Folkové prázdniny. Skoro bez folku, ale s odvahou

Festival v Náměšti nad Oslavou oslavil 30 let existence. Kdo přijel poprvé, asi by se názvu Folkové prázdniny podivil a možná by i váhal nad „odvahou“, kterou si vzal letošní ročník jako zastřešující téma. Zatímco název festivalu už skoro ničím jiným než tradicí vysvětlit nelze, odvážné počiny se z jeho průběhu přece jen vylouply, i když to tak zezačátku nevypadalo.

Folkové prázdniny jsou dnes festival, který značnou částí svého programu směřuje k world music, částečně také k folkloru, ale především se žánrově nevymezuje. Dramaturg Michal Schmidt kombinuje kapely způsobem, který se vzpírá racionální analýze. Pokud nad vypsanou sérií účinkujících na hlavním pódiu předem trošku zakroutíte hlavou, budete na místě překvapení, jak vyrovnané celky jednotlivé večery tvoří a jak harmonicky nakonec celý festivalový týden působí. Svůj podíl na tom má i prostředí náměšťského zámku, v jehož parku se větší část programu odehrává. Není to ale jen atmosféra místa, která umocňuje vlastní hudební zážitky, už jeho citlivost, rozměry a kapacita mají na dramaturgii bezpochyby vliv.

Zámecký park je choulostivé místo a sotva se dá předpokládat, že by ho kastelán rád viděl zdupaný tisíci návštěvníků. Zaměření na antihvězdy jistě není pouze výsledkem strachu z poničeného trávníku a vychází především z přesvědčení pořadatelů, ale praktická nutnost se tu s vnitřní potřebou perfektně stýká. Nakonec se tu vedle sebe dobře snesou Gjermund Larsen, Marián Varga, Valkyrien Allstars, Zrní nebo Szidi Tobias. Každý večer vytváří tematický blok, který doplňují menší koncerty a malá divadla na vedlejších pódiích. Jednotlivá vystoupení se nepřekrývají, nepouští se mezi nimi reprodukovaná hudba, návštěvníci se sem sjíždějí spíš jako velká rodina. Mnozí jsou zde po desáté, najdou se i pamětníci prvního ročníku. Kromě očividné lásky k festivalu se tak můžete setkat také s historkami o jeho proměnách od dob, kdy byl skutečně věnován českému folku. Při postupné změně hudební orientace se třeba stalo, že víceméně trampské publikum hromadně odcházelo z vystoupení Oldřicha Janoty.

Současné publikum už tolik neodchází a je ochotné tolerantně přijmout ledacos. Přesto dostalo dost silný a dráždivý impuls v podobě projektu Tři niněry, kterému už jsme se věnovali samostatně➚. Bezprostředně po poprockovém ataku nadšeně přijaté skupiny Zrní to byl náročný nápor na pomezí elektroakustické hudby. Publikum ho z větší části pozorně vydrželo, což pokládám za úspěch. Projekty jsou vůbec tím, co by mělo Folkové prázdniny do budoucnosti charakterizovat. První se pod názvem Tři hlasy uskutečnil minulý rok, letos je následovaly niněry a navíc se přidal ještě hledačský pokus Z kořenů k world music.

Beskydy vlevo, Kudlovice vpravo, world music uprostřed

Iniciátorka „projektového myšlení“ Jitka Šuranská vedla loňské Tři hlasy a společně s Michalem Schmidtem našla i kurátora niněristů Germána Díaze. Navíc bylo její současné trio východiskem hledání kořenů naší vlastní world music. Myslím tím world music vycházející z domácích kořenů, ne desátý odvar z balkánských dechovek nebo hraní si na africké šamany. Autorem asi hodinové koláže byl Marian Friedl, hráč na kontrabas, cimbál a beskydské píšťaly, navíc etnomuzikolog. Byl spojnicí mezi beskydskou kapelou RukyNaDudy, East Jazz Company a triem Jitky Šuranské. Ta zase sáhla k vlastním kořenům a přivedla do Náměště folklorní Ženský sbor z Kudlovic. Všichni společně nacvičili během dvou dnů pořad, jehož výsledkem byla moravská suita ze zdrojů od Dolňácka po Frenštát kombinovanými s úryvky archivních nahrávek a vlastními písněmi.

Byl to důležitý pokus, v němž si všichni zúčastnění ověřili svoje možnosti a schopnosti podle míry, s jakou v něm byli autorsky a organizačně namočení. Stereo beskydské skupinky a kudlovického sboru po stranách pódia fungovalo bezvadně, přehazovalo si témata a dobře si rozumělo. Výbornou práci odvedla rytmika a Martin Krajíček s mandolínou – její proplétání s Friedlovým cimbálem zní skvěle. Z lidového materiálu poněkud nesourodě trčely autorské věci. Jakkoliv v rámci suity mohly až rušit, rád bych je slyšel samostatně, a pokud mají stát u začátku vlastní tvorby pro trio, tak jen houšť. Neoddiskutovatelné výsledky nevzniknou z nečinného čekání na dokonalost. Poněkud bloudivý a bezradný mi přišel saxofon Radima Hanouska – jako by se schopný hráč ve folklorních idiomech nějak ztrácel. Když koncert skončil, beskydští muzikanti šli průvodem přes park společně s kudlovickými ženami, hráli společně pořád dál a potom ještě chvíli koncertovali u stánků s buřty. Nemuseli si nic velkého říkat ani vysvětlovat, všechno šlo jako samo od sebe. Takže kořeny tu bezesporu jsou, teď z nich ještě dostat něco opravdu osobitého a svébytného. Pořad Z kořenů k world music i přes svůj vědecky strohý název živě ukázal, že by to mělo jít.

Vystoupení příležitostného folklorního „bigbandu“ bylo přinejmenším projevem hudebních schopností všech zúčastněných a také kusu odvahy nejen ze strany účinkujících, ale i Michala Schmidta. Ten je pustil na hlavní pódium, aniž mohl tušit, jak celá věc dopadne. Čtvrtečním niněristům i sobotnímu moravskému folkloru s world music předcházelo ve středu vystoupení další příležitostné sestavy. Sešla se při něm Iva Bittová se svým současným spoluhráčem Hamidem Drakem a ansámblem Clarinet Factory. Souhra čtyř klarinetů je v podstatě dokonalá, Iva Bittová je právem osvědčená značka, její spolupráce s bubeníkem navíc nostalgicky připomene dávné duo s Pavlem Fajtem. Hamid Drake je ale při vší pestrosti mnohem přímočařejší hráč a Iva Bittová se už také posunula jinam, z hudebního hlediska nejde o žádnou kopii. Výrazné individuality se ale dostatečně nepropojily a očekávané znásobení účinku se – alespoň u mě – nedostavilo. Krásná kolektivní improvizace, s níž se Iva Bittová přidávala ke Clarinet Factory na pódiu, zůstala spíš ojedinělým zjevením. Zdálo se mi, že se hudebníci drží spíš zpátky a hledí neudělat nějakou chybu, než aby využili příležitosti k překročení vlastního stínu před vstřícně naladěným publikem. Sólo perkuse – zpěv Hamida Drakea a jeho společné hraní s Ivou Bittovou působily silně, Clarinet Factory hráli se svým perfekcionismem, ale opravdového propojení mezi všemi v tom bylo ve výsledku málo.

Meditace ze severu

Jedním z vrcholů festivalu bylo vystoupení Gjermund Larsen Tria z Norska (titulní foto). Obsazení housle, kontrabas a klavír nebo harmonium lehce evokovalo jazzový ansámbl, inspirace byly spíš lidové, vystoupení si ale svými interpretačními parametry sahalo na klasický koncert: docela rád bych Larsenovo trio slyšel v komorním sále bez ozvučení. Gjermund Larsen hrál před dvěma lety➚ na Moravském podzimu s orchestrem Trondheimských sólistů, pro který napsal Osa-suite – energickou a také nepříliš inspirativní skladbu z norských folklorních motivů. O to víc mě zaujal a nakonec až pohltil meditativní a detailně propracovaný projev jeho tria, vyzařující oduševnělé vnitřní světlo. Vzpomínka na letošní Concentus Moraviae v zámecké knihovně, kde něco podobného předvedli Lisa Rydberg a Gunnar Idenstam se také vloudila.

Další norská kapela Valkyrien Allstars navzdory valkýrám v názvu nehřmotí do války, ale stejně jako Gjermund Larsen Trio má ve zvuku cosi éterického a pohlcujícího. Její hudební model je proti Larsenovi přehlednější a brzy i snadněji předem odhadnutelný. Stejně si ale troufám tvrdit, že srovnatelnou folkovou partu u nás nemáme. Valkyrien Allstars mají v obsazení nejen tradiční hardangerské housle, ale také nejkrkolomnější vypravěčku obsahů písní. Norštině tu sice málokdo rozumí, ale po anglickém vysvětlování Tuvy Syvertsen vypadala textová sdělení pořád stejně zapeklitě. Její zpěv to ale hodně vynahrazoval.

Rekapitulace směrem k začátku

Folkové prázdniny mají poklidnou atmosféru a také se pomalu rozjíždějí. Nedělní rodinné odpoledne s dílnami pro děti poněkud oddělilo vystoupení rakouské dechovky Federspiel, která festival v sobotu zahájila. Perfektně ladící a brilantně znějící žestě doplněné o es klarinet, mezi hráči tři solidní zpěváci a jódleři. Jódlerské i instrumentální výkony byly suverénní a zároveň klasicky uměřené: jako by se do vojenské či lidové kapely zamíchal kus vídeňského klasicismu a usedlosti. Pod kompaktním projevem se víceméně ztratila i hudební všehochuť, kterou hráli.

V neděli u mě zabodovalo Sarah Savoy’s Cajun Trio – zpěvačka a harmonikářka z jižní Louisiany s sebou přivezla kus autentické domácí hudby i kuchyně. Jejímu setu na hlavním pódiu předcházelo dlouhé vaření typického cajunského jídla jambalaya s odpočinkovým hudebním doprovodem tria. Došlo samozřejmě i na stejnojmenný hit Hanka Williamse a venkovní improvizovaná kuchyně s unyle preludujícími muzikanty v sobě měla cosi z atmosféry filmu Bratříčku, kde jsi. Při opravdovém vystoupení ale z hudebníků všechna unylost spadla a předvedli se v hodně dobrém světle. Jen pro představu: cajunská hudba je v zásadě country s harmonikou, houslemi a texty částečně ve francouzštině. Hudební program doplňovaly od pondělí do pátku půlhodinové přednášky a dvoudenní kolokvium.

Je samozřejmě nemožné, aby se člověku z týdenního programu líbilo úplně všechno. Některé věci trošku odzívá, občas i něco vynechá. Pro mě byl téměř mrtvý písničkářský pátek, i přes hvězdnou a téměř s nábožnou úctou přijatou účast Glena Hansarda – to je ale čistě věc osobních preferencí. Festivalu slouží ke cti, že ani jedno číslo programu nebyla prázdná výplň. Snaha zaplnit týden v zámeckém parku kvalitní hudbou nezůstává jen u snahy, ale nese solidní a trvanlivé výsledky. Pokud k tomu dramaturgie navíc vydrží u nastoupené nejednoduché cesty specifických projektů, mohl by se z Folkových prázdnin kromě místa „rodinného“ setkávání stát i důležitý a vlivný tvůrčí prostor.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Simona Vráblíková

    4. srpen 2015, 10:32
    Z letošních Folkovek jsem směla absolvovat pondělní až páteční program. A asi jsem byla na jiném festivalu, nebo co!? Jen nejkontrastnější zážitek. Při koncertu Ivy Bittové, Hamida Drakea a Clarinet Factory jsem sice seděla z boku pódia, ale zato tak blízko, že jsem měla muzikanty i dámu takřka nadosah. Jestli mezi nimi VIDITELNÉ nejiskřilo, tak k tomu opravdu nechybělo mnoho. Pro mě to byl tak silný zážitek, že jsem následující program na Oranžové scéně dobrovolně vynechala a dala si půlhodinovou procházku z kopce a zpět, abych tu improvizační nádheru v sobě NEZABILA. A ranní "workshop" Hamida Drakea v kapli sv. Anny - to byl z 1/3 soukromý koncert, z 1/3 průlet východní filozofií štrejchlý léčivou hudební meditací a z 1/3 společné řádění. Kdo tam byl, ten nikdy nezapomene! A Hamid sám veřejně projevil přání být pozván do Náměště ZASE a na dobu delší než 1 den, aby si to S NÁMI taky pořádně UŽIL.

Dále si přečtěte

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.  více

Pod pojmem Folkové prázdniny se dnes skrývá směs world music, popmusic, jazzu, klasiky, šansonu i nezávislého rocku. Ale jde také ještě o něco jiného. Je to snaha o vysokou autenticitu hudebního a v posledku lidského poselství. Snaha o ryzost sdělení, za nímž je cítit život, radost, smutek, opravdově žitá nejen hudební, ale i životní filosofie.  více




Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více