Iva Bittová sólově pro ECM a Zvon

Iva Bittová sólově pro ECM a Zvon

Iva Bittová pojmenovala svou letošní sólovou nahrávku pouze svým jménem, čímž zřejmě budoucím encyklopedistům trochu zkomplikovala situaci. Minimálně dvě jiné položky v její dosavadní poměrně spletité diskografii se totiž také jmenují pouze Iva Bittová. Proto si zřejmě životopisci a autoři slovníkových hesel budou vypomáhat názvem vydavatelství – Iva Bittová a její album natočené pro ECM. V tomto případě je totiž vydavatelský label pro estetiku alba minimálně stejně důležitý jako autorka a interpretka.

Před rokem jsem se o ECM, německé vydavatelské firmě založené v roce 1969, bavil s kytaristou Rudym Linkou, který mi řekl: „ECM je jedno z nejlepších světových vydavatelství, které vydává spoustu skvělých amerických muzikantů, jako jsou Keith Jarrett nebo John Abercrombie. Je to label, který funguje už velmi dlouho, je fantasticky úspěšný a hudba je tam vždy na prvním místě. Mimochodem všimněte si, že za vším, co je kvalitní, stojí vždycky jeden člověk. Ne organizace, ne skupina lidí, ale jeden člověk. U ECM je to Manfred Eicher.“ Letos na jaře přišla na ECM řeč také v rozhovoru s americkým pianistou Craigem Tabornem, který na této značce vydal už druhé sólové album. Na mou otázku, co pro něj toto vydavatelství představuje, odpověděl: „Je to především label s dlouhou tradicí a člověka až jímá závrať, když se prochází celým jeho rozsáhlým katalogem. Víc než nějaký specifický zvuk ECM, o kterém se někdy mluví, je pro mne tedy důležitá šíře záběru a velikost katalogu, v němž najdeme obrovské množství různých hudebních přístupů. Musí to být vzrušující pocit, mít vydavatelství, které má tak obrovský záběr a obsahuje takové množství hudby, která není tak úplně normální.“

Výběr „ne úplně normální“ hudby od počátku pečlivě kontroluje šéf firmy, producent-vizionář, už zmíněný Manfred Eicher. Jeho práce se vymyká běžné roli vydavatelského dramaturga nebo redaktora tím, že skutečně většinu alb vydaných u ECM sám produkoval, tedy stál u jejich vzniku od začátku (často od prvotního nápadu nebo alespoň od nahrávání) do konce (tedy do vydání). Jako producent figuruje Eicher i na albu Ivy Bittové a to, že sólovou desku české houslistky a zpěvačky zařadil do svého katalogu, lze považovat za čest. Bittová už se mimochodem na značce ECM objevila coby interpretka (zpívala skladby Vladimíra Godára). Tentokrát však dostala prostor pro plně individualizované vyjádření, pro odhalení sebe samé až na dřeň. Natočila desku plně autorskou, živelnou a komorní současně a při vší osamocenosti desku až neuvěřitelně pestrou.

Vlastně se nabízí otázka, zda vůbec hovořit o autorském albu. Neobsahuje totiž skladby nebo písně tak, jak je většina z nás vnímá. Iva Bittová, sama, pouze s houslemi a občas s kalimbou, natočila dvanáct hudebních fragmentů, snad improvizací, které pouze očíslovala římskými čísly. Jednotlivé úseky trvají od tří do sedmi minut, hlas v nich většinou slouží pouze jako hudební nástroj, a když už se ozvou konkrétní slova (od Gertrude Steinové a Chrise Cutlera), posluchač je podvědomě vnímá opět jen jako zvukomalbu. Album jako celek je přehlídkou pěveckých a hráčských technik, které známe ze starších desek Bittové. Dočkáme se repetitivních figur (II), halekání (IV), orientální zdobnosti (VI), perkusivní hry na struny (IX) i závěrečného zklidnění (XII).

Mimochodem jen o několik měsíců dříve vyšlo Ivě Bittové album Zvon, poskládané z jejích starších, ale nově zaranžovaných písní. Na této desce je zpěvačce rovnocenným partnerem Pražská filharmonie pod vedením Davida Švece, v jednotlivých skladbách pak vystupují členové skupiny Čikori (Vladimír Václavek, Jaromír Honzák, Miloš Dvořáček, Oskar Török) a další především jazzoví umělci v čele s pianistkou Beatou Hlavenkovou a kytaristou Davidem Dorůžkou. Výsledkem je košatě aranžovaný celek, v němž se bittovská alternativa prolíná s klasickou hudbou, moderním jazzem, náznaky world music a v neposlední řadě také se sborovým zpěvem (dalšími hosty jsou dětský sbor Grunik a Schola Gregoriana Pragensis).

Je pozoruhodné, že v obou případech, tedy zcela sama i obklopena lesem hudebních přátel, nabízí Bittová vlastně totéž: úžasnou práci s dynamikou, napětí v tichosti i výkřiky do ticha. Na sólové desce sice chybí písňové struktury, ale posluchač si i zde za improvizovaným zpěvem může představit minimálně konkrétní nálady, když ne děje. Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe. To je možná víc než fakt, že si ji slovutný producent Manfred Eicher vybral do stáje a že jí dal svou důvěru.

Album Iva Bittová; EMC 2013, skladby Fragment I—XII, celková stopáž 40:43

Foto archiv a www.bittova.com

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více