Hvězdy za železnou oponou. Mezi Manfred Mann a Rolling Stones

Hvězdy za železnou oponou. Mezi Manfred Mann a Rolling Stones

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.

Trochu jistoty do našich nejistých očekávání vnesla úvodní slova pánů Jiráska a Poláka. Chystala se na nás 60minutová verze shodná s tou, kterou uvidí televizní diváci poprvé na ČT Art v úterý 25. listopadu (dá se tedy předpokládat, že existuje i verze jiná, delší, o níž však už dále nic nezaznělo.) V této hodině se režisér podle vlastních slov snažil z pozice pamětníka zachytit „ten skrytý protest, který jsme tehdy v té hudbě a na koncertech hledali a tu obrovskou dávku svobody a dobré vůle“. Šlo také o to, aby vznikl vyvážený průřez od šedesátých po začátek devadesátých let. I z toho důvodu nakonec spadla pod stůl spousta zajímavého materiálu, například rozhovor o Armstrongovi s Lubomírem Dorůžkou, natočený těsně před jeho smrtí, nebo povídání Michala Horáčka o vyjednávání s Pragokoncertem ohledně koncertu Depešáků.

Zaznělo obligátní poděkování všem dalším tvůrcům a spolupracovníkům, například Kamile Zlatuškové (která nemůže nikam, musí doma kojit), v jejíž tvůrčí skupině film vznikl nebo Muzeu a archivu populární hudby, kde probíhá spřízněná výstava Zahráli za železnou oponou. Poslední poděkování patřilo Českým centrům, která výrobu zaštítila. A tak jsme se můstkem zcela neoslím dostali rovnou k dříve tak populárnímu telemostu (nyní skype videohovoru), který nás měl spojit s Českým centrem v Berlíně, dějištěm souběžné premiéry dokumentu. Přes úvodní technické problémy bylo spojení navázáno a odměněno potleskem. Nastala poněkud dadaistická desetiminutovka, v níž vedl Martin Polák anglicky rozhovor s ředitelkou Centra. Jejím otázkám nebylo kvůli technickým problémům pořádě rozumět a odpovědi páně Poláka zase nebylo v sále slyšet. Bylo to takové mile revoluční a nikdo z přítomných se kvůli tomu nezlobil. Jak k tomu poznamenal jeden pamětnický kamarád středního věku: „Aspoň vidíte, jak to před 25 lety vypadalo – nikdo nevěděl, o čem se mluví, a všichni byli nadšení!“ A bylo to vskutku tak.

Samotný film Hvězdy za železnou oponou představuje v tom nejlepším slova smyslu kvalitní televizní standard. Začíná koncertem Manfred Mann v roce 1965 v Lucerně, který představoval první závan svobody a první možnost opravdu vidět, jak vypadá rock’n’roll. Končí pak slavným koncertem Rolling Stones na Strahově v létě 1990, který se stal definitivním potvrzením nezvratnosti revolučních změn. Forma je přesně taková, na jakou jsme zvyklí například ze seriálu Bigbít. Archivní záznamy jsou prostříhány „mluvícími hlavami“, z nichž některé patří tradičním účastníkům podobných dokumentů (což není myšleno ve zlém, Jiří Černý vždy potěší), některé lokálním brněnským hvězdám s kouzelným přízvukem a některé dokonce samotným hvězdám zahraničním, jež tvůrci vyzpovídali přímo pro tento film. Zazní tak například vcelku nepřekvapivá, ale tím o nic méně zajímavá, slova Manfreda Manna o tom, jak ho pohled na zároveň nadšené a vylekané lidi v publiku, kteří se bojí výrazněji pohnout na sedačce, aby nebyli vyvedeni policisty, vyléčilo ze všech předchozích sympatií ke komunismu. Vyloženě rozkošné je v brněnském kontextu povídání zakladatele Šelepky Miloše Bernátka o koncertu Beach Boys na stadionu za Lužánkami. Když uvádí na pravou míru údajnou výši odměny pro „ty naše plážový hochy“, ozve se od Jiřího Rybáře ze Synkop 61 krásnou brněnštinou: „Takže tydle si taky ošulil, jo!“ Asi nejsympatičtější je povídání velké podporovatelky československého disentu Joan Baez o její účasti na Bratislavské lyře v roce 1989, při níž zvládla věnovat píseň Chartě 77, přivítat na koncertě Václava Havla a pozvat na pódium zakázaného slovenského písničkáře Ivana Hoffmana, než jí odpovědní činitelé konečně odpojili mikrofony. Když s rozzářenou tváří vypráví, jak před koncertem s Havlem plánovali zlobišárnu (mischiev), je dojemnější, než všechny archivní záběry z Václaváku dohromady. A dává tušit, v čem byly tyto průniky zahraničních umělců za železnou oponu tak důležité a osvěžující.

Přes deklarovanou snahu o vyváženost je největší prostor celkem logicky věnován letům šedesátým, naopak sedmdesátá léta jsou narychlo odbyta „komickými“ záběry z Děčínské kotvy a koncertem Suzi Quatro. Ovšem jak jsme se právě od Jiřího Černého dozvěděli, v sedmdesátých letech došlo k ráznému utažení šroubů. Nejen že musely místní kapely přestat zpívat anglicky (došlo i k slavné vlně přejmenovávání z Rangers na Plavce a z Blue Effectu na Modrý efekt), ale o koncertování britských nebo dokonce amerických hudebníků nemohla být vůbec řeč. Přesto je potřeba ocenit dramatugickou disciplínu, s níž se povedlo vytvořit zajímavý a dobře rytmizovaný televizní film, aniž by se tvůrci nechali strhnout zajímavostí a bohatostí archivních materiálů k tomu, aby u některého z témat prodlévali příliš dlouho.

Ty nejkurióznější momenty přináší část věnovaná letům osmdesátým. Věděli jste například, že v Brně v roce 1985 koncertovala Nico? A že to bylo v Kníničkách? Ano, v té dědině krčící se za brněnskou ZOO. Naprosto nejbizarnější a divácky nejvděčnější je část věnovaná koncertu v amfiteátru v Lochotíně ze září 1987, který se konal jako doprovodná akce Mírového pochodu Olofa Palmeho. Posuďte sami odvážnou dramaturgii koncertu, na němž po místní bluegrassové skupině Cop vystoupí drsní západoněmečtí pankáči Die Toten Hosen, aby na závěr atmosféru mírové pospolitosti završil Michal David a jeho Decibely lásky. Užívat si záběry, na nichž je Michal David bombardován kelímky a jinými dehonestujícími předměty, to skutečně stojí i za nějaké ty koncesionářské poplatky. Celý film, jak už bylo výše zmíněno, vrcholí povídáním o realizaci koncertu Rolling Stones a záběry z něj. Zazní i Jaggerova věta, kterou mají v mozcích vypálenou snad všichni, již měli v roce 1990 uši ke slyšení: kameny se valí do Prahy. A ti mladší z nás zalitují, že nemohli být tehdy součástí stotisícového davu, který sledoval „první dobročinný koncert Rolling Stones v jejich kariéře“ přímo na Strahově.

Hvězdám za oponou se povedlo nejen přenést na diváky ten pocit svobody, pocit, že se můžete honem rychle nadechnout čerstvého vzduchu, který nejspíš měli účastníci tehdejších koncertů. Vzbudily snad nejen ve mně ten pocit vděku za samozřejmost, s níž si můžeme dopřát koncerty svých oblíbených hudebníků. Snad nám ten pocit i nějakou chvíli vydrží.

Hvězdy za železnou oponou. Režie: Pavel Jirásek, scénář: Pavel Jirásek, Martin Polák, kamera: Petr Vejslík. Hrají: Joan Baez, Mick Jagger, Campino, Miloš Čuřík, Radek Diestler, Allen Ginsberg (a.z.), Justin Hayward, Hoffman Ivan, Mike Love, Manfred Mann, Vladimír Mišík, Milan Pesík, Suzi Quatro, Jaroslav Rudiš. Dokumentární / hudební film, Český televize, ČR, 2014, 57 min. Premiéra na ČT Art 25. listopadu 2014.

Foto Sváťa Fiala, Miroslav Ambrož a archiv ČT

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více