Francouzské výlety Magdaleny Kožené

8. květen 2013, 10:39

Francouzské výlety Magdaleny Kožené

Magdalena Kožená se několik dní po vystoupení s Berlínskými filharmoniky vrátila do Španělského sálu s komorním recitálem. Především první polovina koncertu věnovaná výhradně písňové tvorbě Maurice Ravela byla v podstatě dokonalá. Druhá trochu zaskřípala dramaturgicky, ale k tomu se dostanu.

Akustika místa je pro písně a sólové kantáty s doprovodem klavíru vstřícná, ne-li vhodná (naopak orchestrální koncerty by se ve Španělském sále snad vůbec pořádat neměly). Dozvuk lehce rozmlžuje zpěv i klavír, ale ne až k nesrozumitelnosti. Spíš jim dodává vzdušnost a měkkost, která se především k Ravelovi hodila se vším všudy. Nejde samozřejmě zdaleka jen o akustické vlastnosti prostředí, hlavní je, že Magdalena Kožená je ve francouzském repertoáru jako doma a možná patří k tomu vůbec nejlepšímu, co v jejím podání můžeme slýchat.

Maurice Ravel ve svých písních vytváří hudební paralely k náladám textů, což se s interpretačním přístupem Magdaleny Kožené pozoruhodně stýká. Pěvkyně z textů vychází, je jí skvěle rozumět, a pokládá je do hudebního proudu. Vytváří z písní malé dramatické útvary, které srozumitelně promlouvají i k těm, kdo nerozumějí francouzsky (přesto ale oceňuji překlady textů v programu).

Histoires naturelles je cyklus pěti písní věnovaný zvířatům a lidským zvykům i vlastnostem, které jim přisuzujeme. Texty Julese Renarda jsou uštěpačné, ironické, se smyslem pro kontrast, dívají se nejen do přírody, ale i na vesnický dvorek. Máme před sebou krásu Ledňáčka, přičinlivost Cvrčka, ale také Labuť, která žere to samé co husa. Drůbež je znuděná stálou přítomností krásy Páva a neustále popuzovaná otravnou Perličkou. Magdalena Kožená je ztvárnila jako pět pěvecko-hereckých etud na kontrastní nálady. Vynikající byl i klavírní doprovod Malcolma Martineau. Dvě hebrejské melodie přinášejí kombinaci chvalozpěvu Kadiš a marného tázání po smyslu světa Věčné tajemství. Magdalena Kožená je zazpívala prakticky bez pauzy a vytvořila z nich oslavu Všemohoucího s ironickou kódou. Jen odpověď na marné otázky nezněla 42, ale tralala. Působivý byl začátek Kadiše, kdy se k sólovému zpěvu přidával jen zvolna houstnoucí klavírní doprovod.

První část koncertu završil Ravelův cyklus Malgašské písně, ke klavíru se připojil ještě flétnista Kaspar Zehnder a violoncellista Tomáš Jamník. Trošku jsem litoval, že se nepovedlo provést všechny tři písně vcelku bez potlesku, který se vloudil mezi druhou a třetí. Střídání nálad od roztoužené Nahandove přes vzrušeně varující Střezte se bílých až po klidnou Je sladké tvoří krásný trojdílný celek. Bezvadně zněl dvojhlas violoncellových flažoletů a zpěvu, písně z Madagaskaru byly prostě úchvatné.

Druhá část večera začala sólovou kantátou Josepha Haydna Ariadna na Naxu. Ta mě vytrhla do úplně jiného světa a když mám být upřímný, nadšený jsem z toho nebyl. Magdalena Kožená tyto věci zpívat umí, o tom není potřeba diskutovat, jen ta skladba patřila na dramaturgicky jinak postavený koncert (a možná by se k ní víc hodil i kladívkový klavír). Krásný závěr vytvořily Vesnické scény – pět slovenských písní v úpravách Bély Bartóka. Texty směřující až ke karikatuře spolu s bohatým klavírním partem vytvořily výrazový oblouk s úvodními Ravelovými Historkami.

Jako přídavek zazněla jedna milostná píseň Antonína Dvořáka, dále MuzikantiLoučení Leoše Janáčka (jenž by se k Bartókovi hodil mnohem více než Haydn). Předtím ale také sborové Happy Birthday zpívané publikem za klavírního doprovodu ředitele České filharmonie Davida Marečka. Magdalena Kožená má totiž v květnu narozeniny, tak dostala od posluchačů malý dárek. Všechno nejlepší a ještě aspoň pětkrát tolik přeje i Brno – město hudby.

Maurice Ravel: Histoires naturelles, Deux mélodies hébraïques, Chanson madécasses, Joseph Haydn: Arianna a Naxos, Béla Bartók: Falun, Vesnické scény. Magdalena Kožená – mezzosoprán, Malcolm Martineau – klavír, Tomáš Jamník – violoncello, Kaspar Zehnder – flétna. 6. 5. 2013, Španělský sál Pražského hradu.

Hodnocení autora: 90 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více