Filharmonie Brno vsadila na jistotu

31. květen 2020, 12:00
Filharmonie Brno vsadila na jistotu

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.

Večer zahájilo Prélude z Charpentierova Te Deum, kterému ani v nejmenším nelze upřít zasloužené místo v hudební historii a které, je-li uvedeno ve společnosti citlivěji zvolených skladeb a pokud možno CELÉ, dovede skutečně zazářit. Smutným faktem nicméně je, že podobně jako mnohá jiná díla v tomto programu, se samotná předehra stala jakousi neškodnou a oblíbenou doprovodnou kulisou řady různých primárně nehudebních událostí, meetingů či právě svateb. Zkrátka kdekoliv tam, kde je potřeba, aby „něco hrálo“, ale co, to už ve skutečnosti nikoho nezajímá. Ostatně není náhodou, že když na YouTube zadáte do vyhledávače „Prélude Te Deum String Quartet“, jako první vyskočí verze od profesionálních svatebních hráčů Wedding String Quartet. Z hlediska interpretace samé však nelze hudebníkům příliš vyčítat – mírně rychlejší, trochu úsečnější, avšak elegantní a dynamické provedení se k zahájení programu hodí a rozhodně patřilo k tomu povedenějšímu, co v pátek večer v Besedním domě zaznělo.

Okamžitým odklonem od barokní hudby se stala hned druhá skladba – titulní motiv ze Schindlerova seznamu od nekorunovaného krále filmové hudby Johna Williamse. Zde instrumentalisté uhodili hřebíček na hlavičku. Vzdychající a klenoucí se melodie je v provedení smyčcového kvartetu možná ještě o ždibec intimnější než v původní orchestrální verzi. Jako plus lze dodat, že na YouTube je skladba ve verzi od výše zmíněného „svatebního kvarteta“ až třetí v pořadí, není to tedy alespoň úplná svatební klasika. Hudba z filmu o zvěrstvech 2. světové války a záchraně židovského obyvatelstva zřejmě není oblíbeným doprovodem svatební tabule. To hned následující skladby – Bachovo tisíckrát slyšené Badinerie a hned po něm (!) Yesterday od The Beatles – patří opět mezi oblíbené kusy svatebních profesionálů Wedding String Quartet. (Kterým se tímto omlouvám za nechtěnou reklamu.) Mohlo by se zdát, že tomu věnuji až přehnaně škodolibou pozornost – konečně, co je komu po tom, jestli se něco hraje na svatbách, nebo ne? Hlavně, že je to hezká hudba. Proč objevovat zapomenuté skladatele nebo dávat přednost těm současným, žijícím, zoufale bojujícím o uznání a koncertní čas? Jde přejít bez debaty, že v současné situaci, ve které kultura utrpěla jen stěží představitelnou újmu jejíž dalekosáhle dopady kulturní instituce teprve pocítí jsou jisté ústupky (nejen dramaturgického rázu) pochopitelné, ba dokonce nutné, a že v jistém slova smyslu mají nejen hudebníci, ale i celá Filharmonie Brno svázané ruce. Jenže u předchozích koncertů se povedlo z této šlamastyky vybruslit víceméně se ctí – všechny tři večery nabídly netradiční instrumentaci, koncert Harfa & Kontrabas duo zajímavou dramaturgii, a bicisté dokonce obojí zmíněné, a to navíc s autorskou tvorbu Lukáše Krejčího. A neměli bychom zapomenout na projekci a tanec. Netvrdím, že každičký koncert musí být nutně novátorský a objevný, ve srovnání s těmito třemi, patřícími do stejného cyklu, však působí závěrečný večer lacině a bez námahy. A fakt, že Pachelbelův Canon in D, dnes již bohužel redukovaný prakticky na svatební doprovodnou muziku a svého druhu hudební meme, podobně jako třeba tzv. „lick“ v jazzové kultuře, si našel cestu na tento program, ničemu nepomáhá. Je v pořádku mít populárnější program, který přitáhne posluchače, ale možná stálo za to celý večer dramaturgicky alespoň nějak letmo ohraničit, vdechnout mu myšlenku, nebo se o to alespoň pokusit. U trojice předcházejících to šlo.

Samostatnou kapitolu pak tvoří úpravy popových písní. Opět zdůrazňuji, že ani toto není ve své podstatě problém, odlehčený program může fungovat mnohdy lépe, než kdejaký „snobskými pozlátky“ vyšperkovaný dramaturgický plán, avšak vedle Bacha či Händela tyto skladby zkrátka poblednou a jen velmi zřídka (a rozhodně ne v tomto případě) je to vina hudebníků. Dobrým příkladem jsou písně od The Beatles, které jsou plným právem řazeny mezi klenoty populární hudby. Nicméně ať již psal úpravy na Yesterday a Eleanor Rigby kdokoliv, ne vždy zcela pochopil, kde a v čem leží kouzlo té které skladby. Primitivní a prázdně znějící plochy, kde zpěvní hlas převezmou první housle a ostatní hudebníci hrají příslušný akord ve staccato osminkách či čtvrtkách, zní suše a nedělají službu ani interpretům, ani skladbě samotné. Tím spíš, pokud se vše opakuje jako kolovrátek a největším ozvláštněním je závěrečná modulace při poslední repetici. Na druhou stranu se však sluší zmínit povedené úpravy písní Libertango Astora Piazzolly, Por una cabezza z filmu Vůně ženy či Money, money, money od skupiny ABBA.

Z hlediska interpretace lze hudebníky vesměs pochválit, nešlo si však nepovšimnout, že některé konkrétní skladby byly nastudované mnohem lépe než jiné a především houslistka Marie Pšenicová měla s určitými výše posazenými pasážemi intonační problémy, a ne vždy se jí podařilo udržet hezký tón. Nejvíce tím utrpěla skladba Por una cabezza, se kterou v některých okamžicích zápasily rovněž druhé housle, u nichž by pomohlo jemnější, ne tak násilné a náhle vibrato. Naopak violista Petr Pšenica a violoncellista Lukáš Svoboda si po celou dobu koncertu udrželi delikátní tón, působivé vibrato „se začátkem i koncem“ a výborný cit pro frázování.

Po přídavku v podobě Nothing Else Matters od skupiny Metallica skončil nejen minicyklus Konec streamu. Hrajeme zase živě!, ale také koronavirem poznamenaná sezóna. Je chvályhodné, že se Filharmonii Brno podařilo ještě takhle na poslední chvíli uspořádat koncerty, které daly lidem možnost rozloučit se s Besedním domem důstojně, a nikoliv pouze formou záznamů. Otázkou však zůstává, jestli by si takový večer nezasloužil něco trochu jiného. Chápu, že situace velkým projektům nepřeje, a ne vždy je v silách hudebníků či vedení obhájit před posluchači náročnější tvorbu, avšak bylo by více než nešťastné, kdyby se podobně nekoncepční koncerty staly něčím standardním a běžným. Dnes je to nutné zlo, které můžeme s pokrčením ramen přijmout a být vděčni alespoň za tu trochu živé hudby, dejme však pozor, aby se podobné večery nestaly denním chlebem a něčím, co bereme jako samozřejmost. Vina nepadá na nikoho a jsme v tom ve skutečnosti všichni spolu – každý, komu jen trochu leží dobro kultury a umění na srdci, ví, že dnes je třeba dělat ústupky více než jindy. Ostatně je docela dobře možné, že za výběrem skladeb nestojí ani sami hudebníci, ale prosté racionální rozhodnutí. Porovnáme-li, kolik posluchačů navštívilo jednotlivé koncerty, tendence je zcela zřejmá a „nějak se ta kultura zaplatit musí.“ Dramaturgové se mohou snažit sebevíce, ale pokud o neotřelou, zapomenutou, u nás neznámou či prostě jen soudobou tvorbu nebudou mít zájem posluchači, může se velmi snadno stát, že si na Canon v D vedle Eleanor Rigby, či Nothing Else Matters od Metallica budeme muset zvyknout.

MARC-ANTOINE CHARPENTIER
Prélude z Te Deum H. 146

JOHN WILLIAMS
titulní melodie z filmu Schindlerův seznam

JOHANN SEBASTIAN BACH
Badinerie ze Suity č. 2 h moll BWV 1067

JOHN LENNON / PAUL McCARTNEY (BEATLES)
Yesterday

ASTOR PIAZZOLLA
Libertango

LUDWIG van BEETHOVEN
Pro Elišku

CARLOS GARDEL
Por una cabezza, tango z filmu Vůně ženy

JOHANN PACHELBEL
Kánon D dur

ANTONÍN DVOŘÁK
Humoreska č. 7 Ges dur op. 101

JOHN LENNON / PAUL McCARTNEY (BEATLES)
Eleanor Rigby

JOHANN SEBASTIAN BACH
Air ze Suity č. 3 D dur BWV 1068

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL
Passacaglia g moll

ruská lidová
Černé oči

BENNY ANDERSSON / BJÖRN ULVAEUS (ABBA)
Money, Money, Money

Marie Pšenicová, housle

Jan Rybka, housle

Petr Pšenica, viola

Lukáš Svoboda, violoncello

pátek, 29. května, 18:00, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat
  • Lucie

    1. červen 2020, 22:05
    Pohled z řady posluchačů (hosta) - po delší abstinenci živé klasické hudby bylo vystoupení kvarteta a kratších a známějších skladeb vnímáno báječně. Zaslechla jsem po skončení koncertu velmi pozitivní ohlasy několika hostů, včetně paní, která byla velmi nadšená a byla by šťastná, pokud by se podařilo tyto skladby v podání kvarteta mít možnost koupit na CD a mít tak možnost kdykoliv si tyto líbivé melodie poslechnout. Co se týká samotného dojmu ze hry, kdy nejvíce mají převahu ve hře housle, je samozřejmé, že absolutní dokonalost být nemůže, ale souzvuk a snaha o harmonické propojení všech členů kvarteta bylo úchvatné a celkový dojem z vystoupení skvělý. Houslisté hráli srdcem - příjemné bylo vnímat jejich charizma a prožitek hudby a viola s violoncellem důstojně a kvalitně podpořili celkový dojem velmi příjemného hudebního dojmu a zážitku. Tolik jsem si jako host - posluchačka dovolila vnést svůj subjektivní pohled na velmi pěkný a duši povznášející večer. Děkuji.

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více