Ibérica dvakrát přestěhovaná

9. červenec 2015, 0:34

Ibérica dvakrát přestěhovaná

Změnit po jedenácti letech termín a místo konání festivalu může být riskantní. Přehlídce španělské a iberoamerické kultury, která od roku 2004 probíhá vždy v létě pod názvem Ibérica, se to povedlo. Velkou zásluhu na tom měl nejen špičkový program, ale také počasí.

Do loňského roku měla Ibérica své hlavní sídlo v Boskovicích. Tam probíhal vždy úvodní i závěrečný koncert hudbou nabitého týdne, stejně jako hudební i taneční dílny. Ano, každý rok se konaly i koncerty v Praze a v Brně (tam jsem Ibéricu naposledy navštívil v roce 2007), ale kdo si chtěl prožít exkluzivní závěrečnou festivalovou fiestu, musel se přesunout od Brna na sever. Boskovice jsou sice malebné městečko a s festivaly mají svou zkušenost (tradiční akce „pro židovskou čtvrť“ v první polovině července patří k nejlepším nejen hudebním přehlídkám u nás), nicméně přesun svátku španělské kultury do centra Brna festival přiblížil novým potenciálním divákům. Spíše z osobních důvodů (zahraniční angažmá dramaturga, kytaristy Petra Víty) se letos hýbalo i s termínem – z konce prázdnin se tak Ibérica stěhovala na jejich začátek. Díky tomu bylo možné spojit úvod přehlídky se zmrzlinou zdarma pro školáky s vyznamenáním, ale to je jen detail, pro celkový průběh akce nepodstatný.

Důležitější je, že Ibérica odstartovala v úterý 30. července v samém centru Brna (v okolí Staré radnice) celodenním gastronomickým festivalem. Autor těchto řádků se přišel podívat až k večeru. Chválí výborné olivy, kvituje nabídku drobných pochutin i nápojů, minul poměrně velký počet tematických nekulinářských stánků. A posteskl si, že stánků s teplými pokrmy bylo málo – zdálky se daly poznat podle dlouhých front.

Ibérica je festival, který cílí doslova na všechny smysly. Proto je jeho neodmyslitelnou součástí právě gastronomie včetně ochutnávek vín a dalších nápojů. To nejdůležitější se však přece jen odehrává na poli zraku (tanec) a sluchu (hudba). Z pozoruhodných flamencových hudebníků se letos v Brně (a také v Boskovicích) představil například kytarista Manuel de La Luz. S největším očekáváním se však pojil program s názvem Olor a tierra (Vůně země), který byl – jak zaznělo z pódia – splněným snem dramaturga Petra Víta. Program postavený na spojení flamencové hudby a tance, měl svou českou premiéru 2. července v pražském divadle Archa. O dva dny později se umělci přesunuli do Brna, kde pod širým nebem, na nádvoří Špilberku, nabídli nadšenému publiku strhující oslavu španělské země a teplého léta.

Olor a tierra není recitálem jednoho umělce či umělkyně a doprovodné skupiny. Z celkových pěti účinkujících se tři střídali ve vedoucí roli – kytarista Dani de Morrón, zpěvák Arcángel (držitel mnoha ocenění, v roce 2001 nominovaný na Latin Grammy) a tanečnice Patricia Guerrero (teprve 25letá úspěšná umělkyně z Granady, která se v Praze a v Brně představila už v roce 2007). Roli „doprovodné kapely“ obstarali dva vokalisté a „tleskači“ (tleskání – „palmas“ – je ve flamencu plnohodnotným nástrojem), kteří si říkají Los Mellis. Zvlášť člověka, který zatím nemá s flamenkem nejvyšší úrovně zkušenost, muselo překvapit, jak plná a pestrá hudba se dá vyloudit s jednou kytarou a s rytmickou řečí těla (včetně dupání, které je neodmyslitelnou součástí tance Patricie Guerrero).

Celý koncert, který byl oslavou slunného jižního Španělska a probíhal pod netradičně horkou letní oblohou, se vyznačoval trojí dynamikou. Za prvé bylo možné sledovat postupný kvalitativní vývoj od lehce rozpačitého kytaristova začátku – což bylo dáno možná sžíváním se s prostředím a s publikem – až po vřelé strhující finále. Druhou linií byla evoluce od exotiky k větší srozumitelnosti, daná nejen tím, jak si publikum na flamencový jazyk během večera zvykalo, ale i větším podílem „orientálních“ pěveckých technik na počátku a přechodem ke zřetelněji artikulovanému vyjádření ke konci večera. Kontrast k této dvojí plynulosti tvořily zvraty a zlomy, typické pro celé představení – náhlý konec tanečního čísla v nejlepším momentě, vystřídání „celé kapely“ sólovým číslem kytaristy de Morróna nebo zdánlivé loučení protagonistů v polovině večera, po němž část představení pokračovala akusticky, bez mikrofonů, v celém prostoru nádvoří (zpěváci i tanečnice si udělali kolečko kolem diváků, procházeli řadami sedícího publika a na několika místech prostranství sehráli krátké tanečně-hudební scény). Koncert se tak rozšířil o další dimenze a hvězdy se přiblížily divákům nadosah. Celá festivalová fiesta pak končila poměrně dlouhým a přitom naprosto přirozeným děkováním nadšeného Arcángela, který po několika větách přešel z roztomilé angličtiny do své rodné španělštiny – poté, co zjistil, že v publiku sedí nemálo hispanofonních a především poučených fanoušků.

Ano, Ibérice napomohlo počasí, protože bezmračné letní nebe a vysoká teplota skutečně umožnily navodit dojem večera v subtropech. Bez odvážné dramaturgie Petra Víta a skvělých výkonů všech protagonistů by to však k úspěchu akce nestačilo. Festivalu španělské a iberoamerické kultury se přesun do většího města a na začátek prázdnin mimořádně povedl. Program, ve kterém si snad každý našel svou hlavní hvězdu – charismatického zpěváka, rychlou a uhrančivou tanečnici, kytaristu s plným zvukem nebo sympatické duo „tleskačů“ v pozadí – stál za zhlédnutí. A je zřejmé, že v Brně přehlídka i v dalších letech nadšené diváky najde.

Olor a tierra (Arcágel – zpěv, Patricia Guerrero – tanec, Dani de Morrón – kytara, Los Mellis – zpěv, palmas). V rámci festivalu Ibérica. Brno, nádvoří hradu Špilberku, 4. července 2015. 

Foto Michal Odehnal

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více