Hudba v obrazech, obrazy v hudbě. Brněnský Devětsil a bušení do Ponce

Hudba v obrazech, obrazy v hudbě. Brněnský Devětsil a bušení do Ponce

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.

Byl Charlie Chaplin členem Brněnského Devětsilu? Odpověď zní „ano“, ačkoliv byl samozřejmě jen členem čestným, zvoleným bez přímé účasti. Potěšení nad přijetím do tohoto uměleckého sdružení vyjádřil na hlavičkovém papíru pouze jeho manažer. Členství slavného herce a filmaře nebylo snahou o mediální zviditelnění, jak bychom si takový počin mohli z dnešního hlediska vyložit. Činnost Brněnského Devětsilu spadala do let 1923–1927, bylo to sdružení umělecké a film tehdy za umění považoval málokdo. Přijmout za člena – byť vzdáleného – herce, který se proslavil v groteskách, byl značně podvratný počin. Byl v něm do značné míry zakódován proces snímání umění z vyšších sfér, obrat k současným technologiím a zábavnímu i reklamnímu průmyslu. Ne nadarmo byl čestným členem jmenován i Douglas Fairbanks (a členství rovněž přijal), ne náhodou se mezi vyobrazenými osobami na výstavě objeví dobová filmová hvězda Tom Mix – samozřejmě na koni, v kovbojském oděvu a se svým obřím stetsonem na hlavě.

Brněnský Devětsil si stejně jako jeho pražské „soudružské“ sdružení všímal ulice a obyčejného života, ne však jako objektu pozorování a inspiračního zdroje. Začleňoval časopiseckou produkci, reklamy, filmy a jiné produkty (šou)byznysu do umění jako jeho plnohodnotnou součást. Výstava v Moravské galerii, která se činnosti brněnského sdružení věnuje, nemá lehkou výchozí pozici. Devětsil provokoval a podvracel, pohrdal institucemi – nevytvářel umění jako pomníky. Cílem nebyly galerie plné uměleckých artefaktů, ale akce, a ty žijí v přítomnosti, vystavují se dost obtížně. Vydat k takové výstavě nahrávku interpretací grafických partitur Miroslava Ponce, který je mezi exponáty významně zastoupen, je tedy vcelku logické. Nejen že jsou Poncovy návrhy a skici k hudební interpretaci přímo určeny, ale jejich současným provedením se vytváří paralela mezi způsobem práce Brněnského Devětsilu a dneškem. Současná nahrávací technika k tomu dodává možnost pomíjivý zvuk vcelku snadno, kvalitně a věrně zachytit.

Dramaturgy kompilace Pounding Ponc (Bušení do Ponce) jsou Jozef CseresViktor Pantůček. Oba se intenzivně zabývají progresivními a okrajovými proudy v hudbě a multimediálním umění, v Brně jsou nejvíce spojeni s festivalem Expozice nové hudby a na výběru účinkujících je to znát. Peter Graham, Pavel Zlámal, Michael Delia, Tomáš Vtípil… samé známé firmy, chtělo by se říct. Miroslav Ponc (1902–1976) byl skladatel, dirigent, klavírista, ale viděno dnešní optikou bychom ho mohli označit za multimediálního tvůrce otevřených struktur. Zabýval se mimo jiné souvislostmi mezi hudbou a barvami, což nás ve spojení s nahrávkou zajímá nejvíc. Proto jen připomenu, že spolupracoval i s Osvobozeným divadlem a dlouhou dobu působil jako skladatel scénické hudby i dirigent činoherního orchestru v pražském Národním divadle.

Pokoušet se popsat interpretaci grafických partitur je značně ošemetná záležitost, o přesnou charakteristiku jednotlivých částí se nebudu ani pokoušet. Odrážejí se v nich pochopitelně osobnosti, hudební zkušenosti i cítění jednotlivých interpretů, kteří jsou zároveň autory. Může být ale až překvapivé, jak racionální postupy a logické úvahy často použili pro převedení barevných i grafických struktur do hudby. Většina z nich se totiž ke svému způsobu provedení více či méně obsáhle vyjádřila a jejich vyjádření – stejně jako Poncovy zdrojové obrazy – obsahuje booklet. U reprodukcí bohužel není příliš jasné, kdo kterou interpretuje, a nemohu se ani dopočítat, jestli je booklet obsahuje všechny, či zda jsou některé interpretovány víckrát. Jozef Cseres a Viktor Pantůček v úvodním textu doporučují si před poslechem obrazy prohlédnout a interpretační poznámky přečíst, ale tady bych si přece jen dovolil polemizovat (i když musím říci, že pročítat interpretační výklady je v některých případech stejně dobrodružné jako poslouchat výsledek). Stejně jako je možné zvolit různé klíče pro přetavení obrazu na hudbu, lze zvolit i různé klíče při interpretaci či reflexi posluchačské a troufám si tvrdit, že ideální posluchač pro tuto hudbu si nic diktovat nenechá. Ale možná dramaturgové své doporučení mysleli jako metavtip a zkoušku – jen do pekla vede cesta přímá.

Pokud bych v tomto směru vůbec něco doporučil, pak především jít na samotnou výstavu. Seznámit se s ideovým světem Brněnského Devětsilu, s jeho východisky, myšlenkami, korespondencí členů i vnějšími projevy. Dostanete se tak i k obrazům Miroslava Ponce a u některých si budete moci jejich hudební ztvárnění rovnou poslechnout. Tuto bezprostřední zkušenost vám žádné pročítání bookletu a prohlížení tištěných reprodukcí – ať už sebekvalitnějších – nenahradí. Potom už lépe procítíte i celé CD, které vydala Moravská galerie; předpokládám, že ho lze v galerijním obchodě i koupit. Tato marketingová část se mi zdá značně podceněná a opomenutá: výraznější upozornění na možnost koupit nahrávku by se jistě sneslo přímo u Poncových ozvučených exponátů. Proč ji obsluha pokladny nenabízí rovnou ke vstupence či při odchodu z výstavy, to také netuším.

Pokud se nenecháte odradit neviditelností prodeje a donesete si nahrávku domů, budete se do ní moci opravdu ponořit, včetně studia obrazových zdrojů a myšlenkových pochodů interpretů. Dvakrát to budou jemná zvuková kouzla klavíru Petera Grahama a saxofonu Pavla Zlámala. Pozvolné zvukové přechody syntezátoru Thomase Lehna s ataky houslí Tiziany Bertoncini. Překrývající se a lehce rytmicky posouvané názvy barev v podání Alessandra Bosettiho. Klouzavě neurčitá a nekonečně znějící kytara Františka Chaloupky s narůstajícími a zase odeznívajícími ruchy. Navrstvené zvuky a hluky Tomáše Vtípila. Minimalisticky odměřené úhozy do spinetu Michaela Delii. Rozsáhlá zvuková plocha příležitostného sdružení Ahad & én & Astma. V titulní Pounding Ponc hans w. koch úporně rozeznívá čtvrttónovou strukturu. Předchozí nahrávka Petra KofroněAgonu je jediným titulem, který vznikl samostatně již před dvaceti lety, ale soudržnost alba nijak nenarušuje. Všechny ostatní tracky vznikly na objednávku pro vydání CD.

Pronikání do Poncových partitur je dobrodružství, ať už se do něj pustíte jako interpret nebo posluchač z kteréhokoliv konce. Výstavu je možné navštívit v Pražákově paláci do 26. dubna 2015.

Pounding Ponc, různí interpreti a autoři (Peter Graham a Pavel Zlámal, Tiziana Bertoncini a Thomas Lehn, Alessandro Bosetti, František Chaloupka, Tomáš Vtípil, Michael Delia, Ahad – én – Astma, Petr Kofroň a Agon Orchestra, hans w. koch). Text CZ, A. Nahráno 1995–2015. Vydáno 2015. TT: 46:00. 1 CD Moravská galerie v Brně ISBN 978-80-7027-285-5

Foto archiv Moravské galerie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava.  více



Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více