Hvězdy za železnou oponou. Mezi Manfred Mann a Rolling Stones

Hvězdy za železnou oponou. Mezi Manfred Mann a Rolling Stones

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.

Trochu jistoty do našich nejistých očekávání vnesla úvodní slova pánů Jiráska a Poláka. Chystala se na nás 60minutová verze shodná s tou, kterou uvidí televizní diváci poprvé na ČT Art v úterý 25. listopadu (dá se tedy předpokládat, že existuje i verze jiná, delší, o níž však už dále nic nezaznělo.) V této hodině se režisér podle vlastních slov snažil z pozice pamětníka zachytit „ten skrytý protest, který jsme tehdy v té hudbě a na koncertech hledali a tu obrovskou dávku svobody a dobré vůle“. Šlo také o to, aby vznikl vyvážený průřez od šedesátých po začátek devadesátých let. I z toho důvodu nakonec spadla pod stůl spousta zajímavého materiálu, například rozhovor o Armstrongovi s Lubomírem Dorůžkou, natočený těsně před jeho smrtí, nebo povídání Michala Horáčka o vyjednávání s Pragokoncertem ohledně koncertu Depešáků.

Zaznělo obligátní poděkování všem dalším tvůrcům a spolupracovníkům, například Kamile Zlatuškové (která nemůže nikam, musí doma kojit), v jejíž tvůrčí skupině film vznikl nebo Muzeu a archivu populární hudby, kde probíhá spřízněná výstava Zahráli za železnou oponou. Poslední poděkování patřilo Českým centrům, která výrobu zaštítila. A tak jsme se můstkem zcela neoslím dostali rovnou k dříve tak populárnímu telemostu (nyní skype videohovoru), který nás měl spojit s Českým centrem v Berlíně, dějištěm souběžné premiéry dokumentu. Přes úvodní technické problémy bylo spojení navázáno a odměněno potleskem. Nastala poněkud dadaistická desetiminutovka, v níž vedl Martin Polák anglicky rozhovor s ředitelkou Centra. Jejím otázkám nebylo kvůli technickým problémům pořádě rozumět a odpovědi páně Poláka zase nebylo v sále slyšet. Bylo to takové mile revoluční a nikdo z přítomných se kvůli tomu nezlobil. Jak k tomu poznamenal jeden pamětnický kamarád středního věku: „Aspoň vidíte, jak to před 25 lety vypadalo – nikdo nevěděl, o čem se mluví, a všichni byli nadšení!“ A bylo to vskutku tak.

Samotný film Hvězdy za železnou oponou představuje v tom nejlepším slova smyslu kvalitní televizní standard. Začíná koncertem Manfred Mann v roce 1965 v Lucerně, který představoval první závan svobody a první možnost opravdu vidět, jak vypadá rock’n’roll. Končí pak slavným koncertem Rolling Stones na Strahově v létě 1990, který se stal definitivním potvrzením nezvratnosti revolučních změn. Forma je přesně taková, na jakou jsme zvyklí například ze seriálu Bigbít. Archivní záznamy jsou prostříhány „mluvícími hlavami“, z nichž některé patří tradičním účastníkům podobných dokumentů (což není myšleno ve zlém, Jiří Černý vždy potěší), některé lokálním brněnským hvězdám s kouzelným přízvukem a některé dokonce samotným hvězdám zahraničním, jež tvůrci vyzpovídali přímo pro tento film. Zazní tak například vcelku nepřekvapivá, ale tím o nic méně zajímavá, slova Manfreda Manna o tom, jak ho pohled na zároveň nadšené a vylekané lidi v publiku, kteří se bojí výrazněji pohnout na sedačce, aby nebyli vyvedeni policisty, vyléčilo ze všech předchozích sympatií ke komunismu. Vyloženě rozkošné je v brněnském kontextu povídání zakladatele Šelepky Miloše Bernátka o koncertu Beach Boys na stadionu za Lužánkami. Když uvádí na pravou míru údajnou výši odměny pro „ty naše plážový hochy“, ozve se od Jiřího Rybáře ze Synkop 61 krásnou brněnštinou: „Takže tydle si taky ošulil, jo!“ Asi nejsympatičtější je povídání velké podporovatelky československého disentu Joan Baez o její účasti na Bratislavské lyře v roce 1989, při níž zvládla věnovat píseň Chartě 77, přivítat na koncertě Václava Havla a pozvat na pódium zakázaného slovenského písničkáře Ivana Hoffmana, než jí odpovědní činitelé konečně odpojili mikrofony. Když s rozzářenou tváří vypráví, jak před koncertem s Havlem plánovali zlobišárnu (mischiev), je dojemnější, než všechny archivní záběry z Václaváku dohromady. A dává tušit, v čem byly tyto průniky zahraničních umělců za železnou oponu tak důležité a osvěžující.

Přes deklarovanou snahu o vyváženost je největší prostor celkem logicky věnován letům šedesátým, naopak sedmdesátá léta jsou narychlo odbyta „komickými“ záběry z Děčínské kotvy a koncertem Suzi Quatro. Ovšem jak jsme se právě od Jiřího Černého dozvěděli, v sedmdesátých letech došlo k ráznému utažení šroubů. Nejen že musely místní kapely přestat zpívat anglicky (došlo i k slavné vlně přejmenovávání z Rangers na Plavce a z Blue Effectu na Modrý efekt), ale o koncertování britských nebo dokonce amerických hudebníků nemohla být vůbec řeč. Přesto je potřeba ocenit dramatugickou disciplínu, s níž se povedlo vytvořit zajímavý a dobře rytmizovaný televizní film, aniž by se tvůrci nechali strhnout zajímavostí a bohatostí archivních materiálů k tomu, aby u některého z témat prodlévali příliš dlouho.

Ty nejkurióznější momenty přináší část věnovaná letům osmdesátým. Věděli jste například, že v Brně v roce 1985 koncertovala Nico? A že to bylo v Kníničkách? Ano, v té dědině krčící se za brněnskou ZOO. Naprosto nejbizarnější a divácky nejvděčnější je část věnovaná koncertu v amfiteátru v Lochotíně ze září 1987, který se konal jako doprovodná akce Mírového pochodu Olofa Palmeho. Posuďte sami odvážnou dramaturgii koncertu, na němž po místní bluegrassové skupině Cop vystoupí drsní západoněmečtí pankáči Die Toten Hosen, aby na závěr atmosféru mírové pospolitosti završil Michal David a jeho Decibely lásky. Užívat si záběry, na nichž je Michal David bombardován kelímky a jinými dehonestujícími předměty, to skutečně stojí i za nějaké ty koncesionářské poplatky. Celý film, jak už bylo výše zmíněno, vrcholí povídáním o realizaci koncertu Rolling Stones a záběry z něj. Zazní i Jaggerova věta, kterou mají v mozcích vypálenou snad všichni, již měli v roce 1990 uši ke slyšení: kameny se valí do Prahy. A ti mladší z nás zalitují, že nemohli být tehdy součástí stotisícového davu, který sledoval „první dobročinný koncert Rolling Stones v jejich kariéře“ přímo na Strahově.

Hvězdám za oponou se povedlo nejen přenést na diváky ten pocit svobody, pocit, že se můžete honem rychle nadechnout čerstvého vzduchu, který nejspíš měli účastníci tehdejších koncertů. Vzbudily snad nejen ve mně ten pocit vděku za samozřejmost, s níž si můžeme dopřát koncerty svých oblíbených hudebníků. Snad nám ten pocit i nějakou chvíli vydrží.

Hvězdy za železnou oponou. Režie: Pavel Jirásek, scénář: Pavel Jirásek, Martin Polák, kamera: Petr Vejslík. Hrají: Joan Baez, Mick Jagger, Campino, Miloš Čuřík, Radek Diestler, Allen Ginsberg (a.z.), Justin Hayward, Hoffman Ivan, Mike Love, Manfred Mann, Vladimír Mišík, Milan Pesík, Suzi Quatro, Jaroslav Rudiš. Dokumentární / hudební film, Český televize, ČR, 2014, 57 min. Premiéra na ČT Art 25. listopadu 2014.

Foto Sváťa Fiala, Miroslav Ambrož a archiv ČT

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více


Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více