Gilgameš Bohuslava Martinů poprvé původně: skvělý počin na špatném místě

Gilgameš Bohuslava Martinů poprvé původně: skvělý počin na špatném místě

Člověk si nemůže úplně pomoci, aby hned na začátku nezmínil nesmírně cenný dramaturgický počin, jímž je celá probíhající sezóna Filharmonie Brno. Jednou z jejích hlavních ozdob je vůbec první provedení původní anglické poloscénické verze oratoria Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů. Přestože pouhý jedenáctidenní časový odstup od závěrečného koncertu festivalu Janáček Brno 2014, na němž zazněla Glagolská mše spolu s Věčným evangeliem, vznikl zřejmě nahodile, mnoho aspektů obou akcí přímo vybízí ke srovnání. V obou případech je patrný promyšlený dramaturgický koncept, jde o velká sborová díla duchovního obsahu, tak či onak ovšem teologicky obohacená o alternativní až pohanské pohledy, a v neposlední řadě šlo o premiérová uvedení nových kritických edic původních verzí. Jediná repríza je na programu dnes večer.

Gilgameš v podobě, jak jej „otesal“ Martinů, usiluje o vybřednutí ze zaběhlých provozovacích pořádků, jak jen to bylo možné. Zmenšuje orchestr, aby dosáhl tvárnějšího a elastičnějšího zvuku a aby zvýraznil roli sboru. Sólisty včetně vypravěče neztotožňuje s jednotlivými postavami či úlohami, každý je tu postava, jindy komentátor, recitátor, vypraveč... Dramatická opera byla pro Martinů příliš, statické oratorium málo, proto sáhl ke scénickému rozvolnění zažitých pódiových rolí. Výsledkem je unikátní stylizovaný pohanský výjev o věcech nepříliš vzdálených standardním duchovním oratoriím. Člověku při sledování nezvyklého, poloscénicky ztvárněného díla tanuly na mysli paralely od Smetanova Dalibora přes Stravinského Krále Oidipa (kde se rituálního vyznění dosahuje nikoliv rozvolněním oratorních pódiových zvyklostí, nýbrž naopak sešněrováním operních konvencí) až ke stylově zřejmě nejbližšímu Arthuru Honeggerovi a jeho Králi Davidovi. A nechyběla ani posmutnělost z toho, že široký repertoár české kantátové a oratorní tvorby 20. století zůstává prakticky neprováděn – jde kupříkladu o hudbu Miloslava Kabeláče, Ladislava Vycpálka či Otakara Jeremiáše.

Brněnské publikum tedy mělo jako vůbec první možnost slyšet a vidět Gilgameše tak, jak jej skladatel původně koncipoval, tedy v angličtině a se scénickým pohybem. Je otázka, jak by byl Martinů s výsledkem spokojen, kdyby se kdysi všichni okolo něj nepostavili proti a on měl možnost svůj nápad vidět, případně revidovat. Citlivá režie Radima Vizváryho s přidanou rolí mima Lukáše Šimona byla zřejmě tou nejvhodnější volbou pro první uvedení, navíc zachycené televizí. Podobně jako třeba v případě melodramu se i v případě gestických a pohybových akcí pěveckého sboru často pohybujeme poblíž nebezpečně tenké hranice oddělující zamýšlené vyznění od cimrmanovské karikatury téhož. Zde jsem ocenil mírnost a pokoru režijního přístupu, stejně jako v případě mimické role, která oscilovala mezi sošnými figurami a náznakovým tápáním. Přesto zvolené pojetí zůstalo někde na půli cesty mezi stylizací a přirozeností a nebylo by možná od věci vyzkoušet jeho pročištění a přimknutí se k jednomu či druhému pólu.

Sólové role jsou v díle pojaty spíše dramaticky než zpěvně, žádná z nich celkově nedominuje a nepatří k těm „vděčným“. Celá čtveřice působila ve výrazu vzácně vyrovnaně, přestože zpívá výhradně jednotlivě, a díky menšímu obsazení orchestru spíše komorně. Výrazně artikulovaný znělý basbaryton Adama Plachetky jen lehce zvukově dominoval vedle barytonu Jiřího Hájka, velký hlas sopranistky Adriany Kohútkové byl umírněn a posunut do smyslného pohanského tajemna a také oba výstupy tenoru v katarzních momentech (Martin Šrejma) zůstaly v komorní rovině, bez operní zatěžkanosti. Vypravěč Brian Caspe použil pro staré přebásnění původního textu od R. C. Thompsona archaickou výslovnost, jak ji známe kupříkladu z klasických shakespearovských inscenací. Ta má oproti dnes běžné mluvě zvukově blíže k češtině a je jen škoda, že byla kvůli mikrofonu a vskutku velmi hlasité amplifikaci zbavena dynamických možností. Dominující volání a vyvolávání by mnohem lépe a lahodněji vyznělo bez zesílení.

Aleš Březina: Praktikové jsou velmi omylní. Rozhovor s autorem kritické edice Eposu o Gilgamešovi

Český filharmonický sbor Brno byl svým dlouholetým sbormistrem Petrem Fialou kvalitně připraven a je potěšující, že celá jeho dosavadní existence je ve znamení postupného technického i výrazového růstu tělesa, navzdory jeho jisté repertoárové stagnaci. Sboristé sice nemají v úhrnu tak výrazný hlasový fond, jako sbor Janáčkovy opery, který účinkoval na zmíněném janáčkovském koncertě na Stadionu, pokoušet se v akustice Janáčkova divadla o jakoukoli propracovanější dynamiku je ovšem beztak zbytečné, proto je správné soustředit se na techniku. Filharmonie Brno nastudovala pod vedením šéfdirigenta Aleksandara Markoviće partituru v mnoha ohledech vzorně, pregnantně, přesně a patřičně neúprosně, snažila se ovšem ustupovat sboru, což nebylo nutné, a kupříkladu mozartovsky zjemnělé pojetí bicích nástrojů působí v kontextu archaického pohanského dávnověku překvapivě.

Zarážející je celková délka koncertu (cca 52 minut), která jde v souladu s postupně se snižujícím počtem koncertů. Přitom hudba Martinů je zcela elastická, Gilgameše by bylo lze umístit jak do první, tak i do druhé poloviny večera, a to buď souladně – viz výše uvedené paralely, případně orchestrální či koncertantní hudba Martinů –, anebo kontrastně s jakýmkoliv starším oratoriem (Martinů sám upozorňoval na inspiraci v díle Emilia de Cavalieriho). To by bylo vhodné vzhledem k velmi vzácnému výskytu sboru, který je filharmonický jen svým zavádějícím názvem a měl by se správně jmenovat Středoevropský zájezdní sbor z Brna.

Gilgameš a hudba Bohuslava Martinů ovšem není komplexní, některé hudební aspekty, kupříkladu melodika, pro ni nejsou rozhodující, zatímco důraz a kontrast jsou naprosto zásadní. Ve skrznaskrz proschlé akustice Janáčkova divadla, kde nevyzní soprán ani bas, housle ani trombon a triangl ani velký buben, by se Martinů měl hrát jen v nejnutnějších případech. Dynamicky strhující a skvěle nastudovaný Gilgameš vyvolal ve výsledku solidní potlesk, zanechal ovšem dojem něčeho „zajímavého“. Kdyby se koncert byl uskutečnil na Stadioně, možná by se leckdo pozastavil nad interiérem a zázemím, bezpochyby by ale následovaly velkolepé ovace, jakých se tamtéž dočkala před pár dny Glagolská mše, publikum by bylo nadšené a interpreti by měli nejen více motivace, ale také větší manévrovací prostor při volbě výrazu a celkového pojetí. Absence koncertního sálu má mimo jiné za následek extrémně nízkou vytíženost orchestru, který nedostane v plném obsazení v brněnském operním domě častěji příležitost.

Řešení je po posledních zkušenostech nasnadě: (1) Ponechat všech osm velkých abonentních koncertů (ano, je jich za rok pouze osm!) v Janáčkově divadle, které je nevděčné, neefektní a při vytvoření návyku zhoubné, ale esteticky ideální. (2) Vytvořit další abonentní cyklus minimálně šesti koncertů a umístit jej na Stadion, který má akustiku nejen mnohem lepší, ale oproti Janáčkovu divadlu typově také přesně opačnou, projev orchestru i zkušenost publika by se tedy posunuly směrem k větší objektivitě a lepšímu povědomí o zvuku orchestru. Navíc bychom lépe využili aktuálně skvělého dramaturga (Vítězslav Mikeš). Jen bychom si museli zvyknout na diskotékové koule pod stropem a šum z vedlejší hospody, vše lze ovšem nějak řešit a není od věci mít nepřijatelnost nouzového řešení i na očích, nikoliv pouze v uších, jako v Janáčkově divadle. No a potom pochopitelně: (3) Postavit nový koncertní sál. Musíme na to tlačit všichni, řešení problému ale nelze redukovat na bod (3). Vyhlašuji soutěž o to, kdo první přijde veřejně se zdůvodněním, proč to nejde a proč musí všechno zůstat tak, jak to je.

Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi (světová premiéra kritického vydání díla v původním anglickém znění s českými titulky). Hudební nastudování –  Aleksandar Marković, Brian Caspe – vypravěč, Adriana Kohútková – soprán, Martin Šrejma – tenor, Jiří Hájek – baryton, Adam Plachetka – basbaryton, Radim Vizváry – režie, Lukáš Šimon – mim, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, Filharmonie Brno. 11. prosince 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jan Cága

Komentáře

Reagovat
  • KN

    22. prosinec 2014, 19:51
    Vážený pane Špačku, jakým právem si dovolujete tvrdit, ze Brno nemá sbor?? Pokud máte pocit, ze CFSB v Brně málo zpívá, obraťte se na Filharmonii Brno a všechny festivaly v Brně s dotazem, jaktože neangažují CFSB?!?! Sbor nemůže určovat dramaturgii filharmonie ani festivalů - divím se, ze tuto věc nechápete! Ohledně dotací - Brno přispívá v celkovém rozpočtu sboru menší částkou na provoz a CFSB si na svůj provoz jednoduše musí vydělat. Nevím, jestli jste také informován o abonentnim cyklu CFSB - každoročně ze svého napjatého rozpočtu ještě zorganizuje řadu koncertů v Besedním domě. Co se týče repertoáru sboru - Váš komentář pouze ukazuje Vaši naprostou neinformovanost, zde není třeba se více vyjadřovat. A fakt, že CFSB patří k nejlepším evropským sborům, cestuje po prestižních evropských pódiích a spolupracuje s orchestry jako je např. Berlínská filharmonie, by měl být důvodem k hrdosti v městě Brně a ne důvodem ke kritice. A slovíčkaření, jestli je název "filharmonický" sbor správný, je více než směšné!
  • Tomáš Suchomel (zpěvák ČFSB, nikoli však člen jeho vedení a už vůbec ne mluvčí)

    19. prosinec 2014, 17:45
    Je zvláštní, že autor si s Českým filharmonickým sborem Brno vyřizuje účty zrovna v recenzi koncertu, na němž sbor podal, jak sám píše, kvalitní výkon. Právě tak podivné je i obvinění z „repertoárové stagnace“: vedle recenzovaného „poprvé původního“ Gilgameše ČFSB v nedávné době nastudoval například Dvořákovu po dlouhá desetiletí neslýchanou operu Alfred, nyní se pouští do přípravy Schnittkeho „faustovské“ kantáty… dalo by se pokračovat. Tvrzení, že se sbor „vyhýbá studiu nového repertoáru“, ukazuje, že autor o jeho činnosti nemá přehled. A hlavně, repertoár sborového tělesa, které se zaměřuje na velká vokálně-symfonická díla, je dán v převážné míře nabídkami ke spolupráci, které dostane. Stagnuje-li repertoár ČFSB, mohou za to především dramaturgové orchestrů a festivalů. Totéž je třeba mít na paměti i v souvislosti s „velmi vzácným výskytem“ sboru v městě Brně. ČFSB neurčuje dramaturgické plány Filharmonie Brno ani brněnských festivalů vážné hudby. Nemají-li o jeho vystoupení brněnští dramaturgové zájem, těžko z toho vinit sbor—tvrzení, že ČFSB „nemá čas“ v Brně vystupovat, prostě neodpovídá skutečnosti. A kromě toho se sbor navzdory své trvale chmurné finanční situaci snaží brněnským divákům představovat i na vlastních abonentních koncertech; letos probíhá už jejich devátý ročník. Těžko říct, proč vůbec autor zmiňuje „veškeré do sboru cpané“ dotace, ne-li ve snaze učinit ČFSB terčem malé české závisti. Najít u nás podfinancovanější profesionální hudební těleso snad ani nejde a jak už na to upozornili druzí, právě to je důvod, proč musí sboristé měsíc co měsíc trávit desítky hodin v autobusech a zpívat kdejakou „Devátou“, aby svůj soubor udrželi nad vodou. Jistěže by raději seděli doma a věnovali se „cíleně studovaným vystoupením s [brněnskou] filharmonií“, po nichž volá autor, současné financování kultury jim však nic podobného neumožňuje. Výsledkem je, že mezinárodně oceňované nahrávky sbor pořizuje většinou v zahraničí a nadšené recenze se do češtiny musí překládat. Na fungování ČFSB se dá jistě leccos vylepšit a lze doufat, že k tomu přispěje i pozornost ze strany kritiky. Zapotřebí je však jistá úroveň informovanosti o fungování sboru. Jinak se podnětné postřehy ztrácejí v moři snadno vyvratitelných představ a předsudků.
  • AB

    17. prosinec 2014, 14:02
    Pane Špačku, filharmonie je velký symfonický orchestr. Filharmonický sbor je tedy takový sbor, který se zaměřuje na provádění děl s filharmonickými (symfonickými) orchestry. Např. Pražský filharmonický sbor je příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Nemá nic společného s žádnou filharmonií v Praze. Stejně tak ČFSB nemá nic společného s Filharmonií Brno, která je placena městem. ČFSB je o.p.s. Sboristé nejsou zaměstnanci. Pokud by necestoval po Evropě, už by dávno neexistoval. Pokud tohle nechápete, tak je mi vás lito.
    zobraz vše (3)
    • AB

      19. prosinec 2014, 2:57
      On ten Český filharmonický sbor Brno vystupuje s filharmonií poměrně dost často. Asi z 95%. Nevím, jestli je vám známo, že existují i jiné filharmonie než brněnská. A to, že sbor vystupuje málo s Filharmonií Brno není vina sboru. A rozhodně to není důvod ke změně názvu sboru.
    • PJ

      19. prosinec 2014, 9:09
      To by mě zajimalo, co by na vaši úžasnou teorii o neoprávněném užívání slova filharmonický řekli v Pražském filharmonickém sboru?
  • jacarols

    16. prosinec 2014, 0:11
    http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-socialne-kulturni/odbor-kultury/schvalene-dotace/ Doporučuji oddíl kultury. Jestli si pan Špaček myslí,že za uvedené nacpané dotace lze necestovat,potom si ráda jeho návod přečtu. Sál se staví již přes sto let,ale otázkou zůstává,zda je Brno schopno zaplnit sál o větší kapacitě,když i JD bylo nevyprodané....
    • Jan Špaček

      16. prosinec 2014, 18:25
      Každý si může cestovat, jak se mu zlíbí, ale v Brně chybí sbor na velké koncerty s filharmonií. /// Sál se dosud stavět nezačal, je třeba rozlišovat kroky k realizaci od záměrně šířené mediální mlhy. Před deseti lety proběhla architektonická soutěž s ne zcela šťastným zadáním, vítězný návrh podle toho vypadá. Jinak se nestalo nic, není, harmonogram, není finanování, není projekt, není soutěž. Nyní se, zdá se, věci hýbou tak, jak se ještě nikdy nehýbaly. Však si na to počkejme.
  • Jan Špaček

    13. prosinec 2014, 20:56
    Beránková: Nesmíme ztrácet víru. Tentokrát to určitě vyjde. OK: SZSzB potřebuje existovat a Brno potřebuje funkční velký sbor, který nemá. Jak z toho ven? Snadno: stanovit roční pensum cíleně studovaných vystoupení s filharmonií (rámcově 4 až 10) a buď za to odpovídajícím způsobem zaplatit, nebo vzít SZSzB zpět pod svá zřizovatelská křídla jako (Č?)FSB. V tuto chvíli máme kvalitní sbor, který nemá čas v Brně vystupovat a veškeré do něj cpané dotace jsou v podstatě jen na propagaci značky "Brno", což sice není špatné, ale, a jsme zase na začátku: Brno potřebuje sbor.
    zobraz vše (3)
    • Jan Špaček

      16. prosinec 2014, 18:19
      ST: Ad 1) Ano, protože když ČFS Brno ještě neexistoval, byl brněnský sborový život na úrovni filharmonie ještě funkční. S filharmonií zpíval sbor se zkratkou FSBB - Filharmonický sbor Beseda brněnská. Ad 2) Ne, opravdu se pletete. Filharmonie je název instituce, nikoliv orchestru nebo díla. Ad 3) To je věc modelu fungování. Plně profesionální sbor je samozřejmě nákladná věc a není to úplně časté. Navíc se ČFS Brno spíše vyhýbá studiu nového repertoáru, např. když má srovnatelné nabídky, a raději zpívá pořád to samé. Ad 4) Takže ČFS Brno nedostává žádné dotace od města ani od ministerstva?
    • KN

      22. prosinec 2014, 19:48
      Vážený pane Špačku, jakým právem si dovolujete tvrdit, ze Brno nemá sbor?? Pokud máte pocit, ze CFSB v Brně málo zpívá, obraťte se na Filharmonii Brno a všechny festivaly v Brně s dotazem, jaktože neangažují CFSB?!?! Sbor nemůže určovat dramaturgii filharmonie ani festivalů - divím se, ze tuto věc nechápete! Ohledně dotací - Brno přispívá v celkovém rozpočtu sboru menší částkou na provoz a CFSB si na svůj provoz jednoduše musí vydělat. Nevím, jestli jste také informován o abonentnim cyklu CFSB - každoročně ze svého napjatého rozpočtu ještě zorganizuje řadu koncertů v Besedním domě. Co se týče repertoáru sboru - Váš komentář pouze ukazuje Vaši naprostou neinformovanost, zde není třeba se více vyjadřovat. A fakt, že CFSB patří k nejlepším evropským sborům, cestuje po prestižních evropských pódiích a spolupracuje s orchestry jako je např. Berlínská filharmonie, by měl být důvodem k hrdosti v městě Brně a ne důvodem ke kritice. A slovíčkaření, jestli je název "filharmonický" sbor správný, je více než směšné!
  • Beránková

    12. prosinec 2014, 20:38
    Před každými komunálními volbami jsou slyšet sliby, že bude nový koncertní sál. Ale po volbách ticho po pěšině.
    • OK

      12. prosinec 2014, 22:20
      Středoevropský zájezdní sbor by rád nebyl tak zájezdní, ono mu ale nic jiného nezbývá, pokud chce vůbec nadále existovat.

Dále si přečtěte

Oratorium Epos o Gilgamešovi napsal Bohuslav Martinů v době, kdy vrcholila studená válka, stárnul, umírali mu přátelé i příbuzní. Otázky smrtelnosti, nesmrtelnosti a přátelství se pro něj stávaly ještě závažnějšími než kdykoliv předtím a starý sumerský epos byl ideální předlohou. Muzikolog a ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina připravil kritickou edici ojedinělého díla, které v jeho nové a očištěné podobě za několik dní uslyšíme ve světové premiéře. Před námi je nejvýznamnější koncert Filharmonie Brno v této sezóně.
  více

Filharmonie Brno hrála na Vaňkovce v Richard Adam Gallery, ovšem nikoliv klasiku, nýbrž aranžovaný doprovod k undergroundové legendě - poslednímu ucelenému albu kapely The Plastic People of the Universe vzniknuvšímu v podzemí normalizačního Československa - Co znamená vésti koně (1981).  více

Ve Dvořákově sedmé symfonii byli hudebníci jako vyměnění. Skladba dobře známá, dirigent taky, koncepce vystavěná, tak vlastně nebyl důvod, aby se dílo nedařilo. Zarazí jen výkonnostní rozdíl oproti Zlatému kolovratu. Je škoda, že naše orchestry nedokážou svému mistrovi udělat aspoň tu malou službu a hrát všechny jeho skladby s plným nasazením.  více

Její pastorkyni, jež ve světě stále patří k nejhranějším Janáčkovým operám, provedla hostující divadla ze Štýrského Hradce a ze Záhřebu. Chorvatská Jenůfa byla živější, aktualizovaná do současnosti, zatímco rakouská zůstala ponejvíce oproštěná a v historickém bezčasí. Obě představení již byla recenzně pokryta, proto bych se rád zastavil rovnou u jejich srovnání.  více





K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více