Hudební život v meziválečném Brně ve vzpomínkách Roberta Smetany

2. únor 2015, 0:30

Hudební život v meziválečném Brně ve vzpomínkách Roberta Smetany

„Čas je ohyzdná věc tím, že se nikdy nezastaví,“ poznamenává muzikolog Robert Smetana. Díky jeho svědectví o lidech, kteří formovali brněnské hudební dění i jeho dnešní podobu, ale přece jen můžeme čas na chvíli vrátit.

Robert Smetana (29. srpna 1904 Vídeň – 6. října 1988 Brno) studoval ve Vídni, Olomouci a Praze, nakonec ale maturoval v Brně v roce 1922. Tímto rokem také začíná období, kterému jsou z velké části věnovány jeho vzpomínky na hudební Brno. Chtěl původně studovat na Přírodovědecké fakultě, ale jak k tomu poznamenává hned v úvodu knihy: „Život se mi trochu zkomplikoval…“ Tou komplikací bylo zakoupení životopisu Bedřicha Smetany od Karla Emanuela Hrobského. Byl to pro něj takový zásah a cítil se do osudů i díla svého jmenovce natolik vtažen, že se mu o setkání se Smetanou i zdávalo. Nakonec se nechal zapsat na Filosofickou fakultu, kde studoval Hudební vědu u Vladimíra Helferta. Své hudební vzdělání si zároveň doplňoval na konzervatoři. Jeho hlavním oborem byla lidová, zlidovělá a kramářská česká píseň, spolupracoval úzce s Bedřichem Václavkem. Po druhé světové válce se podílel na založení Univerzity Palackého; do Olomouce ale odešel už v roce 1936, kdy také končí nejhutnější část jeho vzpomínek na Brno.

Jedná se skutečně více o vzpomínky než o paměti v pravém slova smyslu. Celku dominují čtyři jména: Bedřich Václavek, Vladimír Helfert, Rudolf Firkušný a Gracian Černušák. Není to způsobeno jen rozsahem „jejich“ kapitol, ale také tím, jak se prolínají i do vzpomínek ostatních, které působí jako spojovací materiál, jenž drží úhelné kameny pohromadě. Z velké části se jedná o nepublikované texty, samostatně vyšly pouze vzpomínky na Firkušného.

Smetanovo vyprávění nezapře vědce: ačkoliv se jedná o osobní texty, neztrácí se z nich nikdy dojem jakési exaktnosti. Snahy přesně vylíčit, jak to tenkrát bylo, se všemi vedlejšími motivy a drobnými ději, a to i za tu cenu, že se spád vlastního vyprávění poněkud zdrží. Jeho náklonnosti i nelásky k jednotlivým osobám jsou na první pohled schovány jak za touto exaktností, tak za všudypřítomným taktem, se kterým o svých přátelích i nepřátelích mluví. Přiznává otevřeně, koho měl a neměl rád, ale nevede ho to k nekritické chvále ani zaujatému hanění. Celá kniha tím získává vyrovnaný charakter, který se nepase na bulvární historce kolem tanečníka a choreografa Iva Váni Psoty, nerozmazává odchod Graciana Černušáka z Lidových novin za okupace v roce 1942 a nevynáší okatě vlastní práci na úkor druhých.

Pojítkem všech vzpomínek je především přátelství a pevné vazby k Vladimíru Helfertovi, jehož muzikologické myšlení Robert Smetana rozvíjel. Náklonnost k Firkušnému i Psotovi je rovněž zcela zjevná. Pozoruhodné je ale především rozsáhlé vzpomínání na Graciana Černušáka – jejich vzájemný vztah byl chladný, osobně se téměř nestýkali a podle Smetanových slov se vzájemně neměli příliš rádi. O to víc překvapí, kolik prostoru mu autor vzpomínek věnuje, dokonce se s ním dostaneme až daleko za osvobození Československa v roce 1945. Jako by byl Smetana osobností kritika, lexikografa a hudebního historika zcela fascinován, nebo snad cítil potřebu se s jejich chladným vztahem vypořádat ještě v 70. a 80. letech 20. století, kdy svoje vzpomínky psal.

Některé osobnosti ze Smetanových vzpomínek zmiňuje z jiného úhlu Jiří Beneš ve svém pamětnickém seriálu Město hudby v historii a historkách.

Vzpomínky na meziválečné hudební Brno vydala koncem minulého roku Janáčkova akademie múzických umění. Čtenář si brzy povšimne, že některé motivy se během čtení častěji vracejí, což ho přiměje, aby se podíval do ediční poznámky. Zjistí v ní, že editor Josef Kovalčuk si toho samozřejmě všiml také a opakované postřehy v textech ponechal úmyslně pro celistvost jednotlivých kapitol. Jako by tím i čtenáře vybízel, že má knihu opravdu vnímat jako samostatné vzpomínky a ne jako velký myšlenkový proud. Víc vyprávění po večerech než obecné a objemné shrnutí vlastního pohledu na věci. Texty jsou přiléhavě doplněny fotografiemi, snad až na výjimku společné fotografie Vladimíra Ambrose, Rafaela Kubelíka a Břetislava Bakaly uprostřed vzpomínek na Černušáka. Občasná chyba prozrazuje, že před tiskem nepřišel na řadu profesionální korektor, ale nejedná se o nic, co by tlouklo do očí a snižovalo hodnotu textu. Nejvíc mi v knize chybí jmenný rejstřík, byl by jistě užitečnější než seznam fotografií.

Robert Smetana si zmíněný životopis Bedřicha Smetany, který ho přivedl k hudbě, koupil v knihkupectví Barvič a Novotný a v této drobnosti se zdá být ukryt celý význam vzpomínek na dobu mezi válkami. Když líčí svůj vztah k meziválečnému Brnu jako rozvíjejícímu se modernímu městu, kde je všechno blízko, cítíme i blízkost takového uvažování k dnešku. K dnešku, který v meziválečných letech získával svou současnou tvář.

Hudební život v meziválečném Brně ve vzpomínkách Roberta Smetany, editor Josef Kovalčuk. ISBN 978-80-7460-072-2, rok vydání 2014, vazba V2, počet stran 220.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více

Žáci Theodora Schaefra tvořili generaci, jež se také zásluhou svého učitele dostala svého času do povědomí jako brněnská škola hlásící se v letech regulované tvorby konečně zase k mezinárodnímu vývoji.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více