Harfa a kontrabas? Filharmonie Brno zvyšuje laťku

28. květen 2020, 16:00
Harfa a kontrabas? Filharmonie Brno zvyšuje laťku

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.

Nestává se příliš často, aby harfa či kontrabas stály v centru pozornosti, tím méně pospolu. Snad ještě nezvyklejší je, že se jejich vystoupení mělo stát jedinou náplní večera následujícího hned po dynamicky výživné violoncellové sekci předcházejícího dne. Také posluchači upřednostňující obsazení plného symfonického orchestru, libující si v propastných dynamických rozdílech a bohatých zvukových barvách by se mohli při představě dvou, navíc sólisticky nepříliš často slyšených, nástrojů ptát, zda jim koncert v tomto duchu může něco nabídnout. Troufám si tvrdit, že by podobných večerů mělo být i více.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_01

Program zahájila skladba Nara-Yama (Píseň starého města Nara) japonského skladatele Kozabura Hiraie. Píseň byla nesčetněkrát upravena pro řadu různých nástrojových kombinací, a tak kromě verze pro klavír a soprán lze nalézt i spojení kytary a zpěvu či třeba klavíru a flétny. Umístění původní sopránové melodie do rejstříku a barevného spektra kontrabasu dělá samo o sobě divy. Avšak dynamicky plynoucí, vnitřně koherentní, intonačně přesný, a především výrazově pestrý interpretační projev Marka Švestky nasadil celému provedení pomyslnou korunu. Ne vždy si člověk barevné možnosti kontrabasu plně uvědomuje – ostatně většinou plní tento nástroj spíše rytmickou roli, nebo zmohutňuje zvuk ve vyhrocených okamžicích symfonické či operní tvorby. V rukou Marka Švestky však tento obr potvrdil, že bez debaty patří mezi sólistické nástroje, kam jej postavili například Domenico Dragonetti či valtický rodák Johannes Matthias Sperger. Je však nutno dodat, že harfa rozhodně nezůstávala pozadu. Ačkoliv se držela převážně své doprovodné role, věnovala stejnou míru pozornosti vývoji melodických frází jako kontrabas.

Hned v dalším díle večera, Preludiu C dur Sergeje Prokofjeva, se harfenistka Ivana Švestková ujala vedoucí role. Skladba patří mezi oblíbený repertoár hráčů na harfu, přestože ji skladatel, společně s dalšími devíti větami, napsal původně pro klavír. Charakteristické rozklady akordů v horním rejstříku a prostá, bezstarostná melodie pod nimi: to je materiál, který dokáže harfa přetlumočit s kouzelnou lehkostí. Švestková vyšla vstříc lehce „snovému“ vyznění a v průběhu skladby rozvolňovala a zrychlovala tempo, stejně jako měnila naléhavost výrazu. Povedený byl také kontrast, se kterým přistoupila k mollové části Preludia.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_03

Přestože předcházející skladby byla na vysoké interpretační úrovni, hudebníkům se s nadcházející Elegií č. 1 D dur od Giovanniho Bottesiniho podařilo překonat obě dvě. Míra, do jaké oba nástroje společně (i proti sobě!) postupovaly k vyjádření jedinečného a emocemi prodchnutého sdělení, byla vysvětlitelná snad jedině osobní blízkostí obou interpretů. Křehké, něžné, a přesto impulzivní a plné vášně i života – v této skladbě se snad nejvíce projevil nejen interpretační um při náročných pasážích, ale také hluboký cit skrývající se za vedením melodie. Podobné souznění bylo slyšitelné také ve Spiegel im Spiegel Arvo Pärta, tedy skladbě, která ještě více dala na odiv hlubokou melancholičnost, kterou je toto nevyužívané nástrojové spojení schopno vyjádřit. Zároveň se jednalo také o příklon k modernější tvorbě, která začala zbytku koncertu dominovala.

Čtyři etudy pro sólovou harfu Jana F. Fischera daly posluchačům možnost vychutnat si temnější, hloubavější, a přesto stále melodické odstíny harfové literatury. Také kontrabas stihnul ještě před společným závěrečným vystoupením zaznít sólově. Exotický tanec od François Rabbatha patří sice mezi díla soudobá, jeho melodicko-rytmický podtext však vrhá posluchače hluboko nejen do hudební, ale převážně lidské historie a připomíná (s jistým druhem nadsázky) snad až kmenovou kulturu dávných dob.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_02

Závěrečné Barokní flamenco harfenistky a skladatelky Deborah Henson-Conant přeneslo posluchače opět do 21. století. Svým výrazným tanečním charakterem a těkavým přeskakováním mezi žánry se výtečně hodilo k zakončení nebývale povedeného večera. Přestože máme před sebou ještě dva koncerty ze čtyř, tento večer si budu rád připomínat, i kdyby je nadcházející koncerty zcela zastínily. Svěží koncept v čele se zajímavou dramaturgií a interpretační mistrovství hudebníků k tomu jsou totiž zárukou více než podařených koncertů. A ten včerejší k nim rozhodně patřil.

KOZABURO HIRAI
Nara-Yama (Píseň starého města Nara)

SERGEJ PROKOFJEV
Preludium C dur

GIOVANNI BOTTESINI
Elegie č. 1 D dur

ARVO PÄRT
Spiegel im Spiegel

JAN F. FISCHER
Čtyři etudy pro sólovou harfu (výběr – č. 1 a 4)

FRANÇOIS RABBATH
Exotický tanec

DEBORAH HENSON-CONANT
Barokní flamenco

Ivana Švestková, harfa

Marek Švestka, kontrabas

Středa, 27. května, 18:00, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více