GoGo Penguin – elektronická extenze jazzu

GoGo Penguin – elektronická extenze jazzu

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Od většiny ostatních večerů JazzFestu se tento odlišoval tím, že nabídl pouze jednu účinkující formaci (nešlo tedy o obvyklý dvojkoncert), zato ovšem s přestávkou. Přitom krátká pauza nesloužila pouze k občerstvení účinkujících a diváků, ale měla v rámci gradující dramaturgie večera svou – možná nezamýšlenou – roli. Ale nepředbíhejme.

Trio, které tvoří pianista Chris Illingworth, kontrabasista Nick Blacka a bubeník Rob Turner, se netají tím, že při tvorbě skladeb využívá elektroniku a teprve takto „uměle“ vytvořenou hudbu posléze převádí do akustické řeči svých nástrojů. Ve výsledném zvuku se neztrácí silné (i když většinou jednoduché) klavírní melodie ani akustická kontrabasová sóla, ale výrazným konkurentem jim je nekonvenční hra na bicí, která připomene tepot automatických bubeníků z počátku 90. let. To vše je ovšem pouze základ, na který pánové roubují další více či méně překvapivé prvky – hru smyčcem na kontrabas, která s použitím efektů a netradiční techniky připomene kosmické syntezátorové zvuky, případně hypnotizující repetitivní sekvence hrané na klavír. Díky zvukové produkci se postupně stírá hranice mezi skutečně akustickým zvukem a jeho elektronickým „prodloužením“ (neboli „extenzí“ – po vzoru mediální teorie Marshalla McLuhana), což ve spojení s opravdu velmi dobrou akustikou Sono Centra vytváří mohutný nápor na uši, který nepřipravený posluchač od jazzového tria nečeká.

Je samozřejmě otázka, zda lze GoGo Penguin vůbec označit jako jazzové trio. Formálně z jazzu samozřejmě čerpá, používá jazzové postupy, ale podíl prvků „primitivní“ taneční hudby jeho skladby zdánlivě posouvá k současnému popu. Ale hra na slovíčka je zbytečná – jedná se o hudbu, která může oslovit tolerantního posluchače jazzu i otevřeného fanouška popu nebo elektronické hudby. Skladby GoGo Penguin mají – jakkoli se to v některých případech na první poslech nezdá – poměrně složitou strukturu. Trio pracuje s dynamickými a zlomy, s proměnami tempa a především s kontrasty – klidný klavír často doprovází nervní a/nebo strojová rytmika, ale funguje to i naopak. Někde vytvářejí všechny tři nástroje kompaktní plastický zvuk (In Amber), jinde se basa a bicí – jazzově – připojují k vůdčímu klavíru (Window) a ještě jinde předvádí pianista jakoby mimochodem širokou škálu prostředků, zatímco bicí na sebe neotřelými figurami strhnou většinu pozornosti (Raven).

Nelze sice říct, že by v první polovině koncertu převládaly pouze klidnější a akustičtější skladby, zatímco v části druhé dávala kapela přednost (pseudo)elektornickým momentům, ale k určitému posunu a gradaci naznačeným směrem přece jen došlo. A zde právě hrála důležitou roli zmíněná pauza, která od sebe obě poloviny představení oddělila a napomohla gradaci celého večera, který právem končil potleskem vestoje.

Využití elektronické estetiky v jazzu není ničím novým – už před několika desítkami let se o to úspěšně pokusil Herbie Hancock a mnozí jiní. Kombinace jazzu s hip hopem, elektrickým funkem nebo soulem je dnes také běžná. GoGo Penguin však jazyk strojové hudby propojili s formátem klavírního akustického (!) tria jako málokdo jiný. Výsledkem je cesta, která možná není kompozičně nejprogresivnější, ale rozhodně není slepá. A koncert v Brně byl – díky instrumentálnímu mistrovství všech tří hudebníků, ale i díky futuristickému prostoru a zvuku Sono Centra – výtečný.

GoGo Penguin, 5. 4. 2019, Brno, Sono Centrum (v rámci festivalu JazzFestBrno)

Foto archiv festivalu 

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více