HF JAMU & RC Hague Connections: ambiciózní projekt studentské tvorby

HF JAMU & RC Hague Connections: ambiciózní projekt studentské tvorby

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagogu kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.

V rámci projektu skladatelé napíšou kompozice pro šest zvolených nástrojů a během jednoho týdne společně s interprety pracují na jejich nastudování. Samotný koncert je pouhou třešničkou, odměnou za píli a nasazení všech zúčastněných. Letošní premiéra proběhla již o týden dříve v Haagu. O týden později při repríze v prostorách brněnské akademie studenti navrch dostali možnost své kompozice nahrát v místním studiu. Ambiciózní myšlenka na poli soudobé experimentální hudby snoubící se s vášní pro toto řemeslo otevírá mladým talentům nové možnosti.

Všechny skladby nastudoval a dirigoval mladým talentovaný Ed Liebrecht (student RC), který zaujal posluchače především svým suverénním, sebevědomým přístupem. Velice příhodně využíval jednoduchá, stručná gesta, která však byla dosti výrazná, pro někoho až teatrální, nicméně účinná. Ojediněle jeho dirigentský projev splýval s obecnou gestikulací a vzhledem k polystylovosti některých skladeb se mohlo zdát, že Liebrecht občas zapomněl dirigovat a namísto toho si jednoduše hudbu užíval. To však není míněno nijak negativně, i přes tyto úsměvné momenty bylo znát, že dirigent má vše pod kontrolou a přesně ví, co dělá a v jaké části skladby se momentálně nachází.

Úvodní skladba koncertu Removal of the Images Zeynepa Oktara (student RC) představovala prudké vtáhnutí do extrémně expresivní kompozice (trombon, elektr. kytara, bicí), mírou zvuku často na hranici snesitelnosti. K tomuto pocit přispíval komorní sklepní prostor, který však i umocňoval intenzivní zážitek. Výrazovými prostředky a neotřelými hráčskými technikami na elektrickou kytaru (např. tapping) či trombon (např. práce s dýcháním do těla nástroje) se snažil skladatel vyjádřit svou inspiraci pro tuto skladbu, kterou byla kniha I Paint What I Want To See malíře, představitele abstraktního expresionismu Philipa Gustona. V tištěném programu Zeynep Oktar nastínil estetiku svého díla tímto komentářem: „Hledání nového přístupu ze zkoušení něčeho zcela nového, což se ukáže jako něco jiného, vyplývajícího s chybou, která utváří celou jeho (Gustonovu) estetiku.“ (volně přeloženo z angličtiny)

Jako konceptuální a žánrový protipól můžeme označit dílo Mr. White Livie Malossi Bottignole (student RC). Druhá skladba večera je hudba ke stejnojmenné hře, inspirované tzv. social deduction games jako je například Werewolf nebo Mafia. Ve hře je zobrazen konflikt mezi dvěma skupinami Undercover a Civilians, a mezi speciální postavičkou Mr. White. Skladba je založena na principu improvizace, závislé na předem určených pravidlech. Formálně je rozdělena na čtyři oddíly: Pojďme hrát, Hlasujte, Oh!, Byl zabit civilista a Oh! Mr. White byl zabit. Dílo je napsáno pro šest nástrojů a každý z nich má svůj charakteristický motiv, objevující se v konkrétních scénách. Jednotlivé výjevy – zimní prostředí, letní prostředí atd. – podkreslovala zvukomalebná hudba. Kromě zvukomalby skladatelka využila i polystylové plochy, během kterých si posluchač mohl všimnout inspirace ve funky, jazzu či jiných žánrech. Hravost a nadsázku podtrhovaly také autorkou vypsané reakce muzikantů (např. smutné „Ooooooh…“), především v situacích, kde někdo z postav byl zabit nebo naopak v samém závěru, kde radost byla vyjádřena jásotem. Aby byl prožitek celistvý, během provedení byla na velkou obrazovku promítaná animace hry, která nebyla pouze doplňkem, nýbrž důležitou součástí celého konceptu. Díky vizualizaci si diváci mohli všimnout, jak hudba odkazuje na dění v průběhu hry. Vzpomeňte si na legendární hru Mario, ze které si určitě také vybavíte originální zvukový podkres. Velice podobně tento princip fungoval i v případě skladby Mr. White.

From Another World studenta JAMU Filipa Zázvorky byla opět jedna z velmi expresivních skladeb večera. Jak už samotný název napovídá, skladatel si dal za cíl složit dílo, které by bylo kombinací tolika zvuků a barev, že by mělo na diváky působit jako z jiného světa. Jak sám autor ve svém komentáři píše: „Pozor: tóny a zvuky zde netvoří žádný příběh, jedná se pouze o uspořádané tóny a zvuky.“ (opět volně přeloženo z angličtiny) A to se autorovi podařilo. Kompozice vyznívala jako jistý druh anarchie, nebo taktéž zvukového chaosu, ve kterém se občas objevovaly rockové kytarové riffy či zajímavě využité glissy na elektronické kytaře (Michele Rampino). Práci s barvami podtrhovalo i užití mikrotenového sáčku místo paličky u perkusí, na které hrál sám skladatel.

Se čtvrtou skladbou v pořadí se proměnila nálada koncertu a do dramaturgie vstoupila atmosféra romantismu. Eunika Pechánková, studentka JAMU, složila tonální, oproti ostatním velmi umírněnou skladbu s příznačným názvem Múzu nespoutáš (A Muse Shall Not Be Bound). Název je původně prvotní verš básně pojednávající o hledání múzy. I v této kompozici byl velice dominantní kytarový part, výborně technicky i výrazově zahraný. Obdobně bych chtěla vyzdvihnout houslistku Lindu Lukas a violoncellistku Elsu le Moigne z Royal Conservatoire, které do skladby interpretačně přispěly sytým zvukem a barevným vášnivým pojetím svých partů. I když dílo vychází z básně, je čistě instrumentální a po formální stránce kopíruje jednotlivé sloky. Nutno dodat, že po předešlých třech skladbách spíše experimentálního typu, působila na člověka tato kompozice zčásti jako patos. Tento jev byl velice zajímavým okamžikem koncertu, kdy člověk sám na sobě poznává a uvědomuje si, jakým způsobem ho formuje poslech naprosto odlišných děl v rychlém sledu za sebou.

Ondrej Kalužák (JAMU) uvedl svou skladbu A Chase of Sorts, kterou lze přeložit jako „Honička“. Název poukazuje na nahrávku, která je spuštěna do sluchátek dirigentovi (a také posluchačům do beden) a podle níž se dirigent celou dobu řídí. V nahrávce je záznam různě se měnícího tikání, které dílu dodává pulzaci a skrytý řád. Interpreti mají poté před sebou svůj part. Ten se snaží zahrát co nejpřesněji dle dirigentových gest, tempově ovlivněných nahrávkou v sluchátkách. Po celou dobu průběhu skladby zde vyvstávala otázka, jestli je hlavní nahrávka nebo party nástrojů, což ale do samotného konce není nijak rozklíčováno. Skladba je ve svém finále groteskní. Těleso v určitý moment skončí na společné době s tikáním, ale samotný závěr je poněkud nadstavovaný až do závěrečného durového akordu, který svou tonalitou slouží jako muzikantský vtípek. Tady se publikum opravdu pobavilo.

Poslední dílo večera nabídlo opojení minimalismem jako jedním z hlavních kompozičních směrů 20. i 21. století. Skladatel Niko Schroeder (RC) svou kompozici Hinkson Creek Park Trail Bridge popisuje jako „hledání zvuku ve vánku“. Jedná se o jakousi vzpomínku na dobu lockdownu, kdy autor chodil na most komponovat a odpočívat. Fakturou křehké, výrazem meditativní a filozofické dílo působilo velice vyspěle. Vytříbená práce se skrytými disonancemi v úzké harmonii kontrastovala s ostinátní figurou, v minimalismu často označovanou jako pattern, v elektrické kytaře. Stabilitu, homogennost podtrhovala postupná gradace až do tzv. zlatého řezu, od kterého přicházelo opětovné zklidnění. Skladba v závěru tak stylově a posluchačsky náročného koncertu byla satisfakcí.

Zkušenost se soudobou tvorbou a orientace v ní byla vidět v samotné dramaturgii. Musím velice vyzdvihnout výstavbu devadesátiminutového koncertu bez přestávky I přes jeho délku a náročnost naprosto dramaturgicky fungoval. V neposlední řadě byly obdivuhodné samotné výkony všech interpretů – mladých hudebníků, studentů, kteří svými výkony, a především profesionálním přístupem k interpretaci hudby 21. století, převyšovali mnohé jiné známější hudebníky z řad profesionálů.

Program:

Zeynep Oktar – Removal of the Images

Livia Malossi Bottignole – Mr. White

Filip Zázvorka - From Another World

Eunika Pechánková – Múzu nespoutáš/ A Muse Shall Not Be Bound

Ondrej Kalužák – A Chase of Sorts

Niko Schroeder – Hinkson Creek Park Trail Bridge

Obsazení:

Linda Lukas – housle

Elsa le Moigne – violoncello

Michele Rampino – elektrická kytara

David Derner – trombon

Eliška Michálková – příčná flétna

Filip Zázvorka – bicí nástroje

Pátek 17. února 2023 v 19 hodin, Komorní sál HF JAMU

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Nejčtenější

Kritika

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více