Filharmonie Brno vzbudila emoce i vášně

29. listopad 2019, 14:00
Filharmonie Brno vzbudila emoce i vášně

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.

Koncert zahájily proslavené melodie Bizetovy opery Carmen, tentokrát však v neobvyklém hávu. Do podoby třináctidílné baletní suity pro smyčce a bicí nástroje je upravil Rodion Ščedrin. Podařilo se mu tak vytvořit samostatné a svébytné dílo odkazující však ke klasice operní. Osm vybraných částí zahájila temně znějící Introdukce s tématem Habanery ve zvonech střídaných pizzicatem smyčců. Ani v dalších částech, obsahujících znovu Habaneru nebo proslulé Torero, nechybělo originální předávání melodie jednotlivými nástrojovými sekcemi nebo sóly, což umocnilo barevnou nápaditost a promyšlenost celé kompozice. Preciznost každého vyhraného tónu byla patrná ve hbitých staccatových i táhlých legátových pasážích, krátké violové sólo nevyjímaje. Nutno vyzdvihnout také četné sólové party celé plejády bicích nástrojů v podání Lukáše Krejčího, Radka Tomáška, Petra Hladíka, Tomoe Sonody a Maximiliana Joppa, které zřetelně a sebejistě vynikaly, i když nebyly z předních řad hlediště vidět.

filharmonie_brno_emoce_a_vasne_2019_foto_jan_prokopius_04

Souhru a zřetelnost nejen první skladby večera měl spolehlivě pod kontrolou bývalý šéfdirigent brněnských filharmoniků Petr Altrichter, který obzvláště v exponovaných částech všech skladeb pobízel rozmáchlými a vláčnými gesty orchestr ke dramaticky procítěnému výkonu. Bylo patrné, že se jeho jasné výrazové i tempové požadavky u hráčů setkaly s porozuměním a přímočarost dirigentova gesta se následně odrazila ve výsledném zvuku.

Druhou skladbu večera, Rumunskou rapsodii č. 1 George Enesca, doplnily i dechové nástroje. Těm také byla svěřena zahajovací úloha překvapivě temperamentní a exoticky vyznívající kompozice. A tak se zejména dřevěné dechy mohly představit v působivé přehlídce, v níž se sólové vstupy proplétaly v hravých melodiích. Odlehčený a folklorní nádech poté převzal celý orchestr v elegantním valčíkovém rytmu směřujícím k nově vznikajícím hudebním myšlenkám.

filharmonie_brno_emoce_a_vasne_2019_foto_jan_prokopius_02

Kvůli akustickým dispozicím vyznívaly v největší míře první housle a violoncella sedící na okraji pódia, což však není v prostorách Stadionu žádnou novinkou. Neuhlídaná síla smyčců pak poněkud zastínila sólové vyhrávky violy a fagotu, avšak preciznímu sólu flétny a na ni navazujících dechů už se vyniknout podařilo. Tempově narůstající běh melodie následně tolikrát směřoval k vrcholnému závěru, který však byl vždy nečekaně přerušen novými hudebními myšlenkami. I přesto však orchestr dokázal udržet tah a náboj, které dílo vyžadovalo a energicky dospěl do již opravdového vygradovaného finále.

Druhá polovina programu dala prostor klasikovi ruského romantismu, Petru Iljiči Čajkovskému a jeho Čtvrté symfonii f moll. Přestože v sobě tato symfonie nese všechny charakteristické rysy skladatelovy hudby, nabyla první věta po odeznění vydařené úvodní fanfáry žesťů poněkud zdlouhavý a uspávací charakter. V průběhu čtyř vět se také oproti první polovině koncertu začaly vyskytovat drobné nepřesnosti v souhře a rytmu celého tělesa, které však lze v kontextu večera pominout.

Z uspávajícího dojmu první věty naštěstí diváky vytrhl příchod věty druhé. Jestliže byl název koncertu zvolený podle konkrétního hudebního místa programu, pak to jistě bylo právě úvodní hobojové sólo, jehož emotivní nádech vzápětí naplno rozvinul orchestr ve stále se navracejícím tématu. Rozutíkané myšlenky diváků udržela také brilantní třetí věta, v jejímž úvodu smyčcová sekce odložila smyčce a předvedla efektivní a obdivuhodně sehranou pasáž.

filharmonie_brno_emoce_a_vasne_2019_foto_jan_prokopius

Večer by také mohl být opatřený souslovím „přehlídka barev“, neboť málokdy program nabídne tolik prostoru jednotlivým nástrojům v plné kráse - v sólovém i skupinovém podání. Šlo o zpestření posluchačům i hráčům uvyklým jednolitému proudu orchestrální hudby.

Přestože Čajkovského dílo nelze označit za méněcenné, dalo by se z dramaturgického hlediska polemizovat o výměně první a druhé poloviny koncertu. Symfonie by svým delším „rozjezdem“ dovedla diváky až ke známým operním melodiím a večer by zakončila živelná rapsodie, jejíž závěr by jako finální část programu vynikl.

Přes tyto výhrady nelze dramaturgii upřít výbornou volbu skladeb, ať už v jakémkoliv pořadí, orchestru skvělou kondici a vložené množství energie, dirigentovi potom jisté a vstřícné vedení. To vše ve výsledku umožnilo zahájit jmenované abonmá se vší elegancí a jiskrou.

Emoce a vášně

RODION ŠČEDRIN

Carmen-suita

GEORGE ENESCU

Rumunská rapsodie č. 1 A dur

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Symfonie č. 4 f moll

Petr Altrichter – dirigent

Filharmonie Brno

Sál Stadionu

Čtvrtek 28. 11. 2019

 

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více