Importní festivalové Pastorkyně přinesly překvapení i zklamání

30. listopad 2014, 11:29

Importní festivalové Pastorkyně přinesly překvapení i zklamání

Pokud pomineme obě rané Janáčkovy opery, přinesl festival Janáček Brno 2014 velkou přehlídku skladatelových vrcholných oper s výjimkou Osudu a obou ruských (Káťa KabanováZ mrtvého domu), což je poněkud překvapivé vzhledem k tomu, že 11 let starou Kaločovu inscenaci Káti zdejší opera uvedla v derniéře 15. června 2014 a teprve dva roky starý Osud v režii Ansgara Haaga naposledy dokonce 5. listopadu 2014, bez oficiálního označení za derniéru. Letošní Janáček Brno je v obležení zahraničních festivalových návštěvníků víc než kdy předtím a troufám si říct, že se poprvé mohou počítat nikoliv na desítky, nýbrž na stovky. Zdejší KáťaOsud jsou přitom představení, za která se před světem rozhodně nemusíme stydět hudebně ani inscenačně. Byla promeškána relativně snadná příležitost prezentovat Janáčkovo operní dílo v nevídané celistvosti šesti oper z devíti. Takto máme čtyři.

Naproti tomu jsou letos dvě opery, a to ty, které mají k moravskému regionu nejblíže (opět se vkrádá myšlenka na zkompletování trojice ještě Osudem…), uváděny ve dvou různých produkcích. Bystrouška v provedeních ryze českých (hostování opery ND Praha a komorní úprava v podání JAMU v Divadle na Orlí), zatímco Její pastorkyni, jež ve světě stále patří k nejhranějším Janáčkovým operám, provedla hostující divadla ze Štýrského Hradce (premiéra 29. března 2014) a ze Záhřebu (premiéra 27. dubna 2012). Chorvatská Jenůfa byla živější, aktualizovaná do současnosti, zatímco rakouská zůstala ponejvíce oproštěná a v historickém bezčasí. Obě představení již byla recenzně pokryta, proto bych se rád zastavil rovnou u jejich srovnání.

Režijní ztvárnění Opery Graz vytvořila kontroverzní postava světových jevišť, zanedlouho sedmdesátiletý Němec Peter Konwitschny. Mnozí mají na paměti jeho nedávné vídeňské ztvárnění Janáčkova Mrtvého domu, které bylo přeneseno do prostředí ruské mafie a organizovaného zločinu. Bylo tedy lze očekávat ledacos, a tak největším překvapením nakonec bylo, že s výjimkou nepříliš originální provokace ve sborové scéně s rekruty (viz níže) šlo o vcelku usedlé a tradiční představení bez velkých efektů. Vrcholem režijní působivosti bylo bezesporu silné druhé jednání, a to především když se na scéně objevila postava houslistky v dlouhých černých šatech. Tytam byly obavy z režijních naschválů – ztrápená Jenůfa se ve svých monolozích neobrací očima do stěny ani do stropu, nýbrž k tajemné božské fiktivní postavě, jejíž perfektně a bezchybně zahraná sóla (Fuyu Iwaki) zní přímo z jeviště. Dojetí stoupalo na maximum.

Chorvatské národní divadlo přivezlo do Mahenova divadla režii Ozrena Prohiće a především atraktivní industriální scénu Branka Lepena. Děj byl umístěn do provozu a okolí neurčitého venkovského výrobního závodu, zřejmě textilního nebo potravinářského, který patří Buryjům. Logika režie je zřejmě vedena kritikou aktuálních domácích společenských poměrů v Chorvatsku, kde sílí vliv katolické církve včetně odmítavého postoje k minoritám. Světnice je ve druhém jednání plná portrétů svatých, jimž dominují dva velké svítící portréty Pána Ježíše a Panny Marie, přitom se ale v domácnosti uctívá především alkohol (cinkající lahve) a televize, na kterou si Jenůfa postaví mariánskou sošku, takže není zřejmé, ke kterému božstvu se vlastně obrací. Závěrečná scéna přináší v pozadí jako kulisu velký svatební stůl s bílým ubrusem, jednající postavy ovšem sedí vpředu na židlích, které jsou postaveny směrem k publiku v řadě jako v čekárně u lékaře (nebo u sv. zpovědi?), a s výjimkou zvednutého stolu v momentě, kdy se dav chystá Jenůfu lynčovat za „uničení“ dítěte, zůstanou všichni sedět na židlích až do konce, jen jich někdo rozrušený (Kostelnička, Laca) občas pár vztekle odhodí stranou. Závěr je statický, vysezený, bez života, ale ani v mrákotách, celkově bez efektu. Otazníky, které se nad kolísavým režijním ztvárněním po celou dobu vznášely, nakonec ukázaly velmi slabý, provinční a v efektech vyčpělý výsledek.

Skvělá i odvážná byla u Konwitschného charakterizace některých postav. Pestrou osobností se stala jindy sošná Stařenka Buryjovka (Dunja Vejzović) a ad absurdum neoperně teatrálně byla dovedena postava Števy, v níž Taylan Reinhard představoval slizkého tělnatého floutka, který se často místo zpěvu zajíká, což představuje radikální, nicméně dramaticky efektní zásah do dramaturgie postavy. Ze solidního a vyrovnaného pěveckého obsazení nejvíce zaujal Laca Aleše Brisceina a především Iris Vermillion jako Kostelnička. Je sympatické, že Chorvatské národní divadlo nastudovalo Pastorkyni výhradně s vlastními silami, i pro brněnské publikum ovšem byly výkony pěvců příliš silnou kávou. Ani v Brně známý Roman Sadnik (Laca) nepůsobil přesvědčivě, je však zarážející a vůči pěvcům samotným bezohledné, že do rolí Kostelničky (Dubravka Šeparović Mušović) a Jenůfy (Tamara Franetović Felbinger) divadlo obsadilo zcela nevhodné, nedisponované a obtížně intonující pěvce.

Její pastorkyňa Graz – Město hudby
Její pastorkyňa Zagreb – Zápisník zmizelého

Za zmínku stojí scéna s rekruty v prvním jednání, která v obou představeních vyvrcholila sborovým intimním stykem všech se všemi, resp. kohokoliv s kýmkoliv, nikdo krom sólistů nezahálel. A aby nebylo podobností dost, nešlo ani v jednom případě o ústrojně začleněný šokující efekt, který by měl dějovou či psychologickou souvislost s celkovým pojetím. Jsem dalek moralizování, nicméně ať jsem o dění na jevišti uvažoval jakkoliv, dávalo mi to smysl pouze když jsem si tento laciný naschválek odmyslel. Stranou a prakticky nevyužit zde zůstal i druhý možný podvratný efekt, alkohol. Porušování všemožných tabu s provokativní lehkostí je v opeře fígl starý přes sto let, shodou okolností počínaje rakouskou premiérou Straussovy Salome v roce 1906 právě ve Štýrském Hradci. Zatímco část publika to může přijmout jako legraci, pro spoustu lidí je to prostě nechutnost, což bylo zřejmě také cílem: v rakouské Jenůfě byly v inkriminovaných momentech do popředí umístěny drobné sboristky asijského původu se zjevem malých holčiček, zatímco záhřebská Barena pojala svatební koledu ve třetím jednání jako soukromý striptýz pro rychtáře. Stejně jako by se nemělo nadarmo volat o pomoc, protože v případě opravdového nebezpečí nikdo nepomůže, i v tomto případě se operní režie do budoucna připravuje o efekt s možná největším potenciálem šokovat a pobouřit. Zbývá jen pachuť trapnosti a odpudivosti v oblasti, pro kterou má být charakteristická přitažlivost a vzrušení.

Výkon obou orchestrů se lišil vskutku diametrálně. Hra orchestru opery z Grazu sice v prostoru Janáčkova divadla místy zanikala a zvuku chyběly výrazové kontrasty, přesto se jednalo o jediný technicky bezchybný a perfektně nastudovaný orchestrální výkon festivalu (dirigent Dirk Kaftan). Zmenšené orchestřiště Mahenova divadla sice bohužel pojme pouze zlomek náležitého obsazení smyčců, i tak bylo zřejmé, že orchestr záhřebské opery je v Janáčkovi úplný začátečník. Místy jsme se sice setkali s odvážně volenými rychlými tempy (dirigent Mikhail Sinkevich), celkové nepochopení janáčkovské metriky a ostinátní rytmiky však převažovalo a tolik důležité tympány byly úplně bezradné.

Festival měl dosud na kvalitní představení Její pastorkyně štěstí a kupříkladu to v provedení zde zcela neznámé budapešťské opery patřilo k vůbec nejpůsobivějším představením v jeho historii (vřele doporučuji zajet na některou ze čtyř nadcházejících dubnových repríz), letošní dvojitá dávka ovšem působivé Janáčkovo drama stáhla spíše do průměru, přestože rakouská inscenace dala inscenační tradici díla několik zajímavých impulsů.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel na základě dramatu Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Dirk Kaftan, režie: Peter Konwitschny, výprava: Johannes Leiacker, světla: Manfred Voss. Stařenka Buryjovka – Dunja Vejzović, Laca – Ales Briscein, Števa – Taylan Reinhard, Kostelnička – Iris Vermillion, Jenůfa – Gal James, Stárek – David McShane, Rychtář – Konstantin Sfiris, Rychtářka – Stefanie Hierlmeier, Karolka – Tatjana Miyus, Pastuchyňa – Fran Lubahn, Barena – Xiaoyi Xu, Jano – Nazanin Ezazi, Tetka – Hana Batinic, 1. hlas – Hana Batinic, 2. hlas – István Szecsi, housle – Fuyu Iwaki. 23. listopadu 2014, nastudovala Opera Graz, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel na základě dramatu Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Mikhail Sinkevich, režie: Ozren Prohić, scéna: Branko Lepen, kostýmy: Petra Dančević, světelný design: Zoran Mihanović, choreograf: Blaženka Kovač Carić, sbormistr: Ivan Josip Skener, Jenůfa: Tamara Franetović Felbinger, Laca Klemeň: Roman Sadnik, Števa: Stjepan Franetović, Kostelnička: Dubravka Šeparović Mušović, Stařenka Buryjovka: Zlatomira Nikolova, Karolka: Martina Klarić, Jano: Ana Zebić, Barena: Kristina Andelka Dopar, Stárek: Ozren Bilušić, Rychtář: Ivica Trubić, Rychtářka: Neda Martić, Pastuchyňa: Anastasija Dikmikj, Tetka: Graziella Bracuti. Nastudovalo Chorvatské národní divadlo (Zagreb). 28. listopadu 2014, Mahenovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Foto archiv obou oper

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.  více

V české opeře se Ondřej Havelka představil brněnskému publiku již v roce 2006 Prodanou nevěstou, která dodnes patří k oblíbeným stálicím repertoáru. V pražské Lišce Bystroušce udělal víceméně to samé, co tehdy v Brně: pečlivě promyslel zápletky, tu a tam je za účelem utužení a zesílení logiky děje doplnil či nepatrně pozměnil, vymetl bezezbytku vše bizarní a nefunkční, přestože stokrát tradiční a zažité, a všemu jednání dodal přirozenost, rozvernost, laskavost a radost.  více

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více