Hudba olomouckých kapelníků znovu ožila

6. září 2021, 18:00
Hudba olomouckých kapelníků znovu ožila

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.

První ze zmiňovaných a hodnocených koncertů se konal 28. srpna ve slavnostním sále Klášterního Hradiska a vystoupila na něm Musica figuralis pod vedením Marka Čermáka. Na programu byla díla Josepha Puschmanna, moravského skladatele a od roku 1777 kapelníka olomoucké katedrály. Byla by nicméně chyba domnívat se, že se jednalo pouze o lokální skladatelský talent. Puschmannovy skladby se vyskytují v mnoha evropských hudebních sbírkách a ještě předtím, než přijal službu u katedrály, působil ve službách barona Skrbenského v Hošťálkovech či jako kapelník slezského zemského hejtmana v Opavě, hraběte Ignáce Dominika Chorynského.

Festivalový koncert se zaměřil na Puschmannovu světskou tvorbu. Zazněly jeho skladby Symfonie c moll, Houslový koncert G dur a Symfonie Es dur. První titul večera, symfonie c moll, představuje zatím jedinou známou mollovou symfonii autora. Je pozoruhodná mj. svými náhlými melodickými dynamickými, rytmickými i výrazovými kontrasty. Temný a zádumčivý hudební motiv se tady v okamžiku dokáže proměnit v energickou a strhující hudební plochu s bezmála jásavým charakterem. Nejen skladatel, ale především interpreti s těmito kontrasty dokázali zručně pracovat. Ansámbl pod vedením Marka Čermáka přecházel mezi vyhrocenými dynamikami se strhující přesností a s jasným hudebním záměrem. Velkou pochvalu zaslouží také žesťová sekce v čele s lesními rohy, jejichž závěrečné „zářezy“ výtečně podtrhly např. přirozenou gradaci první věty. Puschmannova hudba však není pouze energická a dramatická, naopak, skladatel dává velký prostor také lyrickým náladám, jak je patrné např. z druhé věty Symfonie c moll, nebo ještě více z jeho Houslového koncertu G dur. V této skladbě vystoupila s tělesem Musica figuralis také houslistka Martyna Pastuzska. Puschmannův koncert využívá hojně tzv. umělých flažoletů, ze kterých staví něžné a takřka pastorální plochy. Co však osobně oceňuji na Puschmannově skladbě nejvíce, je jeho cit pro výstavbu fráze, a především jeho zacházení se sólistou. Ten zde totiž není degradován na pouhý virtuózní prvek (ačkoliv je pravda, že doba prázdné virtuozity měla teprve přijít), ale naopak mnohdy přednáší zdánlivě prosté hudební fráze, které se pozvolna rozvinou do melodické, rytmické a výrazové bohatosti. Sólistka se svého úkolu zhostila výtečně. Křehké motivy v pianissimo dynamice byly „nadýchané“ a hrány „lehkou rukou“, naopak ve vyhrocenějších částech se umělkyně nebála sáhnout k mnohem drsnějšímu hudebnímu projevu. Večer uzavřela neméně povedená Symfonie G dur, dramaturgicky šikovně zvolena na konec programu – její rychlý spád, jásavý charakter a místy strhující dramatičnost byly ideálními tečkami za vydařeným koncertem.

V pořadí druhá sobota–4. září 2021 – zavedla návštěvníky festivalu do kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zde v nastudování Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka zazněla v obnovené světové premiéře Missa Carolina barokního skladatele Philippa Jakoba Rittlera, který se až v poslední době těší zasloužené pozornosti jak odborné veřejnosti, tak interpretů. Doposud byla známější spíše jeho komornější díla, Missa Carolina tak představuje nový mezník našeho poznání této skladatelské Rittlerovy tvorby. Kromě instrumentalistů vystoupili sólisté Kateřina Šujanová (soprán), Yvetta Fendrichová (soprán), Monika Jägerová (alt), Ondřej Múčka (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Mši zahájila intráda v podobě Sonata à 3, ve která hned z kraje večera zazářili houslistka Elen Machová a clarinista Petr Jurášek. Ostatně žesťová sekce, která byla v díle hojně zastoupena, si celkově zaslouží velkou pochvalu. Ačkoliv na začátku mše (po chorálu) nebylo spojení žesťů a zbytku orchestru zcela přesvědčivé, prakticky záhy již všechny rytmické a intonační nečistoty vymizely. O skvělý přednes chorálu se postaral Ondřej Múčka a hned poté následovalo Kyrie a Gloria. Rittlerova hudba je myšlenkově hluboká, vážná, a přesto plná radosti – vážná polyfonní práce se zde snoubí s melodickou invencí a bohatství instrumentace zaručuje zvuk plný lesku. V rámci Graduale zazněla také Sonata la Pia Giovanniho Legrenzi s tísnivou stoupající chromatikou v závěru první části a také Ciacona in g Georga Muffata pro varhany, jejíhož provedení se chopil Marek Čermák.

obs_Societas Incognitorum_foto_daniel_berka

Také zpěváci předvedli výtečné výkony – nádhernou barvou hlasu a citlivým provedením zaujala především altistka Monika Jägerová. Výborným frázováním a prací s barvou hlasu oslnil rovněž tenorista Ondřej Múčka. Potěšil i srozumitelný a pevný bas Jaromíra Noska. Trochu nespojitě však na společných místech působily sopranistky. Zatímco se každá sama za sebe mohla pyšnit kvalitním nastudováním a hezkou barvou hlasu, ve společných částech jako by právě barvy hlasů obou zpěvaček šly proti sobě. Rozhodně se však nejednalo o zásadní nedostatek a věřím, že v řadách posluchačů se najdou i tací, kterým naopak harmonie sopránů veskrze lahodila. Zmínku si zaslouží také sborové části, ve kterých Rittlerova hudba dosahovala obzvláštního lesku a dramatického účinku.

Sobotní koncerty Olomouckého barokního festivalu představily v provedení dvou různých hudebních těles hudbu zatím nepříliš známých, avšak bezpochyby pozoruhodných autorů, jejichž dílo by mohlo (a vpravdě i mělo!) být vítaným obohacením i dalších hudebních programů a festivalů. Tváří v tvář nepopiratelné kvalitě skladeb Philippa Jakoba Rittlera a Josepha Puschmanna se zdá skoro nemyslitelným, že by taková hudba měla znovu upadnout v zapomnění.

Pocta Josephu Puschmannovi – 28. 8. 2021

Martyna Pastuzska – sólistka housle

Marek Čermák – umělecký vedoucí

Musica figuralis

Obsazení:

Hoboje: Małgorzata Kluźniak, Petra Karpíšková

Fagot: Petr Budín

Lesní rohy: Rudolf Linner, Juraj Ofúkaný

Klariny: Petr Jurášek, Karel Beránek

Housle: Martyna Pastuszka, Aleksandra Radwańska,

Bartłomiej Fraś, Dominika Małecka,

Antonina Krzyżowska, Vojtěch Zajíc

Viola: Martin Stupka

Violoncello: Petr Mašlaň

Violon: Ján Krigovský

Tympány: Lukáš Krejčí

Cembalo: Marek Čermák

Program koncertu:

Joseph Puschmann (1738-1794)

Symfonie c moll

Houslový koncert G dur

Symfonie Es dur

 

Missa Carolina – 4. 9. 2021

Intrada: P. J. Rittler (1639? - 1690) - Sonata à 3

Introitus: Statuit ei Dominus (Chorál)

Kyrie, Gloria: P. J. Rittler – Missa Carolina

Graduale: Giovanni Legrenzi (1626 –1690) – Sonata la Pia à 2

Credo: P. J. Rittler – Missa Carolina

Ofertorium: Georg Muffat (1653 –1704) – Ciacona in g (organo solo)

Sanctus: P. J. Rittler – Missa Carolina

Communio: Fidelis servus (Chorál)

Agnus Dei, Dona nobis: P. J. Rittler – Missa Carolina

Soli:

Kateřina Šujanová – soprán

Yvetta Fendrichová – soprán

Monika Jägerová – alt,

Ondřej Múčka – tenor

Jaromír Nosek – bas

 Sbor:

Aneta Podracká Bendová – soprán

Linda Nepivodová – soprán

Tamara Kubandová – alt

Ivan Nepivoda – tenor

Martin Šujan – bas

 Orchestr:

Clarina: Petr Jurášek, Jaroslav Kocůrek

Cink: Richard Šeda, Barbora Mišoňová

Trombon: Ondřej Sokol, Stanislav Penk, Pavel Novotný

Housle: Elen Machová, Eva Kalová

Viola: Veronika Svačinová, Braňo Larich, František Kuncl

Varhanní pozitiv: Marek Čermák

Violoncello: Dalibor Pimek

Violon: Lukáš Verner

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce