Harfa a kontrabas? Filharmonie Brno zvyšuje laťku

28. květen 2020, 16:00
Harfa a kontrabas? Filharmonie Brno zvyšuje laťku

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.

Nestává se příliš často, aby harfa či kontrabas stály v centru pozornosti, tím méně pospolu. Snad ještě nezvyklejší je, že se jejich vystoupení mělo stát jedinou náplní večera následujícího hned po dynamicky výživné violoncellové sekci předcházejícího dne. Také posluchači upřednostňující obsazení plného symfonického orchestru, libující si v propastných dynamických rozdílech a bohatých zvukových barvách by se mohli při představě dvou, navíc sólisticky nepříliš často slyšených, nástrojů ptát, zda jim koncert v tomto duchu může něco nabídnout. Troufám si tvrdit, že by podobných večerů mělo být i více.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_01

Program zahájila skladba Nara-Yama (Píseň starého města Nara) japonského skladatele Kozabura Hiraie. Píseň byla nesčetněkrát upravena pro řadu různých nástrojových kombinací, a tak kromě verze pro klavír a soprán lze nalézt i spojení kytary a zpěvu či třeba klavíru a flétny. Umístění původní sopránové melodie do rejstříku a barevného spektra kontrabasu dělá samo o sobě divy. Avšak dynamicky plynoucí, vnitřně koherentní, intonačně přesný, a především výrazově pestrý interpretační projev Marka Švestky nasadil celému provedení pomyslnou korunu. Ne vždy si člověk barevné možnosti kontrabasu plně uvědomuje – ostatně většinou plní tento nástroj spíše rytmickou roli, nebo zmohutňuje zvuk ve vyhrocených okamžicích symfonické či operní tvorby. V rukou Marka Švestky však tento obr potvrdil, že bez debaty patří mezi sólistické nástroje, kam jej postavili například Domenico Dragonetti či valtický rodák Johannes Matthias Sperger. Je však nutno dodat, že harfa rozhodně nezůstávala pozadu. Ačkoliv se držela převážně své doprovodné role, věnovala stejnou míru pozornosti vývoji melodických frází jako kontrabas.

Hned v dalším díle večera, Preludiu C dur Sergeje Prokofjeva, se harfenistka Ivana Švestková ujala vedoucí role. Skladba patří mezi oblíbený repertoár hráčů na harfu, přestože ji skladatel, společně s dalšími devíti větami, napsal původně pro klavír. Charakteristické rozklady akordů v horním rejstříku a prostá, bezstarostná melodie pod nimi: to je materiál, který dokáže harfa přetlumočit s kouzelnou lehkostí. Švestková vyšla vstříc lehce „snovému“ vyznění a v průběhu skladby rozvolňovala a zrychlovala tempo, stejně jako měnila naléhavost výrazu. Povedený byl také kontrast, se kterým přistoupila k mollové části Preludia.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_03

Přestože předcházející skladby byla na vysoké interpretační úrovni, hudebníkům se s nadcházející Elegií č. 1 D dur od Giovanniho Bottesiniho podařilo překonat obě dvě. Míra, do jaké oba nástroje společně (i proti sobě!) postupovaly k vyjádření jedinečného a emocemi prodchnutého sdělení, byla vysvětlitelná snad jedině osobní blízkostí obou interpretů. Křehké, něžné, a přesto impulzivní a plné vášně i života – v této skladbě se snad nejvíce projevil nejen interpretační um při náročných pasážích, ale také hluboký cit skrývající se za vedením melodie. Podobné souznění bylo slyšitelné také ve Spiegel im Spiegel Arvo Pärta, tedy skladbě, která ještě více dala na odiv hlubokou melancholičnost, kterou je toto nevyužívané nástrojové spojení schopno vyjádřit. Zároveň se jednalo také o příklon k modernější tvorbě, která začala zbytku koncertu dominovala.

Čtyři etudy pro sólovou harfu Jana F. Fischera daly posluchačům možnost vychutnat si temnější, hloubavější, a přesto stále melodické odstíny harfové literatury. Také kontrabas stihnul ještě před společným závěrečným vystoupením zaznít sólově. Exotický tanec od François Rabbatha patří sice mezi díla soudobá, jeho melodicko-rytmický podtext však vrhá posluchače hluboko nejen do hudební, ale převážně lidské historie a připomíná (s jistým druhem nadsázky) snad až kmenovou kulturu dávných dob.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_02

Závěrečné Barokní flamenco harfenistky a skladatelky Deborah Henson-Conant přeneslo posluchače opět do 21. století. Svým výrazným tanečním charakterem a těkavým přeskakováním mezi žánry se výtečně hodilo k zakončení nebývale povedeného večera. Přestože máme před sebou ještě dva koncerty ze čtyř, tento večer si budu rád připomínat, i kdyby je nadcházející koncerty zcela zastínily. Svěží koncept v čele se zajímavou dramaturgií a interpretační mistrovství hudebníků k tomu jsou totiž zárukou více než podařených koncertů. A ten včerejší k nim rozhodně patřil.

KOZABURO HIRAI
Nara-Yama (Píseň starého města Nara)

SERGEJ PROKOFJEV
Preludium C dur

GIOVANNI BOTTESINI
Elegie č. 1 D dur

ARVO PÄRT
Spiegel im Spiegel

JAN F. FISCHER
Čtyři etudy pro sólovou harfu (výběr – č. 1 a 4)

FRANÇOIS RABBATH
Exotický tanec

DEBORAH HENSON-CONANT
Barokní flamenco

Ivana Švestková, harfa

Marek Švestka, kontrabas

Středa, 27. května, 18:00, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více