Hudba v obrazech, obrazy v hudbě. Brněnský Devětsil a bušení do Ponce

Hudba v obrazech, obrazy v hudbě. Brněnský Devětsil a bušení do Ponce

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.

Byl Charlie Chaplin členem Brněnského Devětsilu? Odpověď zní „ano“, ačkoliv byl samozřejmě jen členem čestným, zvoleným bez přímé účasti. Potěšení nad přijetím do tohoto uměleckého sdružení vyjádřil na hlavičkovém papíru pouze jeho manažer. Členství slavného herce a filmaře nebylo snahou o mediální zviditelnění, jak bychom si takový počin mohli z dnešního hlediska vyložit. Činnost Brněnského Devětsilu spadala do let 1923–1927, bylo to sdružení umělecké a film tehdy za umění považoval málokdo. Přijmout za člena – byť vzdáleného – herce, který se proslavil v groteskách, byl značně podvratný počin. Byl v něm do značné míry zakódován proces snímání umění z vyšších sfér, obrat k současným technologiím a zábavnímu i reklamnímu průmyslu. Ne nadarmo byl čestným členem jmenován i Douglas Fairbanks (a členství rovněž přijal), ne náhodou se mezi vyobrazenými osobami na výstavě objeví dobová filmová hvězda Tom Mix – samozřejmě na koni, v kovbojském oděvu a se svým obřím stetsonem na hlavě.

Brněnský Devětsil si stejně jako jeho pražské „soudružské“ sdružení všímal ulice a obyčejného života, ne však jako objektu pozorování a inspiračního zdroje. Začleňoval časopiseckou produkci, reklamy, filmy a jiné produkty (šou)byznysu do umění jako jeho plnohodnotnou součást. Výstava v Moravské galerii, která se činnosti brněnského sdružení věnuje, nemá lehkou výchozí pozici. Devětsil provokoval a podvracel, pohrdal institucemi – nevytvářel umění jako pomníky. Cílem nebyly galerie plné uměleckých artefaktů, ale akce, a ty žijí v přítomnosti, vystavují se dost obtížně. Vydat k takové výstavě nahrávku interpretací grafických partitur Miroslava Ponce, který je mezi exponáty významně zastoupen, je tedy vcelku logické. Nejen že jsou Poncovy návrhy a skici k hudební interpretaci přímo určeny, ale jejich současným provedením se vytváří paralela mezi způsobem práce Brněnského Devětsilu a dneškem. Současná nahrávací technika k tomu dodává možnost pomíjivý zvuk vcelku snadno, kvalitně a věrně zachytit.

Dramaturgy kompilace Pounding Ponc (Bušení do Ponce) jsou Jozef CseresViktor Pantůček. Oba se intenzivně zabývají progresivními a okrajovými proudy v hudbě a multimediálním umění, v Brně jsou nejvíce spojeni s festivalem Expozice nové hudby a na výběru účinkujících je to znát. Peter Graham, Pavel Zlámal, Michael Delia, Tomáš Vtípil… samé známé firmy, chtělo by se říct. Miroslav Ponc (1902–1976) byl skladatel, dirigent, klavírista, ale viděno dnešní optikou bychom ho mohli označit za multimediálního tvůrce otevřených struktur. Zabýval se mimo jiné souvislostmi mezi hudbou a barvami, což nás ve spojení s nahrávkou zajímá nejvíc. Proto jen připomenu, že spolupracoval i s Osvobozeným divadlem a dlouhou dobu působil jako skladatel scénické hudby i dirigent činoherního orchestru v pražském Národním divadle.

Pokoušet se popsat interpretaci grafických partitur je značně ošemetná záležitost, o přesnou charakteristiku jednotlivých částí se nebudu ani pokoušet. Odrážejí se v nich pochopitelně osobnosti, hudební zkušenosti i cítění jednotlivých interpretů, kteří jsou zároveň autory. Může být ale až překvapivé, jak racionální postupy a logické úvahy často použili pro převedení barevných i grafických struktur do hudby. Většina z nich se totiž ke svému způsobu provedení více či méně obsáhle vyjádřila a jejich vyjádření – stejně jako Poncovy zdrojové obrazy – obsahuje booklet. U reprodukcí bohužel není příliš jasné, kdo kterou interpretuje, a nemohu se ani dopočítat, jestli je booklet obsahuje všechny, či zda jsou některé interpretovány víckrát. Jozef Cseres a Viktor Pantůček v úvodním textu doporučují si před poslechem obrazy prohlédnout a interpretační poznámky přečíst, ale tady bych si přece jen dovolil polemizovat (i když musím říci, že pročítat interpretační výklady je v některých případech stejně dobrodružné jako poslouchat výsledek). Stejně jako je možné zvolit různé klíče pro přetavení obrazu na hudbu, lze zvolit i různé klíče při interpretaci či reflexi posluchačské a troufám si tvrdit, že ideální posluchač pro tuto hudbu si nic diktovat nenechá. Ale možná dramaturgové své doporučení mysleli jako metavtip a zkoušku – jen do pekla vede cesta přímá.

Pokud bych v tomto směru vůbec něco doporučil, pak především jít na samotnou výstavu. Seznámit se s ideovým světem Brněnského Devětsilu, s jeho východisky, myšlenkami, korespondencí členů i vnějšími projevy. Dostanete se tak i k obrazům Miroslava Ponce a u některých si budete moci jejich hudební ztvárnění rovnou poslechnout. Tuto bezprostřední zkušenost vám žádné pročítání bookletu a prohlížení tištěných reprodukcí – ať už sebekvalitnějších – nenahradí. Potom už lépe procítíte i celé CD, které vydala Moravská galerie; předpokládám, že ho lze v galerijním obchodě i koupit. Tato marketingová část se mi zdá značně podceněná a opomenutá: výraznější upozornění na možnost koupit nahrávku by se jistě sneslo přímo u Poncových ozvučených exponátů. Proč ji obsluha pokladny nenabízí rovnou ke vstupence či při odchodu z výstavy, to také netuším.

Pokud se nenecháte odradit neviditelností prodeje a donesete si nahrávku domů, budete se do ní moci opravdu ponořit, včetně studia obrazových zdrojů a myšlenkových pochodů interpretů. Dvakrát to budou jemná zvuková kouzla klavíru Petera Grahama a saxofonu Pavla Zlámala. Pozvolné zvukové přechody syntezátoru Thomase Lehna s ataky houslí Tiziany Bertoncini. Překrývající se a lehce rytmicky posouvané názvy barev v podání Alessandra Bosettiho. Klouzavě neurčitá a nekonečně znějící kytara Františka Chaloupky s narůstajícími a zase odeznívajícími ruchy. Navrstvené zvuky a hluky Tomáše Vtípila. Minimalisticky odměřené úhozy do spinetu Michaela Delii. Rozsáhlá zvuková plocha příležitostného sdružení Ahad & én & Astma. V titulní Pounding Ponc hans w. koch úporně rozeznívá čtvrttónovou strukturu. Předchozí nahrávka Petra KofroněAgonu je jediným titulem, který vznikl samostatně již před dvaceti lety, ale soudržnost alba nijak nenarušuje. Všechny ostatní tracky vznikly na objednávku pro vydání CD.

Pronikání do Poncových partitur je dobrodružství, ať už se do něj pustíte jako interpret nebo posluchač z kteréhokoliv konce. Výstavu je možné navštívit v Pražákově paláci do 26. dubna 2015.

Pounding Ponc, různí interpreti a autoři (Peter Graham a Pavel Zlámal, Tiziana Bertoncini a Thomas Lehn, Alessandro Bosetti, František Chaloupka, Tomáš Vtípil, Michael Delia, Ahad – én – Astma, Petr Kofroň a Agon Orchestra, hans w. koch). Text CZ, A. Nahráno 1995–2015. Vydáno 2015. TT: 46:00. 1 CD Moravská galerie v Brně ISBN 978-80-7027-285-5

Foto archiv Moravské galerie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava.  více



Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více