Henry Lee Fest. Temná hudba minulosti

Henry Lee Fest. Temná hudba minulosti

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.

Do areálu Zbrojovky jsem přišel ve chvíli, kdy končil svůj koncert Vladimír Mišík a Etc… Znělo mi to jako hudba z jiného světa a byl jsem až překvapený, jak moc mě nebaví. Upozorňuji, že se jedná o ryze subjektivní postřeh, který nikomu nenutím – stejně jako všechny následujících. Kapela zapadala do poněkud veteránského věku účinkujících na hlavní scéně, ale hraje spolehlivě, v rámci českého písničkářského (blues) rocku se tu sotvakdy objevilo něco lepšího – snad jen několik srovnatelných. Vladimír Mišík vypadal, že ho zpívání pořád baví, je pořád přesvědčivý. Ostatně u písniček, jaké zpívá, se kus věku ve hlase může projevit i pozitivně a vnést do starých pecek nový, trochu nostalgický, ale působivý rozměr. Moje vlastní pocity jsou proti tomu vlastně bezcenné, je to pěkný kus poctivé muziky zcela bez debat. Do psaní článku se mi zamotala zpráva o smrti Petra Skoumala, který v jedné sestavě Etc… hrával a několik jeho písní Vladimír Mišík taky zpíval. Je to zlý… abych citoval Jasnou páku, která se připomněla skrz Špejchar Blues Ivana Wünsche.

My Dead Cat jsou bezvadná tancovačka vycházející z punku a jejich set zahájil koncerty na druhém pódiu. Punk na něm byl víceméně doma po celou dobu. MDC hrají energickou muziku, dobře se poslouchá a není potřeba nad ní moc přemýšlet. Ale nic proti tomu, jedná se o pouhé konstatování. Je to hudba lidí, kteří vyrostli s punkem, ale také už trochu z punku a mixují do něj všechny další vlivy, které je baví.

Na hlavním pódiu se mezitím nachystalo vystoupení kapely MCH Band, tedy Mikoláše Chadimy & spol. Neslyšel jsem je strašnou spoustu let a myslím, že jsem si jejich muziku nikdy tak neužil. Kapela přistoupila k alternativě silně popařským způsobem a hrála věci výhradně ze svého nejúspěšnějšího (a možná i nejlepšího) alba Es reut mich f… Sestava spolu hraje dlouho a je to slyšet, komunikuje s úplnou samozřejmostí a znělo jí to bezvadně – myslím, že na tom má pocit nejen vyzrálá spolupráce, ale i lepší nástroje a snad i víc klidu na to, aby se mohli alternativní hudbě věnovat. Mikoláš Chadima není žádný zpěvák, ale po první, jaksi zakřiknuté skladbě se rozjel a celý set šlapal bezchybně až skoro k tancovačkovému konci. Byla to alternativa starého střihu zahraná bez stopy únavy a pro mě z toho byl nakonec předčasný a zcela nečekaný vrchol festivalu. Vzpomněl jsem si také, jak mě kdysi ovlivnily Chadimovy paměti, které kdysi vyšly v exilovém časopisu Paternoster. Od rekvalifikací k Nové vlně se starým obsahem se skrze ně prošlo nesmlouvavým a kritickým pohledem, byť samozřejmě značně subjektivním. Snad jediný příslušník tehdejší „oficiální“ scény, který před Chadimou neztratil tvář, byl právě Vladimír Mišík, který dohrál před chvílí.

Na druhé scéně se pustila do dřevního punku kapela Boy, kterou potom vystřídali Wild Tides. První na mě působili jako znovuoživení starých Plexis – což znamená úplně mimo. Vůbec netuším, co si s takovou muzikou dnes počít. Z Wild Tides jsem neslyšel skoro nic.

Snažil jsem se totiž u prvního pódia přijít na chuť sólovému koncertu Micka Harveyho, bývalého (a zakládajícího) člena Birthday Party i Caveových Bad Seeds. Propagace festivalu na něm z velké části stála a očekávání byla velká. Jeho písničkářské vystoupení nebylo špatné, ale po celých padesát minut téměř neopustilo pomalé tempo a zpěv se mi taky moc nepozdával. Jakési fluidum z Harveyho šlo, ale asi bych ho raději v této podobě slyšel v komornějším prostředí. Nemohl jsem se do jeho vystoupení zabrat a poněkud mě zklamalo. To samé musím říct o The Ministry of Wolves, kteří mi přišli pozoruhodně bez energie a připadá mi lepší poslechnout si jejich nahrávky doma. Písně inspirované pohádkami bratří Grimmů mají tajemnou atmosféru, jako by je někdo vyprávěl za noci v hlubokém lese. Kouzlo se mi ale na koncertě vytratilo a náhrada v podobě živého náporu se nedostavila. Samozřejmě je dobře, že sem Harveyho i The Ministry of Wolves někdo přivezl – živá zkušenost s hudebníky této úrovně má vždy svoji cenu. A publikum bylo nadšené, to se taky musí říct.

Třetí pódium nebylo pódium, ale Café Kino Biograf. Promítaly se záznamy koncertů Sonic Youth, Patti Smith, Nicka Cavea, ale také Birthday PartyRowlanda S. Howarda. Především u posledních dvou bylo bezpochyby možné se přesvědčit, že absolutní špička temného australsko-německého post punku byla přece jen někde jinde než v sobotu v Brně. V souvislosti s těmito kapelami mě napadlo, že by se na Henry Lee Festu určitě neztratil Michael’s Uncle – tak snad příště, jestli ještě budou hrát.

Pro vyzrálejší ročníky, které tvoří značnou část návštěvníků, je už jistě vítaným bonusem solidní zázemí bez front na jídlo a pití. S dodržením předem ohlášených časů jednotlivých vystoupení už to bylo horší. Hlavním zádrhelem byl v tomto směru začátek – pro nemoc nepřijeli Velvet Underground Revival, kteří měli hrát první. Místo nich zahajoval Vladimír Mišík a začal o půl hodiny dřív, což některé návštěvníky, kteří nezachytili oznámení na Facebooku, zklamalo. Pochybuji ale, že jim zklamání vydrželo dlouho vzhledem k tomu, že ve Zbrojovce vydrželi až do konce. Já jsem festival ocenil jako svěží závan starých časů – s radostí a bez sentimentálního fňukání nad tím, že už se nevrátí.

Henry Lee Fest. 27. září 2014, areál Zbrojovky, Brno.

Foto Libor Galia, Henry Lee Fest

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavními hvězdami festivalu Henry Lee Fest jsou letos Mick Harvey a The Ministry Of Wolves.  více

Lehce bizarní koncert včera zažil polorozpadlý areál Vlněny, kam se na chvíli přesunulo osazenstvo i atmosféra nedávno zavřeného klubu Boro. Washingtonské trio Les Rhinocéros hrálo ve zkušebně Báry a Tomáše Přidalových, kdo chtěl, mohl si jej přijít poslechnout a místo vstupného přinést třeba banán.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více