Henry Lee Fest. Temná hudba minulosti

Henry Lee Fest. Temná hudba minulosti

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.

Do areálu Zbrojovky jsem přišel ve chvíli, kdy končil svůj koncert Vladimír Mišík a Etc… Znělo mi to jako hudba z jiného světa a byl jsem až překvapený, jak moc mě nebaví. Upozorňuji, že se jedná o ryze subjektivní postřeh, který nikomu nenutím – stejně jako všechny následujících. Kapela zapadala do poněkud veteránského věku účinkujících na hlavní scéně, ale hraje spolehlivě, v rámci českého písničkářského (blues) rocku se tu sotvakdy objevilo něco lepšího – snad jen několik srovnatelných. Vladimír Mišík vypadal, že ho zpívání pořád baví, je pořád přesvědčivý. Ostatně u písniček, jaké zpívá, se kus věku ve hlase může projevit i pozitivně a vnést do starých pecek nový, trochu nostalgický, ale působivý rozměr. Moje vlastní pocity jsou proti tomu vlastně bezcenné, je to pěkný kus poctivé muziky zcela bez debat. Do psaní článku se mi zamotala zpráva o smrti Petra Skoumala, který v jedné sestavě Etc… hrával a několik jeho písní Vladimír Mišík taky zpíval. Je to zlý… abych citoval Jasnou páku, která se připomněla skrz Špejchar Blues Ivana Wünsche.

My Dead Cat jsou bezvadná tancovačka vycházející z punku a jejich set zahájil koncerty na druhém pódiu. Punk na něm byl víceméně doma po celou dobu. MDC hrají energickou muziku, dobře se poslouchá a není potřeba nad ní moc přemýšlet. Ale nic proti tomu, jedná se o pouhé konstatování. Je to hudba lidí, kteří vyrostli s punkem, ale také už trochu z punku a mixují do něj všechny další vlivy, které je baví.

Na hlavním pódiu se mezitím nachystalo vystoupení kapely MCH Band, tedy Mikoláše Chadimy & spol. Neslyšel jsem je strašnou spoustu let a myslím, že jsem si jejich muziku nikdy tak neužil. Kapela přistoupila k alternativě silně popařským způsobem a hrála věci výhradně ze svého nejúspěšnějšího (a možná i nejlepšího) alba Es reut mich f… Sestava spolu hraje dlouho a je to slyšet, komunikuje s úplnou samozřejmostí a znělo jí to bezvadně – myslím, že na tom má pocit nejen vyzrálá spolupráce, ale i lepší nástroje a snad i víc klidu na to, aby se mohli alternativní hudbě věnovat. Mikoláš Chadima není žádný zpěvák, ale po první, jaksi zakřiknuté skladbě se rozjel a celý set šlapal bezchybně až skoro k tancovačkovému konci. Byla to alternativa starého střihu zahraná bez stopy únavy a pro mě z toho byl nakonec předčasný a zcela nečekaný vrchol festivalu. Vzpomněl jsem si také, jak mě kdysi ovlivnily Chadimovy paměti, které kdysi vyšly v exilovém časopisu Paternoster. Od rekvalifikací k Nové vlně se starým obsahem se skrze ně prošlo nesmlouvavým a kritickým pohledem, byť samozřejmě značně subjektivním. Snad jediný příslušník tehdejší „oficiální“ scény, který před Chadimou neztratil tvář, byl právě Vladimír Mišík, který dohrál před chvílí.

Na druhé scéně se pustila do dřevního punku kapela Boy, kterou potom vystřídali Wild Tides. První na mě působili jako znovuoživení starých Plexis – což znamená úplně mimo. Vůbec netuším, co si s takovou muzikou dnes počít. Z Wild Tides jsem neslyšel skoro nic.

Snažil jsem se totiž u prvního pódia přijít na chuť sólovému koncertu Micka Harveyho, bývalého (a zakládajícího) člena Birthday Party i Caveových Bad Seeds. Propagace festivalu na něm z velké části stála a očekávání byla velká. Jeho písničkářské vystoupení nebylo špatné, ale po celých padesát minut téměř neopustilo pomalé tempo a zpěv se mi taky moc nepozdával. Jakési fluidum z Harveyho šlo, ale asi bych ho raději v této podobě slyšel v komornějším prostředí. Nemohl jsem se do jeho vystoupení zabrat a poněkud mě zklamalo. To samé musím říct o The Ministry of Wolves, kteří mi přišli pozoruhodně bez energie a připadá mi lepší poslechnout si jejich nahrávky doma. Písně inspirované pohádkami bratří Grimmů mají tajemnou atmosféru, jako by je někdo vyprávěl za noci v hlubokém lese. Kouzlo se mi ale na koncertě vytratilo a náhrada v podobě živého náporu se nedostavila. Samozřejmě je dobře, že sem Harveyho i The Ministry of Wolves někdo přivezl – živá zkušenost s hudebníky této úrovně má vždy svoji cenu. A publikum bylo nadšené, to se taky musí říct.

Třetí pódium nebylo pódium, ale Café Kino Biograf. Promítaly se záznamy koncertů Sonic Youth, Patti Smith, Nicka Cavea, ale také Birthday PartyRowlanda S. Howarda. Především u posledních dvou bylo bezpochyby možné se přesvědčit, že absolutní špička temného australsko-německého post punku byla přece jen někde jinde než v sobotu v Brně. V souvislosti s těmito kapelami mě napadlo, že by se na Henry Lee Festu určitě neztratil Michael’s Uncle – tak snad příště, jestli ještě budou hrát.

Pro vyzrálejší ročníky, které tvoří značnou část návštěvníků, je už jistě vítaným bonusem solidní zázemí bez front na jídlo a pití. S dodržením předem ohlášených časů jednotlivých vystoupení už to bylo horší. Hlavním zádrhelem byl v tomto směru začátek – pro nemoc nepřijeli Velvet Underground Revival, kteří měli hrát první. Místo nich zahajoval Vladimír Mišík a začal o půl hodiny dřív, což některé návštěvníky, kteří nezachytili oznámení na Facebooku, zklamalo. Pochybuji ale, že jim zklamání vydrželo dlouho vzhledem k tomu, že ve Zbrojovce vydrželi až do konce. Já jsem festival ocenil jako svěží závan starých časů – s radostí a bez sentimentálního fňukání nad tím, že už se nevrátí.

Henry Lee Fest. 27. září 2014, areál Zbrojovky, Brno.

Foto Libor Galia, Henry Lee Fest

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavními hvězdami festivalu Henry Lee Fest jsou letos Mick Harvey a The Ministry Of Wolves.  více

Lehce bizarní koncert včera zažil polorozpadlý areál Vlněny, kam se na chvíli přesunulo osazenstvo i atmosféra nedávno zavřeného klubu Boro. Washingtonské trio Les Rhinocéros hrálo ve zkušebně Báry a Tomáše Přidalových, kdo chtěl, mohl si jej přijít poslechnout a místo vstupného přinést třeba banán.  více


Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více