Folk Team – Jako živýí na narozeninovém záznamu z Musilky

Folk Team – Jako živýí na narozeninovém záznamu z Musilky

Narozeninové turné přineslo minulý rok posluchačům průřez čtyřiceti lety tvorby brněnského Folk Teamu. Koncertní záznam na CD i na DVD zachytil jeho poslední koncert z loňského listopadu.

Repertoár Folk Teamu možná není tak rozsáhlý, členitý a variabilní (ve smyslu – na každém koncertě jiná verze písně) jako Dylanův, studijní obory mapující tvorbu brněnské kapely zatím nevznikly, nicméně po čtyřiceti letech trvání jsou písně Romana Venclovského, Ivana Huvara a dalších autorů hodny utřídění. Při poslechu alba Jako živýí, které přináší záznam posledního koncertu narozeninového turné z roku 2014, mě napadají minimálně tři kritéria, podle nichž lze hity i rarity Folk Teamu roztřídit – na písně zadumané a odlehčené (tedy podle hudby), na závažné a jednodušší (podle textu) a v neposlední řadě na starší a novější. I když totiž v oněch čtyřiceti letech lze vymezit několik period (éra zhudebněné poezie, raná tvorba Ivana Huvara atd.), sám vnímám jako nejdůležitější mezník album Velký prachy z roku 2000. S ním totiž kapela, která v druhé polovině 90. let s ničím novým nepřicházela, chytila druhý dech. Od té doby se s Folk Teamem pravidelně potkávám například na letních hudebních festivalech a vystoupení koncerty pro mne vždy patří k nejlepším zážitkům.

Titul Jako živýí nabízí narozeninový koncert ve dvou formátech – na CD a DVD. Předpokládám, že většina posluchačů se bude častěji vracet k audio nosiči, ovšem je dobré se aspoň jednou podívat i na video. Ne proto, abychom viděli, jak se vlasatý Roman Venclovský při zpěvu usmívá, jak pečlivě artikuluje a jak v písni Nadčlověk tančí. Ne proto, aby si ženy, které rodily v brněnské Nemocnici milosrdných bratří, prohlédly pana primáře Huvara s elektrickou kytarou (i já říkávám své dceři: „To je pan doktor, který ti pomáhal na svět“). Hlavním aktérem videa je totiž kapelník a houslista Pavel Kopřiva. Jeho průvodní slovo, občas laskavě jízlivé, uvádí písně do kontextu, provází nás dějinami Folk Teamu a pomáhá nám třídit skladby nejen podle výše nastíněných kritérií. Upozorní na Mluvícího koně, jediný textařský příspěvek ženy Ivana Huvara, lékařky Marie Huvarové, který ovšem do poetiky Folk Teamu skvěle zapadá. A stejně tak zdůrazní to, co každý letitý fanoušek kapely ví, totiž že někdejší velký hit Káva a čaj se naopak zbytku repertoáru kapely vymyká. Zajímavá je i historie další netypické písně, úvodního rokenrolu Včera jsem se tě viděl poprvé, který Tomáš Úlehla do Folk Teamu přinesl ze své dřívější skupiny Hrobaři.

Celkem na CD zazní 23 písní, na DVD je jedna navíc (Kainarovo Odcházím z domova). Kapele se povedlo udělat rozumný kompromis mezi současným koncertním repertoárem (stojícím hodně na písních z poslední řadové desky Nebudu) a staršími hity. Nechybí například Ptačí song, za který skupina obdržela v polovině 80. let Autorskou Portu (druhá oceněná skladba, Člověk je jak den, se na výběr nedostala). Po delší době pánové oprášili Mluvícího koně, za kterého jsem rád. Ze starších rychlých písní se na výběr dostala Beze slov, kterou bych – stejně jako Kávu a čaj – oželel, naopak rád jsem si poslechl další starou – Za pět minut pět. Z alba Velký prachy pánové vybrali například Ještě jsme neumřeli, Putovní holku, Měsíční dítě a jako přídavek Opilého anděla. Nedostalo se naopak na můj zvlášť oblíbený Konec století, na poetické Bastily, ve kterých však melodik Venclovský trochu čerpal sám ze sebe, a ani na Huvarovu Julii, podle mne jednu z nejsilnějších písní Folk Teamu vůbec, pro narozeninovou veselici však ne příliš vhodnou. Ostatně tyto moje glosy – tedy co bych na výběru uvítal a co spíše ne – mají pouze ten smysl, aby ukázaly, že kapela se stěží někomu zavděčí na sto procent. Lepší je tedy zopakovat, že dramaturgie je dobře sestavená a reprezentativní. Chce-li si někdo v osmdesáti minutách udělat obrázek o tvorbě Folk Teamu od rané tvorby až po poslední hit Skála („Ivan napsal po několika desítkách let milostnou píseň“), je album Jako živýí dobrá volba. Letité klenoty, jako byly písně Evropa nebo Golem, si zájemce může dohledat na příslušných starých deskách.

I když je album oslavou historie kapely, je zároveň dokumentem o její současnosti. I nejstarší písně totiž otcové zakladatelé hrají s rytmickou sekcí, kterou tvoří bubeník Pavel Bříza, baskytarista Dalibor Dunovský a klávesista Roman Jež. Zde doporučuji nejen poslouchat a dívat se, ale také si přečíst v bookletu průvodní slovo Ivana Huvara – mimo jiné o tom, jak jej „přestal bavit ten typ folku, jak čtyři chlap sedí se španělkama na klíně a sdělují světu pravdy“. Španělky sice nezmizely úplně, ale doplnily je nástroje elektrické, s nimiž nakonec ještě víc vynikly i ty pravdy sdělované světu. Není možná náhoda, že špičkového kytaristu Miloše Makovského si Folk Team přizval do dvou výrazných nových protestsongů (Folkařovo blues II.Nebudu).

Folk Team není profesionální kapela v tom smyslu, že by se muzicírováním jednotliví členové naplno živili. Pochybuji, že by například Ivan Huvar svůj významný post vyměnil za nejisté řemeslo kytaristy. Výkony jednotlivých muzikantů však profesionální jsou a kapela v onen listopadový den podala v Brně na Musilce výborný výkon. Výkon samozřejmě adekvátní žánru – pokud občas ujede nějaký tón nebo některá ze slabik zanikne v ostatních zvucích, patří to k živému folkrocku nebo rokenrolu. A pánové skutečně hrají jako o život. Vlastně „jako živí“.

Folk Team: Jako živýi: FT Records 2015. 23, resp. 24 skladeb (CD/DVD). Stopáž: 79:31 (CD) & 105:50 (DVD)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více




U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více