Filharmonie Brno ve vlnách německého romantismu

8. březen 2019, 16:00
Filharmonie Brno ve vlnách německého romantismu

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.

smrt_a_vykoupeni_filharmonie_brno_foto_vojtech_kaba_02l

Dramaturgie večera sestávala převážně z pochmurných a hloubavých děl německých skladatelů. Ostatně jak již název samotného koncertu – Smrt a vykoupení – naznačoval, že tentokrát bylo pramálo prostoru pro bezstarostné veselí. Jedinou výjimkou byla úvodní skladba Carla Marii von Webera Vyzvání k tanci, která zazněla v orchestrální úpravě velkého obdivovatele skladatelova díla a současně jednoho z nejdůmyslnějších instrumentátorů 19. století Hectora Berlioze. Je paradoxní, že Berliozova půvabná a jemnou elegancí oplývající orchestrace vznikla víceméně jako nutné zlo. Ředitel pařížské opery Léon Pillet nabídl Berliozovi spolupráci na novém uvedení Weberovy opery Čarostřelec, kterou měl skladatel opatřit recitativy. Protože ale inscenátoři navíc požadovali také baletní vsuvku, rozhodl se Berlioz – byť s neskrývanou nevolí – zinstrumentovat pro tyto účely Weberovu původně klavírní skladbu Vyzvání k tanci. Dílo se od té doby stalo oblíbeným doplňkem mnoha koncertních programů a do jisté míry se od opery oddělilo, žilo vlastním životem. Berliozova instrumentace akcentuje eleganci tance, kterou odívá bohatě zdobeným orchestrálním šatem, samotná interpretace Filharmonie Brno naneštěstí začala trochu těžkopádně – tam, kde měl orchestr docílit bezmála řezavé jasnosti, jednotnosti a taneční lehkosti, zněla drobná, avšak přesto postřehnutelná tenze a křeč. Hudebníkům se nicméně brzy podařilo požadované bezstarostnosti a elegance dosáhnout.

smrt_a_vykoupeni_filharmonie_brno_foto_vojtech_kaba_04

Na perlu večera v podobně Brahmsovy skladby Čtyři vážné zpěvy, opatřenou instrumentací a preludii hamburského rodáka Detleva Glanerta, již byli instrumentalisté bezezbytku připraveni. Truchlivé dílo zkomponované v předtuše smrti skladatelovy dlouholeté přítelkyně Clary Schumannové naplnilo prostory Kulturního centra Babylon pokojnou vážností. Velkou zásluhu na celkovém vyznění měl basbarytonista Krešimir Stražanac, který věnoval zvláštní pozornost proměnlivé dikci, a především různorodému uchopení i těch nejjemnějších emočních rozdílů textové předlohy. Zpěvák citlivě a v duchu zhudebňovaných slov měnil zabarvení hlasu a neméně dobře si počínal i u dynamických změn. Právě pestrost v barvě hlasu zaručovala, že každičké zvolání a každá otázka budou mít své výsadní a jedinečné hudební sdělení. Velkou pochvalu zaslouží také dirigentské nastudování, které umně zvýrazňovalo citovost Brahmsovy hudby a obzvláště velmi pozvolné závěrečné doznívání skladby naplnilo prostor čímsi nevyřčeným a stěží uchopitelným. Vzhledem k prostorám koncertu je velkým štěstím, že se „odvedle“ neozýval hřmot taneční nebo jiné hlasité hudby, který by tuto jedinečnou chvíli narušil.

smrt_a_vykoupeni_filharmonie_brno_foto_vojtech_kaba_01

Pokračování koncertu v podobě předehry z opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera ukázalo další směřování německé romantické hudby. Po předehře následovala část Isoldina smrt z lásky, která na koncertních jevištích tvoří s předehrou častou dvojici. Liebreich na rozdíl od mnoha jiných dirigentů zvolil v případě předehry poněkud svižnější tempo, které však nic neubíralo efektu, jenž Wagnerova hudba má. Po Isoldině smrti z lásky navázal koncert takřka bez přerušení skladbou Smrt a vykoupení Richarda Strausse, která dala jméno i celému večeru. Plynulý přechod od jednoho díla ke druhému byl navíc umocněn podobným kompozičním jazykem. Dirigent v tomto případě vsadil především na rytmické rozvrstvení a rubato, které vévodilo celé interpretaci. Rozvolnění vedlo obzvláště u houslových tremol k výraznému překrývání jednotlivých hráčů, až se v některých případech se zdálo, že smykují dle libosti a představení diriguje Leopold Stokowski. Liebreich však nezapomínal ani na úderné a homofonnější části Straussovy hudby a mezi těmito rytmickými extrémy přecházel s plným pochopením romantického repertoáru a jeho charakteristického zvuku. Kromě duchaplného uchopení hudby si však dirigent zaslouží ještě jednu, méně častou pochvalu – cit pro to, kdy začít. Zatímco mnohdy začínají dirigenti téměř ještě před dozněním prvotního potlesku, Liebreich počkal, než se obecenstvo usadí, dovrtí a otevře si přiložené programy. Může se to zdát jako maličkost, ale vyhranit si chvíli času pro naprostou koncentraci hudebníků i publika je nejen naprosto v pořádku a často také nezbytné.

Brněnská filharmonie se z japonského turné vrátila v plné síle. I když některé drobnosti nebyly z intonačního hlediska zcela bezchybné, nelze popřít, že čtvrteční koncert byl díky promyšlené interpretaci svátkem pro všechny milovníky romantické hudby.

CARL MARIA von WEBER / arr. HECTOR BERLIOZ Vyzvání k tanci op. 65 JOHANNES BRAHMS / DETLEV GLANERT Čtyři preludia a Vážné zpěvy op. 121 RICHARD WAGNER Předehra a Isoldina smrt z lásky z opery Tristan a Isolda RICHARD STRAUSS Smrt a vykoupení, symfonická báseň op. 24 Krešimir Stražanac basbaryton Filharmonie Brno dirigent Alexander Liebreich

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více