Herbie Hancock nepředvídatelný a strhující

Herbie Hancock nepředvídatelný a strhující

Těžko říct, s jakým očekáváním přicházeli do z velké části zaplněné haly Vodova jednotliví návštěvníci brněnského koncertu Herbieho Hancocka. Legendárního pianistu a klávesistu předchází nejen pověst sběratele Grammy a dalších cen, ale také nadžánrového hráče a geniálního skladatele, který už několik dekád promlouvá nejen do vývoje jazzu, ale předznamenal i trendy v elektronické taneční hudbě. Pořadatelé slibovali zhruba devadesátiminutový koncert, který neměl být spojený s žádnou konkrétní deskou. Dal se tedy čekat rychloprůřez Hancockovým repertoárem, který však mistr se svou kapelou mohl pojmout na tisíc různých způsobů. Můj první dojem po skončení koncertu, umocněný odposlechnutými reakcemi ostatních posluchačů kráčejících nočním Brnem, byl jasný: Herbie Hancock nás všechny překvapil!

Prvním překvapením byla dramaturgie koncertu. Nešlo ani tak o to, že na svůj věk (74 let) velmi svěží legenda má zapotřebí oprašovat svůj nejstarší hit Watermelon Man (1962) a že jako přídavek nabídl také už letitou skladbu Rockit, která svého času bodovala v komerčních hitparádách. Obojí by se během průřezového večera typu „best of“ dalo čekat. Překvapením však bylo, že během dvouhodinové jízdy zaznělo pouhých pět skladeb, z toho jedna jako zmíněný přídavek a jedna v sólovém podání kytaristy Lionela Louekeho. Namísto toho, aby přehrával jeden hit za druhým a prokládal je nápaditými úpravami Gershwina nebo Joni Mitchell, kterými je pověstný, se Hancock rozhodl pro jiný koncept. Předváděl svůj arsenál klávesových nástrojů a stylových kombinací a modelů souhry s kolegy v rozsáhlých, více než dvacetiminutových, plochách jednotlivých kompozic. Ostatně zmíněnou Watermelon Man uvedl slovy: „Víte, proč můžu hrát jednu skladbu 52 let? Protože ji hraji pokaždé jinak.“ Nebylo tedy nutné hledat mezi sóly a zvukovými experimenty fragmenty původní melodie. Stačilo se soustředit na způsob, jakým se král kláves odráží od prvotního nápadu a jak z něj s naprostou samozřejmostí buduje pevnou stavbu, do které se vejde opravdu všechno – od akustického jazzu přes jazzrock až po kosmické zvuky a úlety v podobě kláves „štěkajících“ krátké slabiky.

Překvapením druhým byl prostor, který mistr poskytl svým spoluhráčům. Ano, sestava, která Hancocka obklopovala (tedy přesněji – která jej jistila zprava, z pohledu diváků), je opravdu velmi silná. Bubeník Vinnie Colaiuta, který koncert svým sólem zahájil, sbíral zkušenosti u Franka Zappy a Stinga. Beninský kytarista a zpěvák Lionel Loueke je zkušeným sidemanem, ale tuzemskému publiku se už představil i jako sólista. A basistů kvalit Jamese Genuse také po zeměkouli mnoho neposkakuje. Hancock své spoluhráče opakovaně představoval a chválil a působil dojmem, že nad Louekeho uměním skutečně a upřímně žasne. Ostatně exhibice, při níž beninský hudebník jakoby srostl v jeden organismus s nástrojem se zpívajícími strunami, patřila k nejmocnějším a přitom nejvtipnějším zážitkům večera.

hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-006 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-007 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-010  hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-018 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-020 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-021 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-022 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-025 hancock-herbie-brno-2014-11-martin-zeman-026

Překvapením třetím pak byla samozřejmost, s jakou se celá kapela pohybovala mezi jazzem a – „nejazzem“. Nešlo jen o přídavek Rockit, v němž navzdory dominantní roli syntezátorů došlo i na krásné jazzové momenty. I v ostatních skladbách Hancockovy ruce kmitaly mezi klaviaturami, organicky mísily akustické a elektronické přísady a posílaly nahrávky spoluhráčům, kteří kapelníkovi vytvářeli doprovod více než důstojný. Ostatně nebylo jen co poslouchat, ale také nač se dívat. Vitální Hancock si od stoličky mezi pianem a elektrickými klávesami odskakoval do přední části pódia, kde s klávesami zavěšenými kolem krku s energií rockera (neplést s Michalem Davidem!) komunikoval s publikem.

Ano, Herbie Hancock mohl průřez svým bohatým repertoárem naservírovat tisíci způsoby. Zvolil jeden, kterým možná leckoho překvapil. Někdo možná čekal žánrově čistší jízdu, jiný větší množství coververzí, další ještě více „hitů“. („Na jazz to bylo hodně hlasité,“ zaslechl jsem v davu po skončení koncertu.) Mistr vsadil na žánrovou pestrost a na dynamickou jízdu, při níž nebyl omezen délkou skladeb. Zkušení spoluhráči jej podpořili, a společně tak všichni brněnskému publiku připravili dvě hodiny napětí, energie a vtipu. I ten byl jistě jedním z důvodů, proč publikum nechtělo mistry z pódia pustit a proč by jistě zůstalo na další přídavky. Jenže Rockit bylo opravdu jasnou tečkou za silným večerem.

Herbie Hancock (+ Vinnie Colaiuta, James Genus, Lionel Loueke)

29. listopadu 2014, hala Vodova, Brno

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Topejr

    1. prosinec 2014, 22:03
    Co s tím má, proboha, Michal David? Hancock používal portable syntetizátor již na přelomu 70. a 80. let.

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více