Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.
Prostory brněnské káznice slouží po dlouhé době bohumilým účelům – v posledních několika letech se totiž brány věznice otvírají dokořán kultuře a umění. U mnoha projektů, které se v budově na Cejlu v poslední době odehrály, sázeli inscenátoři a interpreti především na atraktivitu prostoru samotného a k jeho minulosti se vyjadřovali přinejlepším v náznacích a mlhavě. V případě koncertu Brno Contemporary Orchestra prostory káznice ovšem sjednocovaly a to v těsném sepjetí jeho hudební, básnickou i prostorovou stránku. Když se ve ztemnělé místnosti kaple rozezněl shůry hlas recitátora Otakara Blahy a první slova ze Zahradníčkovy básně Dům strach se snesla k posluchačům, bylo hned zřejmé, že verše popisující neradostnou realitu vězeňského života, vyslýchání a kruté zacházení by jen stěží dokázaly dosáhnout stejné výpovědní hodny v hudebním sále nebo divadle. Předně je třeba pochválit s jakou vážností a taktem uchopili inscenátoři básníkovu zpověď – Blaha přednášel ve vší prostotě a ve většině případů ozářen pouze malou lampičkou, verše tak mohly nerušeně a ve vší čistotě proniknout až k posluchačům. Blahův klidný, smířlivý, avšak intenzivní a uvěřitelný projev dokázal postihnout, zdůraznit i naráz nechat vyvanout všechna vnitřní pnutí, vzedmutí a nádechy Zahradníčkova uměleckého jazyka. Kromě básně Dům strach zazněla také díla Bratislavská ulice, Samovazba, Procházka po cele a Návštěva. Tyto texty rámovaly skladby v provedení Brno Contemporary Orchestra.
Zvolit hudbu, která by zazněla po boku Zahradníčkovy poezie ve srovnatelném emočním vypětí, by mohlo být takřka nemožné nebo realizovatelné pouze s jistými dramaturgickými ústupky; díla Fausta Romitelliho a Francesca Filideie však utvářela s těmito verši pozoruhodnou symbiózu. U obou autorů se hudba dotýkala křehkých, bezmála lyrických okamžiků, stejně jako se dokázala rozbouřit a smést vše, co jí stálo v cestě. Obzvláště ony meditativní chvíle v díle Fausta Romitelliho souzněly se Zahradníčkovým smířlivě teskným popisováním vězeňské reality. Hned úvodní glissanda skladby Amok Koma připomínající kvílející vítr prohánějící se po ztichlých a studených chodbách věznice dokázala nečekaně vybarvit Zahradníčkovo líčení. Tento pocit částečně umocňuje také Romitelliho další skladba La sabbia del tempo, ve které vyvěrá na povrch autorova fascinace francouzským spektralismem a která ve vší tichosti a křehkosti podtrhuje pomyslnou provázanost hudby a poezie. Ve své hudební všestrannosti mi Romitelliho hudba evokovala však také básně Christiana Morgensterna, se kterými sdílí fascinaci pro těsné balancování na hraně tradičního a nového, nečekaného, temně a jaksi zkaženě kouzelného.
Největší zásluhu na celkovém vyznění hudby měl samozřejmě orchestr v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Již několikrát jsem veřejně přiznal svoji náklonnost k tělesu Brno Contemporary Orchestra, ovšem až dnes jsem se v jejich produkci setkal s něčím – alespoň pro mne – skutečně jedinečným. Nejenže orchestru hudební materiál jednoduše „sedl“ (a to i navzdory značné technické náročnosti), ale především se hráčům podařilo – vlivem svědomitého uchopením díla – dosáhnout všech jemných nuancí, které ještě zvyšují výpovědní hodnoty hudby. Hráči se děl zhostili se vší vážností, s respektem a s maximálním nasazením, které se na výsledku projevovalo v každém okamžiku. Bylo zřejmé, že si hudebníci uvědomují závažnost samotného sdělení i prostor, v nichž se koncert odehrával. Každý lyrický a v některých případech bezmála pastorální motiv se dočkal stejné pozornosti a vybroušenosti jako syrové zářezy. Díla, která zazněla, jsou navíc plná nezvyklých hudebních postupů – objevuje se v nich hra smyčcem na sklenice nebo občasné využívání elektroniky či úderů metronomu. Žádný z těchto prvků ovšem není samoúčelný a nahodilý, všechny původně nehudební zvuky dopomáhají vytvářet cílené hudební sdělení.
Předposlední koncert Expozice nové hudby si ukousnul velké sousto – interpretačně náročná hudba, jejíž patřičné vyznění závisí do značné míry na schopnostech instrumentalistů, citlivém zakomponování poezie, sepětí hudby, textů a prostoru – každý tento prvek vyžaduje maximální nasazení zúčastněných a výsledek se dostaví, jedině pokud se zhodnotí všechny sebemenší aspekty. Je důvodem k radosti, že orchestr, dirigent, zvukaři i recitátor táhli za jeden provaz a že se tak podařilo nastolit jedinečnou atmosféru na jedinečném místě. Jediná nevýhoda takto vážných kulturních událostí s lidským a historickým přesahem je, že člověk zůstává i po skončení příliš ponořen do vlastního světa a příliš konfrontován se vším, co právě prožil, než aby volal Bravo!
Fausto Romitelli: Amok Koma
Fausto Romitelli: La sabbia del tempo (Písek času)
Francesco Filidei: Finito ogni gesto
Fausto Romitelli: Cupio dissolvi (Chtěl bych se rozplynout)
Brno Contemporary Orchestra
Dirigent: Pavel Šnajdr
Jan Zahradníček: Dům strach, Bratislavská ulice, Samovazba, Procházka po cele Návštěva
Recitace: Otakar Blaha
Režie: Radim Nejedlý
17. října 2018, kaple káznice na Cejlu
Zatím nebyl přidán žádný komentář..