Flautas de Colores. Zapomenuté barvy starých nástrojů

Flautas de Colores. Zapomenuté barvy starých nástrojů

Flautas de Colores nejsou zdaleka jen pozvánkou do světa hispánské hudby pro zobcové flétny. Navíc je tu ještě fascinace starou hudbou, která má řadu podob. Asi nejsilněji se projevuje v objevování zapomenuté barevnosti starých nástrojů a snad také proto si mladý brněnský soubor čtyř flétnistek dal do názvu barvy.

Často se zapomíná na to, že flétnový consort obsahuje celou škálu fléten, které pokrývají široký rozsah od nejhlubších po nejvyšší polohy. Neliší se jen výškou, tedy rejstříkem, ale také barvou tónu. Čtveřice hráček Martina Komínková, Pavla Ryšavá, Helena SmékalováAnna Todorová působí při ZUŠ Veveří, přičemž první ze zmíněných Martina Komínková je také pedagožkou Konzervatoře Brno, kde vyučuje právě zobcovou flétnu. Hru na ni studovala v Krakově, Hamburku a Linci a svou činností se snaží dokazovat, že flétna je víc než jen nejlevnějším nástrojem, který rodiče pořídí svým dětem v domnění, že je to stejně za rok přestane bavit. Zobcová flétna překvapivě nekončí svoji existenci v baroku s rozmachem příčné flétny, a tak se i repertoár 20. a 21. století utěšeně hemží skladbami pro tento, zdánlivě archaický, nástroj. Tento fakt asi nejlépe dokládá nové CD Pall Mall.

Zcela přirozeně se na něm potkávají kompozice z renesančního období se soudobou hudbou. Nutno podotknout, že kvarteto si s velkým citem vybírá vděčné kompozice, které u publika fungují nezávisle na době. Stejně silně působí dlouhé souzvuky renesanční polyfonie, např. v On the Cold Ground ze sbírky The Dancing Master Johna Playforda, kde flétny v závěru vystřídá i brumendo interpretek. Trochu se mi v této souvislosti vracejí vzpomínky na někdejšího pedagoga Akademie staré hudby při Ústavu hudební vědy FF MU Andrease Kröpera a zejména jeho CD Echoes s Ivou Bittovou.

Pokud vaše nejbujnější představy končí u plastového výlisku zobcové flétny, je CD Flautas de Colores určeno právě vám. Hráčky vás rychle přesvědčí, že zažitá představa zobcové flétny je značně zkreslená. Je to totiž nástroj vhodný jak pro starou, tak pro novou hudbu, pro hudbu vysokou i lidovou a hlavně: ovládá se dechem. Takže vše, co se dá udýchat, zazpívat nebo zarytmizovat se také dříve nebo později objeví v rejstříku jeho technik.

Proto se na CD, které je v nejlepším smyslu skutečnou všehochutí, objevuje inspirace balkánským folklorem ve skladbě Jana Rokyty Balkanology, úprava jazzového standardu Paula Desmonda Take Five nebo úvodní volná Improvizace. Pro milovníky staré hudby je tu připraven Tarquinio Merula a jeho Canzona La lusignuola, několik úprav Vivaldiho a Bachových instrumentálních koncertů či už zmíněný John Playford. Okouzlujícím způsobem jim sekundují v podstatě soudobé kompozice Fliegende Fische Nicoly Termöhlenové (1979), Kadanza Wilhelma Wandera van Nieuwkerk (1955) či současné zpracování středověkého mariánského hymnu Beata Viscera op. 74 Fulvia Caldiniho.

Bylo pro mne velkým překvapením, jak dobře Flautas de Colores hrají. Jak technicky, tak z hlediska souhry nebo interpretace není souboru co vytknout. Snad jen Take five by mohlo být ledabylejší a jazzově vyžilejší, ale to u hry čtyř mladých dívek nemůžeme očekávat. Kvarteto má za sebou čtyři roky existence, během kterých na sebe už stačilo upozornit například dvěma absolutními vítězstvími v celostátním kole soutěže v komorní hře v Liberci v letech 2010 a 2013 či v rámci koncertního cyklu Barbara Maria Willi uvádí. Doufejme, že soubor v dané podobě vydrží co nejdéle a že budeme moci sledovat jeho vývoj i další kroky k popularizaci zobcové flétny jako virtuózního nástroje i neznámého repertoáru pro ni.

CD Flautas de Colores: Pall Mall. Vydáno ve spolupráci s Občanským sdružením sv. Cecílie. www.flautasdecolores.cz. TT: 43:30.

Foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Petr Pomkla natočil pro Český rozhlas kompletní flétnové sonáty Jiřího Čarta,  v roce 2012 je vydal Radioservis na CD. Sólová nahrávka prvního flétnisty Filharmonie Brno přináší líbeznou, nekomplikovanou, ale výborně a stylově provedenou hudbu.  více

Dvanáct fantazií Georga Philippa Telemanna, šest metamorfóz Benjamina Brittena a jeden hoboj. Svou zatím poslední supraphonskou nahrávku přirovnává Vilém Veverka k sólovýstupu na osmitisícovku – je to hodně sebevědomé prohlášení, ale také oprávněné.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více


Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více