Filharmonie Brno ve vlnách německého romantismu

8. březen 2019, 16:00
Filharmonie Brno ve vlnách německého romantismu

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.

smrt_a_vykoupeni_filharmonie_brno_foto_vojtech_kaba_02l

Dramaturgie večera sestávala převážně z pochmurných a hloubavých děl německých skladatelů. Ostatně jak již název samotného koncertu – Smrt a vykoupení – naznačoval, že tentokrát bylo pramálo prostoru pro bezstarostné veselí. Jedinou výjimkou byla úvodní skladba Carla Marii von Webera Vyzvání k tanci, která zazněla v orchestrální úpravě velkého obdivovatele skladatelova díla a současně jednoho z nejdůmyslnějších instrumentátorů 19. století Hectora Berlioze. Je paradoxní, že Berliozova půvabná a jemnou elegancí oplývající orchestrace vznikla víceméně jako nutné zlo. Ředitel pařížské opery Léon Pillet nabídl Berliozovi spolupráci na novém uvedení Weberovy opery Čarostřelec, kterou měl skladatel opatřit recitativy. Protože ale inscenátoři navíc požadovali také baletní vsuvku, rozhodl se Berlioz – byť s neskrývanou nevolí – zinstrumentovat pro tyto účely Weberovu původně klavírní skladbu Vyzvání k tanci. Dílo se od té doby stalo oblíbeným doplňkem mnoha koncertních programů a do jisté míry se od opery oddělilo, žilo vlastním životem. Berliozova instrumentace akcentuje eleganci tance, kterou odívá bohatě zdobeným orchestrálním šatem, samotná interpretace Filharmonie Brno naneštěstí začala trochu těžkopádně – tam, kde měl orchestr docílit bezmála řezavé jasnosti, jednotnosti a taneční lehkosti, zněla drobná, avšak přesto postřehnutelná tenze a křeč. Hudebníkům se nicméně brzy podařilo požadované bezstarostnosti a elegance dosáhnout.

smrt_a_vykoupeni_filharmonie_brno_foto_vojtech_kaba_04

Na perlu večera v podobně Brahmsovy skladby Čtyři vážné zpěvy, opatřenou instrumentací a preludii hamburského rodáka Detleva Glanerta, již byli instrumentalisté bezezbytku připraveni. Truchlivé dílo zkomponované v předtuše smrti skladatelovy dlouholeté přítelkyně Clary Schumannové naplnilo prostory Kulturního centra Babylon pokojnou vážností. Velkou zásluhu na celkovém vyznění měl basbarytonista Krešimir Stražanac, který věnoval zvláštní pozornost proměnlivé dikci, a především různorodému uchopení i těch nejjemnějších emočních rozdílů textové předlohy. Zpěvák citlivě a v duchu zhudebňovaných slov měnil zabarvení hlasu a neméně dobře si počínal i u dynamických změn. Právě pestrost v barvě hlasu zaručovala, že každičké zvolání a každá otázka budou mít své výsadní a jedinečné hudební sdělení. Velkou pochvalu zaslouží také dirigentské nastudování, které umně zvýrazňovalo citovost Brahmsovy hudby a obzvláště velmi pozvolné závěrečné doznívání skladby naplnilo prostor čímsi nevyřčeným a stěží uchopitelným. Vzhledem k prostorám koncertu je velkým štěstím, že se „odvedle“ neozýval hřmot taneční nebo jiné hlasité hudby, který by tuto jedinečnou chvíli narušil.

smrt_a_vykoupeni_filharmonie_brno_foto_vojtech_kaba_01

Pokračování koncertu v podobě předehry z opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera ukázalo další směřování německé romantické hudby. Po předehře následovala část Isoldina smrt z lásky, která na koncertních jevištích tvoří s předehrou častou dvojici. Liebreich na rozdíl od mnoha jiných dirigentů zvolil v případě předehry poněkud svižnější tempo, které však nic neubíralo efektu, jenž Wagnerova hudba má. Po Isoldině smrti z lásky navázal koncert takřka bez přerušení skladbou Smrt a vykoupení Richarda Strausse, která dala jméno i celému večeru. Plynulý přechod od jednoho díla ke druhému byl navíc umocněn podobným kompozičním jazykem. Dirigent v tomto případě vsadil především na rytmické rozvrstvení a rubato, které vévodilo celé interpretaci. Rozvolnění vedlo obzvláště u houslových tremol k výraznému překrývání jednotlivých hráčů, až se v některých případech se zdálo, že smykují dle libosti a představení diriguje Leopold Stokowski. Liebreich však nezapomínal ani na úderné a homofonnější části Straussovy hudby a mezi těmito rytmickými extrémy přecházel s plným pochopením romantického repertoáru a jeho charakteristického zvuku. Kromě duchaplného uchopení hudby si však dirigent zaslouží ještě jednu, méně častou pochvalu – cit pro to, kdy začít. Zatímco mnohdy začínají dirigenti téměř ještě před dozněním prvotního potlesku, Liebreich počkal, než se obecenstvo usadí, dovrtí a otevře si přiložené programy. Může se to zdát jako maličkost, ale vyhranit si chvíli času pro naprostou koncentraci hudebníků i publika je nejen naprosto v pořádku a často také nezbytné.

Brněnská filharmonie se z japonského turné vrátila v plné síle. I když některé drobnosti nebyly z intonačního hlediska zcela bezchybné, nelze popřít, že čtvrteční koncert byl díky promyšlené interpretaci svátkem pro všechny milovníky romantické hudby.

CARL MARIA von WEBER / arr. HECTOR BERLIOZ Vyzvání k tanci op. 65 JOHANNES BRAHMS / DETLEV GLANERT Čtyři preludia a Vážné zpěvy op. 121 RICHARD WAGNER Předehra a Isoldina smrt z lásky z opery Tristan a Isolda RICHARD STRAUSS Smrt a vykoupení, symfonická báseň op. 24 Krešimir Stražanac basbaryton Filharmonie Brno dirigent Alexander Liebreich

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více