Importní festivalové Pastorkyně přinesly překvapení i zklamání

30. listopad 2014, 11:29

Importní festivalové Pastorkyně přinesly překvapení i zklamání

Pokud pomineme obě rané Janáčkovy opery, přinesl festival Janáček Brno 2014 velkou přehlídku skladatelových vrcholných oper s výjimkou Osudu a obou ruských (Káťa KabanováZ mrtvého domu), což je poněkud překvapivé vzhledem k tomu, že 11 let starou Kaločovu inscenaci Káti zdejší opera uvedla v derniéře 15. června 2014 a teprve dva roky starý Osud v režii Ansgara Haaga naposledy dokonce 5. listopadu 2014, bez oficiálního označení za derniéru. Letošní Janáček Brno je v obležení zahraničních festivalových návštěvníků víc než kdy předtím a troufám si říct, že se poprvé mohou počítat nikoliv na desítky, nýbrž na stovky. Zdejší KáťaOsud jsou přitom představení, za která se před světem rozhodně nemusíme stydět hudebně ani inscenačně. Byla promeškána relativně snadná příležitost prezentovat Janáčkovo operní dílo v nevídané celistvosti šesti oper z devíti. Takto máme čtyři.

Naproti tomu jsou letos dvě opery, a to ty, které mají k moravskému regionu nejblíže (opět se vkrádá myšlenka na zkompletování trojice ještě Osudem…), uváděny ve dvou různých produkcích. Bystrouška v provedeních ryze českých (hostování opery ND Praha a komorní úprava v podání JAMU v Divadle na Orlí), zatímco Její pastorkyni, jež ve světě stále patří k nejhranějším Janáčkovým operám, provedla hostující divadla ze Štýrského Hradce (premiéra 29. března 2014) a ze Záhřebu (premiéra 27. dubna 2012). Chorvatská Jenůfa byla živější, aktualizovaná do současnosti, zatímco rakouská zůstala ponejvíce oproštěná a v historickém bezčasí. Obě představení již byla recenzně pokryta, proto bych se rád zastavil rovnou u jejich srovnání.

Režijní ztvárnění Opery Graz vytvořila kontroverzní postava světových jevišť, zanedlouho sedmdesátiletý Němec Peter Konwitschny. Mnozí mají na paměti jeho nedávné vídeňské ztvárnění Janáčkova Mrtvého domu, které bylo přeneseno do prostředí ruské mafie a organizovaného zločinu. Bylo tedy lze očekávat ledacos, a tak největším překvapením nakonec bylo, že s výjimkou nepříliš originální provokace ve sborové scéně s rekruty (viz níže) šlo o vcelku usedlé a tradiční představení bez velkých efektů. Vrcholem režijní působivosti bylo bezesporu silné druhé jednání, a to především když se na scéně objevila postava houslistky v dlouhých černých šatech. Tytam byly obavy z režijních naschválů – ztrápená Jenůfa se ve svých monolozích neobrací očima do stěny ani do stropu, nýbrž k tajemné božské fiktivní postavě, jejíž perfektně a bezchybně zahraná sóla (Fuyu Iwaki) zní přímo z jeviště. Dojetí stoupalo na maximum.

Chorvatské národní divadlo přivezlo do Mahenova divadla režii Ozrena Prohiće a především atraktivní industriální scénu Branka Lepena. Děj byl umístěn do provozu a okolí neurčitého venkovského výrobního závodu, zřejmě textilního nebo potravinářského, který patří Buryjům. Logika režie je zřejmě vedena kritikou aktuálních domácích společenských poměrů v Chorvatsku, kde sílí vliv katolické církve včetně odmítavého postoje k minoritám. Světnice je ve druhém jednání plná portrétů svatých, jimž dominují dva velké svítící portréty Pána Ježíše a Panny Marie, přitom se ale v domácnosti uctívá především alkohol (cinkající lahve) a televize, na kterou si Jenůfa postaví mariánskou sošku, takže není zřejmé, ke kterému božstvu se vlastně obrací. Závěrečná scéna přináší v pozadí jako kulisu velký svatební stůl s bílým ubrusem, jednající postavy ovšem sedí vpředu na židlích, které jsou postaveny směrem k publiku v řadě jako v čekárně u lékaře (nebo u sv. zpovědi?), a s výjimkou zvednutého stolu v momentě, kdy se dav chystá Jenůfu lynčovat za „uničení“ dítěte, zůstanou všichni sedět na židlích až do konce, jen jich někdo rozrušený (Kostelnička, Laca) občas pár vztekle odhodí stranou. Závěr je statický, vysezený, bez života, ale ani v mrákotách, celkově bez efektu. Otazníky, které se nad kolísavým režijním ztvárněním po celou dobu vznášely, nakonec ukázaly velmi slabý, provinční a v efektech vyčpělý výsledek.

Skvělá i odvážná byla u Konwitschného charakterizace některých postav. Pestrou osobností se stala jindy sošná Stařenka Buryjovka (Dunja Vejzović) a ad absurdum neoperně teatrálně byla dovedena postava Števy, v níž Taylan Reinhard představoval slizkého tělnatého floutka, který se často místo zpěvu zajíká, což představuje radikální, nicméně dramaticky efektní zásah do dramaturgie postavy. Ze solidního a vyrovnaného pěveckého obsazení nejvíce zaujal Laca Aleše Brisceina a především Iris Vermillion jako Kostelnička. Je sympatické, že Chorvatské národní divadlo nastudovalo Pastorkyni výhradně s vlastními silami, i pro brněnské publikum ovšem byly výkony pěvců příliš silnou kávou. Ani v Brně známý Roman Sadnik (Laca) nepůsobil přesvědčivě, je však zarážející a vůči pěvcům samotným bezohledné, že do rolí Kostelničky (Dubravka Šeparović Mušović) a Jenůfy (Tamara Franetović Felbinger) divadlo obsadilo zcela nevhodné, nedisponované a obtížně intonující pěvce.

Její pastorkyňa Graz – Město hudby
Její pastorkyňa Zagreb – Zápisník zmizelého

Za zmínku stojí scéna s rekruty v prvním jednání, která v obou představeních vyvrcholila sborovým intimním stykem všech se všemi, resp. kohokoliv s kýmkoliv, nikdo krom sólistů nezahálel. A aby nebylo podobností dost, nešlo ani v jednom případě o ústrojně začleněný šokující efekt, který by měl dějovou či psychologickou souvislost s celkovým pojetím. Jsem dalek moralizování, nicméně ať jsem o dění na jevišti uvažoval jakkoliv, dávalo mi to smysl pouze když jsem si tento laciný naschválek odmyslel. Stranou a prakticky nevyužit zde zůstal i druhý možný podvratný efekt, alkohol. Porušování všemožných tabu s provokativní lehkostí je v opeře fígl starý přes sto let, shodou okolností počínaje rakouskou premiérou Straussovy Salome v roce 1906 právě ve Štýrském Hradci. Zatímco část publika to může přijmout jako legraci, pro spoustu lidí je to prostě nechutnost, což bylo zřejmě také cílem: v rakouské Jenůfě byly v inkriminovaných momentech do popředí umístěny drobné sboristky asijského původu se zjevem malých holčiček, zatímco záhřebská Barena pojala svatební koledu ve třetím jednání jako soukromý striptýz pro rychtáře. Stejně jako by se nemělo nadarmo volat o pomoc, protože v případě opravdového nebezpečí nikdo nepomůže, i v tomto případě se operní režie do budoucna připravuje o efekt s možná největším potenciálem šokovat a pobouřit. Zbývá jen pachuť trapnosti a odpudivosti v oblasti, pro kterou má být charakteristická přitažlivost a vzrušení.

Výkon obou orchestrů se lišil vskutku diametrálně. Hra orchestru opery z Grazu sice v prostoru Janáčkova divadla místy zanikala a zvuku chyběly výrazové kontrasty, přesto se jednalo o jediný technicky bezchybný a perfektně nastudovaný orchestrální výkon festivalu (dirigent Dirk Kaftan). Zmenšené orchestřiště Mahenova divadla sice bohužel pojme pouze zlomek náležitého obsazení smyčců, i tak bylo zřejmé, že orchestr záhřebské opery je v Janáčkovi úplný začátečník. Místy jsme se sice setkali s odvážně volenými rychlými tempy (dirigent Mikhail Sinkevich), celkové nepochopení janáčkovské metriky a ostinátní rytmiky však převažovalo a tolik důležité tympány byly úplně bezradné.

Festival měl dosud na kvalitní představení Její pastorkyně štěstí a kupříkladu to v provedení zde zcela neznámé budapešťské opery patřilo k vůbec nejpůsobivějším představením v jeho historii (vřele doporučuji zajet na některou ze čtyř nadcházejících dubnových repríz), letošní dvojitá dávka ovšem působivé Janáčkovo drama stáhla spíše do průměru, přestože rakouská inscenace dala inscenační tradici díla několik zajímavých impulsů.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel na základě dramatu Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Dirk Kaftan, režie: Peter Konwitschny, výprava: Johannes Leiacker, světla: Manfred Voss. Stařenka Buryjovka – Dunja Vejzović, Laca – Ales Briscein, Števa – Taylan Reinhard, Kostelnička – Iris Vermillion, Jenůfa – Gal James, Stárek – David McShane, Rychtář – Konstantin Sfiris, Rychtářka – Stefanie Hierlmeier, Karolka – Tatjana Miyus, Pastuchyňa – Fran Lubahn, Barena – Xiaoyi Xu, Jano – Nazanin Ezazi, Tetka – Hana Batinic, 1. hlas – Hana Batinic, 2. hlas – István Szecsi, housle – Fuyu Iwaki. 23. listopadu 2014, nastudovala Opera Graz, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel na základě dramatu Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Mikhail Sinkevich, režie: Ozren Prohić, scéna: Branko Lepen, kostýmy: Petra Dančević, světelný design: Zoran Mihanović, choreograf: Blaženka Kovač Carić, sbormistr: Ivan Josip Skener, Jenůfa: Tamara Franetović Felbinger, Laca Klemeň: Roman Sadnik, Števa: Stjepan Franetović, Kostelnička: Dubravka Šeparović Mušović, Stařenka Buryjovka: Zlatomira Nikolova, Karolka: Martina Klarić, Jano: Ana Zebić, Barena: Kristina Andelka Dopar, Stárek: Ozren Bilušić, Rychtář: Ivica Trubić, Rychtářka: Neda Martić, Pastuchyňa: Anastasija Dikmikj, Tetka: Graziella Bracuti. Nastudovalo Chorvatské národní divadlo (Zagreb). 28. listopadu 2014, Mahenovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Foto archiv obou oper

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.  více

V české opeře se Ondřej Havelka představil brněnskému publiku již v roce 2006 Prodanou nevěstou, která dodnes patří k oblíbeným stálicím repertoáru. V pražské Lišce Bystroušce udělal víceméně to samé, co tehdy v Brně: pečlivě promyslel zápletky, tu a tam je za účelem utužení a zesílení logiky děje doplnil či nepatrně pozměnil, vymetl bezezbytku vše bizarní a nefunkční, přestože stokrát tradiční a zažité, a všemu jednání dodal přirozenost, rozvernost, laskavost a radost.  více

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více