti festivalového programu pak dozajisté přispěla i tradiční trojice Temných hodinek, která se ale letos vůbec poprvé odehrála v kouzelných prostorách brněnských vodojemů na Žlutém kopci.
Ralph Vaughan Williams: The Lark Ascending (Vzlet skřivana)
Einojuhani Rautavaara: Symfonie č. 7 (Angel of Light / Anděl světla)
Josef Špaček – housle
Filharmonie Brno
Anna-Maria Helsing – dirigentka
neděle 27. dubna v 19 hodin, kostel sv. Janů
Zatím nebyl přidán žádný komentář..