Folkové prázdniny: kouzla v zámeckém parku

Pod pojmem Folkové prázdniny se dnes skrývá směs world music, popmusic, jazzu, klasiky, šansonu i nezávislého rocku. Ale jde také ještě o něco jiného. Týden plný hudby všech možných žánrů (26. června – 2. srpna) spojovala nejen působivá atmosféra zámeckého parku v Náměšti nad Oslavou, ale také cosi, co člověku zřetelněji dochází až s odstupem, když rekapituluje své zážitky i reakce publika. To „cosi“ nemá přímou spojitost s konkrétním hudebním žánrem, neboť na „Folkovkách“ vystupovali například svébytní vokalisté z jižní Francie Lo Cor de la Plana, Bára Hrzánová a Condurango, klezmerské trio Kroke z Krakova, moravský Hradišťan, kanadská tradiční fidlerka a stepařka April Verch, slovenská šansoniérka Szidi Tobias, polotradiční ukrajinská kapela Veseli Vujky či poprocková hvězda Jana Kirschner. V pestrém – a zdánlivě nesourodém – výčtu bych mohl ještě pokračovat. Poskytnutí podrobnějšího přehledu však není mým cílem, spíše bych rád postihl hlubší esenci této neobyčejné akce. Je to snaha o vysokou autenticitu hudebního a v posledku lidského poselství. Snaha o ryzost sdělení, za nímž je cítit život, radost, smutek, opravdově žitá nejen hudební, ale i životní filosofie.

Folk není mrtev aneb radost z objevování

Tak jako folk ve svém nejširším významu (ne v tom českém, kdy splývá spíše s představou autorského písničkaření s kytarou) představuje nejasně ohraničené živoucí pole současné hudební tvořivosti vycházející jak z tradiční hudby, tak z momentálních tvůrčích impulsů „lidových“ (tedy akademicky neškolených) tvůrců, tak dramaturgie Folkových prázdnin zrcadlí tuto skutečnost jako málokterý z našich festivalů. Oproti jiným nesází z 90 procent na marketingovou jistotu (známá jména), ale spíše na s neobyčejnou poctivostí cizelovaný cit pro hudební (či vůbec umělecké) poselství a věrohodnost interpretů. A stejně se hodnotí i výsledek. Náměšťské publikum je totiž z velké části složeno z těch, kteří přicházejí objevovat a mají srdce doširoka otevřeno. To také znamená, že snadněji vycítí machu, kalkul, manipulativní exhibice či zcela obyčejnou vyprázdněnost, která se může skrývat i za dříve zvučným jménem. Ne každý koncert se musí vždy vydařit, ne každý interpret se v tomto svébytném prostředí jeví stejně, jako na propagačních videích či cédéčkách. To se stává i na Folkovkách. Ke cti festivalového dramaturga Michala Schmidta je nutno říct, že nenechává mnoho prostoru náhodám a snaží se pozvané kapely vidět živě ještě před tím, než jim pošle nabídku na účinkování. Mimochodem, jeho hlavní odměna za celoroční práci vypadá takto: Dostává proplacen pobyt na každoročním veletrhu word music Womex, který se koná každý rok v jiném evropském městě. Víceméně celé „Folkovky“ jsou totiž výsledkem dobrovolnické práce, pro niž vytváří administrativní a organizační zázemí Městské kulturní středisko v Náměšti nad Oslavou se svým skrovným, ale zato o to vstřícnějším osazenstvem. Minimální materiální ohodnocení dobrovolníků je daní za nekompromisní investici do programu, která plyne nejen z peněz sponzorů, ale též z grantů a dotací pracně dojednávaných se zahraničními kulturními institucemi a ambasádami. Málokterý z českých a moravských festivalů srovnatelného zaměření má tak vysoký podíl kvalitních zahraničních účinkujících. Folkové prázdniny je z toho hlediska nutno považovat za malý zázrak. Lidsky i z hlediska profese. Letošní Folkové prázdniny dva dramaturgické vrcholy, o nichž se chci zmínit podrobněji.

Cloud Cult: hudba životní alternativy

Prvním z nich bylo vystoupení americké skupiny Cloud Cult, jejíž ústřední postavou je zpěvák, multiinstrumentalista a písničkář Craig Minowa. Ten už v polovině 90. let začal tvořit hudbu, která byla současně odrazem jeho prohlubující se reflexe otázek spjatých se životním prostředím. Z jeho sólového projektu se posléze vyvinula skupina Cloud Cult, jejíž název odkazuje na dávná proroctví jisté skupiny severoamerických Indánů, která metaforicky upozorňovala na nebezpečí, jež vznikají z nerovnováhy mezi technickým pokrokem a lidskou sebereflexí. Minowa založil na své farmě, která se řídí ekologickými principy, vydavatelství Earthology Records (na níž vycházejí také alba Cloud Cult), poněvadž se nechtěl dostat do mechanismů standardního hudebního byznysu. Nebývale intenzívním tvůrčím impulsem se mu stala tragická událost v rodině, kdy jemu a jeho ženě, výtvarnici Connie, náhle ve spánku zemřel dvouletý syn. Z této osobní tragedie se doslova vypsal – během jednoho roku složil zhruba sto písní, které jednak reflektují smutné stránky života, ale současně jsou nabity touhou jít dál a najít své životní světlo. Ty se staly základem repertoáru Cloud Cult. Symbolická je jedna z nejznámějších – Step Forward.

Vystoupení Cloud Cult mají daleko do muzikantské exhibice, vše je podřízeno určité atmosféře. Jejich duch i energie připomíná nejpůsobivější éru kalifornských „květinových dětí“ přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale k prostým heslům „love and peace“ by člověk ještě mohl intuitivně připojit „hope, awareness“ (naděje, uvědomění) a náboj pozitivní energie. Úctyplný vztah k životnímu prostředí a vztah k rodině jsou jedněmi z určujících v životní filosofii Cloud Cult. Vystoupení skupiny dostalo od počátku svéráznou a inovativní dimenzi zapojením výtvarníků (Connie Minowa a Scott West), kteří během koncertu vytvářejí spontánně obrazy a ty jsou nakonec vydraženy pro různé účely. Cloud Cult se během minulých deseti let stali fenoménem, který získal ve Spojených státech značnou popularitu a renomé a vyprodává sály po celé zemi. Vydali doposud 10 alb a Jejich hudba je označována za nezávislý experimentální rock, i když dnešní sestava je víceméně akustická a zahrnuje nástroje jako housle, cello, trombón a lesní roh.

Záslužný a objevitelský počin Michala Schmidta, který zařídil první český koncert Cloud Cult, je pozoruhodný i tím, že to byl vůbec první evropský koncert skupiny. Dorazili na něj fanoušci skupiny až z Holandska a ze Švédska. Přidám perličku na závěr: Organizátoři měli jisté obavy, zda-li zdárně zajistí zázemí pro takto výrazně ekologicky orientované umělce. Budou to přísní vegani nebo budou mít jiné „ekopožadavky“? Nakonec přijeli neobyčejně milí lidé, kteří jedli, co se jim dalo, zajímali se o všechno, užívali si pro ně nezvyklého prostředí a vycházeli organizátorům ve všem vstříc. A pro publikum vytvořili v zámeckém parku uhrančivou atmosféru, tak jinou než většina ostatních účinkujících.

Tři hlasy – ojedinělé setkání tří kultur

Druhým vrcholem festivalu a současně i posledního festivalového dne v sobotu 2.srpna byl projekt houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské Tři hlasy. Jeho základem měla původně být svého druhu tvůrčí dílna tří vokalistek – Izraelky Michal Elia Kamal z istanbulské skupiny Lightin Babylon, Maďarky Irén Lovász, která vystoupila na festivalu se svým Groove and Voice Triem a Jitky samotné. Jitka Šuranská nakonec využila ještě několika dalších hudebníků ze skupiny Light in Babylon, z mezinárodní formace Shum Davar a mandolinistu Martina Krajíčka z vlastního tria. A právě tento muzikant spolu se slovenským houslistou Jurajem Stierankou a tureckým hráčem na santur (druh cimbálu) Metehanem Çifçi vytvořili zdatnou instrumentální protiváhu skvělým zpěvačkám. Napínavá a intenzívní příprava, která trvala pouhé dva dny a v níž se projevily naplno i různé emotivity a vlivy různých kultur, vyústila nakonec v plnohodnotný koncertní projekt. Ten střídal komornější polohy s písněmi jednotlivých zpěvaček s „velkokapelovými“ čísly, v nichž účinkovaly všechny tři. Zpívalo se česky, maďarsky, hebrejsky a turecky a tento jazykový Babylón vůbec nenarušil jednolité vyzařování. Hudba je univerzálnějším médiem než jednotlivé jazyky. Všechny peripetie náročné a stresující přípravy byly zapomenuty ve chvíli, kdy všichni aktéři stáli na pódiu a proudila mezi nimi a z nich radostná energie. Trefně tento princip vystihla Jitka Šuranská v rozhovoru pro Denik.cz.

Koncertní setkání Tři hlasy se stalo vrcholem festivalu, přestože v závěrečném dni mělo těžkou konkurenci – domácí zavedenou kapelu Traband a mezinárodně uznávané britské kvarteto Spiro. Stalo se vrcholem, protože spontánně a bez nadbytečných spekulací zosobnilo výsostnou schopnost hudby – schopnost spojovat. Zažil jsem takový a tak vydařený projekt na tuzemských festivalech poprvé a můžu dosvědčit, že by se neztratil ani na nejlepším festivalu svého žánru v Evropě, v Rudolstadtu. Zázračné je, že se zrodil na mnohonásobně menším festiválku, což svědčí o výjimečnosti poměrů v zákulisí Folkových prázdnin a doufejme, že tento příklad povzbudí i další.

A co říct závěrem? Příští rok se Folkové prázdniny konají už potřicáté! Jsem zvědav, jak se dál bude rozvíjet pozoruhodný příběh tohoto festivalu a jaká překvapení nám jubilejní ročník přinese.

Folkové prázdniny. 26. června – 2. srpna, Náměšť nad Oslavou.

Foto Jiří Polehla. Jiří Plocek se věnoval Folkovým prázdninám také v Kulturních novinách 4. srpna 2014.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jedním z důležitých výročí, které zohledňovala dramaturgie letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, bylo 160. výročí narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Bylo těch výročí vlastně více – ještě 90 let Českého rozhlasu Brno a Rok české hudby – a všechna spolu jaksi souvisela. Programová rada se jim tedy rozhodla věnovat jeden z pořadů. Postupně se ustavilo trio autorů – muzikoložka Jarmila Procházková, já sám a nakonec k nám přibyl režisér Břetislav Rychlíkvíce

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více