Harfa a kontrabas? Filharmonie Brno zvyšuje laťku

28. květen 2020, 16:00
Harfa a kontrabas? Filharmonie Brno zvyšuje laťku

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.

Nestává se příliš často, aby harfa či kontrabas stály v centru pozornosti, tím méně pospolu. Snad ještě nezvyklejší je, že se jejich vystoupení mělo stát jedinou náplní večera následujícího hned po dynamicky výživné violoncellové sekci předcházejícího dne. Také posluchači upřednostňující obsazení plného symfonického orchestru, libující si v propastných dynamických rozdílech a bohatých zvukových barvách by se mohli při představě dvou, navíc sólisticky nepříliš často slyšených, nástrojů ptát, zda jim koncert v tomto duchu může něco nabídnout. Troufám si tvrdit, že by podobných večerů mělo být i více.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_01

Program zahájila skladba Nara-Yama (Píseň starého města Nara) japonského skladatele Kozabura Hiraie. Píseň byla nesčetněkrát upravena pro řadu různých nástrojových kombinací, a tak kromě verze pro klavír a soprán lze nalézt i spojení kytary a zpěvu či třeba klavíru a flétny. Umístění původní sopránové melodie do rejstříku a barevného spektra kontrabasu dělá samo o sobě divy. Avšak dynamicky plynoucí, vnitřně koherentní, intonačně přesný, a především výrazově pestrý interpretační projev Marka Švestky nasadil celému provedení pomyslnou korunu. Ne vždy si člověk barevné možnosti kontrabasu plně uvědomuje – ostatně většinou plní tento nástroj spíše rytmickou roli, nebo zmohutňuje zvuk ve vyhrocených okamžicích symfonické či operní tvorby. V rukou Marka Švestky však tento obr potvrdil, že bez debaty patří mezi sólistické nástroje, kam jej postavili například Domenico Dragonetti či valtický rodák Johannes Matthias Sperger. Je však nutno dodat, že harfa rozhodně nezůstávala pozadu. Ačkoliv se držela převážně své doprovodné role, věnovala stejnou míru pozornosti vývoji melodických frází jako kontrabas.

Hned v dalším díle večera, Preludiu C dur Sergeje Prokofjeva, se harfenistka Ivana Švestková ujala vedoucí role. Skladba patří mezi oblíbený repertoár hráčů na harfu, přestože ji skladatel, společně s dalšími devíti větami, napsal původně pro klavír. Charakteristické rozklady akordů v horním rejstříku a prostá, bezstarostná melodie pod nimi: to je materiál, který dokáže harfa přetlumočit s kouzelnou lehkostí. Švestková vyšla vstříc lehce „snovému“ vyznění a v průběhu skladby rozvolňovala a zrychlovala tempo, stejně jako měnila naléhavost výrazu. Povedený byl také kontrast, se kterým přistoupila k mollové části Preludia.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_03

Přestože předcházející skladby byla na vysoké interpretační úrovni, hudebníkům se s nadcházející Elegií č. 1 D dur od Giovanniho Bottesiniho podařilo překonat obě dvě. Míra, do jaké oba nástroje společně (i proti sobě!) postupovaly k vyjádření jedinečného a emocemi prodchnutého sdělení, byla vysvětlitelná snad jedině osobní blízkostí obou interpretů. Křehké, něžné, a přesto impulzivní a plné vášně i života – v této skladbě se snad nejvíce projevil nejen interpretační um při náročných pasážích, ale také hluboký cit skrývající se za vedením melodie. Podobné souznění bylo slyšitelné také ve Spiegel im Spiegel Arvo Pärta, tedy skladbě, která ještě více dala na odiv hlubokou melancholičnost, kterou je toto nevyužívané nástrojové spojení schopno vyjádřit. Zároveň se jednalo také o příklon k modernější tvorbě, která začala zbytku koncertu dominovala.

Čtyři etudy pro sólovou harfu Jana F. Fischera daly posluchačům možnost vychutnat si temnější, hloubavější, a přesto stále melodické odstíny harfové literatury. Také kontrabas stihnul ještě před společným závěrečným vystoupením zaznít sólově. Exotický tanec od François Rabbatha patří sice mezi díla soudobá, jeho melodicko-rytmický podtext však vrhá posluchače hluboko nejen do hudební, ale převážně lidské historie a připomíná (s jistým druhem nadsázky) snad až kmenovou kulturu dávných dob.

fb_konec_streamu_II_foto_jan_prokopius_02

Závěrečné Barokní flamenco harfenistky a skladatelky Deborah Henson-Conant přeneslo posluchače opět do 21. století. Svým výrazným tanečním charakterem a těkavým přeskakováním mezi žánry se výtečně hodilo k zakončení nebývale povedeného večera. Přestože máme před sebou ještě dva koncerty ze čtyř, tento večer si budu rád připomínat, i kdyby je nadcházející koncerty zcela zastínily. Svěží koncept v čele se zajímavou dramaturgií a interpretační mistrovství hudebníků k tomu jsou totiž zárukou více než podařených koncertů. A ten včerejší k nim rozhodně patřil.

KOZABURO HIRAI
Nara-Yama (Píseň starého města Nara)

SERGEJ PROKOFJEV
Preludium C dur

GIOVANNI BOTTESINI
Elegie č. 1 D dur

ARVO PÄRT
Spiegel im Spiegel

JAN F. FISCHER
Čtyři etudy pro sólovou harfu (výběr – č. 1 a 4)

FRANÇOIS RABBATH
Exotický tanec

DEBORAH HENSON-CONANT
Barokní flamenco

Ivana Švestková, harfa

Marek Švestka, kontrabas

Středa, 27. května, 18:00, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Lotyšská instrumentální kapela Very Cool People nedávno vydala album s dlouhým názvem 50 Years of Influence + 30 Years of Cool Equals 13 Years of Music Hooliganism. Za pár dnů je přijede představit do Brna – bude hrát 17. září v klubu Music Lab. A vedle písní ze zmíněného alba se dostane i na úplné novinky z teprve chystaných projektů. Těch má totiž kapela v čele s kytaristou Elvijsem Grafcovsem, který odpovídá na naše otázky, na rozdávání.  více

„Dělali jsme to jako session, seděli jsme naproti sobě, aby měl divák zážitek, jako kdyby přišel na zkoušku,“ líčí zpěvák Dan Bárta, jak vznikalo jeho aktuální album Jedním dechem, nahrané společně s jazzovým Robert Balzar Triem a s maďarským trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem. Nejvíce jazzové album v bohaté diskografii Dana Bárta vyšlo u brněnského vydavatelství Bivak Records a v brněnském studiu České televize se natáčelo.  více

Podoba hudebního folklorismu druhé poloviny 20. století byla výrazně ovlivněna jediným profesionálním hudebním tělesem – Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů neboli BROLNem. A právě ten oslavil 8. září 2022 v brněnském Besedním domě své sedmdesáté narozeniny.  více

Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.  více

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce

Závěr letošního jubilejního pětadvacátého ročníku F SCÉNY představil na činoherní scéně Městského divadla Brno autorský pořad Iva Mikuše nazvaný O frajeroch a frajerkách.  více

Od čtvrtka 25. srpna se brněnští diváci mohli už po pětadvacáté vydat na letní folklorní večery neboli zavedenou přehlídku F SCÉNA. Tento malý festival lidové hudby pořádá folklorní sdružení Jánošík Brno. Jako obvykle byl program mezinárodní a regionálně i stylově pestrý. Pokud mluvím o stylu, nemyslím tím, že by se organizátoři dramaturgicky vzdalovali od lidové hudby. Mám na mysli spíše různá pojetí a zpracování lidového materiálu. Od historicky poučené interpretace (někdy také nazývané autentická interpretace) až po vystoupení s vyšší mírou stylizace. Na své si tak přišli diváci různých preferencí.  více

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.  více

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.  více

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.  více

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce