Folkové prázdniny: kouzla v zámeckém parku

Pod pojmem Folkové prázdniny se dnes skrývá směs world music, popmusic, jazzu, klasiky, šansonu i nezávislého rocku. Ale jde také ještě o něco jiného. Týden plný hudby všech možných žánrů (26. června – 2. srpna) spojovala nejen působivá atmosféra zámeckého parku v Náměšti nad Oslavou, ale také cosi, co člověku zřetelněji dochází až s odstupem, když rekapituluje své zážitky i reakce publika. To „cosi“ nemá přímou spojitost s konkrétním hudebním žánrem, neboť na „Folkovkách“ vystupovali například svébytní vokalisté z jižní Francie Lo Cor de la Plana, Bára Hrzánová a Condurango, klezmerské trio Kroke z Krakova, moravský Hradišťan, kanadská tradiční fidlerka a stepařka April Verch, slovenská šansoniérka Szidi Tobias, polotradiční ukrajinská kapela Veseli Vujky či poprocková hvězda Jana Kirschner. V pestrém – a zdánlivě nesourodém – výčtu bych mohl ještě pokračovat. Poskytnutí podrobnějšího přehledu však není mým cílem, spíše bych rád postihl hlubší esenci této neobyčejné akce. Je to snaha o vysokou autenticitu hudebního a v posledku lidského poselství. Snaha o ryzost sdělení, za nímž je cítit život, radost, smutek, opravdově žitá nejen hudební, ale i životní filosofie.

Folk není mrtev aneb radost z objevování

Tak jako folk ve svém nejširším významu (ne v tom českém, kdy splývá spíše s představou autorského písničkaření s kytarou) představuje nejasně ohraničené živoucí pole současné hudební tvořivosti vycházející jak z tradiční hudby, tak z momentálních tvůrčích impulsů „lidových“ (tedy akademicky neškolených) tvůrců, tak dramaturgie Folkových prázdnin zrcadlí tuto skutečnost jako málokterý z našich festivalů. Oproti jiným nesází z 90 procent na marketingovou jistotu (známá jména), ale spíše na s neobyčejnou poctivostí cizelovaný cit pro hudební (či vůbec umělecké) poselství a věrohodnost interpretů. A stejně se hodnotí i výsledek. Náměšťské publikum je totiž z velké části složeno z těch, kteří přicházejí objevovat a mají srdce doširoka otevřeno. To také znamená, že snadněji vycítí machu, kalkul, manipulativní exhibice či zcela obyčejnou vyprázdněnost, která se může skrývat i za dříve zvučným jménem. Ne každý koncert se musí vždy vydařit, ne každý interpret se v tomto svébytném prostředí jeví stejně, jako na propagačních videích či cédéčkách. To se stává i na Folkovkách. Ke cti festivalového dramaturga Michala Schmidta je nutno říct, že nenechává mnoho prostoru náhodám a snaží se pozvané kapely vidět živě ještě před tím, než jim pošle nabídku na účinkování. Mimochodem, jeho hlavní odměna za celoroční práci vypadá takto: Dostává proplacen pobyt na každoročním veletrhu word music Womex, který se koná každý rok v jiném evropském městě. Víceméně celé „Folkovky“ jsou totiž výsledkem dobrovolnické práce, pro niž vytváří administrativní a organizační zázemí Městské kulturní středisko v Náměšti nad Oslavou se svým skrovným, ale zato o to vstřícnějším osazenstvem. Minimální materiální ohodnocení dobrovolníků je daní za nekompromisní investici do programu, která plyne nejen z peněz sponzorů, ale též z grantů a dotací pracně dojednávaných se zahraničními kulturními institucemi a ambasádami. Málokterý z českých a moravských festivalů srovnatelného zaměření má tak vysoký podíl kvalitních zahraničních účinkujících. Folkové prázdniny je z toho hlediska nutno považovat za malý zázrak. Lidsky i z hlediska profese. Letošní Folkové prázdniny dva dramaturgické vrcholy, o nichž se chci zmínit podrobněji.

Cloud Cult: hudba životní alternativy

Prvním z nich bylo vystoupení americké skupiny Cloud Cult, jejíž ústřední postavou je zpěvák, multiinstrumentalista a písničkář Craig Minowa. Ten už v polovině 90. let začal tvořit hudbu, která byla současně odrazem jeho prohlubující se reflexe otázek spjatých se životním prostředím. Z jeho sólového projektu se posléze vyvinula skupina Cloud Cult, jejíž název odkazuje na dávná proroctví jisté skupiny severoamerických Indánů, která metaforicky upozorňovala na nebezpečí, jež vznikají z nerovnováhy mezi technickým pokrokem a lidskou sebereflexí. Minowa založil na své farmě, která se řídí ekologickými principy, vydavatelství Earthology Records (na níž vycházejí také alba Cloud Cult), poněvadž se nechtěl dostat do mechanismů standardního hudebního byznysu. Nebývale intenzívním tvůrčím impulsem se mu stala tragická událost v rodině, kdy jemu a jeho ženě, výtvarnici Connie, náhle ve spánku zemřel dvouletý syn. Z této osobní tragedie se doslova vypsal – během jednoho roku složil zhruba sto písní, které jednak reflektují smutné stránky života, ale současně jsou nabity touhou jít dál a najít své životní světlo. Ty se staly základem repertoáru Cloud Cult. Symbolická je jedna z nejznámějších – Step Forward.

Vystoupení Cloud Cult mají daleko do muzikantské exhibice, vše je podřízeno určité atmosféře. Jejich duch i energie připomíná nejpůsobivější éru kalifornských „květinových dětí“ přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale k prostým heslům „love and peace“ by člověk ještě mohl intuitivně připojit „hope, awareness“ (naděje, uvědomění) a náboj pozitivní energie. Úctyplný vztah k životnímu prostředí a vztah k rodině jsou jedněmi z určujících v životní filosofii Cloud Cult. Vystoupení skupiny dostalo od počátku svéráznou a inovativní dimenzi zapojením výtvarníků (Connie Minowa a Scott West), kteří během koncertu vytvářejí spontánně obrazy a ty jsou nakonec vydraženy pro různé účely. Cloud Cult se během minulých deseti let stali fenoménem, který získal ve Spojených státech značnou popularitu a renomé a vyprodává sály po celé zemi. Vydali doposud 10 alb a Jejich hudba je označována za nezávislý experimentální rock, i když dnešní sestava je víceméně akustická a zahrnuje nástroje jako housle, cello, trombón a lesní roh.

Záslužný a objevitelský počin Michala Schmidta, který zařídil první český koncert Cloud Cult, je pozoruhodný i tím, že to byl vůbec první evropský koncert skupiny. Dorazili na něj fanoušci skupiny až z Holandska a ze Švédska. Přidám perličku na závěr: Organizátoři měli jisté obavy, zda-li zdárně zajistí zázemí pro takto výrazně ekologicky orientované umělce. Budou to přísní vegani nebo budou mít jiné „ekopožadavky“? Nakonec přijeli neobyčejně milí lidé, kteří jedli, co se jim dalo, zajímali se o všechno, užívali si pro ně nezvyklého prostředí a vycházeli organizátorům ve všem vstříc. A pro publikum vytvořili v zámeckém parku uhrančivou atmosféru, tak jinou než většina ostatních účinkujících.

Tři hlasy – ojedinělé setkání tří kultur

Druhým vrcholem festivalu a současně i posledního festivalového dne v sobotu 2.srpna byl projekt houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské Tři hlasy. Jeho základem měla původně být svého druhu tvůrčí dílna tří vokalistek – Izraelky Michal Elia Kamal z istanbulské skupiny Lightin Babylon, Maďarky Irén Lovász, která vystoupila na festivalu se svým Groove and Voice Triem a Jitky samotné. Jitka Šuranská nakonec využila ještě několika dalších hudebníků ze skupiny Light in Babylon, z mezinárodní formace Shum Davar a mandolinistu Martina Krajíčka z vlastního tria. A právě tento muzikant spolu se slovenským houslistou Jurajem Stierankou a tureckým hráčem na santur (druh cimbálu) Metehanem Çifçi vytvořili zdatnou instrumentální protiváhu skvělým zpěvačkám. Napínavá a intenzívní příprava, která trvala pouhé dva dny a v níž se projevily naplno i různé emotivity a vlivy různých kultur, vyústila nakonec v plnohodnotný koncertní projekt. Ten střídal komornější polohy s písněmi jednotlivých zpěvaček s „velkokapelovými“ čísly, v nichž účinkovaly všechny tři. Zpívalo se česky, maďarsky, hebrejsky a turecky a tento jazykový Babylón vůbec nenarušil jednolité vyzařování. Hudba je univerzálnějším médiem než jednotlivé jazyky. Všechny peripetie náročné a stresující přípravy byly zapomenuty ve chvíli, kdy všichni aktéři stáli na pódiu a proudila mezi nimi a z nich radostná energie. Trefně tento princip vystihla Jitka Šuranská v rozhovoru pro Denik.cz.

Koncertní setkání Tři hlasy se stalo vrcholem festivalu, přestože v závěrečném dni mělo těžkou konkurenci – domácí zavedenou kapelu Traband a mezinárodně uznávané britské kvarteto Spiro. Stalo se vrcholem, protože spontánně a bez nadbytečných spekulací zosobnilo výsostnou schopnost hudby – schopnost spojovat. Zažil jsem takový a tak vydařený projekt na tuzemských festivalech poprvé a můžu dosvědčit, že by se neztratil ani na nejlepším festivalu svého žánru v Evropě, v Rudolstadtu. Zázračné je, že se zrodil na mnohonásobně menším festiválku, což svědčí o výjimečnosti poměrů v zákulisí Folkových prázdnin a doufejme, že tento příklad povzbudí i další.

A co říct závěrem? Příští rok se Folkové prázdniny konají už potřicáté! Jsem zvědav, jak se dál bude rozvíjet pozoruhodný příběh tohoto festivalu a jaká překvapení nám jubilejní ročník přinese.

Folkové prázdniny. 26. června – 2. srpna, Náměšť nad Oslavou.

Foto Jiří Polehla. Jiří Plocek se věnoval Folkovým prázdninám také v Kulturních novinách 4. srpna 2014.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jedním z důležitých výročí, které zohledňovala dramaturgie letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, bylo 160. výročí narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Bylo těch výročí vlastně více – ještě 90 let Českého rozhlasu Brno a Rok české hudby – a všechna spolu jaksi souvisela. Programová rada se jim tedy rozhodla věnovat jeden z pořadů. Postupně se ustavilo trio autorů – muzikoložka Jarmila Procházková, já sám a nakonec k nám přibyl režisér Břetislav Rychlíkvíce

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více


Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více