Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfa, Harfa & kontrabas duo, Bicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.
Jako první skladba večera zazněl Vivaldiho třívětý Koncert g moll pro dvě violoncella a orchestr v úpravě litevského dirigenta a violoncellisty Davida Geringase. Již od počátečních taktů skladby bylo zřejmé, že Geringas hledal co možná největší sepětí mezi původním zvukem Vivaldiho verze a barevnými možnostmi současné violoncellové sekce. Oba tyto prvky pak snoubí v působivé symbióze barokního a soudobého, která se pranic nezdá polovičatá. Dlužno dodat, že ansámbl filharmoniků uchopil Geringasovu úpravu s energičností a dravostí, která navlékla skladbě švihácký kabátek. Vyzdvihnout zaslouží převážně vnitřně dynamické a svěží výkony Lukáše Svobody a Michala Greca, ačkoliv pochvala patří celému ansámblu – ostatně nejpůsobivěji skladba vyznívala právě tam, kde záleželo především na rytmické jednotě hudebníků. A té bylo dosaženo bez sebemenších kompromisů.
Zatímco Vivaldiho jméno znají i lidé, kteří do koncertního sálu jaktěživ nevstoupili, autor díla Domine Jesu Alexander Graf patří mezi prakticky neznámé autory. Dílo samotné staví na tradičním hudebním jazyku a hojně čerpá z historie evropské hudby – ozývají se jak (krotčejší) akordické postupy pozdně romantické hudby, tak drobná, barokně laděná fugata využívající působivé imitace v hojném počtu violoncell. Inspirace minulostí není rozhodně ku škodě a skladba se i přes občasná kompoziční klišé se zbytkem programu organicky pojila.
Adagiettem ze Symfonie č. 5 cis moll Gustava Mahlera v úpravě Mischy Maiského vstoupil koncert do druhé poloviny. Vzhledem k rozvláčnému rytmickému toku skladby a potřebě vedení si svoji dirigentskou premiéru vyzkoušela členka violoncellové sekce Katarína Madariová. Skladba se právem stala středobodem celého večera; kulminovalo v ní všechno napětí z minulých týdnů společně s upřímnou radostí z hudby. Křehká melodie harfy v podání Dominiky Svozilové se zlehka vznášela nad plným violoncellovým „pedálem“. Samotný ansámbl violoncell byl působivý obzvláště z hlediska práce s dynamikou, která patří mezi pilíře Mahlerovy hudby, a hudebníci si to velmi dobře uvědomují. Rytmicky – navzdory vedení Katarínou Madariovou – se však v provedení občas objevily drobné nedostatky, převážně v podobě nesjednocených nástupů a příležitostných „zbloudilých pizzicat“, nic z toho však nerušilo pokojný pulz Mahlerovy hudby. V některých výše posazených a náročnějších polohách vystoupily na povrch mírné intonační odchylky koncertního mistra, přesto Mahlerovo Adagietto až do konce plným právem bralo dech.
Koncert uzavřela předehra k opeře Vilém Tell skladatele Gioacchina Rossiniho ve verzi velšského violoncellisty a aranžéra Gwyna Seymoura. Podobně jako Mahlerovo Adagietto, také tato úprava dokázala, že vytvořit bohatý a barevně pestrý zvuk je možné i ve velmi omezených podmínkách. Není třeba za každou cenu velkého symfonického orchestru. Navzdory občasné intonační nejistotě ve výškách, se jednalo o provedení, které udělalo velmi příjemnou tečku za koncertem, jenž se stal předzvěstí návratu k lepším časům.
V následujících dnech čeká posluchače například hudba pro harfu a kontrabas, skladby pro bicí či odlehčený repertoár v podání smyčcového kvarteta. Zazní repertoár sahající od Bacha přes Piazzollu až třeba po Beatles. A ačkoliv se jedná o velmi nestandardní provoz a celého orchestrálního tělesa se ještě nějakou dobu nedočkáme, živá hudba se stala vítaným deštěm našeho vyprahlého kulturního života.
ANTONIO VIVALDI
Koncert g moll pro dvě violoncella a orchestr RV 531 (úprava pro 6 violoncell: David Geringas)
ALEXANDER GRAF
Domine Jesu
GUSTAV MAHLER
Adagietto ze Symfonie č. 5 cis moll
GIOACCHINO ROSSINI
Vilém Tell, předehra k opeře
Dominika Svozilová harfa
Pavel Šabacký, Michal Greco, Eva Koválová, Radan Vach, Rudolf Mrazík, Iveta Vacková, Pavlína Jelínková, Katarína Madariová, Lukáš Svoboda violoncella
Besední dům, úterý, 15:30.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..