HF JAMU & RC Hague Connections: ambiciózní projekt studentské tvorby

HF JAMU & RC Hague Connections: ambiciózní projekt studentské tvorby

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagogu kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.

V rámci projektu skladatelé napíšou kompozice pro šest zvolených nástrojů a během jednoho týdne společně s interprety pracují na jejich nastudování. Samotný koncert je pouhou třešničkou, odměnou za píli a nasazení všech zúčastněných. Letošní premiéra proběhla již o týden dříve v Haagu. O týden později při repríze v prostorách brněnské akademie studenti navrch dostali možnost své kompozice nahrát v místním studiu. Ambiciózní myšlenka na poli soudobé experimentální hudby snoubící se s vášní pro toto řemeslo otevírá mladým talentům nové možnosti.

Všechny skladby nastudoval a dirigoval mladým talentovaný Ed Liebrecht (student RC), který zaujal posluchače především svým suverénním, sebevědomým přístupem. Velice příhodně využíval jednoduchá, stručná gesta, která však byla dosti výrazná, pro někoho až teatrální, nicméně účinná. Ojediněle jeho dirigentský projev splýval s obecnou gestikulací a vzhledem k polystylovosti některých skladeb se mohlo zdát, že Liebrecht občas zapomněl dirigovat a namísto toho si jednoduše hudbu užíval. To však není míněno nijak negativně, i přes tyto úsměvné momenty bylo znát, že dirigent má vše pod kontrolou a přesně ví, co dělá a v jaké části skladby se momentálně nachází.

Úvodní skladba koncertu Removal of the Images Zeynepa Oktara (student RC) představovala prudké vtáhnutí do extrémně expresivní kompozice (trombon, elektr. kytara, bicí), mírou zvuku často na hranici snesitelnosti. K tomuto pocit přispíval komorní sklepní prostor, který však i umocňoval intenzivní zážitek. Výrazovými prostředky a neotřelými hráčskými technikami na elektrickou kytaru (např. tapping) či trombon (např. práce s dýcháním do těla nástroje) se snažil skladatel vyjádřit svou inspiraci pro tuto skladbu, kterou byla kniha I Paint What I Want To See malíře, představitele abstraktního expresionismu Philipa Gustona. V tištěném programu Zeynep Oktar nastínil estetiku svého díla tímto komentářem: „Hledání nového přístupu ze zkoušení něčeho zcela nového, což se ukáže jako něco jiného, vyplývajícího s chybou, která utváří celou jeho (Gustonovu) estetiku.“ (volně přeloženo z angličtiny)

Jako konceptuální a žánrový protipól můžeme označit dílo Mr. White Livie Malossi Bottignole (student RC). Druhá skladba večera je hudba ke stejnojmenné hře, inspirované tzv. social deduction games jako je například Werewolf nebo Mafia. Ve hře je zobrazen konflikt mezi dvěma skupinami Undercover a Civilians, a mezi speciální postavičkou Mr. White. Skladba je založena na principu improvizace, závislé na předem určených pravidlech. Formálně je rozdělena na čtyři oddíly: Pojďme hrát, Hlasujte, Oh!, Byl zabit civilista a Oh! Mr. White byl zabit. Dílo je napsáno pro šest nástrojů a každý z nich má svůj charakteristický motiv, objevující se v konkrétních scénách. Jednotlivé výjevy – zimní prostředí, letní prostředí atd. – podkreslovala zvukomalebná hudba. Kromě zvukomalby skladatelka využila i polystylové plochy, během kterých si posluchač mohl všimnout inspirace ve funky, jazzu či jiných žánrech. Hravost a nadsázku podtrhovaly také autorkou vypsané reakce muzikantů (např. smutné „Ooooooh…“), především v situacích, kde někdo z postav byl zabit nebo naopak v samém závěru, kde radost byla vyjádřena jásotem. Aby byl prožitek celistvý, během provedení byla na velkou obrazovku promítaná animace hry, která nebyla pouze doplňkem, nýbrž důležitou součástí celého konceptu. Díky vizualizaci si diváci mohli všimnout, jak hudba odkazuje na dění v průběhu hry. Vzpomeňte si na legendární hru Mario, ze které si určitě také vybavíte originální zvukový podkres. Velice podobně tento princip fungoval i v případě skladby Mr. White.

From Another World studenta JAMU Filipa Zázvorky byla opět jedna z velmi expresivních skladeb večera. Jak už samotný název napovídá, skladatel si dal za cíl složit dílo, které by bylo kombinací tolika zvuků a barev, že by mělo na diváky působit jako z jiného světa. Jak sám autor ve svém komentáři píše: „Pozor: tóny a zvuky zde netvoří žádný příběh, jedná se pouze o uspořádané tóny a zvuky.“ (opět volně přeloženo z angličtiny) A to se autorovi podařilo. Kompozice vyznívala jako jistý druh anarchie, nebo taktéž zvukového chaosu, ve kterém se občas objevovaly rockové kytarové riffy či zajímavě využité glissy na elektronické kytaře (Michele Rampino). Práci s barvami podtrhovalo i užití mikrotenového sáčku místo paličky u perkusí, na které hrál sám skladatel.

Se čtvrtou skladbou v pořadí se proměnila nálada koncertu a do dramaturgie vstoupila atmosféra romantismu. Eunika Pechánková, studentka JAMU, složila tonální, oproti ostatním velmi umírněnou skladbu s příznačným názvem Múzu nespoutáš (A Muse Shall Not Be Bound). Název je původně prvotní verš básně pojednávající o hledání múzy. I v této kompozici byl velice dominantní kytarový part, výborně technicky i výrazově zahraný. Obdobně bych chtěla vyzdvihnout houslistku Lindu Lukas a violoncellistku Elsu le Moigne z Royal Conservatoire, které do skladby interpretačně přispěly sytým zvukem a barevným vášnivým pojetím svých partů. I když dílo vychází z básně, je čistě instrumentální a po formální stránce kopíruje jednotlivé sloky. Nutno dodat, že po předešlých třech skladbách spíše experimentálního typu, působila na člověka tato kompozice zčásti jako patos. Tento jev byl velice zajímavým okamžikem koncertu, kdy člověk sám na sobě poznává a uvědomuje si, jakým způsobem ho formuje poslech naprosto odlišných děl v rychlém sledu za sebou.

Ondrej Kalužák (JAMU) uvedl svou skladbu A Chase of Sorts, kterou lze přeložit jako „Honička“. Název poukazuje na nahrávku, která je spuštěna do sluchátek dirigentovi (a také posluchačům do beden) a podle níž se dirigent celou dobu řídí. V nahrávce je záznam různě se měnícího tikání, které dílu dodává pulzaci a skrytý řád. Interpreti mají poté před sebou svůj part. Ten se snaží zahrát co nejpřesněji dle dirigentových gest, tempově ovlivněných nahrávkou v sluchátkách. Po celou dobu průběhu skladby zde vyvstávala otázka, jestli je hlavní nahrávka nebo party nástrojů, což ale do samotného konce není nijak rozklíčováno. Skladba je ve svém finále groteskní. Těleso v určitý moment skončí na společné době s tikáním, ale samotný závěr je poněkud nadstavovaný až do závěrečného durového akordu, který svou tonalitou slouží jako muzikantský vtípek. Tady se publikum opravdu pobavilo.

Poslední dílo večera nabídlo opojení minimalismem jako jedním z hlavních kompozičních směrů 20. i 21. století. Skladatel Niko Schroeder (RC) svou kompozici Hinkson Creek Park Trail Bridge popisuje jako „hledání zvuku ve vánku“. Jedná se o jakousi vzpomínku na dobu lockdownu, kdy autor chodil na most komponovat a odpočívat. Fakturou křehké, výrazem meditativní a filozofické dílo působilo velice vyspěle. Vytříbená práce se skrytými disonancemi v úzké harmonii kontrastovala s ostinátní figurou, v minimalismu často označovanou jako pattern, v elektrické kytaře. Stabilitu, homogennost podtrhovala postupná gradace až do tzv. zlatého řezu, od kterého přicházelo opětovné zklidnění. Skladba v závěru tak stylově a posluchačsky náročného koncertu byla satisfakcí.

Zkušenost se soudobou tvorbou a orientace v ní byla vidět v samotné dramaturgii. Musím velice vyzdvihnout výstavbu devadesátiminutového koncertu bez přestávky I přes jeho délku a náročnost naprosto dramaturgicky fungoval. V neposlední řadě byly obdivuhodné samotné výkony všech interpretů – mladých hudebníků, studentů, kteří svými výkony, a především profesionálním přístupem k interpretaci hudby 21. století, převyšovali mnohé jiné známější hudebníky z řad profesionálů.

Program:

Zeynep Oktar – Removal of the Images

Livia Malossi Bottignole – Mr. White

Filip Zázvorka - From Another World

Eunika Pechánková – Múzu nespoutáš/ A Muse Shall Not Be Bound

Ondrej Kalužák – A Chase of Sorts

Niko Schroeder – Hinkson Creek Park Trail Bridge

Obsazení:

Linda Lukas – housle

Elsa le Moigne – violoncello

Michele Rampino – elektrická kytara

David Derner – trombon

Eliška Michálková – příčná flétna

Filip Zázvorka – bicí nástroje

Pátek 17. února 2023 v 19 hodin, Komorní sál HF JAMU

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více