Herbie Hancock nepředvídatelný a strhující

Herbie Hancock nepředvídatelný a strhující

Těžko říct, s jakým očekáváním přicházeli do z velké části zaplněné haly Vodova jednotliví návštěvníci brněnského koncertu Herbieho Hancocka. Legendárního pianistu a klávesistu předchází nejen pověst sběratele Grammy a dalších cen, ale také nadžánrového hráče a geniálního skladatele, který už několik dekád promlouvá nejen do vývoje jazzu, ale předznamenal i trendy v elektronické taneční hudbě. Pořadatelé slibovali zhruba devadesátiminutový koncert, který neměl být spojený s žádnou konkrétní deskou. Dal se tedy čekat rychloprůřez Hancockovým repertoárem, který však mistr se svou kapelou mohl pojmout na tisíc různých způsobů. Můj první dojem po skončení koncertu, umocněný odposlechnutými reakcemi ostatních posluchačů kráčejících nočním Brnem, byl jasný: Herbie Hancock nás všechny překvapil!

Prvním překvapením byla dramaturgie koncertu. Nešlo ani tak o to, že na svůj věk (74 let) velmi svěží legenda má zapotřebí oprašovat svůj nejstarší hit Watermelon Man (1962) a že jako přídavek nabídl také už letitou skladbu Rockit, která svého času bodovala v komerčních hitparádách. Obojí by se během průřezového večera typu „best of“ dalo čekat. Překvapením však bylo, že během dvouhodinové jízdy zaznělo pouhých pět skladeb, z toho jedna jako zmíněný přídavek a jedna v sólovém podání kytaristy Lionela Louekeho. Namísto toho, aby přehrával jeden hit za druhým a prokládal je nápaditými úpravami Gershwina nebo Joni Mitchell, kterými je pověstný, se Hancock rozhodl pro jiný koncept. Předváděl svůj arsenál klávesových nástrojů a stylových kombinací a modelů souhry s kolegy v rozsáhlých, více než dvacetiminutových, plochách jednotlivých kompozic. Ostatně zmíněnou Watermelon Man uvedl slovy: „Víte, proč můžu hrát jednu skladbu 52 let? Protože ji hraji pokaždé jinak.“ Nebylo tedy nutné hledat mezi sóly a zvukovými experimenty fragmenty původní melodie. Stačilo se soustředit na způsob, jakým se král kláves odráží od prvotního nápadu a jak z něj s naprostou samozřejmostí buduje pevnou stavbu, do které se vejde opravdu všechno – od akustického jazzu přes jazzrock až po kosmické zvuky a úlety v podobě kláves „štěkajících“ krátké slabiky.

Překvapením druhým byl prostor, který mistr poskytl svým spoluhráčům. Ano, sestava, která Hancocka obklopovala (tedy přesněji – která jej jistila zprava, z pohledu diváků), je opravdu velmi silná. Bubeník Vinnie Colaiuta, který koncert svým sólem zahájil, sbíral zkušenosti u Franka Zappy a Stinga. Beninský kytarista a zpěvák Lionel Loueke je zkušeným sidemanem, ale tuzemskému publiku se už představil i jako sólista. A basistů kvalit Jamese Genuse také po zeměkouli mnoho neposkakuje. Hancock své spoluhráče opakovaně představoval a chválil a působil dojmem, že nad Louekeho uměním skutečně a upřímně žasne. Ostatně exhibice, při níž beninský hudebník jakoby srostl v jeden organismus s nástrojem se zpívajícími strunami, patřila k nejmocnějším a přitom nejvtipnějším zážitkům večera.

hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-006 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-007 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-010  hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-018 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-020 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-021 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-022 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-025 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-026

Překvapením třetím pak byla samozřejmost, s jakou se celá kapela pohybovala mezi jazzem a – „nejazzem“. Nešlo jen o přídavek Rockit, v němž navzdory dominantní roli syntezátorů došlo i na krásné jazzové momenty. I v ostatních skladbách Hancockovy ruce kmitaly mezi klaviaturami, organicky mísily akustické a elektronické přísady a posílaly nahrávky spoluhráčům, kteří kapelníkovi vytvářeli doprovod více než důstojný. Ostatně nebylo jen co poslouchat, ale také nač se dívat. Vitální Hancock si od stoličky mezi pianem a elektrickými klávesami odskakoval do přední části pódia, kde s klávesami zavěšenými kolem krku s energií rockera (neplést s Michalem Davidem!) komunikoval s publikem.

Ano, Herbie Hancock mohl průřez svým bohatým repertoárem naservírovat tisíci způsoby. Zvolil jeden, kterým možná leckoho překvapil. Někdo možná čekal žánrově čistší jízdu, jiný větší množství coververzí, další ještě více „hitů“. („Na jazz to bylo hodně hlasité,“ zaslechl jsem v davu po skončení koncertu.) Mistr vsadil na žánrovou pestrost a na dynamickou jízdu, při níž nebyl omezen délkou skladeb. Zkušení spoluhráči jej podpořili, a společně tak všichni brněnskému publiku připravili dvě hodiny napětí, energie a vtipu. I ten byl jistě jedním z důvodů, proč publikum nechtělo mistry z pódia pustit a proč by jistě zůstalo na další přídavky. Jenže Rockit bylo opravdu jasnou tečkou za silným večerem.

Herbie Hancock (+ Vinnie Colaiuta, James Genus, Lionel Loueke)

29. listopadu 2014, hala Vodova, Brno

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Topejr

    1. prosinec 2014, 22:03
    Co s tím má, proboha, Michal David? Hancock používal portable syntetizátor již na přelomu 70. a 80. let.

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více