Hudba pro Olomouc z Brna

15. říjen 2018, 17:00
Hudba pro Olomouc z Brna

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.

Večer s názvem Hudba pro biskupa Stanislava Pavlovského měl důkladně promyšlenou dramaturgii. Program sestával ze skladeb biskupského kapelníka Jacoba Handla Galla, jehož oslavné moteto Undique flammatis oslavující zvolení nového biskupa je dnes prvním známým Handlovým tiskem. Kromě Handla – o jehož hudbě nelze ve spojení se Stanislavem II. Pavlovským pochybovat – zazněla také díla výše zmíněného německého skladatele Nicolause Zangia, který v Olomouci roku 1617 zemřel. Jak ostatně nastínil i program koncertu, počátek 17. století byl dobou velkých stylových změn a obdobím, kdy na Moravu začalo pronikat rané baroko. Z tohoto důvodu byly pro koncert rovněž vybrány tři skladby pro dva sopránové hlasy a basso continuo od raně barokního skladatele Giacoma Finettiho. Ani tento tvůrce nebyl zvolen náhodně, neboť všechna tři díla pocházejí ze sbírky kůru kostela biskupského města Příbor. Koncert tak nabídl skladby z velmi specifického a časově ohraničeného období a přitom neslevil z požadavků na hudební pestrost a vnitřní rozdílnost jednotlivých děl. Již před započetím první skladby bylo avizováno, že struktura večera bude připomínat mši, což ostatně naznačovalo i pořadí jednotlivých částí mešního ordinária.

Duchovní hudba – ačkoliv do kostela nezpochybnitelně patří – občas bojuje s nevhodnou akustikou chrámových lodí. Kostel Zvěstování Páně na Dolním náměstí však pro toto relativně malé obsazení (a to i přes spojení těles Ensemble Versus a Capella Ornamentata) nabídl ideální rovnováhu mezi plností zvuku a jeho srozumitelností. Nezřídka se stává, že dlouhý dozvuk kostelů rychlým a v hudbě tohoto období tolik užívaným imitacím zamezí naplno vyznít. V těch horších případech se srozumitelnost sdělení vytratí úplně a jediné, co občas přežije tuto smršť polyfonie bývá závěrečné amen. V kostele Zvěstování Páně však zůstaly všechny hlasy čitelné, každý nástup jasný, ohraničený a ani se nestávalo, že by ve vzduchu visela hutná masa neidentifikovatelného zvuku. Rovnováha mezi zpěvními hlasy a nástrojovou hrou dávala vyniknout složité a přesto posluchačsky přívětivé struktuře skladeb.

Koncert zahájila instrumentální verze Zangiova moteta Exultate iusti, jejíž sborová varianta uzavírala celý program. V tomto kruhu zazněly kromě výše zmíněných částí mešního ordinária a jednotlivých motet také dva chorální zpěvy. Hudebníci i sboristé zahájili koncert s vervou a přesvědčením. První polovina byla intonačně jistá a také rytmicky sbor držel pohromadě. Obzvláště imitace v Gallusově Undique flammatis vyzněly jasně a působivě. Velký vliv na celkovou barvu zvuku měly samozřejmě hudební nástroje, které nejenže podporovaly některé zpěvní hlasy a ozvláštňovaly barvu výsledného zvuku, ale také jednotlivým melodiím zdařile kontrapunktovaly. Charakter hudby měnilo i různé zapojování hudebních nástrojů v průběhu skladeb. Zatímco v některých případech se kostelem rozléhaly trombóny, cinky, dulcian, housle a theorba, jindy zaznívaly například pouze housle s theorbou a sólovým zpěvem. Na hudbu měla taktéž vliv práce s prostorem – barva zvuku a jeho uchopení se tak v průběhu koncertu měnily v závislosti na momentálním umístnění umělců. Ve druhé polovině však jakoby začal zpěvákům ale také instrumentalistům docházet dech: objevovalo se více intonačních a rytmických nedokonalostí a celková soudružnost se někam vytratila. Nástupy zpěváků nebyly již tak přesné a hráč na cink se zdál také unaven. Ne, že by výsledek nebyl kvalitní, ale Ensemble Versus i Capella Ornamentata mají na víc a mnohokrát o tom své posluchače přesvědčili.

Předposlední koncert Podzimního festivalu duchovní hudby nabídl hudbu 16. a 17. století v autentické interpretaci s promyšlenou dramaturgií i příkladnou prací s prostorem. Vnitřní tempo večera dokázalo zužitkovat nejen bohatý zvuk žesťových nástroj, cinků či dulcianu, ale také chorální zpěv, sborovou tvorbu i sólový přednes. A to vše se odehrálo v akusticky vhodném sále kostela Zvěstování Páně, kde snahy obou ansámblů nevyzněly nadarmo. Škoda jen, že v závěru koncertu částečně došel interpretům dech. I tak se jednalo o kvalitní a poučené uchopení hudby, která se na programech festivalů a koncertů často neobjevuje.

Ensemble Versus
Capella OrnamentataVladimír Maňas a Richard Šeda – umělečtí vedoucí
Nicolaus Zangius: Exultate iusti à 6 (instrumentální)
Jacobus Handl Gallus: Undique flammatis à 7
Gaudeamus omnes in Domino (chorál)
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Kyrie, Gloria à 7
Giacomo Finetti: Ecce tu pulchra es à 6
Nicolaus Zangius: Tota pulchra es à 6
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Credo à 7
Giacomo Finetti: Ab initio et ante saecula creata sum à 2
Nicolaus Zangius: Jesu dulcis memoria à 6
Nicolaus Zangius: Deus misereatur nostri à 8
Ave Maria (chorál)
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Sanctus à 7
Giacomo Finetti: Laudate pueri Dominum à 6
Nicolaus Zangius: Ego flos campi à 6
Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Agnus à 8
Nicolaus Zangius: Exultate justi in Domino à 6
neděle 14. října 2018, kostel Zvěstování Páně

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více