Herbie Hancock nepředvídatelný a strhující

Herbie Hancock nepředvídatelný a strhující

Těžko říct, s jakým očekáváním přicházeli do z velké části zaplněné haly Vodova jednotliví návštěvníci brněnského koncertu Herbieho Hancocka. Legendárního pianistu a klávesistu předchází nejen pověst sběratele Grammy a dalších cen, ale také nadžánrového hráče a geniálního skladatele, který už několik dekád promlouvá nejen do vývoje jazzu, ale předznamenal i trendy v elektronické taneční hudbě. Pořadatelé slibovali zhruba devadesátiminutový koncert, který neměl být spojený s žádnou konkrétní deskou. Dal se tedy čekat rychloprůřez Hancockovým repertoárem, který však mistr se svou kapelou mohl pojmout na tisíc různých způsobů. Můj první dojem po skončení koncertu, umocněný odposlechnutými reakcemi ostatních posluchačů kráčejících nočním Brnem, byl jasný: Herbie Hancock nás všechny překvapil!

Prvním překvapením byla dramaturgie koncertu. Nešlo ani tak o to, že na svůj věk (74 let) velmi svěží legenda má zapotřebí oprašovat svůj nejstarší hit Watermelon Man (1962) a že jako přídavek nabídl také už letitou skladbu Rockit, která svého času bodovala v komerčních hitparádách. Obojí by se během průřezového večera typu „best of“ dalo čekat. Překvapením však bylo, že během dvouhodinové jízdy zaznělo pouhých pět skladeb, z toho jedna jako zmíněný přídavek a jedna v sólovém podání kytaristy Lionela Louekeho. Namísto toho, aby přehrával jeden hit za druhým a prokládal je nápaditými úpravami Gershwina nebo Joni Mitchell, kterými je pověstný, se Hancock rozhodl pro jiný koncept. Předváděl svůj arsenál klávesových nástrojů a stylových kombinací a modelů souhry s kolegy v rozsáhlých, více než dvacetiminutových, plochách jednotlivých kompozic. Ostatně zmíněnou Watermelon Man uvedl slovy: „Víte, proč můžu hrát jednu skladbu 52 let? Protože ji hraji pokaždé jinak.“ Nebylo tedy nutné hledat mezi sóly a zvukovými experimenty fragmenty původní melodie. Stačilo se soustředit na způsob, jakým se král kláves odráží od prvotního nápadu a jak z něj s naprostou samozřejmostí buduje pevnou stavbu, do které se vejde opravdu všechno – od akustického jazzu přes jazzrock až po kosmické zvuky a úlety v podobě kláves „štěkajících“ krátké slabiky.

Překvapením druhým byl prostor, který mistr poskytl svým spoluhráčům. Ano, sestava, která Hancocka obklopovala (tedy přesněji – která jej jistila zprava, z pohledu diváků), je opravdu velmi silná. Bubeník Vinnie Colaiuta, který koncert svým sólem zahájil, sbíral zkušenosti u Franka Zappy a Stinga. Beninský kytarista a zpěvák Lionel Loueke je zkušeným sidemanem, ale tuzemskému publiku se už představil i jako sólista. A basistů kvalit Jamese Genuse také po zeměkouli mnoho neposkakuje. Hancock své spoluhráče opakovaně představoval a chválil a působil dojmem, že nad Louekeho uměním skutečně a upřímně žasne. Ostatně exhibice, při níž beninský hudebník jakoby srostl v jeden organismus s nástrojem se zpívajícími strunami, patřila k nejmocnějším a přitom nejvtipnějším zážitkům večera.

hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-006 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-007 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-010  hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-018 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-020 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-021 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-022 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-025 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-026

Překvapením třetím pak byla samozřejmost, s jakou se celá kapela pohybovala mezi jazzem a – „nejazzem“. Nešlo jen o přídavek Rockit, v němž navzdory dominantní roli syntezátorů došlo i na krásné jazzové momenty. I v ostatních skladbách Hancockovy ruce kmitaly mezi klaviaturami, organicky mísily akustické a elektronické přísady a posílaly nahrávky spoluhráčům, kteří kapelníkovi vytvářeli doprovod více než důstojný. Ostatně nebylo jen co poslouchat, ale také nač se dívat. Vitální Hancock si od stoličky mezi pianem a elektrickými klávesami odskakoval do přední části pódia, kde s klávesami zavěšenými kolem krku s energií rockera (neplést s Michalem Davidem!) komunikoval s publikem.

Ano, Herbie Hancock mohl průřez svým bohatým repertoárem naservírovat tisíci způsoby. Zvolil jeden, kterým možná leckoho překvapil. Někdo možná čekal žánrově čistší jízdu, jiný větší množství coververzí, další ještě více „hitů“. („Na jazz to bylo hodně hlasité,“ zaslechl jsem v davu po skončení koncertu.) Mistr vsadil na žánrovou pestrost a na dynamickou jízdu, při níž nebyl omezen délkou skladeb. Zkušení spoluhráči jej podpořili, a společně tak všichni brněnskému publiku připravili dvě hodiny napětí, energie a vtipu. I ten byl jistě jedním z důvodů, proč publikum nechtělo mistry z pódia pustit a proč by jistě zůstalo na další přídavky. Jenže Rockit bylo opravdu jasnou tečkou za silným večerem.

Herbie Hancock (+ Vinnie Colaiuta, James Genus, Lionel Loueke)

29. listopadu 2014, hala Vodova, Brno

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Topejr

    1. prosinec 2014, 22:03
    Co s tím má, proboha, Michal David? Hancock používal portable syntetizátor již na přelomu 70. a 80. let.

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více