Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.
Program čtvrtečního koncertu zahájilo Grand rondeau pro klavírní trio a orchestr Jana Václava Huga Voříška (1791–1825) – skladatele, který bývá vnímán jako český pendant právě Ludwiga van Beethovenova. Ten byl pro Voříška zásadním kompozičním vzorem, a naopak Beethoven se k jeho skladbám vyjadřoval s respektem. Voříškovo Grand rondeau patří k jedné z mála skladeb, ve které participuje orchestr, a bylo vydáno až po skladatelově smrti. Interpretace v podání Tria Bohéma a Filharmonie Brno pod vedením Aleny Hron se nesla v duchu příjemné energie a pestré dynamiky. Dirigentka se nebála užívat velmi výrazných gest, což orchestru velmi prospělo. Při provedení nedocházelo k rytmickým rozhozením uvnitř orchestru ani mezi filharmonií a triem. Velmi povedené výkony předvedla trojice členů Tria Bohéma, z nichž největší prostor jednoznačně dostal klavírista Jan Vojtek. Právě jemu dávala kompozice nejčastěji možnost ukázat výbornou techniku, která se projevila v četných bězích, tak ukázkovou práci s výrazem, která byla nejvýraznější zejména v odlehčených až žertovných pasážích. Intonační problémy se nevyskytovaly ani v orchestru ani v triu, až na drobné zaváhání v samém závěru kompozice, kdy při společné rychlejší pasáži houslisty Matouše Pěrušky a violoncellistky Kristiny Vocetkové všechny tóny nezaladily zcela přesně. Jednalo se ovšem pouze o několik tónů a ve zbytku skladby byla intonace ukázková. Drobný nedostatek oba zmínění muzikanti dohnali prací s tónem.
První polovinu uzavřel Koncert pro klavírní trio a smyčcový orchestr Bohuslava Martinů (1890–1959). Tato skladba se na koncertní pódia dostala až třicet let po svém vzniku, tedy až po autorově smrti. Martinů tuto kompozici odložil po nepříznivém zhodnocení vydavatelstvím Schott, které autora poprosilo o přepracování. Skladatel ale namísto toho napsal úplně nové dílo s názvem Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr. Původní skladba tak upadla v zapomnění a byla objevena až v 60. letech Harrym Halbreichem v domě paní Charlotte Martinů. Podobně jako v prvním čísle večera ukázal orchestr i trio ukázkovou energii, která byla podpořena výbornou sehraností a byla patrná zejména ve změnách temp. Intonační problémy se tentokrát neobjevily ani v náznaku, a všechny předávky hudebního toku mezi triem a orchestrem proběhly zcela v pořádku.
Po přestávce přišla na řadu Symfonie č. 4 B dur Ludwiga van Beethovena (1770–1827), která se vyznačuje především odlehčenou atmosférou, hravostí a formovou přehledností. Právě onu hravost dokázala Alena Hron perfektně vystihnout. Přestože se v interpretaci objevilo pár rytmických zaškobrtnutí, vždy se jednalo pouze o velmi krátký úsek a během několika chvil se orchestr zase perfektně sešel. Především ve čtvrté větě museli jednotliví hráči demonstrovat techniku v několika náročných postupech, což se ve většině případů povedlo výborně. Dynamická hloubka projevu byla velmi povedená už v první polovině koncertu, avšak tady byla dotažena téměř k dokonalosti. Na výbornou vyzněly posstupná zesilování a zeslabování i prudké dynamické skoky. Skladba měla po celou dobu trvání odpich a její čtvrteční provedení brněnskou filharmonií sršelo výbornou energií, kterou do hry muzikanti vkládali.
Čtvrteční koncert publiku nabídl dva pozdně klasicistní kusy. Byly doplněny skladbou 20. století, která se ovšem svým uchopením blíží ke concertu grossu, formě velmi oblíbené v období baroka. Skladby spolu dobře fungovaly a program byl pestrý. Na velmi dobrém vyznění programu měly samozřejmě největší podíl skvělé výkony Tria Bohéma a Filharmonie Brno pod vedením Aleny Hron, která pomocí výrazných gest dokázala z orchestru dostat potřebnou energii.
Jan Václav Hugo Voříšek: Grand rondeau pro klavírní trio a orchestr op. 25
Bohuslav Martinů: Koncert pro klavírní trio a smyčcový orchestr H 231
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 4 B dur op. 60
Trio Bohémo:
Matouš Pěruška – housle
Kristina Vocetková – violoncello
Jan Vojtek – klavír
Filharmonie Brno
Alena Hron – dirigentka
čtvrtek 22. května v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..