Jablkoň: Sentimentální Němec

Jablkoň: Sentimentální Němec

Když v roce 1997 skupina Jablkoň natočila album Písničky, šlo o malou senzaci. Ne že by její předchozí tvorba s písněmi neměla nic společného (taková Půbrdlová a Ulánbátar je „song jak sviňa“, jak by se řeklo u nás v Brně), ale kolekce písňových příběhů, jako byly Pohyblivý schody, Bára miluje Káju nebo Když v noci sněží nasadila českým folkovým kapelám laťku hodně vysoko. Že to s folkovými písničkami myslí vážně, potvrdili Michal Němec a spol. v roce 1999 svým dosud nejlepším albem Bláznivá. Troufám si tvrdit, že množstvím silných písní se tato kolekce minimálně vyrovná Tiché domácnosti Bratrů Ebenů nebo Divnému století Jarka Nohavici. Album Cestující v noci s hostující Radůzou nebo Zuzanou Homolovou přineslo několik velmi silných skladeb (Mostecká, Čas ptačích hrází, Na Troskách), ale jako celek bylo méně vyrovnané. A pokus o propojení tvrdšího zvuku s jablkoňskými písněmi na CD Půlpes byl pouze pokračováním v mírně sestupné tendenci, jakkoli šlo stále o inspirativní nahrávku plnou zajímavých nápadů. Kam v této linii písničkových desek (k nimž bychom měli počítat ještě vánoční titul Hovada Boží) zařadit novinku Sentimentální Němec? Třebaže jde na první poslech o kolekci písní velmi jednoduchých a vskutku sentimentálních, její hodnocení se vzpouzí jakýmkoli zjednodušením. Suché konstatování (po dvou či třech posleších), že jde v kontextu tvorby skupiny spíše o slabší nahrávku, neobstojí. Sentimentální Němec totiž má na to, aby se nám vryl hlouběji do podvědomí.

Možným klíčem k porozumění novému albu Jablkoně je jeho název. Samotné slovní spojení „sentimentální Němec“ je docela vtipné. Víme-li, že se kapelník Jablkoně jmenuje Němec, je to ještě vtipnější. Doslovný překlad do angličtiny, „Sentimental German“, je téměř k popukání. Stačí se chvíli zamyslet, a možná si vzpomeneme na jazzový standard Sentimental Journey, jehož název se, až na poslední slabiku, vyslovuje úplně stejně. To už je vtip několikastupňový. (Vlastně je to název stejně dobrý, jako když Jaroslav Samson Lenk pojmenoval svou skupinu Samson a jeho parta. Známe přece Timura a jeho partu a možná si z hodin dějepisu vzpomeneme na středoasijského dobyvatele Timura Lenka, propojovací prvek k oběma názvům…)

Jak tedy ve světle názvu Sentimentální Němec/Sentimental German rozkódovat nové písně Jablkoně? Na první poslech jsou některé z nich skutečně sentimentální až hrůza. Začne-li nové album jedné z nejoriginálnějších českých skupin slovy: „Cítím tvůj parfém / a je mi jedno / že právě teď / kdesi v nekonečnu / zaniká nějak svět“, s napětím očekáváme nějakou akci, zvrat, vtip nebo tragédii (jako když kdysi v písni Odpouštím ti, Rút byl najednou cítit plyn). Jenže ono se tam neděje prakticky nic a verše znějí téměř primitivně: „A ty se probouzíš / a je ti krásně / a právě teď / se rozvinul tvůj květ / a poslouchá můj klarinet.“ Ve druhé písni Notre Dame (melodií mi připomíná Krajinu Ró) hned v úvodu „můj stín válí se v loužích“. Třetí píseň se jmenuje Dívám se jak spíš a čtvrtá Mám dost času začíná slovy: „Ležím a mám dost času“, což se mnohokrát opakuje. Tedy zdánlivě monotematické album o spaní, ležení, probouzení, lenošení. Dál už je to jiné, v Tak ti píšu dojde na překvapivou akci („Dopsal a skočil / ze skály dolů / (…) / zavřela se voda / za duší i za tělem“), která má paralelu v Nahé v Čertovce („Voda ji odnesla bůhvíkam“). Ne že by tedy na „lenošivém“ albu chyběly zajímavé příběhy. Dokonce zde najdeme i jednu jablkoňskou ptákovinu (troufám si ovšem tvrdit, že Rikičuču je nejzbytečnější píseň, kterou skupina natočila). Ale opravdu originální nápady musíme tentokrát usilovně hledat, filtrovat, cedit…

Ovšem dají se najít. Například Adamov – vtipný a hravý text („Jsem zrozená z tvého žebra / anebo z Adamova / jsem z Adamova“) jakoby navazuje na píseň Babice z alba Půlpes („vždyť nejkrásnější Babice na světě jsi ty (…) vím, že ji navždy mám v Babicích nad Svitavou“). Zajímavé jsou i reflexe Boha: v písních Mám dost času („Jen nahoře je vidět Boha / jak v džínách a bez taláru / zpívá a hraje na kytaru / a na bicí a na basu“) a V pondělí („Už v pondělí přijde Bůh / a přinese nám / víc lásky na světě“). Zatímco první z nich připomíná „duchovní poetiku“ Karla Plíhala z jeho nejnovějšího alba Vzduchoprázdniny (znáte tu o Bohu a jeho notýsku?), druhá má mnohem hlubší planost („Ale když k nám / Pán Bůh přijde / tak ho ani nepoznáme / a rázně s ním / hned zatočíme“). Ono to s tou sentimentálností u Jablkoně totiž vůbec není tak černobílé. Většina písní sice pojednává o vztahu mezi mužem a ženou, ale pod povrchem zdánlivě milostných a sentimentálních ploužáků se skrývají kruté hry s binárními opozicemi: žena a muž, tělo a duše, mládí a stáří (remake starší jablkoňské písně Buď zase chvíli mladá patří k vrcholům alba) – to vše se na albu vrací v různých obměnách.

A hudba samotná? Jablkoň zůstává sám (nebo sama?) sebou a je jedno, jestli muziku tvrdí kmenový člen Johnny Jůdl s fagotem, nebo hostující Filip Spálený s tubou. Oproti starším deskám kapely mírně přibylo jazzových prvků (bicí Petra Chlouby nebo saxofon dalšího hosta, Bharaty Rajnoška) a z jazzových kruhů přišla do Jablkoně i aktuální zpěvačka Marie Puttnerová, jejíž pronikavý hlas se s chraplákem Michala Němce výborně doplňuje.

Pomyslný bod navíc dávám Jablkoni (respektive grafikovi Kakalíkovi) za půvabný a ve své jednoduchosti věrný obrázek sentimentálního Němce na obalu alba. Naopak na rozpacích jsem ze samotné krabičky – namísto rozměrného obalu formátu DVD bych upřednostnil klasický digipack s knížečkou. Ale to je marginálie. Jako celek sice Sentimentální Němec nepřekonal Bláznivou (a ani Písničky), ale stále jde o desku výrazně nadprůměrnou a ne tak jednoduchou, jak se zdá na první poslech.

 Jablkoň: Sentimentální Němec, vydavatel: Indies MG 2013. 13 skladeb, celková stopáž: 45:47

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat
  • kDOULES

    13. prosinec 2013, 21:57
    A ZASE JEDEN CHYTREJ A HROMADA KECŮ A OMÁČKY ( CO KDYBY PÁN ZKUSIL NĚJAKEJ TAKOVEJ OBYČEJNEJ TŘEBA SENTIMENTÁLNMÍ NAPSAT ). JÁ ŘÍKÁM JABLKOŇ BOMBA, SENTIMENTÁLNÍ NĚMEC BOMBA JAKOŽ I OSTATNÍ ALBA VESMĚS. A KYDY A SROVNÁVÁNÍ A RECENZE JSOU NANIC...

Dále si přečtěte

Maléhry je tříčlenný brněnský divadelní soubor, tři ženy (Daniela Zbytovská, Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská), které o svém umění hovoří jako o „třinohře“. Herečky přizvaly ke spolupráci skupinu Čankišou a výsledkem je CD Jak na příšery, které právě vychází u Indies Scope Records.  více

Listolet zdánlivě patří k brněnské alternativní scéně, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Stále oblíbenější a žánrově těžko zařaditelná kapela právě natočila své druhé album.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více