Iva Bittová sólově pro ECM a Zvon

Iva Bittová sólově pro ECM a Zvon

Iva Bittová pojmenovala svou letošní sólovou nahrávku pouze svým jménem, čímž zřejmě budoucím encyklopedistům trochu zkomplikovala situaci. Minimálně dvě jiné položky v její dosavadní poměrně spletité diskografii se totiž také jmenují pouze Iva Bittová. Proto si zřejmě životopisci a autoři slovníkových hesel budou vypomáhat názvem vydavatelství – Iva Bittová a její album natočené pro ECM. V tomto případě je totiž vydavatelský label pro estetiku alba minimálně stejně důležitý jako autorka a interpretka.

Před rokem jsem se o ECM, německé vydavatelské firmě založené v roce 1969, bavil s kytaristou Rudym Linkou, který mi řekl: „ECM je jedno z nejlepších světových vydavatelství, které vydává spoustu skvělých amerických muzikantů, jako jsou Keith Jarrett nebo John Abercrombie. Je to label, který funguje už velmi dlouho, je fantasticky úspěšný a hudba je tam vždy na prvním místě. Mimochodem všimněte si, že za vším, co je kvalitní, stojí vždycky jeden člověk. Ne organizace, ne skupina lidí, ale jeden člověk. U ECM je to Manfred Eicher.“ Letos na jaře přišla na ECM řeč také v rozhovoru s americkým pianistou Craigem Tabornem, který na této značce vydal už druhé sólové album. Na mou otázku, co pro něj toto vydavatelství představuje, odpověděl: „Je to především label s dlouhou tradicí a člověka až jímá závrať, když se prochází celým jeho rozsáhlým katalogem. Víc než nějaký specifický zvuk ECM, o kterém se někdy mluví, je pro mne tedy důležitá šíře záběru a velikost katalogu, v němž najdeme obrovské množství různých hudebních přístupů. Musí to být vzrušující pocit, mít vydavatelství, které má tak obrovský záběr a obsahuje takové množství hudby, která není tak úplně normální.“

Výběr „ne úplně normální“ hudby od počátku pečlivě kontroluje šéf firmy, producent-vizionář, už zmíněný Manfred Eicher. Jeho práce se vymyká běžné roli vydavatelského dramaturga nebo redaktora tím, že skutečně většinu alb vydaných u ECM sám produkoval, tedy stál u jejich vzniku od začátku (často od prvotního nápadu nebo alespoň od nahrávání) do konce (tedy do vydání). Jako producent figuruje Eicher i na albu Ivy Bittové a to, že sólovou desku české houslistky a zpěvačky zařadil do svého katalogu, lze považovat za čest. Bittová už se mimochodem na značce ECM objevila coby interpretka (zpívala skladby Vladimíra Godára). Tentokrát však dostala prostor pro plně individualizované vyjádření, pro odhalení sebe samé až na dřeň. Natočila desku plně autorskou, živelnou a komorní současně a při vší osamocenosti desku až neuvěřitelně pestrou.

Vlastně se nabízí otázka, zda vůbec hovořit o autorském albu. Neobsahuje totiž skladby nebo písně tak, jak je většina z nás vnímá. Iva Bittová, sama, pouze s houslemi a občas s kalimbou, natočila dvanáct hudebních fragmentů, snad improvizací, které pouze očíslovala římskými čísly. Jednotlivé úseky trvají od tří do sedmi minut, hlas v nich většinou slouží pouze jako hudební nástroj, a když už se ozvou konkrétní slova (od Gertrude Steinové a Chrise Cutlera), posluchač je podvědomě vnímá opět jen jako zvukomalbu. Album jako celek je přehlídkou pěveckých a hráčských technik, které známe ze starších desek Bittové. Dočkáme se repetitivních figur (II), halekání (IV), orientální zdobnosti (VI), perkusivní hry na struny (IX) i závěrečného zklidnění (XII).

Mimochodem jen o několik měsíců dříve vyšlo Ivě Bittové album Zvon, poskládané z jejích starších, ale nově zaranžovaných písní. Na této desce je zpěvačce rovnocenným partnerem Pražská filharmonie pod vedením Davida Švece, v jednotlivých skladbách pak vystupují členové skupiny Čikori (Vladimír Václavek, Jaromír Honzák, Miloš Dvořáček, Oskar Török) a další především jazzoví umělci v čele s pianistkou Beatou Hlavenkovou a kytaristou Davidem Dorůžkou. Výsledkem je košatě aranžovaný celek, v němž se bittovská alternativa prolíná s klasickou hudbou, moderním jazzem, náznaky world music a v neposlední řadě také se sborovým zpěvem (dalšími hosty jsou dětský sbor Grunik a Schola Gregoriana Pragensis).

Je pozoruhodné, že v obou případech, tedy zcela sama i obklopena lesem hudebních přátel, nabízí Bittová vlastně totéž: úžasnou práci s dynamikou, napětí v tichosti i výkřiky do ticha. Na sólové desce sice chybí písňové struktury, ale posluchač si i zde za improvizovaným zpěvem může představit minimálně konkrétní nálady, když ne děje. Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe. To je možná víc než fakt, že si ji slovutný producent Manfred Eicher vybral do stáje a že jí dal svou důvěru.

Album Iva Bittová; EMC 2013, skladby Fragment I—XII, celková stopáž 40:43

Foto archiv a www.bittova.com

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více