Inspirace minulosti i budoucnosti v režii Kaspara Zehndera

26. červen 2022, 10:00
Inspirace minulosti i budoucnosti v režii Kaspara Zehndera

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.

Zatímco mnoho předcházejících festivalových koncertů se v rámci letošního tématu nazvanému Cestou od kořenů k budoucnosti obracelo k minulosti, lidovým inspiracím či starým hudebním formám, páteční koncert v Náměšti nad Oslavou dle Kaspara Zehndera pohlédl spíše do budoucnosti. Jak sám umělec vysvětlil: „Všechna tři díla jsou výsledkem nejvyššího kompozičního mistrovství; svým způsobem reprezentují to nejlepší z celé epochy, pokud jde o instrumentaci, práci s formou i o roli, již ve své době tyto skladby hrály.“ Zmíněnou trojici děl inspirující budoucí skladatele představovaly Klarinetový kvintet A dur Wolfganga Amadea Mozarta, Sonáta pro flétnu, violu a harfu Clauda Debussyho a Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Maurice Ravela.

kaspar_zehnder_a_pratele_CM_24_06_2022_01

Večer zahájil Mozartův Klarinetový kvintet A dur, který svým způsobem stojí mezi díly otevírajícími cestu nadcházejícímu romantismu. Melodickou bohatostí, prací s motivy, proměnlivostí sazby a pestrostí nálad se řadí mezi vrcholná Mozartova díla. Co však skladbu definuje napříč všemi čtyřmi větami (Allegro, Larghetto, Menuetto, Allegretto con Variazioni) je všudypřítomná sladkost a hudební elegance. Hudebníci si tuto hudební polohu Klarinetového kvintetu dobře uvědomovali a jejich interpretaci definovala zasněná elegance, ze které tu a tam vystrkovala růžky typická mozartovská nadsázka. Obzvláště klarinet v interpretaci Wolfganga Klinsera zaujal výrazovou pestrostí, která na vybraných částech vhodně přecházela z lyrické něhy do žertovnějších a odlehčenějších poloh. Výtečná byla také rytmická a dynamická souhra mezi hudebníky, a to i při sebemenších rubatech. Právě ve větě Larghetto, kde se střídá melodie klarinetu se stupnicovými běhy houslí v pianissimu, bylo výrazové a dynamické souznění hudebníků nejlepší.

Debussyho Sonáta pro flétnu, violu a harfu zaujme na první pohled již svým obsazením. Co však hned není zřejmé, je výtečné využití celé řady kompozičních prvků, které mu tato komorní a nezvyklá instrumentace umožňovala. Nic zde nechybí a skladatelova příkladná práce s fakturou tvoří mnohdy výtečné barevné kombinace. V provedení flétnisty Kaspara Zehndera, violisty Amihaie Grosze a harfenistky Anaïs Gaudemard vyzněla dobře nejen něžná hudební poloha, ale také jistá mystičnost díla. Pochvalu zaslouží především jejich práce s výrazem v menuetem inspirované druhé větě Interlude. Tempo di minuetto, která v sobě skrývá nejen hypnotické rozklady harfy a meditativní dialogy mezi trojicí nástrojů, ale také mnohem dravější, rozvernější a rytmicky členitější polohy. Právě na těchto povedených kontrastech – podpořených navíc výrazným dynamickým odstínováním – stála do velké míry úspěšnost jejich interpretace.

kaspar_zehnder_a_pratele_CM_24_06_2022_03

Závěrečným dílem včera se stala skladba Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Maurice Ravela, která bývá nezřídka popisována jako miniaturní koncert pro harfu. Právě v tomto díle mohli všichni hudebníci spojit své síly a bylo až s podivem, jak silný a – s trochou nadsázky – až bezmála orchestrální zvuk se podařilo komornímu ansámblu vytvořit. Ravel však s formami „komorní symfonie“ či „komorního koncertu“ dlouhodobě experimentoval, a právě jeho Introduction et Allegro patří mezi nejúspěšnější z těchto skladeb. Je to onen nezvyklý kontrast mezi orchestrálním kompozičním přístupem a stále relativně skromným obsazením, který dotváří půvab díla. Kompozice si zachovává průzračnost a intimitu komorní hudby, avšak v mnoha dramatických tutti částech oslňuje překvapivou silou. Dramaturgie zcela správně nechala toto dílo až na konec večera. Samotnému provedení nebylo co vytknout. Hudebníci byli výtečně rytmicky i dynamicky sehraní a tam, kde vystupovali do silovějších poloh si naopak prosadili vlastní barvu a výraz. Rubato harfové cadenzy bylo příkladně vypointováno a pochvalu si zaslouží také frázování melodie s jemnými akcenty.

Páteční koncert na zámku v Náměšti nad Oslavou se stal chutnou pomyslnou ouverturou před zmíněnou festivalovou tečkou. Současně se jednalo o předposlední možnost navštívit koncert s rezidenčním umělcem flétnistou a dirigentem Kasparem Zehnderem. Pozitivní dojem z celého večera však kazila neznalost koncertní etiky u mnohých návštěvníků. Mezi větami se zkrátka netleská. Obzvláště pokud věta, která právě dozněla, byla něžná, tichá a křehká. Potlesk v takovou chvíli nejenže přetne veškeré vazby na nadcházející hudbu, ale neudělá radost ani interpretům, kterým rozhodí soustředění i mentální nastavení. A to představuje mrzutost pro všechny zúčastněné.

Anaïs Gaudemard / harfa

Kaspar Zehnder / flétna

Wolfgang Klinser / klarinet

Rahel Maria Rilling, Giovanni Guzzo / housle

Amihai Grosz / viola

Dávid Adorján / violoncello

Wolfgang Amadeus Mozart: Klarinetový kvintet A dur KV 581

Claude Debussy: Sonáta pro flétnu, violu a harfu

Maurice Ravel: Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto

pá 24/6/2022, 19:30

Náměsť nad Oslavou

zámek, knihovna

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce