Folkové prázdniny. Skoro bez folku, ale s odvahou

Festival v Náměšti nad Oslavou oslavil 30 let existence. Kdo přijel poprvé, asi by se názvu Folkové prázdniny podivil a možná by i váhal nad „odvahou“, kterou si vzal letošní ročník jako zastřešující téma. Zatímco název festivalu už skoro ničím jiným než tradicí vysvětlit nelze, odvážné počiny se z jeho průběhu přece jen vylouply, i když to tak zezačátku nevypadalo.

Folkové prázdniny jsou dnes festival, který značnou částí svého programu směřuje k world music, částečně také k folkloru, ale především se žánrově nevymezuje. Dramaturg Michal Schmidt kombinuje kapely způsobem, který se vzpírá racionální analýze. Pokud nad vypsanou sérií účinkujících na hlavním pódiu předem trošku zakroutíte hlavou, budete na místě překvapení, jak vyrovnané celky jednotlivé večery tvoří a jak harmonicky nakonec celý festivalový týden působí. Svůj podíl na tom má i prostředí náměšťského zámku, v jehož parku se větší část programu odehrává. Není to ale jen atmosféra místa, která umocňuje vlastní hudební zážitky, už jeho citlivost, rozměry a kapacita mají na dramaturgii bezpochyby vliv.

Zámecký park je choulostivé místo a sotva se dá předpokládat, že by ho kastelán rád viděl zdupaný tisíci návštěvníků. Zaměření na antihvězdy jistě není pouze výsledkem strachu z poničeného trávníku a vychází především z přesvědčení pořadatelů, ale praktická nutnost se tu s vnitřní potřebou perfektně stýká. Nakonec se tu vedle sebe dobře snesou Gjermund Larsen, Marián Varga, Valkyrien Allstars, Zrní nebo Szidi Tobias. Každý večer vytváří tematický blok, který doplňují menší koncerty a malá divadla na vedlejších pódiích. Jednotlivá vystoupení se nepřekrývají, nepouští se mezi nimi reprodukovaná hudba, návštěvníci se sem sjíždějí spíš jako velká rodina. Mnozí jsou zde po desáté, najdou se i pamětníci prvního ročníku. Kromě očividné lásky k festivalu se tak můžete setkat také s historkami o jeho proměnách od dob, kdy byl skutečně věnován českému folku. Při postupné změně hudební orientace se třeba stalo, že víceméně trampské publikum hromadně odcházelo z vystoupení Oldřicha Janoty.

Současné publikum už tolik neodchází a je ochotné tolerantně přijmout ledacos. Přesto dostalo dost silný a dráždivý impuls v podobě projektu Tři niněry, kterému už jsme se věnovali samostatně➚. Bezprostředně po poprockovém ataku nadšeně přijaté skupiny Zrní to byl náročný nápor na pomezí elektroakustické hudby. Publikum ho z větší části pozorně vydrželo, což pokládám za úspěch. Projekty jsou vůbec tím, co by mělo Folkové prázdniny do budoucnosti charakterizovat. První se pod názvem Tři hlasy uskutečnil minulý rok, letos je následovaly niněry a navíc se přidal ještě hledačský pokus Z kořenů k world music.

Beskydy vlevo, Kudlovice vpravo, world music uprostřed

Iniciátorka „projektového myšlení“ Jitka Šuranská vedla loňské Tři hlasy a společně s Michalem Schmidtem našla i kurátora niněristů Germána Díaze. Navíc bylo její současné trio východiskem hledání kořenů naší vlastní world music. Myslím tím world music vycházející z domácích kořenů, ne desátý odvar z balkánských dechovek nebo hraní si na africké šamany. Autorem asi hodinové koláže byl Marian Friedl, hráč na kontrabas, cimbál a beskydské píšťaly, navíc etnomuzikolog. Byl spojnicí mezi beskydskou kapelou RukyNaDudy, East Jazz Company a triem Jitky Šuranské. Ta zase sáhla k vlastním kořenům a přivedla do Náměště folklorní Ženský sbor z Kudlovic. Všichni společně nacvičili během dvou dnů pořad, jehož výsledkem byla moravská suita ze zdrojů od Dolňácka po Frenštát kombinovanými s úryvky archivních nahrávek a vlastními písněmi.

Byl to důležitý pokus, v němž si všichni zúčastnění ověřili svoje možnosti a schopnosti podle míry, s jakou v něm byli autorsky a organizačně namočení. Stereo beskydské skupinky a kudlovického sboru po stranách pódia fungovalo bezvadně, přehazovalo si témata a dobře si rozumělo. Výbornou práci odvedla rytmika a Martin Krajíček s mandolínou – její proplétání s Friedlovým cimbálem zní skvěle. Z lidového materiálu poněkud nesourodě trčely autorské věci. Jakkoliv v rámci suity mohly až rušit, rád bych je slyšel samostatně, a pokud mají stát u začátku vlastní tvorby pro trio, tak jen houšť. Neoddiskutovatelné výsledky nevzniknou z nečinného čekání na dokonalost. Poněkud bloudivý a bezradný mi přišel saxofon Radima Hanouska – jako by se schopný hráč ve folklorních idiomech nějak ztrácel. Když koncert skončil, beskydští muzikanti šli průvodem přes park společně s kudlovickými ženami, hráli společně pořád dál a potom ještě chvíli koncertovali u stánků s buřty. Nemuseli si nic velkého říkat ani vysvětlovat, všechno šlo jako samo od sebe. Takže kořeny tu bezesporu jsou, teď z nich ještě dostat něco opravdu osobitého a svébytného. Pořad Z kořenů k world music i přes svůj vědecky strohý název živě ukázal, že by to mělo jít.

Vystoupení příležitostného folklorního „bigbandu“ bylo přinejmenším projevem hudebních schopností všech zúčastněných a také kusu odvahy nejen ze strany účinkujících, ale i Michala Schmidta. Ten je pustil na hlavní pódium, aniž mohl tušit, jak celá věc dopadne. Čtvrtečním niněristům i sobotnímu moravskému folkloru s world music předcházelo ve středu vystoupení další příležitostné sestavy. Sešla se při něm Iva Bittová se svým současným spoluhráčem Hamidem Drakem a ansámblem Clarinet Factory. Souhra čtyř klarinetů je v podstatě dokonalá, Iva Bittová je právem osvědčená značka, její spolupráce s bubeníkem navíc nostalgicky připomene dávné duo s Pavlem Fajtem. Hamid Drake je ale při vší pestrosti mnohem přímočařejší hráč a Iva Bittová se už také posunula jinam, z hudebního hlediska nejde o žádnou kopii. Výrazné individuality se ale dostatečně nepropojily a očekávané znásobení účinku se – alespoň u mě – nedostavilo. Krásná kolektivní improvizace, s níž se Iva Bittová přidávala ke Clarinet Factory na pódiu, zůstala spíš ojedinělým zjevením. Zdálo se mi, že se hudebníci drží spíš zpátky a hledí neudělat nějakou chybu, než aby využili příležitosti k překročení vlastního stínu před vstřícně naladěným publikem. Sólo perkuse – zpěv Hamida Drakea a jeho společné hraní s Ivou Bittovou působily silně, Clarinet Factory hráli se svým perfekcionismem, ale opravdového propojení mezi všemi v tom bylo ve výsledku málo.

Meditace ze severu

Jedním z vrcholů festivalu bylo vystoupení Gjermund Larsen Tria z Norska (titulní foto). Obsazení housle, kontrabas a klavír nebo harmonium lehce evokovalo jazzový ansámbl, inspirace byly spíš lidové, vystoupení si ale svými interpretačními parametry sahalo na klasický koncert: docela rád bych Larsenovo trio slyšel v komorním sále bez ozvučení. Gjermund Larsen hrál před dvěma lety➚ na Moravském podzimu s orchestrem Trondheimských sólistů, pro který napsal Osa-suite – energickou a také nepříliš inspirativní skladbu z norských folklorních motivů. O to víc mě zaujal a nakonec až pohltil meditativní a detailně propracovaný projev jeho tria, vyzařující oduševnělé vnitřní světlo. Vzpomínka na letošní Concentus Moraviae v zámecké knihovně, kde něco podobného předvedli Lisa Rydberg a Gunnar Idenstam se také vloudila.

Další norská kapela Valkyrien Allstars navzdory valkýrám v názvu nehřmotí do války, ale stejně jako Gjermund Larsen Trio má ve zvuku cosi éterického a pohlcujícího. Její hudební model je proti Larsenovi přehlednější a brzy i snadněji předem odhadnutelný. Stejně si ale troufám tvrdit, že srovnatelnou folkovou partu u nás nemáme. Valkyrien Allstars mají v obsazení nejen tradiční hardangerské housle, ale také nejkrkolomnější vypravěčku obsahů písní. Norštině tu sice málokdo rozumí, ale po anglickém vysvětlování Tuvy Syvertsen vypadala textová sdělení pořád stejně zapeklitě. Její zpěv to ale hodně vynahrazoval.

Rekapitulace směrem k začátku

Folkové prázdniny mají poklidnou atmosféru a také se pomalu rozjíždějí. Nedělní rodinné odpoledne s dílnami pro děti poněkud oddělilo vystoupení rakouské dechovky Federspiel, která festival v sobotu zahájila. Perfektně ladící a brilantně znějící žestě doplněné o es klarinet, mezi hráči tři solidní zpěváci a jódleři. Jódlerské i instrumentální výkony byly suverénní a zároveň klasicky uměřené: jako by se do vojenské či lidové kapely zamíchal kus vídeňského klasicismu a usedlosti. Pod kompaktním projevem se víceméně ztratila i hudební všehochuť, kterou hráli.

V neděli u mě zabodovalo Sarah Savoy’s Cajun Trio – zpěvačka a harmonikářka z jižní Louisiany s sebou přivezla kus autentické domácí hudby i kuchyně. Jejímu setu na hlavním pódiu předcházelo dlouhé vaření typického cajunského jídla jambalaya s odpočinkovým hudebním doprovodem tria. Došlo samozřejmě i na stejnojmenný hit Hanka Williamse a venkovní improvizovaná kuchyně s unyle preludujícími muzikanty v sobě měla cosi z atmosféry filmu Bratříčku, kde jsi. Při opravdovém vystoupení ale z hudebníků všechna unylost spadla a předvedli se v hodně dobrém světle. Jen pro představu: cajunská hudba je v zásadě country s harmonikou, houslemi a texty částečně ve francouzštině. Hudební program doplňovaly od pondělí do pátku půlhodinové přednášky a dvoudenní kolokvium.

Je samozřejmě nemožné, aby se člověku z týdenního programu líbilo úplně všechno. Některé věci trošku odzívá, občas i něco vynechá. Pro mě byl téměř mrtvý písničkářský pátek, i přes hvězdnou a téměř s nábožnou úctou přijatou účast Glena Hansarda – to je ale čistě věc osobních preferencí. Festivalu slouží ke cti, že ani jedno číslo programu nebyla prázdná výplň. Snaha zaplnit týden v zámeckém parku kvalitní hudbou nezůstává jen u snahy, ale nese solidní a trvanlivé výsledky. Pokud k tomu dramaturgie navíc vydrží u nastoupené nejednoduché cesty specifických projektů, mohl by se z Folkových prázdnin kromě místa „rodinného“ setkávání stát i důležitý a vlivný tvůrčí prostor.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Simona Vráblíková

    4. srpen 2015, 10:32
    Z letošních Folkovek jsem směla absolvovat pondělní až páteční program. A asi jsem byla na jiném festivalu, nebo co!? Jen nejkontrastnější zážitek. Při koncertu Ivy Bittové, Hamida Drakea a Clarinet Factory jsem sice seděla z boku pódia, ale zato tak blízko, že jsem měla muzikanty i dámu takřka nadosah. Jestli mezi nimi VIDITELNÉ nejiskřilo, tak k tomu opravdu nechybělo mnoho. Pro mě to byl tak silný zážitek, že jsem následující program na Oranžové scéně dobrovolně vynechala a dala si půlhodinovou procházku z kopce a zpět, abych tu improvizační nádheru v sobě NEZABILA. A ranní "workshop" Hamida Drakea v kapli sv. Anny - to byl z 1/3 soukromý koncert, z 1/3 průlet východní filozofií štrejchlý léčivou hudební meditací a z 1/3 společné řádění. Kdo tam byl, ten nikdy nezapomene! A Hamid sám veřejně projevil přání být pozván do Náměště ZASE a na dobu delší než 1 den, aby si to S NÁMI taky pořádně UŽIL.

Dále si přečtěte

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.  více

Pod pojmem Folkové prázdniny se dnes skrývá směs world music, popmusic, jazzu, klasiky, šansonu i nezávislého rocku. Ale jde také ještě o něco jiného. Je to snaha o vysokou autenticitu hudebního a v posledku lidského poselství. Snaha o ryzost sdělení, za nímž je cítit život, radost, smutek, opravdově žitá nejen hudební, ale i životní filosofie.  více




První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Nejčtenější

Kritika

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více