Filharmonie Brno vsadila na jistotu

31. květen 2020, 12:00
Filharmonie Brno vsadila na jistotu

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.

Večer zahájilo Prélude z Charpentierova Te Deum, kterému ani v nejmenším nelze upřít zasloužené místo v hudební historii a které, je-li uvedeno ve společnosti citlivěji zvolených skladeb a pokud možno CELÉ, dovede skutečně zazářit. Smutným faktem nicméně je, že podobně jako mnohá jiná díla v tomto programu, se samotná předehra stala jakousi neškodnou a oblíbenou doprovodnou kulisou řady různých primárně nehudebních událostí, meetingů či právě svateb. Zkrátka kdekoliv tam, kde je potřeba, aby „něco hrálo“, ale co, to už ve skutečnosti nikoho nezajímá. Ostatně není náhodou, že když na YouTube zadáte do vyhledávače „Prélude Te Deum String Quartet“, jako první vyskočí verze od profesionálních svatebních hráčů Wedding String Quartet. Z hlediska interpretace samé však nelze hudebníkům příliš vyčítat – mírně rychlejší, trochu úsečnější, avšak elegantní a dynamické provedení se k zahájení programu hodí a rozhodně patřilo k tomu povedenějšímu, co v pátek večer v Besedním domě zaznělo.

Okamžitým odklonem od barokní hudby se stala hned druhá skladba – titulní motiv ze Schindlerova seznamu od nekorunovaného krále filmové hudby Johna Williamse. Zde instrumentalisté uhodili hřebíček na hlavičku. Vzdychající a klenoucí se melodie je v provedení smyčcového kvartetu možná ještě o ždibec intimnější než v původní orchestrální verzi. Jako plus lze dodat, že na YouTube je skladba ve verzi od výše zmíněného „svatebního kvarteta“ až třetí v pořadí, není to tedy alespoň úplná svatební klasika. Hudba z filmu o zvěrstvech 2. světové války a záchraně židovského obyvatelstva zřejmě není oblíbeným doprovodem svatební tabule. To hned následující skladby – Bachovo tisíckrát slyšené Badinerie a hned po něm (!) Yesterday od The Beatles – patří opět mezi oblíbené kusy svatebních profesionálů Wedding String Quartet. (Kterým se tímto omlouvám za nechtěnou reklamu.) Mohlo by se zdát, že tomu věnuji až přehnaně škodolibou pozornost – konečně, co je komu po tom, jestli se něco hraje na svatbách, nebo ne? Hlavně, že je to hezká hudba. Proč objevovat zapomenuté skladatele nebo dávat přednost těm současným, žijícím, zoufale bojujícím o uznání a koncertní čas? Jde přejít bez debaty, že v současné situaci, ve které kultura utrpěla jen stěží představitelnou újmu jejíž dalekosáhle dopady kulturní instituce teprve pocítí jsou jisté ústupky (nejen dramaturgického rázu) pochopitelné, ba dokonce nutné, a že v jistém slova smyslu mají nejen hudebníci, ale i celá Filharmonie Brno svázané ruce. Jenže u předchozích koncertů se povedlo z této šlamastyky vybruslit víceméně se ctí – všechny tři večery nabídly netradiční instrumentaci, koncert Harfa & Kontrabas duo zajímavou dramaturgii, a bicisté dokonce obojí zmíněné, a to navíc s autorskou tvorbu Lukáše Krejčího. A neměli bychom zapomenout na projekci a tanec. Netvrdím, že každičký koncert musí být nutně novátorský a objevný, ve srovnání s těmito třemi, patřícími do stejného cyklu, však působí závěrečný večer lacině a bez námahy. A fakt, že Pachelbelův Canon in D, dnes již bohužel redukovaný prakticky na svatební doprovodnou muziku a svého druhu hudební meme, podobně jako třeba tzv. „lick“ v jazzové kultuře, si našel cestu na tento program, ničemu nepomáhá. Je v pořádku mít populárnější program, který přitáhne posluchače, ale možná stálo za to celý večer dramaturgicky alespoň nějak letmo ohraničit, vdechnout mu myšlenku, nebo se o to alespoň pokusit. U trojice předcházejících to šlo.

Samostatnou kapitolu pak tvoří úpravy popových písní. Opět zdůrazňuji, že ani toto není ve své podstatě problém, odlehčený program může fungovat mnohdy lépe, než kdejaký „snobskými pozlátky“ vyšperkovaný dramaturgický plán, avšak vedle Bacha či Händela tyto skladby zkrátka poblednou a jen velmi zřídka (a rozhodně ne v tomto případě) je to vina hudebníků. Dobrým příkladem jsou písně od The Beatles, které jsou plným právem řazeny mezi klenoty populární hudby. Nicméně ať již psal úpravy na Yesterday a Eleanor Rigby kdokoliv, ne vždy zcela pochopil, kde a v čem leží kouzlo té které skladby. Primitivní a prázdně znějící plochy, kde zpěvní hlas převezmou první housle a ostatní hudebníci hrají příslušný akord ve staccato osminkách či čtvrtkách, zní suše a nedělají službu ani interpretům, ani skladbě samotné. Tím spíš, pokud se vše opakuje jako kolovrátek a největším ozvláštněním je závěrečná modulace při poslední repetici. Na druhou stranu se však sluší zmínit povedené úpravy písní Libertango Astora Piazzolly, Por una cabezza z filmu Vůně ženy či Money, money, money od skupiny ABBA.

Z hlediska interpretace lze hudebníky vesměs pochválit, nešlo si však nepovšimnout, že některé konkrétní skladby byly nastudované mnohem lépe než jiné a především houslistka Marie Pšenicová měla s určitými výše posazenými pasážemi intonační problémy, a ne vždy se jí podařilo udržet hezký tón. Nejvíce tím utrpěla skladba Por una cabezza, se kterou v některých okamžicích zápasily rovněž druhé housle, u nichž by pomohlo jemnější, ne tak násilné a náhle vibrato. Naopak violista Petr Pšenica a violoncellista Lukáš Svoboda si po celou dobu koncertu udrželi delikátní tón, působivé vibrato „se začátkem i koncem“ a výborný cit pro frázování.

Po přídavku v podobě Nothing Else Matters od skupiny Metallica skončil nejen minicyklus Konec streamu. Hrajeme zase živě!, ale také koronavirem poznamenaná sezóna. Je chvályhodné, že se Filharmonii Brno podařilo ještě takhle na poslední chvíli uspořádat koncerty, které daly lidem možnost rozloučit se s Besedním domem důstojně, a nikoliv pouze formou záznamů. Otázkou však zůstává, jestli by si takový večer nezasloužil něco trochu jiného. Chápu, že situace velkým projektům nepřeje, a ne vždy je v silách hudebníků či vedení obhájit před posluchači náročnější tvorbu, avšak bylo by více než nešťastné, kdyby se podobně nekoncepční koncerty staly něčím standardním a běžným. Dnes je to nutné zlo, které můžeme s pokrčením ramen přijmout a být vděčni alespoň za tu trochu živé hudby, dejme však pozor, aby se podobné večery nestaly denním chlebem a něčím, co bereme jako samozřejmost. Vina nepadá na nikoho a jsme v tom ve skutečnosti všichni spolu – každý, komu jen trochu leží dobro kultury a umění na srdci, ví, že dnes je třeba dělat ústupky více než jindy. Ostatně je docela dobře možné, že za výběrem skladeb nestojí ani sami hudebníci, ale prosté racionální rozhodnutí. Porovnáme-li, kolik posluchačů navštívilo jednotlivé koncerty, tendence je zcela zřejmá a „nějak se ta kultura zaplatit musí.“ Dramaturgové se mohou snažit sebevíce, ale pokud o neotřelou, zapomenutou, u nás neznámou či prostě jen soudobou tvorbu nebudou mít zájem posluchači, může se velmi snadno stát, že si na Canon v D vedle Eleanor Rigby, či Nothing Else Matters od Metallica budeme muset zvyknout.

MARC-ANTOINE CHARPENTIER
Prélude z Te Deum H. 146

JOHN WILLIAMS
titulní melodie z filmu Schindlerův seznam

JOHANN SEBASTIAN BACH
Badinerie ze Suity č. 2 h moll BWV 1067

JOHN LENNON / PAUL McCARTNEY (BEATLES)
Yesterday

ASTOR PIAZZOLLA
Libertango

LUDWIG van BEETHOVEN
Pro Elišku

CARLOS GARDEL
Por una cabezza, tango z filmu Vůně ženy

JOHANN PACHELBEL
Kánon D dur

ANTONÍN DVOŘÁK
Humoreska č. 7 Ges dur op. 101

JOHN LENNON / PAUL McCARTNEY (BEATLES)
Eleanor Rigby

JOHANN SEBASTIAN BACH
Air ze Suity č. 3 D dur BWV 1068

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL
Passacaglia g moll

ruská lidová
Černé oči

BENNY ANDERSSON / BJÖRN ULVAEUS (ABBA)
Money, Money, Money

Marie Pšenicová, housle

Jan Rybka, housle

Petr Pšenica, viola

Lukáš Svoboda, violoncello

pátek, 29. května, 18:00, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat
  • Lucie

    1. červen 2020, 22:05
    Pohled z řady posluchačů (hosta) - po delší abstinenci živé klasické hudby bylo vystoupení kvarteta a kratších a známějších skladeb vnímáno báječně. Zaslechla jsem po skončení koncertu velmi pozitivní ohlasy několika hostů, včetně paní, která byla velmi nadšená a byla by šťastná, pokud by se podařilo tyto skladby v podání kvarteta mít možnost koupit na CD a mít tak možnost kdykoliv si tyto líbivé melodie poslechnout. Co se týká samotného dojmu ze hry, kdy nejvíce mají převahu ve hře housle, je samozřejmé, že absolutní dokonalost být nemůže, ale souzvuk a snaha o harmonické propojení všech členů kvarteta bylo úchvatné a celkový dojem z vystoupení skvělý. Houslisté hráli srdcem - příjemné bylo vnímat jejich charizma a prožitek hudby a viola s violoncellem důstojně a kvalitně podpořili celkový dojem velmi příjemného hudebního dojmu a zážitku. Tolik jsem si jako host - posluchačka dovolila vnést svůj subjektivní pohled na velmi pěkný a duši povznášející večer. Děkuji.

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více