Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

24. březen 2013, 13:29

Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

Včerejší premiéra Prodané nevěsty v Divadle na Orlí nebyla šťastná. Říkám to s vědomím toho, že se jednalo o studentské představení, které si zaslouží velkou dávku tolerance. Zásadní otázkou tady není, proč se Prodaná nepovedla, ale kdo vlastně nutí studenty do interpretace náročného díla, které ani nemohou zvládnout. Nepomohla jim ani značně zkrácená verze s mluvenými dialogy, která se odkazuje k první verzi opery. Na inscenaci by se dalo vyučovat snad všechno, co se v opeře nemá dít.

Abych začal u toho lepšího, líbil se mi pokus o důslednost výtvarné stylizace. Vašek vyděšený přehnaným prožíváním četby Maryši byl sice trošku přitažený za vlasy, ale vtip to byl sám o sobě dobrý. Esmeralda, která přijde s evidentním dvojsmyslem sdělit na náves, že „medvěd se utrh“ a potom si vydupe Vaška jako legálního partnera, také nebyla marná. Škoda, že se těmito opravdu komiksovými zkratkami a efekty nepodařilo prostoupit celou inscenaci. Orchestr, sbor i sólisté se hned v úvodu nehezky rytmicky rozjeli, ale dirigent Gabriel Rovňák to pohotově zvládl, dokázal všechny v rámci možností srovnat a pokračovat dál. Lenka Ďuricová se nesesypala, když se z publika směrem k ní ozvalo „fuj!“.

Věcí, které se mi nelíbily, bylo bohužel mnohem víc a moje výhrady jsou především systémové. Popíšu je v několika bodech s příklady.

Dramaturgická nevhodnost
Zařazením Prodané nevěsty JAMU zbytečně kopíruje program ND Brno, které operu hraje v úspěšné inscenaci Ondřeje Havelky. Inscenace Davida Kříže navíc nenabízí žádný výrazně alternativní pohled. Mladí pěvci s výjimkou Davida Szendiucha (Kecal) na svoje role nestačili, strašlivě kulhal i orchestr. Já vím, že všichni dělali, co mohli, ale bylo na ně toho zpívání a hraní až příliš mnoho najednou. Připomínám velmi důrazně, že to je především zásluha těch, kdo na ně takové břemeno naložili. Romantické opery by se měly ze studentského repertoáru úplně vyškrtnout.

Staré zlozvyky
Způsob inscenace udržuje zlozvyky, které by z našich operních scén měly pokud možno zmizet. Mám na mysli především vytváření dramaturgického plánu, který se potom provede s lidmi, kteří jsou zrovna k dispozici, a paralelní zkoušení v několika obsazeních (během čtyř představení absolvují mimo jiné tři Mařenky a dva Jeníci).

Zdůrazňování originality vlastního řešení
Režisér David Kříž v programu označil své pojetí za „jedinečné“. V ND Brno se ale v současné době hraje v komiksové stylizaci Netopýr, navíc v pražském Národním divadle se kdysi hrála Prodaná nevěsta ve výpravě Josefa Lady, který měl ke komiksu hodně blízko (zkuste si to představit podle filmu Hrátky s čertem). Použití komiksových bublin nad sborem při prodeji Mařenky navíc připomnělo nedávnou výstavu Signály z neznáma v Domě umění věnovanou historii českého komiksu (26. 9. 2012 – 13. 1. 2013).

Samoúčelné posuny
Proč bychom se netěšili se zpívá jako doprovod ke svatbě, kterou dojednal Kecal. To je dobré uvedení do děje a charakterizuje to ve vtipné zkratce Kecalovu úlohu i jeho vztahy s místními. Proč se to ale děje přímo v kostele, kam se takový sbor absolutně nehodí? Svatba klidně mohla vycházet z kostela ven na náves a všechno by bylo v pořádku. Navíc by to byla příležitost sbor aspoň trochu rozhýbat a ušetřila by se aspoň jedna hlučná přestavba jeviště.

Nedotaženost režijní koncepce
Komiksová stylizace byla svěží a přitažlivá, nepovedlo se ji ale dotáhnout inscenačně. Dění na jevišti bylo toporné a komiksovou rychlostí a zkratkou se inspirovalo jen málokdy. Líbily se mi chvíle, kdy komiksové okénko promítané na oponu plynule přešlo do dění na scéně.

Nedbalost v detailech
Kecal při psaní smlouvy a později i Principál používají husí brk, komedianti přijíždějí s koňskými potahy, zatímco mluvené dialogy obsahují současné hovorové výrazy, i kostýmy ukazují spíš k dnešku. S jazykem se vůbec pracuje necitlivě, libreto v mluvených částech není ani citované, ani přepracované, jen podivně zkomolené.

Před dvěma lety jsem strhal studentského Oněgina v Barce v Zápisníku zmizelého a potom ještě jednou v Opus musicum. Od Miloše Schnierera jsem se v odpovědi dozvěděl, že jsem poškodil dobré jméno JAMU. Byla to lež, operní část naší hudební univerzity si takovými inscenacemi své jméno poškozuje sama. A svým studentům prokazuje medvědí službu.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, libreto Karel Sabina. Hudební nastudování: odb. as. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, Klára Roztočilová, Jana Moravcová, dirigent: Gabriel Rovňák, režie: David Kříž, scéna a kostýmy: Anastasija Chaplenko. Mařenka: Lenka Ďuricová, Jeník: Lukáš Hacek, Vašek (tenor): Marek Belko, Kecal: David Szendiuch, Ludmila: Karolína Žmolíková, Krušina: Jan Faltýnek, Háta: Jana Plachetková, Mícha: Jiří Miroslav Procházka, Esmeralda: Zdislava Bočková, Principál: Vít Habernal, Indián: Tadeáś Horehleď. Hrál Janáčkův akademický orchestr. 23. 3. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.

Hodnocení autora: 25 %

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Vondřejcová

    8. březen 2014, 22:19
    Dobrý den je mi 11 let a codím k této výjmečné ženě na solový zpěv a je to podle mě ta nejlepší učitelka zpěvu, kterou znám... A tak si myslím, že si takovéto hodnocení nezaslouží... Jinak moc děkuji Tereza Vondřejcová
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:48
    A jeste jedna vec.. Toto predsatveni uvidi 600divaku. Z toho minimum nezaujate verejnosti - na premiere byla vetsina profesoru, zamestnancu JAMU, doplenno o rodice a kamarady ucinkujicich, to stejne plati o dalsich reperizach. Cim tedy tatoinscenace prispeje do kulturniho zivota Brna? Opravdu je to jen vystup hudebne-dramaticke laboratore de facto..
    • Jolana Němcová Zouharová

      3. duben 2013, 23:27
      Plně souhlasím, co zde paní J. Koláčná napsala!!! A je opravdu VELKÁ škoda, že byl dán "život" tomuto svižnému, zábavnému, zajímavému nastudování "Prodanky" jen 4x. Vzhledem k malé kapacitě divadelního sálu (cca 150 míst) nemohli další zájemci tuto vtipnou a zdařilou koncepci Smetanovy komické opery v režii Davida Kříže vidět. A tím, že ji hráli, zpívali mladí a velmi nadějní umělci, byť ještě studenti HF JAMU, by jistě zaujala mládež školou (nejen) povinnou; vždyť jak se zmínil rektor JAMU prof.Ivo Medek, kdo by chtěl vidět "starou, vousatou" Mařenku?!?! Byla jsem jak na premiéře, tak potom na derniéře - a hlavně právě Mařenka Lenky Ďuricové a Aleny Nevimové podaly úžasný pěvecký výkon stejně jako Vašek Marka Belko a skvělý Kecal Davida Szendiucha. A přesně tak, kde se to ti studenti mají všechno naučit a kde mají možnost se pak "ukázat" a získat tak nějakou praxi do budoucího poslání ?!?! Odcházela jsem z představení (tak jako další známí)výborně naladěná (určitě to bylo i tím nápadem s realizovaným komiksem Jakuba Kříže a klidně bych snesla ještě aspoň v jednom místě ty zavěšené "bubliny" s výkřiky :-) a pokud by se podařilo tuto inscenaci zařadit do programu Divadla na Orlí = Hudebně-dramatické laboratoři ještě aspoň dvakrát, určitě ji se svými gymnaziálními studenty navštívíme!
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:39
    Take jsem byla na premiere a zadne FUJ z jeviste jsem neslysela, hlucne prestavby take ne.. To prisuzuji nedokonale akusticke stavbe noveho divadla Na Orlí, ktere absolutne vsem studujicim nepomaha, ale naopak skodi (od prehlusujiciho orchestru po absenci vizualniho kontaktu s dirigientem, pres nedostatek mista, nevhodne resenym technickym zazemim atd. atd.). Sama jsem se ruznych opernich projektu produkcne Komorni opery zucastnila a musim rici, ze obecne proti velkym operam nejsem. Pokud ale k nim nebudeme prave takto pristupovat, pokud je budeme brat jako studentske predstaveni, kde maji mladi umelci, manazeri sanci ohmatat si to, co se v praxi bude dit cely jejichprofesni zivot milionkrat - kde maji moznost ohmatat si prave tyto zname tituly. Proc by mela Komorni opera reagovat na kulturni deni v Brne? Pro by se tato inscenace mela srovnavat s denim v Narodnim divadle? Proc srovnavat zacinajici umelce a studentskou scenu s profesionalnim divadlem a jiz praxi ozkousenymi umelci? PROC?? Stavite je pod tlak, ktery je zbytecny a ktery prave panuje a skodi samotne JAMU uvnitr.. Jakoby se ocekavalo, ze mladi studenti prinesou nejaky zazrak v umeleckem proudu Česke republiky a celem svete. Vzdycky mne to rozcilovalo a stale rozciluje. Mlady matematik se splest muze, mlady sochar dela chyby, ale mlady houslista musi hrat perfektne operu, kterou hraje poprve v zivote verejne? A k tomu nema tolik zkusenosti z provozu aby ustal kazdou situaci behem predstaveni nastalou? Proc se orchestr obcas nemuze rozjet, prave proto, ze to neni zabehle teleso, nema operne lety zkuseneho dirigenta a hrace, kteri casto hraji velke operni dilo poprve, podruhe v zivote? Proc se nemuzou reziser, kostymni vytvarnice ucit na svych prvnich velkych inscenacich? Jiz maji za sebou mensi, ted prikrocili k vetsim..Prirozeny vyvoj, nezda se Vam? Navic podminky, za kterych musi studenti operu nastudovavat jsou casto velice obtizne (3 obsazeni celkem na 4 zkousky s orchestrem, pokud mam dobre informace atd.) Proc radeji nenapsat - svezi rezijni pristup (kolik takovych Prodanek jste videl?), slusne a slibne se rozvijejici operni pevci (kdo tam natolik vybouchl, aby se to muselo vypipat?), prijemne doprovazejici orchestr, spatne akusticke podminky, svezi multimedialni prvky scenickeho charakteru..? Nerikam nekriticky prijimat, ale nenastavovat nesplnitelna meritka!! P.S.:Navic ND Brno Havelkovu Prodanku hraje minimalne, pristi repriza je v cervnu tusim..
  • Libor Krejčík

    27. březen 2013, 11:29
    Měl jsem tu čest se, co by přestárlý sborista, zúčastnit obou zmiňovaných projektů (Oněgin + Prodanka) a mám jeden nápad. Nechme pana Borise být a nevšímejme si ho, protože jeho názory stejně nejsou směroplatný, jak říkala Máňa. On se umlátí historicky sám. Já si jenom ty dva roky zpátky z Oněgina a i teď z Prodanky vybavuju tu fantastickou atmosféru, která kolem těch projektů vznikla a taky to, jak všichni študáci k tomu přistupovali s pokorou a nehráli si na žádné hvězdy. to je to, co mě nejvíc potěšilo a nějaké rozsáhlé analýzy jsou mi celkem jedno. Krásný den přeju.
  • Petr Janda

    26. březen 2013, 14:16
    Obeznámen se zdrcující kritikou pana Klepala jsem včera šel s chvějícím srdcem na druhou premiéru Prodané nevěsty. Už brzy po začátku jsem poznal, že pan Klepal musel mít za sebou hodně těžký den, když dokázal napsat něco tak dehonestujícího o něčem tak svěžím, vtipném a krásném. Celý večer jsem se velice bavil, občas mě mrazilo, občas mě i hrkly slzy do očí, zvláště při dechberoucích Mařenčiných áriích, které skvěle zpívala i hrála Alena Nevimová. Kromě vtipnného komixu, který hladce překlenul chybějící scény, mě potěšila i velice dobrá akustika, která umožňovala srozumitelnost zpěvu i přijemně plný zvuk sborového forte. Překvapivě dobrý byl i zvuk orchestru hrající díky poněkud stísněným podmínkám Divadla na Orlí jen v minimálním obsazení. Pár nedokonalostí by se samozřejmě při včerejším provedení našlo, ale byly bohatě vyváženy celkovou velmi pozitivní a svěží energií maldých umělců, kteří do toho šli naplno. Závěrečný dlouhotrvající aplaus potvrdil, že jsem s tímto názorem nebyl osamocen. Za mě hodnocení 90%
  • Tomáš Studený

    24. březen 2013, 15:56
    Já bych to tak negeneralizoval, domnívám se, že i tento typ oper má v dramaturgii Komorní opery své místo. Je potřeba se konfrontovat se skutečností, úkolem je připravit studenty do praxe. Fakt, že to v mnoha ohledech ještě skřípe k takové konfrontaci také patří - bohužel. V minulosti zde byly inscenace, které navzdory náročnosti obstály velmi dobře, jiné hůře, proto ale nevidím úplně důvod o podobných titulech pochybovat a priori.


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více