Filharmonie Brno: anglické inspirace a švýcarská preciznost

Filharmonie Brno: anglické inspirace a švýcarská preciznost

Třetí koncert 16. mezinárodního festivalu Špilberk s podtitulem Ve jménu Shakespeara a Byrona začal ústupkem – z důvodu deštivého počasí byl přesunut do Besedního domu. To však nebylo pro tradičně obsazený symfonický orchestr žádnou situační výzvou, spíše naopak. Akusticky je totiž domácí prostředí Besedního domu přeci jenom vhodnější než festivalové podium hradu Špilberk.

Koncert byl, jak je z názvu patrno, zaměřen na kusy programní hudby, jejichž autoři se nechali inspirovat anglickými osobnostmi zásadního literárního významu. Z hlediska dramaturgie tak šlo o velmi soudržně sestavený program, a to i hudebně.

Filharmonie Brno do koncertu vstoupila sérií pěti pochodů britského pozdního romantika Edwarda Elgara s podtitulem Pomp & Circumstance. S drobným škobrtnutím v prvních taktech se pochodová mašinerie pod vedením dirigenta Kaspara Zehndera rozjela a šlapala s dostatečnou přesvědčivostí až do samého konce. Hra měla jiskru a první věta vyzněla jaksepatří hymnicky. Není tedy divu, že ji Angličané hrdě přijímají jako jednu z národních melodií. Pokud posluchači přijde Elgar po vyslechnutí první věty jako rozený autor hymen, pak ho také už se začátkem věty druhé napadne, že by dnes mohl být skvělým skladatelem filmové hudby. Věta byla precizně zahraná, leč kompozičně mohla náročnějšího posluchače po chvíli poněkud nudit. Třetí věta byla rytmicky komplexnější, v téměř latino frázích vynikaly zejména perkuse. Až teprve čtvrtá věta nechala posluchače vydechnout. Do té doby vojenský charakter skladby byl vystřídán nenadálou citovostí. Pátá věta nabídla další lyrické pasáže a pozoruhodnou dynamickou pestrost. Celkově vyšla pochodová série velmi dobře, především v kontrastu s poněkud slabým provedením Elgarovy Enigmy v lednu tohoto roku.

Elgarovy pochody v sobě mají bezpochyby víc noblesy než většina vojenských skladeb jeho současníků. Zároveň se však nabízí otázka dramaturgické funkčnosti. Byť je provádění celých cyklů namísto hudebních útržků chvályhodné, pět po sobě jdoucích vojenských pochodů může posluchače slušně převálcovat. O významnou vadu na kráse celého koncertu však rozhodně nešlo. Poslední výtka míří k publiku, které si ani po čtvrté větě nebylo s to odpustit nepatřičný potlesk. Pravdou ovšem je, že monumentální závěry každé z vět k potlesku vybízely.

Druhým číslem první půlky byla symfonická báseň Mazeppa novoromantického velikána Franze Liszta. Skladbu Liszt původně napsal jako klavírní kus v cyklu Études d’exécution transcendante a o dekádu později ji instrumentoval pro orchestr. Mazeppa začal s vášní pro Liszta typickou. Housle bravurně zvládaly zběsilé úprky a žesťová sekce zněla mocně. Bohužel, po akustickém tlaku Elgarových pochodů nastalo riziko, že bude mít leckterý posluchač unavené uši. Potom pro něj mohly trubky a trombony, byť vynikajicího podání, vyznít trochu fádně. Nutno ovšem pochválit hornistu za znamenité sólo ve velmi tiché poloze, stejně jako trubky v jejich fanfárovém rozjezdu. Celkově byla Lisztova kompozice mnohem méně předvídatelná než večer otevírající Elgar a velmi dobře připravila půdu pro následujícího Smetanu a Čajkovského.

Druhou půlku večera zahájila symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany. Ten skladbu poprvé uvedl v Praze v lednu roku 1862 po svém návratu ze švédského Göteborgu, kde působil jako dirigent. Smetana se začal věnovat symfonickým básním pod vlivem korespondence s Lisztem, jenž mu byl ve vícero ohledech velkým vzorem. Uvedení Liszta před Smetanou bylo tedy navýsost vhodné a funkční. Podobně jako v první půli koncertu, celý orchestr šlapal pod Zehnderovým vedením jako švýcarské hodinky, žestě naprosto skvěle ladily i v nejdisonantnějších souzvucích. Zvuk byl smetanovsky plný a pompézní.

Čtvrtým a posledním koncertním kusem byla orchestrální overtura Hamlet Petra Iljiče Čajkovského. Orchestr na Zehndera skvěle reagoval, nejpatrněji v náhlých změnách tempa. Smyčce vydržely až do samého konce svěží, závratným tempům navzdory. Úžasně si vedla také hobojistka v lyrickém sólu (zajímavostí budiž fakt, že sólová melodie hoboje je až nápadně podobná jazzovému standardu Autumn Leaves, napsanému o mnoho let později).

Zehnder se nebál tok hudby v žádoucích místech zcela zastavit, aby ho poté vášnivě uvedl zpět do pohybu. Závěrečná ponurost díla byla věrohodná, téměř pohřební. Kaspar Zehnder odvedl skvělou práci a rozhodně jej lze označit jako jednoho z nejsilnějších hostů na postu dirigenta ve Filharmonii Brno. Koncert nepochybně potěšil příznivce romantické hudby, neboť nabídl díla známých autorů v našich končinách téměř nehraná, a to v podání vysokých kvalit. Nutno také podotknout, že v rámci festivalu šlo dramaturgicky pravděpodobně o nejzajímavější večer tohoto ročníku.

Filharmonie Brno, dirigent Kaspar Zehnder. 18. srpna 2015, Besední dům, Brno. V rámci MHF Špilberk 2015.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Rosťa Tománek

    20. srpen 2015, 21:23
    Něco k úternímu koncertu... :-)

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno svým druhým vystoupením na festivalu Špilberk 2014 udělala radost snad všem přítomným a zdálo se, že radost z hudby má i celý orchestr, což často nebývá patrné. Pořad nazvaný „Symfonické tance“ pod vedením Jakuba Hrůši byl nabitý jiskřivou energií a přitom vůbec nekoketoval s lacinou zábavou.  více





U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více