Folk Team – Jako živýí na narozeninovém záznamu z Musilky

Folk Team – Jako živýí na narozeninovém záznamu z Musilky

Narozeninové turné přineslo minulý rok posluchačům průřez čtyřiceti lety tvorby brněnského Folk Teamu. Koncertní záznam na CD i na DVD zachytil jeho poslední koncert z loňského listopadu.

Repertoár Folk Teamu možná není tak rozsáhlý, členitý a variabilní (ve smyslu – na každém koncertě jiná verze písně) jako Dylanův, studijní obory mapující tvorbu brněnské kapely zatím nevznikly, nicméně po čtyřiceti letech trvání jsou písně Romana Venclovského, Ivana Huvara a dalších autorů hodny utřídění. Při poslechu alba Jako živýí, které přináší záznam posledního koncertu narozeninového turné z roku 2014, mě napadají minimálně tři kritéria, podle nichž lze hity i rarity Folk Teamu roztřídit – na písně zadumané a odlehčené (tedy podle hudby), na závažné a jednodušší (podle textu) a v neposlední řadě na starší a novější. I když totiž v oněch čtyřiceti letech lze vymezit několik period (éra zhudebněné poezie, raná tvorba Ivana Huvara atd.), sám vnímám jako nejdůležitější mezník album Velký prachy z roku 2000. S ním totiž kapela, která v druhé polovině 90. let s ničím novým nepřicházela, chytila druhý dech. Od té doby se s Folk Teamem pravidelně potkávám například na letních hudebních festivalech a vystoupení koncerty pro mne vždy patří k nejlepším zážitkům.

Titul Jako živýí nabízí narozeninový koncert ve dvou formátech – na CD a DVD. Předpokládám, že většina posluchačů se bude častěji vracet k audio nosiči, ovšem je dobré se aspoň jednou podívat i na video. Ne proto, abychom viděli, jak se vlasatý Roman Venclovský při zpěvu usmívá, jak pečlivě artikuluje a jak v písni Nadčlověk tančí. Ne proto, aby si ženy, které rodily v brněnské Nemocnici milosrdných bratří, prohlédly pana primáře Huvara s elektrickou kytarou (i já říkávám své dceři: „To je pan doktor, který ti pomáhal na svět“). Hlavním aktérem videa je totiž kapelník a houslista Pavel Kopřiva. Jeho průvodní slovo, občas laskavě jízlivé, uvádí písně do kontextu, provází nás dějinami Folk Teamu a pomáhá nám třídit skladby nejen podle výše nastíněných kritérií. Upozorní na Mluvícího koně, jediný textařský příspěvek ženy Ivana Huvara, lékařky Marie Huvarové, který ovšem do poetiky Folk Teamu skvěle zapadá. A stejně tak zdůrazní to, co každý letitý fanoušek kapely ví, totiž že někdejší velký hit Káva a čaj se naopak zbytku repertoáru kapely vymyká. Zajímavá je i historie další netypické písně, úvodního rokenrolu Včera jsem se tě viděl poprvé, který Tomáš Úlehla do Folk Teamu přinesl ze své dřívější skupiny Hrobaři.

Celkem na CD zazní 23 písní, na DVD je jedna navíc (Kainarovo Odcházím z domova). Kapele se povedlo udělat rozumný kompromis mezi současným koncertním repertoárem (stojícím hodně na písních z poslední řadové desky Nebudu) a staršími hity. Nechybí například Ptačí song, za který skupina obdržela v polovině 80. let Autorskou Portu (druhá oceněná skladba, Člověk je jak den, se na výběr nedostala). Po delší době pánové oprášili Mluvícího koně, za kterého jsem rád. Ze starších rychlých písní se na výběr dostala Beze slov, kterou bych – stejně jako Kávu a čaj – oželel, naopak rád jsem si poslechl další starou – Za pět minut pět. Z alba Velký prachy pánové vybrali například Ještě jsme neumřeli, Putovní holku, Měsíční dítě a jako přídavek Opilého anděla. Nedostalo se naopak na můj zvlášť oblíbený Konec století, na poetické Bastily, ve kterých však melodik Venclovský trochu čerpal sám ze sebe, a ani na Huvarovu Julii, podle mne jednu z nejsilnějších písní Folk Teamu vůbec, pro narozeninovou veselici však ne příliš vhodnou. Ostatně tyto moje glosy – tedy co bych na výběru uvítal a co spíše ne – mají pouze ten smysl, aby ukázaly, že kapela se stěží někomu zavděčí na sto procent. Lepší je tedy zopakovat, že dramaturgie je dobře sestavená a reprezentativní. Chce-li si někdo v osmdesáti minutách udělat obrázek o tvorbě Folk Teamu od rané tvorby až po poslední hit Skála („Ivan napsal po několika desítkách let milostnou píseň“), je album Jako živýí dobrá volba. Letité klenoty, jako byly písně Evropa nebo Golem, si zájemce může dohledat na příslušných starých deskách.

I když je album oslavou historie kapely, je zároveň dokumentem o její současnosti. I nejstarší písně totiž otcové zakladatelé hrají s rytmickou sekcí, kterou tvoří bubeník Pavel Bříza, baskytarista Dalibor Dunovský a klávesista Roman Jež. Zde doporučuji nejen poslouchat a dívat se, ale také si přečíst v bookletu průvodní slovo Ivana Huvara – mimo jiné o tom, jak jej „přestal bavit ten typ folku, jak čtyři chlap sedí se španělkama na klíně a sdělují světu pravdy“. Španělky sice nezmizely úplně, ale doplnily je nástroje elektrické, s nimiž nakonec ještě víc vynikly i ty pravdy sdělované světu. Není možná náhoda, že špičkového kytaristu Miloše Makovského si Folk Team přizval do dvou výrazných nových protestsongů (Folkařovo blues II.Nebudu).

Folk Team není profesionální kapela v tom smyslu, že by se muzicírováním jednotliví členové naplno živili. Pochybuji, že by například Ivan Huvar svůj významný post vyměnil za nejisté řemeslo kytaristy. Výkony jednotlivých muzikantů však profesionální jsou a kapela v onen listopadový den podala v Brně na Musilce výborný výkon. Výkon samozřejmě adekvátní žánru – pokud občas ujede nějaký tón nebo některá ze slabik zanikne v ostatních zvucích, patří to k živému folkrocku nebo rokenrolu. A pánové skutečně hrají jako o život. Vlastně „jako živí“.

Folk Team: Jako živýi: FT Records 2015. 23, resp. 24 skladeb (CD/DVD). Stopáž: 79:31 (CD) & 105:50 (DVD)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více




Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více