Folk Team – Jako živýí na narozeninovém záznamu z Musilky

Folk Team – Jako živýí na narozeninovém záznamu z Musilky

Narozeninové turné přineslo minulý rok posluchačům průřez čtyřiceti lety tvorby brněnského Folk Teamu. Koncertní záznam na CD i na DVD zachytil jeho poslední koncert z loňského listopadu.

Repertoár Folk Teamu možná není tak rozsáhlý, členitý a variabilní (ve smyslu – na každém koncertě jiná verze písně) jako Dylanův, studijní obory mapující tvorbu brněnské kapely zatím nevznikly, nicméně po čtyřiceti letech trvání jsou písně Romana Venclovského, Ivana Huvara a dalších autorů hodny utřídění. Při poslechu alba Jako živýí, které přináší záznam posledního koncertu narozeninového turné z roku 2014, mě napadají minimálně tři kritéria, podle nichž lze hity i rarity Folk Teamu roztřídit – na písně zadumané a odlehčené (tedy podle hudby), na závažné a jednodušší (podle textu) a v neposlední řadě na starší a novější. I když totiž v oněch čtyřiceti letech lze vymezit několik period (éra zhudebněné poezie, raná tvorba Ivana Huvara atd.), sám vnímám jako nejdůležitější mezník album Velký prachy z roku 2000. S ním totiž kapela, která v druhé polovině 90. let s ničím novým nepřicházela, chytila druhý dech. Od té doby se s Folk Teamem pravidelně potkávám například na letních hudebních festivalech a vystoupení koncerty pro mne vždy patří k nejlepším zážitkům.

Titul Jako živýí nabízí narozeninový koncert ve dvou formátech – na CD a DVD. Předpokládám, že většina posluchačů se bude častěji vracet k audio nosiči, ovšem je dobré se aspoň jednou podívat i na video. Ne proto, abychom viděli, jak se vlasatý Roman Venclovský při zpěvu usmívá, jak pečlivě artikuluje a jak v písni Nadčlověk tančí. Ne proto, aby si ženy, které rodily v brněnské Nemocnici milosrdných bratří, prohlédly pana primáře Huvara s elektrickou kytarou (i já říkávám své dceři: „To je pan doktor, který ti pomáhal na svět“). Hlavním aktérem videa je totiž kapelník a houslista Pavel Kopřiva. Jeho průvodní slovo, občas laskavě jízlivé, uvádí písně do kontextu, provází nás dějinami Folk Teamu a pomáhá nám třídit skladby nejen podle výše nastíněných kritérií. Upozorní na Mluvícího koně, jediný textařský příspěvek ženy Ivana Huvara, lékařky Marie Huvarové, který ovšem do poetiky Folk Teamu skvěle zapadá. A stejně tak zdůrazní to, co každý letitý fanoušek kapely ví, totiž že někdejší velký hit Káva a čaj se naopak zbytku repertoáru kapely vymyká. Zajímavá je i historie další netypické písně, úvodního rokenrolu Včera jsem se tě viděl poprvé, který Tomáš Úlehla do Folk Teamu přinesl ze své dřívější skupiny Hrobaři.

Celkem na CD zazní 23 písní, na DVD je jedna navíc (Kainarovo Odcházím z domova). Kapele se povedlo udělat rozumný kompromis mezi současným koncertním repertoárem (stojícím hodně na písních z poslední řadové desky Nebudu) a staršími hity. Nechybí například Ptačí song, za který skupina obdržela v polovině 80. let Autorskou Portu (druhá oceněná skladba, Člověk je jak den, se na výběr nedostala). Po delší době pánové oprášili Mluvícího koně, za kterého jsem rád. Ze starších rychlých písní se na výběr dostala Beze slov, kterou bych – stejně jako Kávu a čaj – oželel, naopak rád jsem si poslechl další starou – Za pět minut pět. Z alba Velký prachy pánové vybrali například Ještě jsme neumřeli, Putovní holku, Měsíční dítě a jako přídavek Opilého anděla. Nedostalo se naopak na můj zvlášť oblíbený Konec století, na poetické Bastily, ve kterých však melodik Venclovský trochu čerpal sám ze sebe, a ani na Huvarovu Julii, podle mne jednu z nejsilnějších písní Folk Teamu vůbec, pro narozeninovou veselici však ne příliš vhodnou. Ostatně tyto moje glosy – tedy co bych na výběru uvítal a co spíše ne – mají pouze ten smysl, aby ukázaly, že kapela se stěží někomu zavděčí na sto procent. Lepší je tedy zopakovat, že dramaturgie je dobře sestavená a reprezentativní. Chce-li si někdo v osmdesáti minutách udělat obrázek o tvorbě Folk Teamu od rané tvorby až po poslední hit Skála („Ivan napsal po několika desítkách let milostnou píseň“), je album Jako živýí dobrá volba. Letité klenoty, jako byly písně Evropa nebo Golem, si zájemce může dohledat na příslušných starých deskách.

I když je album oslavou historie kapely, je zároveň dokumentem o její současnosti. I nejstarší písně totiž otcové zakladatelé hrají s rytmickou sekcí, kterou tvoří bubeník Pavel Bříza, baskytarista Dalibor Dunovský a klávesista Roman Jež. Zde doporučuji nejen poslouchat a dívat se, ale také si přečíst v bookletu průvodní slovo Ivana Huvara – mimo jiné o tom, jak jej „přestal bavit ten typ folku, jak čtyři chlap sedí se španělkama na klíně a sdělují světu pravdy“. Španělky sice nezmizely úplně, ale doplnily je nástroje elektrické, s nimiž nakonec ještě víc vynikly i ty pravdy sdělované světu. Není možná náhoda, že špičkového kytaristu Miloše Makovského si Folk Team přizval do dvou výrazných nových protestsongů (Folkařovo blues II.Nebudu).

Folk Team není profesionální kapela v tom smyslu, že by se muzicírováním jednotliví členové naplno živili. Pochybuji, že by například Ivan Huvar svůj významný post vyměnil za nejisté řemeslo kytaristy. Výkony jednotlivých muzikantů však profesionální jsou a kapela v onen listopadový den podala v Brně na Musilce výborný výkon. Výkon samozřejmě adekvátní žánru – pokud občas ujede nějaký tón nebo některá ze slabik zanikne v ostatních zvucích, patří to k živému folkrocku nebo rokenrolu. A pánové skutečně hrají jako o život. Vlastně „jako živí“.

Folk Team: Jako živýi: FT Records 2015. 23, resp. 24 skladeb (CD/DVD). Stopáž: 79:31 (CD) & 105:50 (DVD)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více




Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více