Iva Bittová & Čikori: At Home

13. červen 2017, 1:00

Iva Bittová & Čikori: At Home

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů). 

Nejde však o sošky a památeční glejty. Každý, kdo se u nás o hudbu bez ohledu na žánry jen trochu zajímá, si jistě jako jeden z referenčních bodů vybaví dvacet let staré dvojalbum Ivy Bittové a Vladimíra Václavka Bílé inferno. Někdejší kolegové z rockové skupiny Dunaj tehdy představili čistý a křehký koncept akustických písní, v nichž mezi „divnými“ zvuky a tóny na povrch probublávaly jasně čitelné melodie. V roce 2001 oba protagonisté svou spolupráci rozvinuli v kapele Čikori a právě její druhé album – vydané patnáct let po debutu – nyní máme před sebou. Pauza původně neměla být jen pauzou, kapela se před lety skutečně rozešla, ale v roce 2009, na oslavách padesátých narozenin kontrabasisty Jaromíra Honzáka, se začalo uvažovat o obnovení spolupráce. Po roce 2010 se vzkříšení Čikori začali objevovat výjimečně na pódiích a někdy kolem roku 2014 už Honzák, Václavek i Bittová (sám jsem v té době natáčel nezávisle na sobě rozhovory se všemi třemi) hovořili o nahrávání nového alba.

Dnešní Čikori vedle Bittové, Václavka a Honzáka tvoří o generaci mladší, ale vynikající slovenský trumpetista Oskar Török, šíří vlastních projektů Středoevropan (působí v Praze a hraje i s polskými kapelami) a hudebním myšlením člověk kosmopolitní stejně jako jeho starší spoluhráči. A právě jeho trubka, která výrazně prosvětluje například titulní skladbu At Home nebo postupně se rozvíjející Tichý pláč, je pro celkové vyznění alba naprosto klíčová. Člověk má téměř nutkání prohlásit ji za hlavní melodický nástroj alba, neboť hlas Ivy Bittové stojí nad kategoriemi melodie a rytmu. Škála nálad, které Török nabízí – od měkké melodické hry v A Paper Cone až po téměř free pasáže v Je mi zima, je široká stejně jako stylový záběr celého alba.

Čikori však pochopitelně nejsou kapelou jednoho hráče. Jaromír Honzák potvrzuje, že jako kontrabasista zdaleka není pouze doprovodným hráčem. Stejně tak Vladimír Václavek jako kytarista zde více než na svých sólových deskách opouští své obvyklé repetitivní postupy a v rámci týmové hry rozvíjí zpočátku nenápadné detaily do výrazných figur a riffů. Ostatně stačí sledovat basu i kytaru například v písních Tichý pláč a Je mi zima, aby si člověk udělal základní představu o jejich fungování v Čikori.

Zatímco jednotlivé nástroje člověk většinou sleduje až při několikerém poslechu, hlas Ivy Bittové na sebe strhává zaslouženou pozornost od první skladby. I Bittová, jindy výrazná sólistka, se zde na jednu stranu chová ukázněně jako členka kompaktního celku, ale to jí nebrání v tom, aby naplno rozvinula hned několik pěveckých poloh. Zatímco v úvodní Noci zpívá do lehce transovního rytmu hostujícího Miloše Dvořáčka naprosto civilně, v titulní At Home používá více zvukomalby a v závěrečném Andělovi se dostává do poloh, které by málokteré jiné zpěvačce slušely. Společným jmenovatelem prakticky všech písní je však přístupnost, snaha jít vstříc posluchači a přitom se nezpronevěřit uměleckému záměru. Mimochodem velmi příjemným oživením desky je angažmá mistra zvuku Ivo Viktorina jako zpěváka do písně Břízy z dávného repertoáru Dunaje.

At Home však není pouze přehlídka výjimečných hudebních osobností a jejich pestrých přístupů, které fungují překvapivě i jako celek.  At Home je také sbírka písňových příběhů, psaných česky i anglicky. Někdy stačí načrtnout čtyři krátké verše jako v případě textu Libora Kadlece Je mi zima. Skladba samotná trvá přitom deset minut a jde vlastně o hudební suitu, v níž dějovou linku vedle slov tvoří i samotná hudba (napodobování zvuku větru apod.). V dalších textech nacházíme nejen zajímavé reminiscence („nebeský čert“ Karla Davida nebo „černý andílek“ Richarda Müllera coby paralely k Bílému infernu?), ale především různé atributy domova, onoho titulního „at home“: zmuchlané vteřiny, svobodu letících ptáků, transformaci do kmene stromu nebo do pupenu ve větvičce. Domovem zde totiž není jen dům, ale i příroda. Přírodní paralely, ať už jde o stromy nebo povětrnostní jevy, se na albu vůbec objevují v textech různých autorů a skvěle ladí s jazykem hudby. A i když se v několika písních zpívá o zimě a pocitech chladu („svět ztuhne jak ledově chladné černé želé“), hudba skupiny Čikori je až neuvěřitelně teplá a domácká. Prostě At Home.

Iva Bittová & Čikori – At Home; Pavian Records 2016, 9 skladeb, celková stopáž 60:38

Bittová & Čikori/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více