Hudba i slovo v Domě strach

18. říjen 2018, 18:00
Hudba i slovo v Domě strach

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.

expozice_2018_dum_strach_01

Prostory brněnské káznice slouží po dlouhé době bohumilým účelům – v posledních několika letech se totiž brány věznice otvírají dokořán kultuře a umění. U mnoha projektů, které se v budově na Cejlu v poslední době odehrály, sázeli inscenátoři a interpreti především na atraktivitu prostoru samotného a k jeho minulosti se vyjadřovali přinejlepším v náznacích a mlhavě. V případě koncertu Brno Contemporary Orchestra prostory káznice ovšem sjednocovaly a to v těsném sepjetí jeho hudební, básnickou i prostorovou stránku. Když se ve ztemnělé místnosti kaple rozezněl shůry hlas recitátora Otakara Blahy a první slova ze Zahradníčkovy básně Dům strach se snesla k posluchačům, bylo hned zřejmé, že verše popisující neradostnou realitu vězeňského života, vyslýchání a kruté zacházení by jen stěží dokázaly dosáhnout stejné výpovědní hodny v hudebním sále nebo divadle. Předně je třeba pochválit s jakou vážností a taktem uchopili inscenátoři básníkovu zpověď – Blaha přednášel ve vší prostotě a ve většině případů ozářen pouze malou lampičkou, verše tak mohly nerušeně a ve vší čistotě proniknout až k posluchačům. Blahův klidný, smířlivý, avšak intenzivní a uvěřitelný projev dokázal postihnout, zdůraznit i naráz nechat vyvanout všechna vnitřní pnutí, vzedmutí a nádechy Zahradníčkova uměleckého jazyka. Kromě básně Dům strach zazněla také díla Bratislavská ulice, Samovazba, Procházka po cele a Návštěva. Tyto texty rámovaly skladby v provedení Brno Contemporary Orchestra.

expozice_2018_dum_strach_03

Zvolit hudbu, která by zazněla po boku Zahradníčkovy poezie ve srovnatelném emočním vypětí, by mohlo být takřka nemožné nebo realizovatelné pouze s jistými dramaturgickými ústupky; díla Fausta Romitelliho a Francesca Filideie však utvářela s těmito verši pozoruhodnou symbiózu. U obou autorů se hudba dotýkala křehkých, bezmála lyrických okamžiků, stejně jako se dokázala rozbouřit a smést vše, co jí stálo v cestě. Obzvláště ony meditativní chvíle v díle Fausta Romitelliho souzněly se Zahradníčkovým smířlivě teskným popisováním vězeňské reality. Hned úvodní glissanda skladby Amok Koma připomínající kvílející vítr prohánějící se po ztichlých a studených chodbách věznice dokázala nečekaně vybarvit Zahradníčkovo líčení. Tento pocit částečně umocňuje také Romitelliho další skladba La sabbia del tempo, ve které vyvěrá na povrch autorova fascinace francouzským spektralismem a která ve vší tichosti a křehkosti podtrhuje pomyslnou provázanost hudby a poezie. Ve své hudební všestrannosti mi Romitelliho hudba evokovala však také básně Christiana Morgensterna, se kterými sdílí fascinaci pro těsné balancování na hraně tradičního a nového, nečekaného, temně a jaksi zkaženě kouzelného.

expozice_2018_dum_strach_04

Největší zásluhu na celkovém vyznění hudby měl samozřejmě orchestr v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Již několikrát jsem veřejně přiznal svoji náklonnost k tělesu Brno Contemporary Orchestra, ovšem až dnes jsem se v jejich produkci setkal s něčím – alespoň pro mne – skutečně jedinečným. Nejenže orchestru hudební materiál jednoduše „sedl“ (a to i navzdory značné technické náročnosti), ale především se hráčům podařilo – vlivem svědomitého uchopením díla – dosáhnout všech jemných nuancí, které ještě zvyšují výpovědní hodnoty hudby. Hráči se děl zhostili se vší vážností, s respektem a s maximálním nasazením, které se na výsledku projevovalo v každém okamžiku. Bylo zřejmé, že si hudebníci uvědomují závažnost samotného sdělení i prostor, v nichž se koncert odehrával. Každý lyrický a v některých případech bezmála pastorální motiv se dočkal stejné pozornosti a vybroušenosti jako syrové zářezy. Díla, která zazněla, jsou navíc plná nezvyklých hudebních postupů – objevuje se v nich hra smyčcem na sklenice nebo občasné využívání elektroniky či úderů metronomu. Žádný z těchto prvků ovšem není samoúčelný a nahodilý, všechny původně nehudební zvuky dopomáhají vytvářet cílené hudební sdělení.

expozice_2018_dum_strach_02

Předposlední koncert Expozice nové hudby si ukousnul velké sousto – interpretačně náročná hudba, jejíž patřičné vyznění závisí do značné míry na schopnostech instrumentalistů, citlivém zakomponování poezie, sepětí hudby, textů a prostoru – každý tento prvek vyžaduje maximální nasazení zúčastněných a výsledek se dostaví, jedině pokud se zhodnotí všechny sebemenší aspekty. Je důvodem k radosti, že orchestr, dirigent, zvukaři i recitátor táhli za jeden provaz a že se tak podařilo nastolit jedinečnou atmosféru na jedinečném místě. Jediná nevýhoda takto vážných kulturních událostí s lidským a historickým přesahem je, že člověk zůstává i po skončení příliš ponořen do vlastního světa a příliš konfrontován se vším, co právě prožil, než aby volal Bravo!

Fausto Romitelli: Amok Koma

Fausto Romitelli: La sabbia del tempo (Písek času)

Francesco Filidei: Finito ogni gesto

Fausto Romitelli: Cupio dissolvi (Chtěl bych se rozplynout)

Brno Contemporary Orchestra

Dirigent: Pavel Šnajdr

Jan Zahradníček: Dům strach, Bratislavská ulice, Samovazba, Procházka po cele Návštěva

Recitace: Otakar Blaha

Režie: Radim Nejedlý

17. října 2018, kaple káznice na Cejlu

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více